Radka píše:
...Nevím, jestli jsem pochopila dobře, že Vítkov se snažili husité držet ze strategických důvodů...
Ano. Zikmud rozložil svoji armádu na levobřežní Praze, šlo mu tedy o fortifikačně zabezpečenou pravobřežní Prahu. Tu nebylo možné dobýt nějakým generálním útokem, kterému by předcházela např. palebná příprava prostřednictvím děl s velice omezenou účinností. Jednalo se tedy o v té době běžné dlouhodobější obležení s vyhladověním obležených. Tzn. šlo o zamezení přísunu proviantu z okolí Prahy. Všechny směry byly uzavřeny, až na jediný. Východní a severovýchodní přístupové cesty z úrodného Polabí skrz Poříčskou a Horskou bránu, které byly kontrolovány právě z vrchu Vítkov. To okamžitě vyhodnotil geniální stratég Žižka a nechal tam postavit ony sruby a další fortifikační prvky. Zikmund tedy věděl, že se nejprve musí vypořádat s tímto kopcem. Přesto hlavní husitské síly byly dole ve městě, protože nikdo nemohl vyloučit ani zmiňovaný potenciální (generální) útok v tomto směru.
Radka píše:
...Nejsou mi ale jasné počty bojovníků - to jich tam bylo jen 29? Proč tak málo, když v Praze bylo 9000 obránců a jistě se na strategicky výhodný Vítkov dal očekávat útok...
To víceméně vyplývá z předchozí odpovědi. Na Vítkově by větší koncentrace vojska byla stejně spíše na překážku.
Radka píše:
... Dál bych prosila o vysvětlení, odkud přišla pomoc - střelci a cepníci (z Prahy nebo z venkova?) a kolik jich bylo...
V Praze byly soustředěny vlastní vojenské síly metropole, dále pak Tábora, Slaného, Žatce, Loun, východočeských orebitů aj.
Počet křižáků zaútočivších na Vítkov bylo kolem 8.000. Něděsme se však tohoto čísla, neboť tyto početné šiky se nemohly v členitém terénu vítkovského kopce rozvinout v plné bojové síle a nakonec se toto množství ukázalo spíše jako kontraproduktivní a ve svých důsledcích sebevražedné.
Počet husitských ozbrojenců, kteří přišli na pomoc obráncům opevněného Vítkova právě Horskou bránou lze pouze odhadovat, a to na několik málo set. Těmto bojovníkům po úvodním prudkém náporu do levého boku nepřátelských šiků pak "pouze" stačilo vytlačit křižáky směrem na severní svah kopce a odtud je shazovat a dokonat tak během jedné hodiny dílo zkázy s přibližně stovkou mrtvých křižáků...
Zikmund když poznal, že se mu nepodařilo využít momentu překvapení při tomto prvním útoku, tak k druhému útoku se už neodhodlal, protože ten už by byl bez jakéhokoli náznaku překvapení. Nic jiného už v podstatě vymyslet nešlo a Prahu vyhladovět vzhledem k nedobytému Vítkovu také ne.
Na závěr je třeba jasně konstatovat v souladu s výše uvedeným, že bitva na Vítkově, jejíž rozsah byl v minulosti záměrně nebo z neznalosti zveličován, byla na dobové poměry
bitvou spíše menšího rozsahu. Její výsledek však rozhodl o neúspěchu celé kruciáty...