Sabin píše:
...Kdo si jediný zaslouží naši úctu je pouze Bůh a jeho Syn...
...i Duch svatý, jehož vanutí jsi jistě vnímal při psaní svého příspěvku. Amen!
Sabin píše:
...Radikální tón je ale můj, za něj sestra nemůže.
Ano, je to patrné s celého tvého příspěvku, který jsem četl obzvláště pozorně. I ateisti by ho nazvali "
ultras".
No, a nyní k věci.
Sabin píše:
Asi nejzřetelnějším rozdílem mezi husity (a všemi protestanty) a papeženci, je Mariánský kult...
...řekněme
jeden z nejzřetelnějších. Těch na první pohled patrných rozdílů je daleko více.
Jak už jsem
tady (i jinde) několikrát naznačil, jsem velkým zastáncem
ekumeny, tzn., že i katolík je vždy mým bratrem v Kristu. Fundamentem ekumeny je tolerance, proto i já repektuji katolicizmus, i když se spoustou věcí jako prostestant souhlasit nemohu a nikdy nebudu, protože, jak říkali husiti, nemají skutečnou oporu v Písmech svatých a jsou POUZE lidskými nálezky...
A právě i tyto lidské nálezky stály na pozadí příčin obrovské krize římsko-katolické církve. Pokud se husiti chtěli pustit s fascinující vehemencí do obrody církve a jediným velkým ozdravným řezem, který strašně bolel, ji chtěli uzdravit, museli tento hnisající vřed (lidských nálezků) jednou provždy vyříznout. A museli pak také být v tomto punktu pochopitelně inspirujícím příkladem, jinak by jejich úsilí bylo venkocem nejen nevěrohodné, ale i zavrženíhodné. Že jejich úsilí, ale i úsilí pozdějších reformačních proudů nebylo marné, vidíme dodnes. Stačí vstoupit do svatostánku nebo modlitebny kterékoli reformované církve, případně se jako němý svědek zúčastnit i bohoslužby. Na první pohled zaujme vnitřní prostor kostela svojí strohostí (bratr Kolssteyn by napsal "
asketickou" strohostí) výzdoby, podobné je tomu i s ustrojením kazatele. Místo honosného, zlatem zdobeného oltáře vidíme čistým, zářivě bílým ubrusem prostřený a květinami ozdobený stůl Páně, který pokřtěného věřícího nezištně zve při významných křesťanských svátcích k Večeři Páně s vysluhováním eucharistie podobojí způsobou.
Ano, to vše a mnoho dalšího, vč. odmítnutí mariánského kultu je ozvěnou husitsko-táborského, reformačního způsobu vnímání křesťanské víry.
Dnes jsme však v jiné době, proto bychom, zapomínaje na historické animozity, neměli hledat to, co nás křesťany rozděluje, ale především akcentovat to, co nás spojuje. A to je druhý fundament ekumeny. Tím "pomyslným" svorníkem, stojícím nade vším, je pro všechny křesťany, a to bez rozdílu (konfese) On, Trojjediný Bůh...