Asi nejzřetelnějším rozdílem mezi husity (a všemi protestanty) a papeženci, je Mariánský kult.
Proč vlastně neuznáváme tak krásný a miloučký svátek? Proč vlastně nesvětíme a neblahořečíme tu pani, která porodila Syna božího? Není to rouhání proti samotnému Bohu?
V evangeliu svatého Lukáše v Kralické bibli, kapitola 11, verše 27 a 28, Ježíš přímo odmítá, aby byla blahoslavena ta, která jej porodila a odkojila. V další kapitole 8, verš 19, kdy se jeho bratři snaží o protekci pro ně samé i jejich matku, je Ježíš odmítne se slovy, že jeho matka a bratři jsou ti, kteří slyší a plní slovo Boží.
Jakoby Ježíš věděl v co se to zvrhne. Nyní všechny domácnosti k radikálních papeženeckých zemích mají sošku Marie, která zcela vymazala Ježíše. Největší papeženští válečníci Templáři, při slavnostním slibu přísahali věrnost Bohu, papeži a panně Marii. Kde je Ježíš Kristus?
Když to všechno shrneme, tak ze ženy, která byla náhodně vybrána, aby skrz ní mohl přijít na svět Spasitel (nemohl přeci někde vyskočil z kamene), se stala důležitější osoba než Mesiáš. Promiňte, ale toto neberu. Marie si zaslouží chválu za to, že byla vybrána a že Ježíše porodila, odkojila a vychovala, ale to je vše. Kdo si jediný zaslouží naši úctu je pouze Bůh a jeho Syn. Pokud se tedy k nim přes tisíce obrazů a stovky soch různých svatých a různých Marií, které nás všudypřítomně obklopují, chcete dostat. Zkusme se tedy někdy řídit vlastním rozumem, neposlouchat dogmatické zákony z Vatikánu a někdy si tu "brožuru" zvanou Bible, přečíst.

Byl jsem inspirován článkem Malé úvahy o toleranci 23 od sestry Jindřišky Kubáčkové, uveřejněný v Českém zápase č.14. Radikální tón je ale můj, za něj sestra nemůže.

_________________
Peklo je tam, kde rozum není možný.
Kde není světlo poznání, tam vládne temnota!

Tak to je pak poměrně sobecké náboženství. Navíc absolutně nemohu pochopit, jak může mít Bůh syna z masa a kostí?
Já se v tomto neshodnu s protestanty... jelikož si úctu zaslouží každý, kdo něco mimořádného projeví. A je celkem jedno, jestli to je Hus, Alžběta Durynská nebo Zdislava z Lemberka...
Jelikož toto jsou konkrétní osobnosti, které svou morální hloubkou a celoživotním činem svému okolí něco bezděky dokazovali, stali se "svatými" už za svého života a logicky se lid bude ubírat k tomu, aby jim byl vzorem a příkladem takovýto člověk, než někdo z vyprahlé Sýrie, který žil o 1000 let dřív.
Tím jsem jen chtěl naznačit, že víra by měla být od srdce a přirozená** a ne vytyčená - správné je uctívat Ježíše, protože on je "důležitější."

Podle mě je ale jedno, jestli se uctívá Buddha nebo Ježíš či démon větru... Bůh je vždy o něco výše.

**U Marie je to však otázkou, jelikož její kult byl pěstován možná podobně, jako tady ve XIII. století módnost poněmčování...

_________________
"Poprávu užasli a budou žasnout králové a knížata celého křesťanstva nad tím, že vám byla vlita tak veliká moudrost." sarkasticky odvětil Zikmund Lucemburský, 1419

Tak to nejsi sám.
Ale protože je to poměrně velice složitý teologický problém, tak na stránkách o husitsví bych se mu raději z mnoha, podle mě dobrých, důvodů vyhnul a odkázal spíše na velice zajímavý server Grano Salis vč. jeho diskuzního fóra, nebo mnohé jiné podobné...

P.S. Není to, prosím, vyhnutí se odpovědi, jsou to opravdu ty dobré důvody.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

...i Duch svatý, jehož vanutí jsi jistě vnímal při psaní svého příspěvku. Amen!

Ano, je to patrné s celého tvého příspěvku, který jsem četl obzvláště pozorně. I ateisti by ho nazvali "ultras".

No, a nyní k věci....řekněme jeden z nejzřetelnějších. Těch na první pohled patrných rozdílů je daleko více.
Jak už jsem tady (i jinde) několikrát naznačil, jsem velkým zastáncem ekumeny, tzn., že i katolík je vždy mým bratrem v Kristu. Fundamentem ekumeny je tolerance, proto i já repektuji katolicizmus, i když se spoustou věcí jako prostestant souhlasit nemohu a nikdy nebudu, protože, jak říkali husiti, nemají skutečnou oporu v Písmech svatých a jsou POUZE lidskými nálezky...

A právě i tyto lidské nálezky stály na pozadí příčin obrovské krize římsko-katolické církve. Pokud se husiti chtěli pustit s fascinující vehemencí do obrody církve a jediným velkým ozdravným řezem, který strašně bolel, ji chtěli uzdravit, museli tento hnisající vřed (lidských nálezků) jednou provždy vyříznout. A museli pak také být v tomto punktu pochopitelně inspirujícím příkladem, jinak by jejich úsilí bylo venkocem nejen nevěrohodné, ale i zavrženíhodné. Že jejich úsilí, ale i úsilí pozdějších reformačních proudů nebylo marné, vidíme dodnes. Stačí vstoupit do svatostánku nebo modlitebny kterékoli reformované církve, případně se jako němý svědek zúčastnit i bohoslužby. Na první pohled zaujme vnitřní prostor kostela svojí strohostí (bratr Kolssteyn by napsal "asketickou" strohostí) výzdoby, podobné je tomu i s ustrojením kazatele. Místo honosného, zlatem zdobeného oltáře vidíme čistým, zářivě bílým ubrusem prostřený a květinami ozdobený stůl Páně, který pokřtěného věřícího nezištně zve při významných křesťanských svátcích k Večeři Páně s vysluhováním eucharistie podobojí způsobou.
Ano, to vše a mnoho dalšího, vč. odmítnutí mariánského kultu je ozvěnou husitsko-táborského, reformačního způsobu vnímání křesťanské víry.

Dnes jsme však v jiné době, proto bychom, zapomínaje na historické animozity, neměli hledat to, co nás křesťany rozděluje, ale především akcentovat to, co nás spojuje. A to je druhý fundament ekumeny. Tím "pomyslným" svorníkem, stojícím nade vším, je pro všechny křesťany, a to bez rozdílu (konfese) On, Trojjediný Bůh...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Přesně tak. Omlouvám se, že jsem zapomněl na tuto třetí "tvář".

Musím se přiznat, že jsem to schválně v tomto duchu napsal. Jsem tu za radikála, který rád vzplane. Já totiž vím, že pak mé emotivní příspěvky hezky upravíte a předáte veřejnosti v umírněné a profesionální formě. Jsem takový novodobý Jeroným Krumlovský.

Je zajímavé, že pořád vychází ekumena, tolerance a podaná ruka ze strany protestantů (v minulosti i současnosti). Vždycky to dopadlo jak říkal Viki Cabadaj: "Pro dobrotu, na žebrotu!" Jednušky si dělají co chtějí, říkají si co chtějí a mají co chtějí. Pořád si hrají na to, že jenom oni jsou vyvoleni vést lidstvo ke spáse a že jenom oni maji pravdu. Pokud budou stále setrvávat v této nesmyslné rovině, nemá cenu jim stále nabízet přátelství. Raději ho nabídku někomu, kdo mě bude brát za stejně rovného a nebude na mě neustále koukat z vrchu, že jsem mladý nezkušený poblouznilec a on mě musí neustále kárat a polepšovat.

_________________
Peklo je tam, kde rozum není možný.
Kde není světlo poznání, tam vládne temnota!

Ze strany nejvyšších vatikánských představitelů se zvláště v poslední době objevila velice nebezpečná tendence, jdoucí ve své podstatě proti smyslu ekumeny. Vatikán, a půjdeme-li směrem dolů v hierarchii katolické církve skončíme až u biskupů, by si ekumenu představovali jako postupný proces, který by vyvrcholil splynutím reformovaných církví s katolickou. A to je naprosto nepřijatelné, byť záměr se možná někomu může jevit jako bohulibý. Katolická církev se dodnes bohužel beze zbytku nevyrovnala s reformací, ale tudy cesta rozhodně nepovede. Navíc to, že se nevyrovnala s reformací, je její problém, nikoli problém reformovaných církví. A v této záležitosti se mi zdá, jakoby se nekatolické církve dostaly do argumentační defenzívy, čehož druhá strana umí obratně využít...

Zcela jinak však ekumenu chápou, až na ortodoxní výjimky, prostí věřící. Ti s ní nemají problém a jen kroutí hlavami, co tam ti nahoře, rozuměj vrcholní představitelé církví, dělají. Aspoň taková je moje pozitivní zkušenost...

Ale to jsme se poněkud odchýlili od tématu...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Potom mi ale tedy vysvětli, proč zůstávaji v instituci, které nerozumí a s jejímiž kroky někdy i nesouhlasí. Ze setrvačnosti? To zní dost smutně, řekl bych až žalostně. Kdo chce zůstat slepý, tak ať se nechá vodit.


Já myslím, že jsme se od tématu neodchýlili. Pořád řešíme rozdíli mezi námi a nimi.

_________________
Peklo je tam, kde rozum není možný.
Kde není světlo poznání, tam vládne temnota!

Mohu mluvit jen za ty, co znám.
To není setrvačnost, Sabine, ale řekněme rodinná tradice, k níž mají úctu. To není fráze, protože jejich děd byl katolík, otec s matkou taky a oni pak už jako třetí generace měli svatbu v kostele a vzali si za svého životního partnera taky většinou katolíka, nebo v pro ně horším případě ateistu.
Praktikují hlavně nedělními bohoslužbami, na něž ani pravidelně nedocházejí. Doma po zdech NEmají rozvěšeny obrázky svatých a NEmodlí s každý den k jinému svatému. NEzapalují svíčky na domácím oltáříčku nebo v mariánském zákoutíčku. (Ano, i tací katolící jsou.) Mají třeba skvělého faráře, s nímž si ve své farnosti rozumí, rádi s ním posedí a dají řeč o všem možném. Třeba i o politice nebo globálním oteplování.

Když se pak spolu sejdeme my, třeba v hospě a dojde i na "teologické" otázky, povídáme si někdy i o Husovi, husitství a reformaci vůbec. Nemají problém nazývat Husovo odsouzení justiční vraždou, ale přiznám se, velkou zásluhu má na tom i moje nepatrnost. To není o tom, že bych se chlubil, ale o tom, že ač katolíci tak jsou přístupní a schopní se na věc podívat i z druhé strany pomyslného příkopu mezi katolíky a protestanty, který zdaleka ještě není zasypán.

Takže znám bratry v Kristu, kteří onen příkop zasypávají a jiní, co ho zase a stále prohlubují. A to platí napříč konfesemi...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Ano, barokní katolická výzdoba utopí ducha, stáhne ho pod hladinu... zato protestantská strohost spíše evokuje pobyt v márnici a to je od rozjímání, oproti skutečné márnici, trochu dále.
Zato novogotické kostely v Anglii nebo i atmoféra kostela ve Francii je také naprosto odlišná od hutnosti českého baroka... a nepostrádá lehkost a duchovní čistotu.Cožpak neznáš rčení: "Kdož po Tobě kamenem, Ty po něm chlebem" nebo "Dal-li Ti někdo facku, nastav mu i druhou tvář."
Satanismus toto nemůže překousnout, protože má za to, že každému má být dáno to, co dal. Tedy předpokládá, že za facku bude následovat odplatou jiná.
Zní to sice logicky, ale právě ten smysl se neodehrává onou fackou, alébrž právě tím, co nastane za ní. V tom každý rozehrává své - kdežto prostý člověk vidí jen tu facku a rozhoduje se naslepo pro jednu a nebo druhou možnost podle svých dispozic, nikoliv podle toho, jaký sled událostí to ve vyšší rovině rozpoutá dalekosáhleji

_________________
"Poprávu užasli a budou žasnout králové a knížata celého křesťanstva nad tím, že vám byla vlita tak veliká moudrost." sarkasticky odvětil Zikmund Lucemburský, 1419

Až tak, jo? To snad ne, aspoň já to tak nepociťuju.

Nejen "protestantská strohost" výzdoby svatostánků, ale dokonce i husitské obrazoborectví(!) aj. vychází důsledně z biblických imprerativů:

"Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí" (Ex 20, 4)

"A tehdy si udělali sochu telete, začali této modle obětovat a před výtvorem vlastních rukou pořádali slavnosti. Proto se od nich Bůh odvrátil a dopustil, aby se klaněli nebeským mocnostem, jak se o tom píše v knize proroků: 'Byl jsem to já, lide izraelský, komu jste po těch 40 let na poušti obětovali a přinášeli dary? Byl to Moloch, jehož stánek jste s sebou nosili, a hvězdu boha Remfana, obrazy, které jste si udělali pro svou modloslužbu. Proto vás přestěhuji do vyhnanství, až do končin babylónských.'" (Sk 7, 41 - 43)

"...zaměnili slávu nepomíjitelného Boha za zobrazení podoby pomíjitelného člověka, ano i ptáků a čtvernožců a plazů. Proto je Bůh nechal na pospas nečistým vášním jejích srdcí..." (Ř 1, 23 - 24)
Etc., etc. ..

Dokonce já půjdu ještě dál, když budu s klidným svědomím konstatovat, že překrásné jsou i barokní kostely, a to bez ohledu na to, zda české nebo v zahraničí. Nádherné jsou i pravoslavné kostely. Nejsem kulturní barbar, abych tvrdil opak.
Ale elegantně se ti z toho vyvléknu. Za uměleckou krásou jdu do katolického kostela, za Bohem jdu do "svého", nekatolického kostela. Ale (Sabine, teď nečti :D ) několikrát jsem se zúčastnil i katolické bohoslužby, naposledy vloni počátkem léta v Olomouci, a nemám s tím problém...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Samozřejmě, že to znám , ale já ti na to řeknu to, že nikdo ze mě blbce dělat nebude.
Já už jsem se smířil s tím, že už na mě v pekle čeká lože vyvrhelovo, ale někdo musí mít ty "ruce od krve", aby někdo jiný mohl v klidu pracovat, tvořit a vymýšlet.

_________________
Peklo je tam, kde rozum není možný.
Kde není světlo poznání, tam vládne temnota!

Promiň, ale pro mě je smysl rodinné tradice něco jiného. Tady přeci nemluvíme o hroudě hlíny nebo kovářském kladivu, ale o cestě k Bohu podle Písma. V XV.století byli všichni papeženci a kdyby stále slepě drželi tradice, tak by nedokázali překročit svůj stín a říct jim, že lžou a že je vedou špatným směrem. Já vím, že je dost drsné říct svým starým babičkám a dědečkům, že odcházíš z jejich farnosti do husitského sboru, ale tady jde o duši, nikoliv o tělo.
Ano, ano, vím. Je to opět radikální postoj. Možná je to ale tím, že jsem z rozvětvené ateistické rodiny a svou cestu k Bohu jsem si pracně hledal sám bez cizí pomoci.

_________________
Peklo je tam, kde rozum není možný.
Kde není světlo poznání, tam vládne temnota!

Tak to nepochybně, v tomto smyslu to srovnání asi opravdu trochu pokulhává. To, že tajní evangelíci v dobách tuhé rekatolizace po Bílé hoře se všemožně zdráhali konvertovat ke katolictví, nebylo zadaleka jen "tradicí", ale především tím, že si nedovedli ani v nejhorších snech vůbec představit, že by přestali vyznávat víru svých otců a dědů...

Tak to vidíš ty, svým subjektivním prizmatem protestanta. Ale změnit vyznání, to není jako změnit zaměstnání a jít k Frantovi Novákovýmu, protože Franta platí víc, tak půjdu makat k němu.
Taky by se ti určitě nelíbilo, kdyby tě "lanařili" a "náborovali" katolíci do své církve a přesvědčovali tě, že jedině ta jejich konfese je ta "správná" a právě ta jejich cesta k Bohu je podle Písma. Byl bys první, koho by to naštvalo. A zcela oprávněně. Která cesta k Bohu je ta "správnější", může posoudit vlastně pouze On, když o tom teď tak přemýšlím. Nech to laskavě na Něm, aby si to rozsortýroval, nebo aspoň na svědomí věřících.

Víš, Sabine, co je ale podle mě úplně ze všeho nejdůležitěší? Že o tom, který způsob vyznávání Boha je ten "lepší", by měly vždy rozhodovat neokázalé činy, nikoli prázdná slova. Vadilo ti snad na matce Tereze, že byla katolického vyznání? Pochybuju. Nebo vadí snad katolíkům, že misie českých a moravských bratří zacílené především do Afriky a Jižní Ameriky zcela nezištně zajišťují sluhové Boží nekatolického vyznání. Těm upřímným katolíkům jistě ne.

BTW. Mj. také proto husité chtěli reformovat prohnilou instituci, v níž se začala slova diametrálně rozcházet s činy...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

To by bezesporu neměl - pak je ale několik možností jak toho docílit. Ta první - nejviditelnější, je "facku" vrátit. A tím vstupuješ do určitého kruhu, který není viditelný pouhým okem... viditelný je pouze ten vstup do kruhu > ta facka.
Kdybych měl doma třeba LaVeyovu Satanskou bibli, ukázal bych Ti, jak tohoto znamenitě satanismus využívá...
Ale spíš jsem se setkal s tím, že prostý věřící je slepý a nepozná, jestli jej vede našeptání nebo srdce.
Někdy je však facka víc jak celá filosofická knížka!

_________________
"Poprávu užasli a budou žasnout králové a knížata celého křesťanstva nad tím, že vám byla vlita tak veliká moudrost." sarkasticky odvětil Zikmund Lucemburský, 1419

Zde uvádím další markantní rozdíl mezi námi:

Svobodu ducha nám vydobyl Ježíš Kristus. „ ...nedejte na sebe znovu vložit otrocké jho“ GA 5,1., byť by to bylo jho všebecně schvalovaných dogmat (Český zápas č.25).

Opět jsme tedy u problému dogmatických nažízeních, které se na řádové papežence hrnou z Vatikánu. Tyto dogmata už tak svázali pravou víru v Ježíše Krista, že v jejich chrámech už pro něj není místo.
Třeba ale má místo ještě v nějakém srdci řádového papežence, který se ale musí tajně vzepřít zmíněným dogmatům. Odvážný to jedinec.

_________________
Peklo je tam, kde rozum není možný.
Kde není světlo poznání, tam vládne temnota!