Jedná se o unikátní svědectví o Husově cestě do Kostnice, jeho pobytu tam, jeho slyšení, odsouzení, cesta ke hranici a upálení jeho.

Také autor této relace je zajímavou postavou husitské éry. V době, kdy Husa doprovázel do Kostnice a byl mu jako jeho žák i oddaný přítel v městě na břehu Bodamského jezera nablízku, Petr z Mladoňovic disponoval titulem bakaláře svobodných umění. Pozdější mistr prokázal Husovi v Kostnici četné drobné i velké služby, zcela nezištně a s pokorou, jež vycházela z hlubokého obdivu ke svému učiteli. Viz např. ZDE.
Ale hlavně! Zanechal nám neocenitelný dokument o průběhu Husova zápasu za své ospravedlnění před nejvyšším shromážděním římské církve. Mezeru v této Zprávě o Husovi v Kostnici nám pomáhají vyplnit ještě Husovy dopisy z vězení.

Pozn.: Potenciální zájemce najde pátou část relace s Husovým pašijovým příběhem také tady.

Zvýraznění, (vysvětlivky) a grafická úprava autor příspěvků.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Součástí úvodu Zprávy o mistru Janu Husovi v Kostnici je přepis glejtu, který Zikmund vystavil Husovi ve Špýru a je datovaný 18. října 1414, tj. až 7 dní po Husově odjezdu z Krakovce...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Relace Petra z Mladoňovic je pochopitelně hlavně o Husově slyšení, jež se nakonec stalo na naléhání Husových přátel součástí kostnického procesu. My tak máme tu úžasnou možnost porovnat Husovo slyšení v Kostnici se slyšením neporazitelných husitů na koncilu v Basileji. Ano, byl do diametrální a flagrantní rozdíl. S Husem nebylo diskutováno, nebylo polemizováno, byl jenom okřikován, překřikován a jeho repliky, jimiž se snažil hájit a vyvracet křivá svědectví založená na nepřesných citacích jeho textů, byly provázeny smíchem a zesměšňováním obžalovaného na straně jedné a zavilou nenávistí na straně druhé. Bakalář teologie odněkud z Čech obviněný z kacířství by snad chtěl troufale poučovat věhlasné doktory svaté teologie? To bylo prostě nepřípustné.

Z čeho byl Hus mj. obviňován (aniž by si tento výčet činil nárok na to, aby byl úplný)?
- nedostavení se k římské kurii, tj. k soudu papežovu
- odvolání se ke Kristu
- šíření viklefizmu
- učení o remanenci (podrobněji o Husovu vztahu k učení o remanenci zde)
- návodu k sekularizaci církve
Součástí obžaloby byly speciálně vybrané a mnohdy úmyslně nepřesně citované pasáže z jeho traktátů De ecclesia (O církvi) a traktátů proti Pálečovi (Contra Stephanum Palecz) a Stanislavovi ze Znojma (Contra Stanislaum de Znoyma). Slyšení probíhalo tak, že Husovi byly čteny uvedené vybrané pasáže on je vyvracel, či poopravoval skutečným zněním. Několikrát se mu stalo, že varianta uvedená Husem byla označena dokonce za ještě povážlivější než prvotní verze "citací".

Již od prvního slyšení Hus musel poznat obtížnost svého postavení. Když byly čteny články a výpovědi svědků a Jan Hus na ně chtěl hned odpovídat, aby nezapomněl jeden pro druhý, byl okřikován, aby se vyjádřil ke všem najednou na závěr čtení obžaloby. Když tedy zmlkl, byl hned zase obviňován ze souhlasu s uvedenými bludy. Když chtěl vysvětlit dvojsmysly nebo jiný smysl obviňujících článků mnohdy překroucených, tu ho hned z auditoria okřikovali: "Zanech svého mudrování a pověz: 'ano' nebo 'ne'." Již z výše uvedeného je patrné, jak velice nedůstojné bylo okřikování Husa při obhajoba svých stanovisek. Pro ty, kteří Husa soudili, byl obžalovaný bez uplatnění principu presumpce neviny od samého počátku kacíř, který má jen dvě možnosti. Odvolat a bezpodmínečně se podřídit koncilu, nebo zemřít na hranici.

Nejen o tom si budeme povídat v dalších příspěvcích...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Právě na obvinění z učení o remanenci je vidět, čemu všemu musel Jan Hus čelit při své obhajobě:
"Též se klade, že svrchu řečený mistr Jan Hus jak v měsíci červnu LP 1410, tak také předtím a potom v kapli Betlémské při kázání (...) ze své opovážlivosti a úskočnosti tvrdil, učil, probíral a podle svých sil hájil, ... že po posvěcení hostie na oltáři zůstává chléb hmotný. ... A on dovolávaje se Boha a svědomí, odpověděl, že to neřekl, ani neučil. Ale poněvadž v Praze arcibiskup nařídil, aby nebyl jmenován onen výraz ‚chléb‘, proti tomu se, jak řekl, postavil, říkaje, že i Kristus v 6. kapitole Janově (Janova evangelia – pozn. autor příspěvku) jedenáctkrát se nazval ‚chlebem andělským‘, 'který dává život světu a s nebe sestoupil' aj. Proto nechtěl toto evangelium popírati, ale odpověděl, že nikdy nemluvil o chlebu hmotném.
Tehdy kardinál cambraiský (Pierere d’Aily – pozn. autor příspěvku), ... tázal se ho, mistra Jana, zdali klade obecné pojmy za skutečné ze stránky věcné."
Zde se jedná o zjevnou snahu překlopit spor do filozofické roviny, tj. na spor mezi realisty a nominalisty. Tady se už hrálo, jak se říká, o každé slovíčko, které mohlo předjímat smrt a dláždit tak cestu na hranici. Podrobněji k tomu zde a následně ještě taky tady.
"A on odpověděl, že ano, protože i sv. Anselm i jiní je tak kladou. Tehdy on kardinál dovozoval: 'Z toho následuje, že po vykonaném posvěcení zůstává podstata chleba hmotného,' a dokazoval to takto: Po vykonaném posvěcení, když se chléb proměňuje a přepodstatňuje v tělo Kristovo, jak právě říkáte, buď tam zůstává nejobecnější podstata chleba hmotného, anebo ne. Jestliže ano, jest předchozí tvrzení v pořádku; pakli ne, následuje, že přestane-li jedinečný pojem, přestává býti jeho pojem obecný. Odpověděl, že přestává býti v tomto jedinečném chlebě hmotném, když on se tehdy proměňuje nebo přechází v tělo Kristovo nebo se přepodstatňuje, ale nicméně v jiných jedinečnostech se předmět zachovává. Tehdy nějaký Angličan z této látky důkazu chtěl výkladem dokázati, že tam zůstává chléb hmotný. A mistr pravil: 'Toto jest dětinský důvod, kterému se učí hoši na školách,' a vyložil mu to. Tehdy opět nějaký Angličan, stojící vedle mistra Jana, chtěl dokázati, že po posvěcení zůstává podstatná forma chleba hmotného a látka první, protože se onen chléb neničí. A odpověděl mistr, ale on tu přestává býti jedinečný přepodstatněním v tělo Kristovo. Opět vstal jeden Angličan, jak se říkalo, mistr Vilém (Corf – pozn. autor příspěvku), a pravil: 'Počkejte, on mluví zchytrale, jako i Viklef činil. On totiž všechno připustil, co tenhle připouští, a přesto držel, že chléb hmotný zůstává v svátosti oltářní po posvěcení, ba i celou kapitolu ‚Pevně věříme‘ uvedl na potvrzení onoho svého bludného mínění.' A on: 'Ne, zchytrale, ale, Bůh je mi svědek, upřímně a ze srdce mluvím.' – 'Ale ptám se vás, mistře Jene, zdali v celku a skutečně a mnohonásobně jest tam tělo Kristovo.' A mistr Jan odpověděl, že opravdu a skutečně a v celku jest ve svátosti oltářní totéž tělo Kristovo, které se narodilo z Marie Panny, trpělo, z mrtvých vstalo a které sedí na pravici Otcově. A onen Angličan, který důrazně trval na první látce, pravil: 'A co do toho pletou věci nevhodné, které jsou bezvýznamné pro skutečnou víru? On dobře smýšlí o svátosti oltářní, jak zde vyznává.'
A Angličan (John) Stokes pravil: 'Já jsem viděl v Praze jakýsi traktát, který se připisoval tomuto Husovi, v kterém výslovně položil, že po posvěcení zůstává v svátosti chléb hmotný.' A mistr Hus: 'S odpuštěním, to není pravda.'"

Ano, takové "starosti" měli otcové kostnického koncilu. Pro nás je to velice odtažitá látka a subtilní scholastická problematika, pro účastníky koncilu však zásadní filozoficko-teologické postuláty, o něž se s Husem přeli a skrze něž ho i obviňovali. Bible se dovolávali i při předkládání argumentu, že je to svědectví a tvrzení mnoha erudovaných svědků proti jednomu jedinému. Na to Hus, který neměl obhájce ani svědků svědčících v jeho prospěch, nemohl odpovědět jinak než: "A jsou-li Pán Bůh a mé svědomí mými svědky, že jsem to, co již proti mně uvádějí, ani nekázal, ani neučil, 'ani na srdce mé nevstoupilo', i kdyby všichni moji protivníci proti mně vypovídali, co já zmohu?..."
Ano v této pouhé a jediné otázce je koncentrovaně vyjádřena Husova velice málo nadějná situace, jeho handicap, s nímž se v Kostnici ocitl...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Hus se pochopitelně neshodl s konciliárními autoritami ani v názoru na zacházení s potenciálním kacířem: "...mistr řekl: 'Já tvrdím, že kacíř, jenž by byl takový, měl by být nejprve pěkně, laskavě a pokorně poučen Písmem svatým a důvody z něho vypracovanými, tak jako učinili svatí Augustin a jiní, disputujíce s kacíři. Kdyby však nijak nechtěl upustiti od bludů po takovém předchozím poučení, já netvrdím, že by takový neměl být potrestán též tělesně, ale vždy říkám, že má předcházeti takové poučení z Písma.' Tu byl hluk a pobouření.
Zatím četli v knize klauzuli, v které útočí proti takovým, o nichž výše řka: 'zajisté jsou v tom podobni předákům kněžským, farizejům a zákoníkům, kteří pravíce Pilátovi: ‚Nám není dovoleno nikoho zabíti‘, vydali mu Ježíše a jsou větší vražedníci než Pilát podle svědectví Kristova, který praví (J 19, 11): ‚Kdo mě tobě vydal, má větší vinu.‘!' Tehdy hned s velikým pobouřením a hlukem na něho křičeli, říkajíce mistrovi: 'Kdož jsou jim podobni? Zdaliž ne ti, kteří by odevzdali kacíře rameni světskému?' Mistr odpověděl: 'Ti, kdož by nevinného vydali na smrt rameni světskému, tak jako učinili Kristovi předáci kněžští, zákoníci a farizejové, vydavše ho Pilátovi.' A oni křičeli: 'Ne, ne, vždyť zde mluvíš o doktorech.' A kardinál cambraiský pravil: 'Toto jest mnohem těžší, než co se článkovalo.' ..."

Z uvedeného je naprosto evidentní, jak zvláště konciliární jestřáby muselo rozčílit, když je Hus trefně přirovnal k těm, kteří vydali Ježíše Krista Pilátu pontskému. Ale pozor! Hus toto přirovnání aplikuje jen pro ten případ, když by nevinný resp. neusvědčený kacíř byl vydán světskému rameni. Zvláště pobouřen musel být kardinál cambraiský Pierere d’Aily, který by už nejraději zapaloval hranici a nějaký takový by ho snad chtěl přirovnávat ke Kaifášovi? Oni nebyli rozhořčeni tím, ke komu je Hus přirovnal, ale tím, jak toto přirovnání bylo trefné!
Citovaná příhoda zdokumentovaná Petrem z Mladoňovic v jeho Relaci nám pomáhá objasnit také to, proč je Hus v Čechách mnohdy nazýván "českým Kristem" a jeho kauza přirovnávána k pašijovému příběhu...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Hus napsal: "'Když tedy odvolání od jednoho papeže k jeho nástupci mně neprospělo a odvolávati se od papeže ke koncilu znamená na dlouho a na nejisto pomoc žádati, proto jsem se nakonec odvolal k hlavě církve, Panu Ježíši Kristu. On totiž jest nad každého papeže při rozhodování sporu mocnější, poněvadž se nemůže mýliti, aniž odepřít spravedlnost řádně žádajícímu, ani nemůže člověka podle svého zákona bez viny odsoudit', atd. ..."
Po přečtení tohoto textu "... mistr pravil: 'Já vyznávám, že jsem se odvolal ke Kristu, tak jak jsem dříve řekl, naposledy, když mé zástupce po dvě léta i více nepřipustili k slyšení.' Kardinál cambraiský (d’Ailly) pravil: 'A chcete vy býti nad sv. Pavla, který když byl tísněn v Jeruzalémě, neodvolal se ke Kristu, nýbrž k císaři?' A mistr řekl: 'Velmi dobře. A kdyby dříve to někdo učinil, za kacíře by byl odsouzen. A přece se sv. Pavel odvolal k císaři ne z vlastního popudu, ale z vůle Kristovy. Ten zjeviv se mu pravil: ‚Buď stálý, protože musíš jíti do Říma‘', a dále opakoval. Vyznal tedy mistr Jan, že v konečné tísni není účinnějšího odvolání než ke Kristu. A udával opětovně příčinu, která i dříve byla položena. A posmívali se mu. ..."

Zde vidíme, jak se Hus obhajuje ze svého odvolání ke Kristu. A obhajuje se velice moudře, jak dokládá právě Husova odpověď na d’Aillyho otázku. Tenkrát Hus odpověděl: "Velmi dobře." Dnes by patrně řekl „dobrá otázka“. Po ní pak následovala ještě lepší odpověď.
Nesmíme se však domnívat, že tyto odpovědi se v Husově hlavě rodily bez jakéhokoli úsilí a plynuly z jeho úst přirozeně. Nejednalo se totiž o disputaci mistrů na univerzitní půdě, že. Jsem přesvědčen, že tyto skvělé odpovědi Husa stály nemálo psychického a potažmo fyzického úsilí. Proč? No byl vězněn v nepříznivých podmínkách, musel čelit atakům výkvětu křesťanské učenosti a zavilých nepřátel nejen zahraničních, ale i z Čech, kteří všichni dohromady byli v početní převaze a byli také až na výjimky zajedno ve svém postoji k Husovi. Byl tedy pod neustálým tlakem. Co Husa naopak posilovalo? Především víra v Boha, víra v to, že až stane před Nejvyšší soudní stolicí, jeho Pán mu dá za pravdu a jeho kostnické soudce naopak zatratí. A v neposlední řadě pak to byli i jeho přátelé, mezi něž patřil i autor Relace, přátelé, kteří ho všemožně v Kostnici podporovali, byť třeba jen morálně, protože na víc svým vlivem nedosáhli...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

V tomto příspěvku jsou uvedeny dva zajímavé proslovy krále Zikmunda (označeny I. a II.), které pronesl v Kostnici na koncilu.

Po tom prvním následovala zlobná replika biskupa z Cambrai, kardinála d’Aillyho: "...'Nestačilo ti, že zlehčuje stav duchovní snažil ses jej povaliti svými spisy a učeními, a již chceš též povaliti stav královský a krále ze stavu jejich." To byla od d’Aillyho velká chytristika. Věděl, že proti Husovi je drtivá většina duchovních, bylo by nanejvýš vhodné proti němu popudit i stav světský. Také Páleč si přisadil. "...mistr (Jan Hus) uvedl sv. Cypriána, který praví: 'Marně dostává jméno křesťana, kdo nikterak nenapodobuje Krista v mravech,' Páleč namítaje pravil: 'Hle, jak veliká pošetilost! A nač to uváděti k předmětu, že není-li někdo pravým křesťanem, tedy není pravým papežem, biskupem, nebo prelátem anebo králem, ježto znalci vědí, že papež, biskup, král jsou jména úřadu, křesťan však jest jméno zásluhy; a tak platí, že někdo jest pravým papežem, králem nebo biskupem, třebas není pravým křesťanem.'
A mistr Jan za maličko řekl: 'Vždyť co bylo patrno o papeži Janu XXIII., který se nyní jmenuje Baltazar Cossa, již sesazený; ten, kdyby byl býval pravým papežem, proč tedy byl sesazen?'
A král Zikmund pravil: 'Ano, nedávno páni z koncilu zůstali na tom, že ten Baltazar byl pravý papež, ale pro známé své zločiny, kterými církev boží pohoršil a statky církevní promrhal, byl sesazen z papežství.'"
Tady Zikmund jedním dechem potvrzuje, že soudit papeže má v pravomoci jen a pouze koncil a zároveň protiřečí argumentům Pálečovým.

Stále přemýšlím o tom, proč se právě Páleč z bývalého Husova přítele stal jeho zavilým nepřítelem. Že se v r. 1412 při odpustkových bouřích v Praze, kdy se lámal chleba, spolu názorově rozešli, to lze ještě pochopit. Proč ale chtěl být Štěpán z Pálče v Kostnici „papežštější než papež“? Aby si svůj postoj k Husovi ospravedlnil před svým svědomím? Možná... (k tomu též tady ...)

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Po tom druhém následovala Husova odpověď: "'Pane králi, to neznamená onen výraz nebo slovo ’odpřísáhnouti‘.' A kardinál florentský (Zabarella) pravil: 'Mistře Jene! Dá se vám formule hodně omezená při zápisu oněch článků, pod kterou budete povinen je odpřísáhnouti, a tehdy uvážíte, co máte nebo chcete učiniti.'
Tehdy král pravil: 'Jene Huse! Hle, dvě cesty jsou ti položeny, buď abys odpřísáhl a odvolal bludy zde odsouzené a dal se na milost koncilu, a koncil ti v něčem učiní milost, nebo, chceš-li, abys hájil ony bludy, a koncil a doktoři mají svá práva, co mají s tebou konečně učiniti.'"

Kardinál Zabarella na rozdíl od d’Aillyho nepatřil k militantnímu křídlu kostnických soudců. Je to patrné i z nabídky, kterou Husovi na tomto místě dává. Jde dokonce ještě dál. Když Hus podepíše mírné znění odvolání, pak si sám stanoví další podmínky. Byl to svým způsobem handl, na jehož pozadí bylo odvolání. Nevím, jestli tuto nabídku k "sňatku z rozumu" Hus prohlédl, ale každopádně pro něj vzhledem k principům, jež on sám zastával, byla naprosto nepřijatelná.
Zikmund mu opět připomíná, že stojí na osudové křižovatce a má jen dvě cesty na vybranou. Avšak v interpretaci Husově jedna směřuje k životu ve lži a druhá vede ke smrti za poznanou Pravdu boží...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Několikrát tady na našem fóru bylo konstatováno, že když Zikmund pozná, že Hus neodvolá, tak ho bez zaváhání a podle svých priorit obětuje, aby neohrozil zdárné dokončení koncilu. Tady nám Petr z Mladoňovic ve své Relaci o tom podává důkaz rozhovorem odehrávajícím se po ukončení Husova slyšení 8. 6. LP 1415:
"A po jeho (Husově) odchodu všichni, kteří tam byli na témž místě, preláti a kardinálové, chtěli odejíti a již vstali. Tehdy žoldnéři, kteří vzadu hlídali, také odešli a naši se přiblížili k oknu a pak Jan z Chlumu a pan Václav z Leštna a Petr (z Mladoňovic) bakalář byli ještě uvnitř. Ty jak se zda, král nezpozoroval, nýbrž domníval se, že odešli tehdy, kdy byl mistr odváděn do žaláře.
A král pravil: 'Veledůstojní otcové! Již jste slyšeli, že by mu také z toho mnohého, co jest v jeho knihách a k čemu se přiznal a co proti němu bylo dostatečně dokázáno, stačilo k odsouzení jedno z toho. A tedy, nebude-li chtít ony bludy odvolati a odpřísáhnouti a proti nim vymezovati, tehdy nechť jest upálen, nebo s ním naložte podle svých práv, jak rozumíte. A vězte, že cokoli by vám slíbil, že chce odvolati nebo že by zde odvolal, nevěřte mu, ani já bych mu nevěřil, protože, až by přišel do království a ke svým příznivcům, rozséval by ony bludy a ještě více jiných a stal by se poslední blud bludem horšího. A proto zarazte mu vůbec kázání, aby více nekázal, a též, aby již nepřišel ke svým příznivcům, aby více nerozséval ony bludy. A tyto články zde zatracené pošlete do České země mému bratrovi, a bohužel, do Polska a do jiných zemí, kde již také má své skryté učedníky a mnohé příznivce. (...) A proto také učiňte konec s jinými jeho tajnými žáky a příznivci, protože já chci brzy odejíti. A zvláště s tím, tím' – opakoval ono slovo ‚s tím‘, který jest zde uvězněn' A oni řekli: 'Jeronýmem?' A on: 'Ano, Jeronýmem.' 'S tím učiníme konec za den, to již bude lehčí, protože tento jest učitel – míníce mistra Husa – o onen, Jeroným (Pražský) jeho žák.' A král opět: 'Zajisté já jsem byl ještě mladík, když tahle sekta vznikla a začala v Čechách, hle, jak velice vzrostla a se rozmnožila.'" (Zvýraznění a (vysvětlivky) autor příspěvku.)

Tak tady na tomto místě se král Zikmund ve vztahu k Husovi odkopal a představil opravdu v pravém světle. Měli by si tento příspěvek velice pozorně přečíst všichni ti, kteří se snaží jeho roli na koncilu v Kostnici neustále bagatelizovat, či jinak omlouvat.
Zikmund zde Husa dává všanc jeho soudcům s tím, že je navádí, jak to s ním zaonačit. Šlo mu zištně především o to, aby se Hus nevrátil do Čech, tj. do jeho dědičných zemí, kde by mohl dále šířit kacířství. Proto zdůrazňuje, aby mu nevěřili, ani kdyby odvolal, jakoby je nabádal, že i po návratu domů bude nadále pokračovat ve svém úsilí vč. kazatelského. Jak Zikmund Husa neznal, tak byl zároveň prostoduše naivní, když se domníval, že ze dvou zel si vybral to menší. Tzn., že pro Zikmunda bude lepší, když se Hus domů nevrátí. Další vývoj událostí mu možná připomněl jeho fatálně chybné rozhodnutí tehdy v Kostnici.
Povšimněme si rovněž toho, jak Husovu reformní skupinu nazývá „sektou“ a staví ji tak naroveň skutečným kacířským společenstvím...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Místo odsvěcení v Kostnické katedrále je navěky označeno mosazným štítkem. Sám akt odsvěcení byl pro odsouzeného kněze velice potupný a svým způsobem pro Husa trýznivější než samotná smrt.
Nejprve mu byl odebrán kalich. "A následovně jiné části roucha, totiž štolu, ornát aj. s něho snímajíce, ke každému pronášeli zlořečení po svém způsobu. A on odpověděl, že ta rouhání pokorně a rád přijímá pro jméno Pána našeho Ježíše Krista. Když mu byly tyto všechny části roucha ... odňaty, přistoupili někteří biskupové k porušení tonzury. Když se pak mezi sebou hádali a někteří chtěli ho oholit břitvou, druzí však tvrdili, že stačí porušit jeho tonzuru pouze nůžkami, on, obrátiv se ke králi, předsedajícímu na trůně, pravil: ‚Hle, ještě tito biskupové neumějí se v tomto rouhání shodnouti!" Nakonec se shodli na nůžkách...
Při čtení těchto řádek z pera Petra z Mladoňovic, je patrné, jaké ohavné a pro Husovy příznivce nedůstojné divadlo se odehrávalo za dveřmi Kostnické katedrály. Tento první akt tragédie pokračoval ještě nasazením potupné papírové čepice zobrazující ďábly, kteří se snaží rozsápat duši.

Po předání Husa světskému rameni k vykonání rozsudku následuje druhý a závěrečný akt tohoto pašijového příběhu na břehu Rýna.
"...Když pak dříví řečených svazků a provazy byly spáleny a ještě trup těla stál, vise za krk na ... řetězu, ihned biřici řečený trup spolu se sloupem srazili na zemi, a zvětšivše oheň ještě třetím vozíkem dříví, pálili je a obcházejíce kyji kosti roztloukali, aby se tím dříve obrátily v popel. A naleznuvše hlavu, kyjem ji rozbili na kousky a opět vhodili do ohně. Když pak našli mezi vnitřnostmi jeho srdce, naostřivše kyj, je naň jako na rožeň na konec narazili a zvláště opékajíce a spalujíce kyji rozbíjeli a konečně celou onu masu obrátili v popel. A sukni ... hodili biřici spolu s obuví do ohně se slovy: 'Aby to snad Čechové neměli za relikvii, a my ti dáme tvou náhradu za to.' A to i učinili. A tak spolu se všemi řečenými popely oharků na jednu káru naložili a do řeky Rýna, který tam blízko teče, do hlubiny vhodili..."
Touto, pro našince takřka hororovou scénou mělo být docíleno toho, aby si Čechové ani ždibíček z upáleného kacíře neodvezli domů a aby tak nemohli tímto způsobem uctívat mučedníka...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Zvýraznění vkladatel citace.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Závěr relace Petra z Mladoňovic byl přeložen do češtiny a prakticky až do Bílé hory se stal nedílnou součástí husitské bohoslužby jako Husova Pašije.
Po druhé reformaci byl tento text překládán i do jiných jazyků, takže se s ním měla možnost postupně seznámit skoro celá protestantská Evropa.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Takto popisuje klep o Husově útěku a okolnosti jeho zatčení Husův žák a průvodce pana Jana z Chlumu:
"Když pak řečený mistr Jan Hus pobýval v Kostnici asi půl čtvrté neděle, povídalo se po městě, že byl mistr Hus vyvezen z města na voze, na němž se vozilo seno, ale nebyla to pravda. Bylo to totiž takto: čeledínové, kteří jezdili s řečeným vozem pro seno a nesundali z vozu plachtu neboli přikrývku (obecně 'šperloch'), ale teprve po dvou nebo třech jízdách ji sňali a bez tohoto pokrytí opět seno vezli. Z toho tehdy někteří se domýšleli nebo se povídalo, že mistr Hus byl již z města v senu vyvezen a tak že vyvázl v senu a ven byl vyvezen; ale vpravdě ani žádná zmínka o té věci nikdy nebyla, tak jak bylo později a již jest zjevno.
...
A potom ve středu, totiž po Kateřině (28. listopadu – pozn. JM), kardinálové ... poslali dva biskupy ... purkmistra města Kostnice ...
...
A řečení biskupové a jiní, kteří přišli k mistru Janu Husovi za oné přátelské rozmluvy ... přátelsky žádali, aby přišel k řečeným kardinálům, že chtí s ním mluviti, obklíčili dům příbytku mistra Husa a několik jiných sousedních kolem dokola žoldnéři z řečené obce. A když mistr sestupoval, vyšla vstříc domácí (vdova Fida Pfisterová – pozn. JM), s kterou se loučil slovy 'Žehnej ti Bůh!' a ona plačíc mu odpověděla. I titíž biskupové ... řekli: 'Již více nebudeš konati služby nebo mši.'"
Mistr Jan Hus byl zatčen a uvězněn nejprve 8 dní v domě představeného kůru katedrálního kostela a pak odveden do dominikánského kláštera.

Jak o tomto výmyslu referuje ve své Kostnické kronice Ulrich von Richenthal najdete zde.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Chtěla bych se zeptat, jestli jste při čtení různých překladů Zprávy (případně jiných pramenů) někdo náhodou nenarazil v závěru na odstavec, kde by byly skutky Husovy a Jeronýmovy přirovnávány k HERKULOVI... Vyskytuje se to v několika cizích přepisech Zprávy (v upraveném znění) a nevím, jestli to tam přidal překladatel (a další to převzali od něho), nebo zda to mohlo být ke konci 15 st. i v nějakém rukopise, který nezávisle použilo více nakladatelů. Napadlo mě, že by to mohlo být v Husitském breviáři (zmiňoval ho tuším Novotný, měl vyjít 149.. a pak někdy 1525).
Nicméně je to tak výrazný odstavec, že kdokoli by četl kombinaci Hus/Herkules někde v češtině, tak by si nejspíš vzpomněl...

Já se přiznám, že opravdu nevím o nějakém výrazném rozdílu.

Já znám "pouze" skvělý překlad z latiny Františka Heřmanského. Relace byla přeložena taky do němčiny i angličtiny. Ale k věci!
Posledními badatelskými závěry byly rozlišeny tuším 3 zásadní redakce, jejichž rozdíly nejsou až tak fatální. Např. to, o čem se zmiňuješ ty, je součástí poslední části, kterou snad už Mladoňovic poprvé přeložil do češtiny jako pašiji o Husovi, kde je Hus pochopitelně "hlavní postavou" a oním martyrem.
A ještě malou poznámku k edicím i cizojazyčným. Vycházely jak překlady celé relace, tak pouze překlady Husovy pašije, neboli poslední části. Ty druhé byly velice rozšířeny v protestantském prostředí především německém ale i francouzském. Víš kolik to je variant edicí, či dílčích redakcí? ...

Obecná poznámka. Když pozorně relaci čteš, zjistíš, že nelze vyloučit, že rozdíly by se mohly týkat těch částí textu, které např. citují Husovy spisy a následné Husovy repliky na závěry z citací vyvozované. To je většinou tak subtilní materie, že v tom některý redaktor mohl mít docela slušný hokej. To bych ale neřešil. Fatálním rozdílem by mohlo být opět, co ve svém příkladu naznačuješ ty. Že v některé edici mohlo být "vinou" redaktora něco vynecháno. (Např. ono spálení oděvu je právě součástí Heřmanského překladu.) Spíš bych si tedy všímal ev. vynechání textu, které by mohlo mít charakter účelovosti, aniž bych chtěl nezávazně spekulovat ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)