Jeronýmův proces z pohledu obžalovaných se od Husova lišil především tím, že ani konciliárním jestřábům se z mnoha důvodů podruhé zapalovat hranici nechtělo. Proto pochopitelně přivítali, když nejprve Jeroným odvolal. O pravděpodobných psychologických motivech tohoto jeho odvolání píši
ZDE, a proto se už k němu nebudu vracet.
Chci se však pozastavit nad reakcí
českých nepřátel (
Páleč,
Michal de Causis, Náz ad.) Husa a Jeronýma na koncilu na toto Jeronýmovo odolání. Po odvolání měl být již vězněn mírněji nebo rovnou propuštěn na svobodu. Proti tomu se ostře ohradili Jeronýmovi právě
čeští nepřátelé a navíc ještě předložili nové žaloby. Když byl na shromáždění koncilu podán návrh na propuštění obžalovaného, tu promluvil doktor práv Jan Náz:
„
Divím se vám, ctihodní otcové, že Vaše Otcovství zakročují ve prospěch takového nejhoršího kacíře, pro něhož jsme my v Čechách vytrpěli s veškerým kněžstvem mnoho zlého, a možná že budou trpět i Vaše Otcovství. A bojím se, že jste snad přijali dary od oněch kacířů v Čechách nebo od českého krále.“
To už bylo nepřímé obvinění žalobců z korupce. Hluboce uraženi požádali tito o svoji výměnu za jiné a považte(!), bylo jim vyhověno...