Zikmundovy priority na Kostnickém koncilu byly jasně dané:
1. zdárný průběh koncilu a vyřešení schizmatu v církvi, tj. odstranit trojpapežství
2. Hus a jeho kauza
Šlo mu tedy v prvé řadě o koncil a jeho jednání a teprve potom o Husa. Je třeba si uvědomit, že církev v Husově době byla nedílnou součástí politiky, byla v jistém smyslu politickou kategorií (někdy je tomu tak i v současné době). A s jako takovou s ní Zikmund zacházel, pragmaticky využíval a také zneužíval. Chtěl usednout na český trůn, nasadit si korunu římského císaře a tyto ambice u něho na rozdíl od jeho bratra Václava převažovaly. Tomu podřídil veškeré svoje počínání. Kdyby koncil skončil neúspěšně (a nebylo k tomu daleko), tak by to musel považovat za svoji osobní prohru, která mu fatálně narušuje jeho plány do budoucna. Jak už jsem se několikrát tady zmiňoval, Hus byl v této jeho říšské partii pěšákem na politické šachovnici. Když Zikmund velice brzy zjistil, že proti Husovi je alespoň navenek útočnými verbálními výlevy celý koncil, a to nejen konciliární jestřábi ale i otcové koncilu, Husa obětoval. V rámci objektivity však je třeba říci, že to s úplně klidným svědomím neudělal...

I. Domnívám se, že to mu vůbec nevadilo. Posuďte sami. Hus v tento den mj. mluvil o světské moci a když se dovolával verše z 1. Knihy Samuelovy (1S 15, 23) Písma Starého zákona, zvolal k auditoriu koncilu: „Ano, kdo jest v smrtelném hříchu, není hodně králem před Bohem.“ Zikmundovi, který se na dlouhém a učeném jednání koncilu zjevně nudil a družně se bavil se svými společníky, musel Hus toto prohlášení zopakovat. Poté mu Zikmund s úsměvem odpověděl: „Jene Huse, nikdo nežije bez hříchu.“...tedy ani král, dodávám já.

II. Onoho kritického dne, 8. června 1415 došlo však k jinému fatálnímu momentu, který byl dle mého názoru pro Zikmunda daleko více rozhodující než to, že Hus nahlas před celým koncilem vyslovil svoji tezi o tom, že král žijící ve smrtelném hříchu není hoden svého trůnu. Co mám na mysli? Zikmund si ten den vzal Husa stranou a vědom si toho, že mu vystavil průvodní glejt, naposledy mu ještě chtěl podat sám pomocnou ruku, když ho důvěrně oslovil: „Poslyš, Huse! A proč bys nechtěl odpřísáhnouti všechny bludné články, o nichž tvrdíš, že svědkové proti tobě špatně udávali? A přece já chci odpřísáhnouti a odpřísáhnu všechny bludy a že nechci žádný blud držeti, není přece třeba, abych nějaký dříve držel.“ Byla to velice lišácká rada (je třeba ten dobový citát velice pozorně číst) od té „lišky ryšavé“. Tady to vypadá, jakoby Zikmund nechtěl, aby byl Hus poslán na hranici. Když i toto Hus odmítl, definitivně nad sebou vyřkl nemilosrdný ortel.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Protože by to možná zajímalo i jiné návštěvníky našeho fóra a text není dlouhý, dávám k dispozici celé znění tohoto latinsky psaného dokumentu:

„Zikmund z boží milosti římský král, vždy rozmnožitel říše, a uherský, dalmatský, charvátský atd. král, všem i jednotlivým knížatům, církevním i světským, vévodům, markrabím, hrabatům, pánům, šlechticům, předákům, ministeriálům, rytířům, panošům, hejtmanům, vrchnostem, správcům, představeným, celníkům, výběrčím a všechněm úředníkům, obcím měst, městeček, vesnic a míst a jejich správcům i ostatním našim a Svaté říše poddaným a věrným, k nimž tento list dojde, královskou milost a všechno dobré.

Velební, osvícení, urození a věrní milí!
Ctihodného mistra Jana Husa, hotového bakaláře svaté teologie a mistra umění, ukazatele tohoto listu, který co nejdříve přijde z Království českého na obecný koncil, konaný v Kostnici, kterého jsme i my přijali do naší a Svaté říše obrany a záštity, všem vám a každému zvláště s plnou přízní doporučujeme žádajíce, abyste ho, až k vám přijde, s pocitem povinnosti ráčili laskavě přijmout, vlídně s ním zacházeli a v tom, co se týká rychlosti a bezpečnosti jeho cesty, jak po zemi, tak po vodě, ukázali mu pomocnou a nezištnou ochotu, jakož i abyste ho nechali svobodně se služebníky, koňmi, zavazadly a výstrojí a jinými jeho jednotlivými věcmi přes všechny cesty, přístavy, mosty, země, panství, okresy, pravomoci, města, městečka, hrady, vesnice a kterákoli jiná vaše místa bez jakéhokoli placení dávek, mýtného, celného, poplatku a jiného každého břemene poplatku beze vší překážky jíti, státi, meškati a vrátiti se a abyste se mu a jeho lidem, když bude potřebí, s pocitem povinnosti ráčili postarati o bezpečný a ochranný průvod ke cti a vážnosti naší královské Výsosti.
Dáno ve Špýru, léta Páně 1414, 18. dne října, roku království našich uherského atd. třicátého třetího, římského pak pátého.
Na rozkaz pana krále Michal z Přestanova, kanovník vratislavský.“

Text průvodního glejtu je uveden ve „Zprávě o mistru Janu Husovi v Kostnici“ Petra z Mladoňovic, Husova přítele a průvodce do Kostnice.

Na závěr ještě několik málo poznámek k této průvodní listině. Zikmundovi jistě ke cti neslouží, že byla vydána 18. října, tedy až 7(!) dní poté, co Hus opustil pevné zdi hradu Krakovce, aby se vydal na dalekou cestu do Konstanze. List Husovi nebyl doručen a do Špýru pro něj musel zajet Zikmundův dvořan Václav z Leštna.
Z textu listu není jednoznačně patrné, zda se vztahoval i na zpáteční cestu. Obávám se, že je to otázka výkladu. Kdybych byl ale cynik nejhrubšího rázu, tak napíši, že Husovi v žádném případě nezaručoval, v jaké podobě, pokud vůbec, se do své vlasti navrátí...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Děkuji za obě odpovědi a za text glejtu.

Jiří Motyčka napsal:
Také mi příjde, že Zikmundovy hlavní zájmy na koncilu byly jiné než potrestat Husa. Je pravda, že vyřešit Husovu kauzu určitě chtěl, Čechy už v té době byly brány jako hnízdo "kacířů", takže kdyby Zikmund situaci zdárně vyřešil, určitě by si naklonil církev na svou stranu, pokud by se ucházel o český trůn (zejmén, když Václav IV. byl spíše v tomto ohledu pasivní).
Myslím, ale že Husovo zničení původně nechtěl. Určitě chtěl Husovu kauzu vyřešit a asi mu bylo celkem jedno jak, hlavně když by se vyřešila. Pokud by například církev HUsa osvobodila a jeho myšlenkám dala zapravdu, Zikmund by to určitě bezvýhrad přijal. Myslím, že rozhodnutí, zda je Hus kacíř nechal plně v rukou církve s tím, že se mu poté podřidí ať bude jakékoliv. Sám Husovi na Koncilu říká, že pokud ho koncil shledá kacířem, on ho chránit nebude.
Ale i tak to vypadá, že Zikmund před upálením dával přednost variantě, že Hus odvolá a bude zavřen někam, kde nebude moci škodit. Také by mě zajímalo, zda si uvědomoval riziko, které v Čechách může Husovo upálení vyvolat (mám dojem, že některé jeho výroky a činy to potvrzují a jiné zase vyvracejí).
Navíc pokud by chtěl Zikmund Husovi nějak výrazně pomoci, musel by jít proti vůli koncilu, což by zhoršilo jeho postavení a ohrozilo i samotné konání koncilu, který měl být Zikmundovým mistrovským dílem (a také mu opravdu mezinárodní prestiž nakonec přinesl) a to on jako pragmatik nemohl riskovat. Dokud mu Hus nezavazel, tak se mu snažil i trochu pomoci (nebo mu aspoň přímo neškodil), ale poté se ho musel jakkoliv zbavit, aby mu neuškodil. Celkově se domnívám, že větší podíl na Husově upálení měla asi církev (koncil), i když Zikmund má svůj díl určitě také.

Dle mého názoru neuvědomoval, myslím, že by "pohusovskou" situaci v Čechách neodhadl nikdo z mocných tehdejšího světa.
Zikmund, jak jsme již konstatovali, Husa obětoval s tím, že Čechy zpacifikuje později, až usedne na trůn. O jak fatálně mylný kalkul se jednalo, se už tady na fóru taky psalo, proto se k tomu nebudu již vracet.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Tomu bych teda nevěřil.
Zikmund viděl poměrně značný vliv Husových myšlenek na lid i šlechtu a masově širokou oblíbenost, musel mít jisté pochybnosti už jen v tomto okamžiku. Jeho učení mělo vysokou autoritu a to je věc, která by mohla ohrožovat autoritativní neomezenost Zikmundovy osoby.

Pokud by sám neuvažoval o využití Husovy oblíbenosti ke svému prospěchu, pak jednoznačně musela tato věc být tím, kterou musel setřít z cesty dřív, než by se mu později vymkla z rukou...

_________________
"Poprávu užasli a budou žasnout králové a knížata celého křesťanstva nad tím, že vám byla vlita tak veliká moudrost." sarkasticky odvětil Zikmund Lucemburský, 1419

Kolssteyn napsal:

Důležitá je i ta věta, která byla před vloženou citací:
"Myslím, ale že Husovo zničení původně nechtěl. Určitě chtěl Husovu kauzu vyřešit a asi mu bylo celkem jedno jak, hlavně když by se vyřešila." Tam mám na mysli vyřešit kauzu ve smyslu, aby se vyřešila i otázka "kacířství a buřičství" v Čechách. O to především Zikmundovi šlo a proto pozval Husa na koncil. O tom, že Husovo učení by mohlo být nebezpečné i pro světské panovníky se podle zprávy Petra z Mladoňovic opravdu oficiálně dozvěděl až 8. června a to ho na to ještě museli účastníci koncilu zvláště upozornit. A jeho reakce, že nikdo nežije bez hříchu, vypadá celkem spontálně. O dřívějších (předkoncílních) názorech Zikmunda na Husa nevím z pramenů mnoho, ale pokud někdo o něčem ví, určitě by to byla velmi zajímavá informace a hodně by to osvětlilo.

Je pravda, že pokud by koncil rozhodl tak, jak by se Zikmundovi nelíbilo, asi by výhrady měl. Každopádně by těžko dělal nějaké ostré výstupy proti koncilu. Takové pokusy z jeho strany párkrát byly a musel většinou ustoupit, aby nenarušil jednání koncilu, které pro něj bylo velmi důležité. Navíc koncil měl velkou moc, a pokud by Husa a jeho učení shledal nevinným, což nikdy nemohl udělat už z principu tehdejší církvní dogmatiky, Zikmund by s tím mohl v tu chvíli težko co dělat.

Je ale bezesporu, že na konci jednání považoval Zikmund Husa a jeho názory za velmi nebezpečné, ale ze všech snah donutit Husa odvolat vyplývá, že by dával přednost jeho doživotnímu uvěznění než upálení.

Bohužel všechny tyto dohady o jeho vztahu k Husovi vyplývají většinou pouze z rozboru Zikmundovy osobnosti a mají historicky velmi mizivou cenu.

Jisté je jedno. Zikmund velice bedlivě sledoval, co se děje v jeho dědičných zemích za vlády jeho bratra Václava, který byl pro Zikmunda hlavním viníkem toho, že se v Čechách rozmáhá kacířství. To, že se v Praze na univerzitě dostala do popředí reformní skupina v čele s Husem se musel dozvědět nejpozději po vydání Dekretu kutnohorského (1409). Byla to událost, která obletěla celou Evropu v souvislosti s exodem zahraničních mistrů z pražské univerzity. Myslím, že nebudu daleko od pravdy, když prohlásím, že tak jako většina představitelů tehdejší Evropy, která velice ztuha a pozvolna chápala, co se vůbec v Praze odehrává, i Zikmund z těchto událostí vinil, byť možná nepřímo Husa...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Ano, bylo tomu skutečně tak!
Kronikářův doklad o těchto zvěrstvech a také o tom, jak Zikmund "dokázal" plnit své sliby dané třeba i katolické šlechtě(!), najdete ZDE ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Trochu se zpožděním, ale přece jenom bych rád upozornil na již proběhnuvší pořad "Historický magazín - Zikmund Lucemburský", který uvedla čtyřiadvacítka v sobotu 19. 1. 2008. Pořadu se mj. zúčastnil i prof. František Šmahel a kdo chce, tak si ho může pustit z internetového archivu ČT24 ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Ahoj, dlouho jsem se zde neobjevil, ale snad mě alespoň částečně omluví to, že jsem se delší dobu zabýval studiem právě vztahů mezi Husem a Zikmundem, do kterých jsem chtěl lépe proniknout. Hodně mi to pomohlo a pokud nic jiného, tak jsem díky tomu blíže poznal charakter Husa a Zikmunda. Při tom jsem narazil na některé zajímavé okolnosti. Nerad bych nosil dříví do lesa s informacemi, které už přede mou vynesl na povrch světa nikdo jiný, nicméně jsem se s tím zatím nikde nesetkal, takže to zde raději uvedu a zajímá mě, co si o tom myslíte. Jedná se hlavně o Husův vztah k Zikmundovi v závěrečné fázi koncilu (přesně řečeno po veřejných slyšeních). To, že Hus považoval Zikmunda přinejlepším za křiváka je jasné a obecně známé (například o tom, jak se Hus v Zikmundovi zklamal psal i Palacký ve svých Dějinách), dosud se však dle mého názoru velmi zanedbával jeden významný aspekt Husových vztahů k Zikmundovi, který byl oproti jiným kostnickým událostem té doby poněkud přehlížen. Pokud soudím správně, Hus tehdy (krátce před svojí smrtí) Zikmundovi do jisté míry odpustil. Samozřejmě mu velmi zazlíval to, že nedodržení slib bezpečnosti a že se k němu na slyšení 8. června choval velmi příkře. Navíc byl přesvědčen o tom, že ho Zikmund vylákal na koncil s předem připraveným plánem upálit ho jako kacíře - tento názor se žádným způsobem nezměnil až do Husovy smrti. Nicméně i přes to vše mu podle všeho, alespoň do jisté míry odpustil. Náznak toho se objevuje ve dvou Husových listech (pokud bude zájem rád obě citace uvedu, ale zatím bych tím akorát tento svůj text rozšířil do neúnosné míry). Přitom je to pochopitelné, protože Hus byl křesťan a následovník Ježíše Krista. Hus i v tento moment, kdy očekával smrt následoval svého Mistra, a stejně jako Ježíš přibitý na kříži odpustil těm, kteří ho ukřižovali, odpustil i Hus Zikmundovi. Je samozřejmě otázka nakolik bylo toto odpuštění srdečné. Rozhodně bylo upřímné a Hus ho myslel naprosto vážně, ale určitě to nebyl lehký krok při tom, co si o Zikmundovi v tu chvíli myslel. O to byl však tento akt cennější, Hus Zikmundovi odpustil i přes to, že se k němu Zikmund zachoval tak podle. Jednalo se tedy o velmi mravný čin, který předcházel Husově heroické smrti v plamenech.
Já sám jsem se dosud nikde s takovým pohledem nesetkal, přitom mi ale připadá naprosto samozřejmý a nesmírně důležitý. I pokud by se jednalo o obecně známou informaci, rozhodně by se jí měla věnovat větší pozornost a prostor, protože se jí ještě více zvýrazňuje Husova zbožnost a upřímná láska k Ježíšovu učení.

Vítej, bratře Lando.C, po více jak půlroční odmlce.

Ale také naopak. K tomu podrobněji viz tyto 3 příspěvky: tento a také zde, ale hlavně(!) tento poslední týkající se události ze dne 8. 6. 1415.
Jedná se o svědectví očitého svědka kostnického procesu Petra z Mladoňovic a jeho Relace s komentáři mojí nepatrnosti...

ad odpuštění: Když dokázal Hus odpustit svému tak zavilému odpůrci na koncilu jakým byl Štěpán Páleč (viz Husovy dopisy z Kostnice), jistě neměl problém ani s odpuštěním Zikmundovi...

Klidně uveď. Zájem jistě je a bude...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Tady jsou některé citace, o kterých jsem mluvil:

Hlavní význam má list z 26. června, kde Hus píše: "Zikmund jednal ve všem lstivě - Bůh mu odpusť..."

To by samozřejmě mohlo být samo o sobě chápáno jen jako obyčejná fráze, například, když někdo kýchne a my bezmyšlenkovitě odpovíme "pozdravpánbů". Nicméně jsou i další svědectví, že to Hus myslel vážněji. Například krátce předtím se Hus pokusil smířit se i s Pálčem. Hus věděl, že co nevidět zemře a chtěl si jako správný křesťan dát věci do pořádku. Proto když v dopise z 21. června děkuje všem, kteří pro něj něco udělali, překvapivě nezapomene poděkovat i Zikmundovi:

"Děkuji také králi Zikmundovi za všechno dobré, co mi prokázal."

Samozřejmě je důležité to sousloví "za všechno dobré". Hus toto odpuštění Zikmundovi bral jako svou povinnost, ať už by si o Zikmundovi myslel cokoliv.

Navíc je důležité přečíst si text, který Hus sepsal dávno před svým odjezdem na koncil. Jde o kázání O umučení Pána našeho Ježíše Krista, Spasitele našeho. Hus v něm cituje svého oblíbeného sv. Bernarda, který komentuje to, že Ježíš odpustil Jidášovi jeho zradu:

"Tu dí svatý Bernard: 'Tuto nám Hospodin dává příklad, že máme odpouštěti svým nepřátelům viny. A byť tě měli na smrt vydati, přes to máš jim učiniti, což na ně sluší, a všechno abys jim odpustil."

Řekl bych, že je zde očividná paralela s tehdejší Husovou situací. Ať už se Zikmund zachoval jakkoliv, musí mu Hus odpustit, protože by tím porušil snahu řídit se podle vzoru Pána, čohož, jak vyplývá z jeho smrti nebyl za žádných okolností schopen, i pokud by ho to mělo stát život.

Pojďme se nyní také podívat, jak tento "upřímný a vehementntní" zastánce katolické církve a defenzor víry pravé pragmaticky zacházel s církevním majetkem.

Zikmund v dobách husitských válek potřeboval zabezpečit mj. dvě důležité věci. Zaprvé podpořit katolické posádky proti husitským vojskům, a to především finančně a zadruhé potřeboval nějakým způsobem přímo zaplatit najímané žoldnéře pro vedení války s husity a příslušníky vysoké šlechty, účastnící se těchto výprav nějak odměnit. Tou odměnou byly právě zástavy církevního majetku ve prospěch těchto válečníků, světských magnátů. Je třeba si uvědomit, že i toto byla jedna z forem sekularizace církevního majetku, které se "dopouštěl" přímo panovník. Pokud již konkrétní církevní zboží násilně sekularizioval příslušný šlechtic ve službách Zikmundových, král mu dodatečně takto nabytý majetek legalizoval tím, že mu na toto zboží vydal zástavní listinu. Tato dodatečná "legalizace" byla pochopitelně prováděna bez zápisu do zemských desek, a tím do budoucna znemožňovala jakoukoli formu restituce.
Tato forma sekularizace se nevyhnula ani majetkům johanitského řádu s výjimkou Strakonic. (O Johanitech nejen ze Strakonic také v tomto tématu).

Zdroj: M. Svoboda - Majetek řádu johanitů v Čechách v husitské době (ČČH č. 2/2005; laskavě zapůjčil Ježek, kterému tímto děkuji)

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

K vyčerpávající stati bratra Jiřího bych snad jenom dodal, že po likvidaci polních vojsk u Lipan a hanebné popravě Jana Roháče, začal Zikmund opět tvrdě prosazovat katolictví. Úřady počínaje a prostým lidem konče. Hodně rychle zapomněl na Jihlavská jednání a hlavně i na to, že drtivá většina národa se hlásí ke kalichu. Prostě mu to bylo jedno a plnokrát tím dokázal, že není hoden stát se českým králem.
Pokud se cítil silný, tak o jednáních s kacíři nechtěl ani slyšet (před Prahou během 1.křížové výpravy, před bitvou na Vítkově). Pokud byl ale okolnostmi donucen (po všech drtivých a ostudných porážkách), tak byl najednou otevřen k určitým disputacím. Někdo by to mohl snad považovat za diplomatickou genialitu, ale z mého pohledu je to jenom čistá vypočítavost.

_________________
Peklo je tam, kde rozum není možný.
Kde není světlo poznání, tam vládne temnota!

Zdravím všechny bratry, zvláště hejtmana Jirku a velitele vozu Kolssteyna. Po dlouhé odmlce se k Vám rád vracím...však to znáte, práce a cesty Páně jsou......
Ale k tématu, jak napsal hejtman je pravda, že se Zikmundovi věnovalo zatím málo prostoru a on to napravil hlasovací anketou, tak já bych si dovolil toto téma rozšířit o jednu zajímavost, která mne v této souvislosti doslova ohromila.
Myslím, že jste již viděli portrét Zikmunda, pokud ne shlédněte jej zde ze zdroje Wikipedia http://upload.wikimedia.org/wikipedia/c ... o_024b.jpg

Napadlo vůbec někoho, že se skutečně díváme do reálné tváře Zikmunda?
Mne ano ( až mě zamrazilo ) a tak jsem se podíval na autora obrazu, ač je u této podobizny v češtině uváděno, že autor je neznámý, tak autorem byl vynikající italský malíř Pisanello.
O malířství se zajímám a tak jen na okraj, tento umělec nemaloval žádné abstrakce, ale snažil se jako jeden z prvních propracovat detail a zachytit co nejvěrněji skutečnost, která v jeho dílech dominuje. V jeho době toto dokázal např. další genius Johan Van Eyck.

Další otázku jsem si položil, zda mohl Zikmunda spatřit ve skutečnosti? Odpovídám si, že jako Ital a Evropan určitě mohl.

Proč jej namaloval?
Asi to nebylo na přímou objednávku Zikmunda, ale byl to i jeho císař římský a jeho osobnost a tvář jej zaujala natolik, že cítil potřebu jej vypodobnit...samozřejmě s maximální invencí k realitě, která z toho obrazu doslova čiší.

Proč jsem přesvědčen o vysoké autenticitě potrétu?
Ano, ale někdo by mohl namítnout, že když Zikmunda např.jednou zahlédl, zda byl schopen třeba za měsíc na to, věrně jeho tvář vypodobnit.
Samozřejmě, protože již v oněch časech měli tito geniové malířství fotogenickou paměť a nebyl to žádný problém.
Já Pisanellovi naprosto věřím!....a proto mě znovu mrazí....zmizelá tvář rodu Lucemburků na nás hledí...pravděbodobná podoba na Karla IV....fantastická představa.
Všimli jste si jistě malířem zvýrazněných, chladných očí za kterými se skrývala bestie....na portrétu ma asi 50 let....malíř zde zdůraznil jeho majestát bez šperků a královských atributů a tak dal vyniknout jeho skutečné, prosté lidské podobě. Tímto odproštěním do jeho tváře vnesl téměř výraz svaté čistoty....ostrými tahy štětce podtrhl jeho šediny "moudrosti", ke kterým mu však výrazně napomohl právě Jan Žižka.
Ano jsem přesvědčen, že se díváme do očí Zikmundových, stejně jako do nich hleděl např. Jan Hus...samozřejmě v jiné dimenzi, ale přesto je to nesmírně vzrušující...

Na závěr mě i přes pokročilou noční hodinku napadá, jaká škoda, že mistr neztvárnil portrét našeho milého Jana Žižku....nemyslíte?
A teď už dobrou noc bratři.