Sabin píše:
...Pouze nevím proč zrovna vybrali Českobratrskou církev evangelickou a ne třeba, Církev bratrskou...
Dobrá otázka. Ale nehledejme v tom nějaké vyhraněné konfesní důvody či přetahovanou ve smyslu, kdo má větší právo na to, pyšnit se nezadatelným právem na odkaz Husa, husitů a reformace české. O to přece bratrům a sestrám v Kristu nemůže jít, neboť Husův odkaz patří všem Čechům, Moravanům, Slezanům, věřícím i nevěřícím.
Jedná se v prvé řadě o
historické souvislosti a ty si dovolím velice stručně shrnout. Bratrská církev navazuje na duchovní odkaz Jednoty, ale tím vše končí. Jednota byla bohužel vždy na okraji konfesionalizované společnosti a měla s tím, ne však svojí vinou, problém celé 16. st., kdy se po r. 1547 stala obětí prvního, předbělohorského exilu. Aby se mohla stát součástí České konfese a mohla se radovat z výhod Rudolfova Majestátu, musela do sebe vstřebat prvky kalvínské rigidní konfese. Ta jí byla bližší než luteránská. Pak byla přijata mezi protestanty na poč. 17. st. s otevřenou náručí, ale ani to ji neochránilo před druhým, pobělohorským exilem, protože její členové v čele s Václavem Budovcem z Budova se stali aktivními účastníky stavovského odboje.
Zcela na opačné straně stáli starokališníci vycházející stále z kompaktát, a to bylo v období druhé reformace něco zcela se vymykající soudobé "nekatolické" praxi, protože kompaktáta ve své podstatě potvrzovala skutečnost, že starokališníci jsou stále součástí římské církve. Mimochodem proto byli starokališníci konfesí, která bigotně katolickým Habsburkům zdánlivě paradoxně vadila nejméně. Kompaktáta byla totiž součástí zemského zákona, tj. ústavy, kterou byl Habsburk nucen přijmout při svém nástupnictví v r. 1526.
V centru konfesionalizované společnosti po druhé reformaci se ocitli
novoutrakvisté, kteří přijali
luteránskou konfesi za svůj základ, čímž se stali nedílnou součástí České konfese a v rámci Majestátu o nich nebylo také pochyb. Následuje Bílá hora, exil, rekatolizace, období temna a Toleranční patent, který císař Josef II. vyhlásil v r. 1781 a jenž povoloval pouze 3 nekatolické konfese:
luteránskou, kalvínskou a pravoslaví. Čeští bratři se opět přihlásili k helvítskému kalvinizmu a „husiti“ k
luteránství, jež se stalo základem pozdější evangelické církve. A tady někde hledejme ony kořeny husitsko-evengelické kontinuity...
Sabin píše:
..."Má" CČSH je z tohoto pohledu "mimo hru", protože vznikla 8.1.1920, ale z pohledu úcty k odkazu myšlenek Mistra Jana a husitů, jsme právoplatnými bratry a sestrami k našim starším evangelickým bratřím a sestrám.
Tak o tom nikdo nepochybuje, bratře Sabine. CČSH není zdaleka „
mimo hru“, neb je nedílnou součástí českých reformovaných církví a to je dobře. Mimo hru, a to i mezi ateisty, ji však dostávají různí exbiskupové Bicanové a jemu podobní (viz
téma o CČSH), kterým je úplně jedno, jak fatálně se zpronevěřují Husovu odkazu...