Toto téma by se mělo zabývat husitskými manifesty nejenom po stránce obsahové, ale i z hlediska posouzení tohoto unikátního literárního žánru pozdního středověku a mělo by se dotknout i geografického aspektu, neboť je úžasné, kde až se tyto propagační, "obranné" a vysvětlující dokumenty nalezly. Při jejich pozorném čtení můžeme u některých rozpoznat i to, jak byl sloh manifestu přizpůsobem lokalitě, kam směřoval.
Toto téma nechť je opět dalším dokladem toho, jak nevyčerpatelná je studnice poznání fenoménu, který souhrnně nazýváme "husitství"...

Pozn.: manifesty uvedené v tomto tématu nemusí být uváděny chronologicky za sebou. (Zvýraznění a grafická úprava autor příspěvků.)

Použitá literatura: Husitské manifesty

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Do tohoto tématu bych v prvé řadě rád zařadil Husovo odvolání k Soudci nejspravedlivějšímu. Projev, či manifest, kterým Husův heroický zápas s všemocnou církví na domácí půdě gradoval...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Po vítězství u Vyšehradu husité vydávají manifest datovaný "v úterý po Všech svatých roku 1420 po Kristovu narození", tj. dne 5. listopadu.
Je to další z mnoha manifestů žalujících na Zikmunda mj. za to, jak naložil s pány, rytíři a panoši českého jazyka", kteří bojovali na jeho straně, když je za trest postavil do přední linie.

Na Zikmunda dále žaluje, jak se můžeme dočíst:
"Bylo slyšeno, jak na svá plná ústa prohlásil, že by za to dal uherskou zemi, aby v české zemi nezůstal jediný Čech."

Je to rovněž tzv. "mobilizační manifest" vyzývající k nepolevujícímu úsilí v boji za obranu husitského programu. Mezi signatáři je uveden mj. i Hynek z Valdštejna jinak z Kolštejna.

Pozn. Tento manifest najdeme v německé verzi ve Windeckeho Pamětihodnostech.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Manifest obsahuje datum dne sv. Tomáše, tj. 21. prosince LP 1434. Je víc jak půl roku po bitvě u Lipan a bouřlivák a Žižkův hejtman Jan Roháč z Dubé nesmířený s lipanskou porážkou opětovně vyzývá k boji, v druhém plánu spojeným s odmítnutím nenáviděného krále Zikmunda. Datum je dnem sněmu „v městě Hradišti, jež slove Tábor“ s dosti pofiderním záměrem mobilizovat ještě zbytky táborských a sirotčích bratrstev do zbraně. Součástí tohoto strategického plánu bylo získat pro tuto věc Jakoubka z Vřesovic, který na lipanských pláních nebojoval. Města Žatec, Louny a Slaný Jakoubkova svazu byla nezanedbatelnou vojenskou silou, kterou v nezmenšené akceschopnosti disponoval, a proto české znění manifestu směřuje do Žatce ještě před příchodem Jakoubkova poselstva na Tábor.

Manifest v plné nahotě odhaluje záměry nepřítele, který se snaží potlačit vliv husitských měst, jednoho z nejvýznamnějších fenoménů husitské revoluce, a aplikovat zrádnou taktiku přijetí kompaktát jen na oko:
„ ‚Máme, co jsme žádali, když jsme městům jelitníkům těch jejich zdí nepřemohli, pro něž jsme neměli odvahu dát se s nimi do boje, když zpočátku přivedli města proti nám. Již jsme ptáka dopadli. Odvažme se jej oškubati co nejrychleji neváhajíce s tím. A nedejme se už mučiti s těmi čtyřmi kusy, které nám dávno podávají. (…) Snězme ty čtyři kusy, potom sníme i je.‘ ...“

Pejorativní nádech uvedené citace verbálních a patrně i písemných projevů magnátů jasně dokumentuje, jak jim po Lipanech narostl hřebínek jakožto nepřátel měst a torzovitých zbytků radikálních bratrstev.
Mimochodem obdobnou taktiku nesplněných slibů a přijímání všeho, co se mu nehodilo jen na oko, uplatnil s ještě větší vynalézavostí o dva roky později král Zikmund, a to okamžitě poté, co mu byl oficiálně potvrzen český královský stolec.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Tento manifest plný hněvu a rozhořčení, namířený mj. i proti papežskému legátovi Fernandovi, jeho farizejství a cynizmu, je datován v sobotu před nedělí Invocavit, tj. 8. února LP 1421. Manifest husitské Prahy akcentuje nutnost kalicha pro spásu a dává do protikladu rozhodnutí koncilu v Kostnici se závěry pražské univerzity. Porovnává neporovnatelné. Skrovný život Kristův s životním stylem papežské kurie a římského velekněze a dále Kristovo utrpení na kříži s křížem, pod jehož záštitou stanula vojska intervenční armády na hranicích nejkřesťanštějšího království, etc.

Naprosto srozumitelně a s Husovským důrazem se manifest vyjadřuje o římsko-katolické církvi, jejich představitelích a jejím vlivu na sekulární svět:
„Jestliže v tom ve všem nejste nástupci Krista, čí tedy jste nástupci v tak hrozném bludu odpadlictví, ne-li oné nevěstky zesvětštělé církve, sedící obkročmo na šelmě nejzvířečtějšího pronárodu, vyzdobené šperky, zmalované purpurem a nachem, oděné zlatem a pestrým drahokamem, ponořené až po temeno hlavy do hanebných pokladů králů a knížat, a proto i zcela zpité rudou krví svatých? Všichni králové s ní smilnili za to, že jim nečistýma rukama nalévá a nabízí zlatý pohár, neboť ty, jimž vládne a jež rozděluje, si po své vůli vydržuje mrzkým zlatem a stříbrem.“

Je to přímý útok psaným slovem na rozmařilost, bohatství církve a vůbec způsob života, který je neslučitelný se způsobem života sluhů božích. Z uvedeného citátu je taktéž patrný antagonizmus spočívající v tom, že římská církev viděla odpadlíky v českých kacířích a ti zase naopak v reprezentantech zesvětštělé církve, kterou v tomto manifestu nazývají nevěstkou, s níž smilní i králové. Tento antagonizmus vrcholí na Basilejském koncilu a za českou stranu o něm mluví sám Prokop Holý, jak dokládá toto svědectví ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Latinsky psaný nedatovaný manifest pocházející patrně z poč. 30. let 15. st. opětovně, jako mnohé jiné manifesty tomuto podobné, má vysvětlit „celému světu“ oprávněnost i smysl husitského zápasu za prosazení božích pravd.

Je z něho patrné, jak byli husité s mesianistickými sklony přesvědčeni, že český národ je tím vyvoleným, který se vší pokorou a v souladu s Božím záměrem přijal na svá bedra nelehký úkol nápravy západní církve:
"Nechť vědí všichni věřící v Kristu, ať jsou jakéhokoli stavu ... a postavení, že v nynějších posledních časech, kdy se lodička víry bědně potápí a slepnou oči, které měly s porozuměním nazírat pravdu, kdy v srdcích mnohých vystydl žár starostlivé lásky a podrostlo množství zbytnělé nepravosti, milosrdný a milostivý Pán shlédl svým slitovným okem na náš kraj a učinil jej hodným toho, aby zde svou nevýslovně laskavou rukou rozehnal zhoubný mrak ležící na vnitřním zraku a vnímavosti a, třebaže jsme si toho nezasloužili a nebyli toho hodni, štědře před námi odhalil zářivé svítání svých nevývratných čtyř pravd."
...
"My však, abychom nebyli nevděční za tak nesmírně štědré dary a nevyvolali proti sobě oprávněný hněv Nejvyššího tím, že bychom odmítli splnit jeho poznanou pravdu, poctivě, s radostí a upřímně jsme se rozhodli přilnout k těmto nejsvětějším pravdám, směrnicím spravedlnosti, cestám života a oporám věčné spásy, a podle udělené nám míry víry jsme až dosud touto cestou šli a s pomocí Páně nadále chceme jít, dokud se smrtelným životem trvá naše víra, ... a přejeme si i nyní, aby celá boží církev byla přivedena k tomu, aby tyto pravdy poznala, zamilovala a spasitelně zachovávala."

Z druhého citovaného odstavce je patrná i zodpovědnost za splnění úkolu, který před ně Nejvyšší postavil, a dokládá, že se ho chtějí se ctí zhostit.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Manifest, jenž nese dataci dne Kristova Nanebevstoupení, tj. 25. května LP 1430, klade důraz na sekularizaci církevního majetku, dále pak na to, aby mohlo být slovo boží svobodně kázáno, aby byly stavovány zjevné hříchy a na „posledním“ místě je teprve uvedeno přijímání podobojí, tedy kalich. Z uvedeného pořadí je zřejmé, že editorem manifestu byli táboři s velkou mírou pravděpodobnosti v čele s Korandou a Prokopem Holým. Je psán německy, přesto je určen jakoby veškerému křesťanskému světu, i když podnět k jeho sepsání dal sám Fridrich Hohenzollernský, který pod hrozbou rozsáhlé husitské výpravy v únoru 1430 na hradě Beheimsteinu slíbil husitům slyšení, jež se mělo týkat 4 pražských artikulů. K tomuto slyšení mělo dojít v Norimberku skoro 3 roky pře Basilejskými jednáními. Není věru obtížné uhodnout, že po návratu výpravy do Čech Bedřich už svému slibu nikdy nedostál. Patrně proto, že slib daný kacíři, se nemusí plnit.

Manifest je zajímavý mj. tím, jak přirovnává kněze, kteří nežijí v souladu s Božím zákonem a vlastní pozemky k (biblickým) kněžím faraónovým, když cituje církevního otce Órigenése:
„... ‚Chceš vědět, jaký je rozdíl mezi kněžími božími a kněžími faraónovými? Faraón svým kněžím dovoluje vlastnit pozemky, kdežto Hospodin svým kněžím nedává na zemi vlastnický podíl, nýbrž je ujišťuje: ´Já jsem váš podíl´ (Nu 18, 20). Vy všichni, kněží Páně, dejte pozor na to, co zde čtete, a všimněte si rozdílu mezi kněžími, aby se snad neukázalo, že ti, kdo mají podíl na zemi a věnují se pozemským starostem a snahám, jsou spíše kněžími faraónovými než kněžími Páně. (...) Slyšme však, co Kristus, náš Pán, přikázal svým kněžím: ´Kdo z vás se nevzdá všeho, co má, nemůže být mým učedníkem.´ (...) takto napomenuti pospěšme splnit výzvu, spěšně přejděme od faraónových kněží, kteří vlastní pozemské statky, ke kněžím Páně, kteří nemají vlastnický podíl, když jejich podílem je Hospodin. …‘ To Origenes.“

Výše uvedený citát odkazuje zřetelně na teologicky vzdělaného autora, který dokáže citovat nejen Písmo, ale i církevní otce prvotní církve.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Právě v době (nejpozději v květnu 1430), kdy měli husité ještě jakous takous naději, že slyšení v Norimberku se uskuteční, byl sepsán tento německy psaný manifest určený hlavně měšťanům Norimberským. Je signován Prokopem (Holým) , Markoldem (ze Zbraslavic?), (Václavem) Korandou, Závišem(?), Smolíkem(?) a hejtmany z Čech. Přestože je určen především německým oblastem Říše, jeho autor, kterým byl patrně Prokop Holý, velice dbá na to, aby se vyhnul nacionalistickým animozitám.
Manifest se zaměřuje v 16 bodech na kritiku církve, nekompromisně odmítá tezi husitských odpůrců, že diskuze a slyšení kolem 4 artikulů jsou určeny pouze pro erudované odborníky v teologii.

Tento manifest je pozoruhodný také tím, jak zdůvodňuje ničení klášterů, které byly především táborským radikálům trnem v oku:
„Rovněž tvrdí, že ničíme a pustošíme svaté bohoslužby tím, že vyvracíme a pustošíme kláštery a vyháníme z nich mnichy a jeptišky. I my jsme měli kdysi za to, že jsou svatí a že zbožně vykonávají službu Bohu, ale když jsme je poznali z blízka a pozorovali jejich život a jejich skutky, pochopili jsme, jací jsou to svatí pokrytci prohnané pokory a prázdní vychloubači, prodavači odpustků a zádušních mší, kteří jsou živi z hříchů lidu (srov. Oz 4, 8 ).
... jejich modlení, přímluvy a zádušní mše, vykonávané za dary, nejsou nic jiného než pokrytectví a svatokupecké kacířství. Jestliže je tedy vyháníme a boříme jejich kláštery, nerušíme tím pravou bohoslužbu boží, nýbrž tvrze ďáblů a kacířů. Až je poznáte dokonale, jak jsme je poznali my, budete je ničit se stejnou horlivostí jako my. Protože Kristus, náš Pán, nezaložil svým slovem žádný mnišský řád, je třeba, aby byly dříve nebo později zrušeny podle výroku páně v 15. kapitole Matoušova evangelia: ‚Každá rostlina, kterou nezasadil můj nebeský Otec, bude vykořeněna‘ (Mt 15, 13).“

Kdybych si tedy mohl dovolit shrnout důvody, jež husity vedly k ničení klášterů, jsou to tyto:
a) nemají oporu v Písmu svatém
b) kláštery jsou budovy, v nichž dochází koncentrovaně ke svatokupectví
c) za zdmi klášterů, těmito „tvrzemi ďáblů a kacířů“, jsou páchány kacířské skutky a smrtelnými hříchy je naplňována skutková podstata kacířství v té nejohavnější podobě, totiž službě ďáblu – opět koncentrovaně
Nejsem si však zcela jist, zda důvody uvedené v bodech ad b) a ad c) bezezbytku splňovaly i ženské řehole a jejich kláštery...

K této problematice podrobněji viz zde.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Tento jeden z nejdelších a německy psaných manifestů se objevil na vratech radnice v Basileji, kam byl přibit někdy o vánocích 1431, tedy 4 měsíce po Domažlickém vítězství, které se pro Římskou kurii stalo katastrofou a onou pověstnou poslední kapkou.
Jednalo se o redakci manifestu táborských hejtmanů z loňského roku. Jeho 16 kritických proticírkevně zaměřených bodů zde bylo přiostřeno a navýšeno na 20. Text manifestu odráží také první zmínky o Basilejském koncilu.

Mne tento manifest zaujal přesvědčivým zdůvodněním toho, proč je třeba Bibli nejen číst, ale dokonce i překládat do národních jazyků. Toto zdůvodnění je uvedeno v 18. bodě:
„V mnohých krajinách zakazují světským lidem číst nebo mít knihy Písma svatého a tvrdí, že to není pro ně, že by z toho vzniklo kacířství. Je třeba se obávat , že tak činí spíš proto, že mají strach, aby světští lidé a obecný lid neuvažovali a nepoznali z Písma jejich špatnost a nespravedlnost, která je proti Písmu svatému. (...) Měli by o tom kázat a horlivě a vážně napomínat lid, aby jim ukazoval knihy Písma svatého a pilně je čítal a pochopil, že boží slovo je pokrmem duší, potřebným všem lidem, jak praví evangelista Matouš 4, 4 ... ‚Nejenom chlebem je člověk živ, ale každým slovem, které vychází z božích úst. (...) Proto jsou všichni zjevnými kacíři, kdo navzdory tolika důkazům zakazují lidem mít Písmo svaté. Někteří také říkají, že Písmo svaté se nemá překládat do národního jazyka, ani prý je nikdo nemá v tomto jazyce mít u sebe. To jsou praví bludaři a ještě svádějí jiné. (...) Nový zákon byl celý napsán řecky, kromě evangelia Matoušova, které Matouš napsal jazykem židovským, a kromě Pavlovy epištoly k Židům. Z toho je jasné, že Písmo svaté nebylo původně napsáno latinsky, ale jazykem těch, pro něž bylo psáno. Proč by tedy nyní nemělo být Písmo svaté v němčině, italštině, češtině a maďarštině?“
Můžeme se pak divit při tomto veskrze pokrokovém názoru husitů týkajícím se zpřístupnění Bible i prostým lidem, že Eneáš Silvius Picolomini tak vysoce oceňoval všeobecnou znalostí Písma v Čechách?
Z citované pasáže je rovněž patrné, jak pregnantně husité vyhmátli farizejské důvody, proč římská církev si chce ponechat monopol nad znalostí Písma a proč jeho Slovo chce ponechat pouze v latině. Já ještě dodám, že ze stejného důvodu se bránila oficiální církev liturgii v národních jazycích, tj. fenoménu, s nímž poprvé přišli také čeští utrakvisti.

V závěru text manifestu promlouvá k obyvatelům města Basileje, které nabádá:
„Proto, vy milí a poctiví páni a měšťané! Slyšeli jsme, že má být konán sněm ve vašem městě Basileji, a že je toužebným přáním našeho srdce, aby se kněží k němu sešli, aby se rozhodli uvažovat o tom, co by bylo nejužitečnější a nejlepší pro svaté křesťanstvo, a aby Duch svatý stanul v jejich středu a způsobil, aby to byl sněm vskutku svatý a dobrý. Ale bojíme se, aby se tam nesešli jen proto, aby mohli lépe zakrýt svou hanbu a svou nespravedlnost pokrytectvím a aby mohli překážet božské spravedlnosti a ji potlačit, když ji tolik nenávidí. A nevěřte, že se vaše město tím polepší a že se posvětí, nýbrž hlídejte si bedlivě své manželky a dcery, aby nevzaly úhony na své cti a čistotě, jak tomu, běda, tak hojně docházelo v Kostnici.“
Je až úsměvné a půvabné zároveň, jakou starost měli čeští husitští přísní mravokárci o „čest a čistotu“ obyvatel Basileje ženského pohlaví.

Pozn.: Vavřinec z Březové ve své kronice uvádí mj. i počty řemeslníků a tovaryšů různých řemesel soustředěných v Kostnici během koncilu.
U provozovatelek nejstaršího řemesla udává počet 718. Kdo ví, jak k tomuto přesnému číslu husitský kronikář došel. Ale např. jiný kronikář Richental, doprovázený zbrojnošem, na příkaz kurfiřta Rudolfa III. Saského obcházel v Kostnici dům od domu a sepisoval nevěstky.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Manifest, jenž nese dataci soboty v předvečer blažené Marie Magdalské, tj. 21. července 1431, patří k jedněm z nejkratších a zároveň nejslavnějších manifestů. Husitské Čechy ho adresovaly Norimberčanům nedlouho před Domažlickou katastrofou.

Přestože adresátem bylo město Norimberk, kde 29. 6. v kostele sv. Sebalda papežský legát kardinál Cesarini víceméně vnutil kurfiřtu markraběti braniborskému Fridrichovi Hohenzollernskému, upřednostňujícímu stále ještě diplomatická jednání, meč a velitelskou korouhev, manifest byl určen "všemu křesťanstvu", jak je patrné z úvodní pasáže manifestu.
Manifest se také zmiňuje o jednáních s Fridrichem a dalších. Obsahuje rovněž stručné zdůvodnění toho, proč husité odmítají předstoupit před koncil, kde by obhajovali své pravdy pouze dle pravidel, jež jsou ve své podstatě lidskými nálezky, a proč se domáhají úplně jiného soudce.

V manifestu se také píše o již několik desítiletí trvajícím husitském nekompromisním postoji k římské církvi, která žije v naprostém protikladu proti prvotní apoštolské církvi:
"Apoštolové zajisté putovali světem v rozedraných šatech a pohrdaní, věrně zvěstovali pravdy Páně všem národům, kmenům a jazykům a potvrzovali je svou vlastní smrtí, tihle však se oblékli do purpuru a kmentu, u lidí jsou slavní, ačkoli oněměli jako psi (srov. Izaiáš 56, 10), na hradech a ve městech si klidně lebedí a pohrdlivě odmítají i jen naslouchat těmto pravdám a věřící lidi, kteří o ně věrně dbají, zbavují pověsti, života i majetku, ne ovšem sami – to se raději povalují s kurvami – , ale tak, že vyhlašováním krvavého kříže úskočně štvou světské rameno k vyvražďování věrných. Apoštolové opustili všecko bohatství světa a ozdobení vší ctností v chudobě a nuzotě následovali Pána, těmhle však patří města, hrady, statky a celé kraje, bohatstvím se mohou zalknout a nejdou v pohrdanosti za pokorným Kristem, ale za nejvýš zpupným Satanem ve vší nádheře a nadutosti a smyslné rozkoši."
I tato pasáž manifestu dokládá to, o čem jsem se již zmiňoval tady v tomto článku. Totiž to, jak se z pečlivého čtení či spíše studia manifestů dá velice snadno pochopit husitství i to, zač Boží bojovníci vedli svůj dlouhý zápas. Dikce i tohoto manifestu je tak srozumitelná, že ho musí pochopit snad každý člověk i v dnešní době a s odstupem 6 století od těchto pohnutých událostí.

Mimochodem – tento manifest se vyznačuje také tím, že obsahuje nejkratší znění 4 pražských artikulů, jaké je známo:
"Důstojností první je z nich tento: Aby nejsvětější svátost jeho těla a krve byla věřícím vysluhována od služebníků církve.
Druhý: Aby slovo Páně bylo svobodně, veřejně a pravdivě kázáno těmi, jimž to přísluší.
Třetí: Aby kněžstvu byla odňata světská vláda jakožto zhoubný jed.
Čtvrtý: Aby veřejně známé zločiny byly z věřícího lidu vykořeněny oprávněnými nositeli moci."

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

... určený vojsku míšeňského markraběte, které se s ostatními křižáky chystá zaútočit na Vítkov. Vojsku nepřátel byl tento leták zaslán někdy na poč. července LP 1420.

Součástí tohoto letáku jsou i 4 pražské artikuly doložené biblickou argumentací. Papežský legát Fernando v odpovědi dával najevo ochotu s Prahou jednat, nikoli však o 4 článcích, na něž nikdy a nikdo nepřistoupí. Do Domažlic zbývalo ještě dlouhých 11 let ...

Závěr tohoto manifestu se vyznačuje odmítavým postojem k neslušnému chování ve vlastních řadách a zároveň obhajobou husitského destruktivismu, jehož nedílnou součástí bylo obrazoborectví:
"A jestliže by se kdokoli z naší obce dopustil něčeho neslušného, pohoršujícího nebo zlého, prohlašujeme, že se to děje naprosto a zcela proti naší vůli, protože o nic jiného neusilujeme více, než abychom naprosto a zcela odstranili každou neslušnost a pohoršení.
Kdyby však někdo měl za to, že se mu děje křivda ať už vůči jeho osobě, nebo na jeho zboží, omlouvá nás nevyhnutelná nutnost, které nemůžeme uniknout, takže z této velké nouze jsme nuceni bořit a pálit kostely, kláštery, domy a pevnosti, z nichž nám nebo našim hrozí škoda. Nikdo nám to neměj za zlé, když přece naši nepřátelé se toho dopouštějí a dopustili dříve než my. To nechť vědí všichni zbožní křesťané, že jsme z vlastní vůle nikdy nechtěli bořit a ničit kostely, oltáře nebo kláštery, v nichž se vykonává boží služba, leč by nás k tomu donutila nevyhnutelná nouze. A víme, že za takových situací nouze by se tak zachoval a musel zachovat každý člověk, každá země, každé město."

A opět zde zaznívá známá a vtíravá otázka "kdo si začal?", kterou nenastolila nekatolická historiografie, jak by se mohl někdo mylně domnívat, ale zabývali se jí už samotní husiti. Asi moc dobře věděli, o čem ve svém letáku píší ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Protože toto diskusní fórum se snaží o vyváženost, nastal čas, abychom se i v tomto tématu podívali na názor strany "protivné".
Níže uvedený docela vtipný text sepsal Kašpar Lewbicz, který v kanceláři krále Václava IV. zastával od roku 1408 až do královy smrti funkci registrátora královských listů. Jistě se těšil oprávněné naději, že až převezme trůn jeho právoplatný dědic Zikmund, tak bude ve své funkci nadále fungovat. Převratné revoluční události však tyto představy odsoudily do říše snů, a tak se královský úředník chopil pera, aby napsal ironický a kousavě satirický list, jehož adresátem měli být radní obou pražských měst. Odesílatelem listu z 5. 9. 1419 byl jakoby sám Zikmund, který ho jakoby napsal v Budíně.

Nakonec posuďte sami z citované ukázky:
"... Proto, věrní a milovaní, překypuje naše srdce radostí a blahopřeje vám za vaši prozíravost, opatrnost a spravedlivě vyrovnanou svornost. Vy jste přímo vzorné zrcadlo, v němž se mohou zhlížet obyvatelé ostatních zemí. Vy jste světlo, které osvěcuje mysli zahalené temnotami neznalosti. Vždyť světlo dekretů kostnického koncilu rovnou hasne, postaví-li se do oslnivé záře vaší odbornosti. Ozdobili jste Prahu a celé Čechy svou zářivou moudrostí, bez papeže se nakrásně obejdete, pozemské království je vám věcí zbytečnou, kartouzský klášter (Mariánská zahrada před Újezdskou branou [dnešní Smíchov], fundován zakládací listinou ze dne 1. 2. 1342, k tomu viz také zde – pozn. JM), který nedaleko Prahy založil slavný Jan, král český, náš děd dobré paměti, jste spálili, a to právem, když přece mniši toho kláštera byli svaté církvi zhola neužiteční a teprve vy jste jim, hluchým otevřeli sluch a němým dali promluvit, jak se píše v Matoušově evangeliu. Vypudili jste jeptišky a mnichy z klášterů a plebány a jejich vikáře z farních kostelů, protože nechtěli přijmout zákon Kristův, který vy tak dokonale znáte. Některé konšely a purkmistra vzpomenutého Nového Města pražského jste střemhlav svrhli z radnice a jako mužové nepřekonatelné síly jste je odvážně zabili. Potom jste vyšli do ulic, jako nanicovaté modly roztříštili obrazy Krista a svatých, vyhnali z Prahy většinu kleriků, zakázali vší svou vahou pohřbívat v rakvích, stavět k nim hořící svíce a s ještě větší přísností zabraňujete, aby se o mších líbali monstrance s ostatky svatých. Odmítli jste i ostatní obvyklé kostelní obřady. Jana Husa a Jeronýma a některé laiky zavražděné, jak tvrdíte, pro Kristův zákon, jste zapsali do seznamu svatých a okázale slavíte jejich svátek, zanedbávajíce svátky ostatních svatých, a v touze dosáhnout podobně mučednické koruny s vděčnou myslí jste uvítali zajisté neomylné kazatele a kazatelky moudrosti, od věků neslýchané.
Kdo však opravdu stačí vypovědět a rozhlásit všecku vaši chvályhodnost, když vy na každý den a bez přestání děláte takové pokroky v nových projevech svatosti! Po právu užasli a žasnou a budou žasnout králové a knížata celého křesťanstva nad tím, že vám byla vlita tak veliká moudrost, o jaké dávní proroci neměli ani zdání. Ačkoli jsme vám tedy v minulosti častěji psali, vyslovujíce vůli a přání, abyste neodstupovali od poslušnosti římské církve, dopustili jsme se toho jen z neznalosti, nevědouce ještě, že máte tak velikou převahu ve svatosti a v odborné znalosti Zákona.
Nad tím jsme se pak nejvíce zaradovali, že když nastal čas pohřbu a pláče nad římským králem Václavem, vaším nejjasnějším pánem, bratrem naším nejmilejším, jali jste se s tak rychlou pohotovostí, jak se říká, za necelé čtyři hodiny, zpívat za duši našeho bratra a k útěše ovdovělé královny paní Žofie, naší jasné sestřenky, slavné litanie po klášterech, kostelech a kaplích, vyzbrojivše se na to meči, důtkami, palicemi a praky. ..."

Je to celkem slušný výčet husitských provinění, které nám tady autor tohoto pamfletu a pozorný pozorovatel z druhé strany břehu předestřel. Umožňuje nám to také nahlédnout do mentality těch, kteří s husity a jejich přímočarými a nerozpačitými činy bytostně nesouhlasili. Autor si dává záležet i na tom, aby zesměšnil znalosti husitů, a to nejen Bible, ale třeba i závěrů Kostnického koncilu s tím, že Husem a jeho kauzou, kvůli které všechno vzniklo, se raději zaobírá jen v náznacích. Asi nejvíce ironický je poslední citovaný odstavec ukázky, i když si v ničem nezadá s předchozím textem.
A to autor v čase, kdy psal citovaný list, vůbec netušil, nad čím vším ještě "budou žasnout králové a knížata celého křesťanstva" v nedaleké budoucnosti. Ale již bez ironie! ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Našel jsem velice podobný, takřka shodný text v manifestu z 3. dubna (apríla) r. 1420. Je adresován českým krajům a odesílatelem je Praha ohrožená první kruciátou. Tento manifest byl napsán česky a já onen inkriminovaný text uvedu v současné češtině:
"A na to ten sbor s papežem povolal proti nám k nespravedlivému boji odevšad nepřátele naše přirozené, Němce okolní, a přívětivě je vyzval a vzbouřil lživými odpustky od muk a hříchů. Ti, i kdyby žádné příčiny neměli, vždy se na náš jazyk zlobí a to, co učinili našemu jazyku na Rýnu, v Míšni a v Prusích, odkud jej vyhnali, to míní učiniti také nám a sami dosednouti na místa vyhnaných." ...
Ostatní manifesty pocházející z r. 1420 a napsané např. v němčině (vojsku Míšňanů) a v latině (do Benátek) už podobný text neobsahují, i když motivy nepřátelského útoku proti českému "jazyku" především ze strany Němců se tam objevují též.
Ale pozor! Termínem "jazyk" v oněch dobách neměli na mysli řeč ale "národ", i když pochopitelně ne ve zcela shodném a širokém významu, jak pojem národ vnímáme my. K tomuto manifestu viz také tady ...

Podrobněji k tomu (např.): viz tento sborník.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Manifest je psaný vybroušenou latinou s humanistickou dikcí. Datován v Praze
10. července LP 1420 je určen benátskému dóžeti.
Součástí Zikmundova vojska před bitvou na Vítkově byli i Rakušané, severní soused Benátské republiky. K sepsání tohoto manifestu vedly husity dva předpokládané důvody. Tím prvním bylo varování bohatých benátských patriciů před nebezpečím ze severu a tím druhým získání potenciálního husitského spojence, který by ohrožoval jejich nepřítele z jihu. Představa to byla sice politicky dost naivní, ale za zkoušku to zřejmě stálo ...

V úvodu manifestu zazní vroucí vlastenecké vyznání:
"Ze všech starostí, které skličují a vysilují smrtelné lidské pokolení, nejnaléhavější, jež si zasluhuje všechny vděčné pocty, je starost o vlast. Tu vždycky milovali právě nejušlechtilejší lidé a dovedli za předrahou záchranu vlasti v slavném zápase s radostí položit nejdražší život, statky i tělo, takže se po smrti těší u potomků slavné památce trvalého jména, kdo však naopak o vlast nedbali, spolu se životem ztratili samo jméno jako lidé bezectní, zbavení domova a odrodilci."
Takto píše vzdělaný autor manifestu v době smrtelného ohrožení první kruciátou.
Neměli snad stejné pocity čs. vojáci v září r. 1938 při všeobecné mobilizaci? Meměl snad shodný pocit důstojník, který si raději prohnal kulku hlavou, když mu bylo oznámeno odvolání mobilizace po Mnichovu. Neměly snad obdobné pocity tisíce čs. vojáků, kteří šli bojovat za svoji vlast do zahraničí po 15. březnu 1939?
Chci tím naznačit, že opravdové a upřímné pocity vlastenectví jsou neměnné napříč generacemi a staletími. Pouze v současné době si tím už tak dalece jist nejsem. Bohudíky není potřeba to ověřovat v praxi ...

Pak v tomto manifestu následuje mnohabodová obžaloba Zikmunda, obsahující jeho těžké zločiny jako největšího nepřítele a krutě nenávistného protivníka koruny a nejkřesťanštějšího Českého království:
1. je to pronásledovatel českého jazyka (rozuměj národa)
2. na koncilu v Kostnici nám vyhlásil boj jako kacířům
3. je zodpovědný za smrt Jana Husa a Jeronýma Pražského tamtéž
4. ve Vratislavi nechal koňmi usmýkat a pak upálit pro víru Jana Krásu
5. vyhlásil proti nám bezdůvodně kříž
6. oddělil ("odcizil") od zemí Koruny markrabství braniborské, které získal jeho otec, císař Karel IV. blahé paměti
7. Prusům dal do zástavy Starou marku
8. pofiderní obsazení olomoucké diecéze
9. "... okleštil zákony a svobody království ..."
10. uzavřel dohody s bavorským vévodou Hanušem (Janem) a míšeňským markrabětem aj. nepřáteli Českého království
11. Kutnohorské Němce navedl k nepřátelství k našemu jazyku

Zkrátka podtrženo a sečteno, bylo toho hodně, co měli husitští žalobci na dědice přemyslovsko-lucemburského královského stolce a co v písemné podobě předkládají svým potenciálním spojencům z Benátské republiky.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Tento manifest datovaný 3. dubna taky svolával mimořádný sněm, jehož výstupem byl i manifest z 20. dubna 1420.

Mj. se v něm píše i toto:
"Službu svou vzkazujeme a napomínáme vás všech i každého zvláště tou věrou, kterou jste Koruně a Království českému povinni, abyste nejjasnějšímu knížeti a pánu, panu Zikmundovi, římskému králi vždy rozmnožiteli a uherskému králi poddáni nebyli a jemu nepatřili ani ho neposlouchali jakožto krále českého, ani jeho úředníků. Neboť to dobře víte, že Jeho Milost není ještě pány českými za krále volen, ani k Českému království korunován, ale království a jazyka českého jest veliký a ukrutný nepřítel."
Následují žaloby na Zikmunda obdobné jako ty, jež jsou uvedeny v předchozím příspěvku.
Dále pak manifest pokračuje částí, která deklaruje tresty pro toho, kdo by zůstal poddán uherskému králi:
"Pakli byste přesto bez ohledu na toto naše napomenutí (Čeňka z Vartenberka, nejvyššího purkrabího, Oldřicha z Rožmberka ad. – pozn. JM) k takové záhubě českého jazyka a království Jeho Milosti byli poslušni a jemu se poddávali jako českému králi, pak byste podle práv koruny a království tohoto propadli čest i hrdla i svá zboží pro nezachování věrnosti své přirozené jazyku svému českému i koruně."
Ano, takový transparentně deklarovaný trest by mohl očekávat každý koruně nevěrný vlastizrádce.

Tento manifest je pozoruhodný také tím, že jeho dikce vychází z předpokladu, že český stát je královstvím, které má legislativně zakotveno, že i král s dědičným nárokem na trůn musí být zvolen a potvrzen zemským sněmem.
V manifestu je obsaženo také minimalizované znění 4 artikulů s tím, že ten o trestání smrtelných hříchů je nahrazen článkem s nacionalistickým podtextem:
"A za čtvrté o obecné dobré království a jazyka našeho českého a o očištění od zlé a křivé pověsti království a jazyka (rozuměj národa – pozn. JM) českého."

Mezi signatáři tohoto listu se nachází mj. i Čeněk z Vartenberka, momentálně stojící na pozicích kalicha.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)