Bratr Jiří mi k této záležitosti dodal níže uvedený odkaz. Článek jsem si prostudoval a rád bych na něj nyní reagoval.
http://www.e-stredovek.cz/view.php?naze ... 2006120002
V době svatořečení pak Johánek z Pomuku byl již jen Janem Nepomuckým.
Musím se přiznat, že nejsem odborník přes jména a proto nedokážu posoudit jestli Johánek a Jan je jedno a to samé oslovení. Nikdy jsem ale neslyšel oslovení Johánek Hus nebo Johánek Žižka. Stále si tedy myslím, že oslovení Jan bylo vybráno záměrně a že tento Johánek měl v době Temna nahradit Mistra Jana.
Jan také půjčoval peníze a když je poskytoval, tak nepochybně na úrok. V nežidovské komunitě docela ojedinělý případ lichvy, kterou katoličtí historici popírají.
Zcela nepokrytá lichva, která byla v té době u papeženců veřejným tajemstvím. Středověk nebyl pro ně startem v této podnikatelské sféře, protože již byla dávno před tím, ale to samozřejmě neomlouvá.
V r. 1380 mu arcibiskup Jan z Jenštejna udělil velice výnosné obročí oltářníka v metropolitní katedrále. Aby toho neměl málo, náš světec se v témže roce stal farářem u sv. Havla na Starém Městě. V té době tedy už musel mít vyšší svěcení a nastupoval jako kněz do Havelské čtvrti plné neřesti, lichvářů a ženštin lehčích mravů. Už ve svém mladém věku (něco málo přes 30) se Nepomuk stává svými nadstandardními příjmy (nikoli jako správce více obročí) mnohoobročníkem. Tedy jedním z těch, kteří se zakrátko stanou terčem nesmiřitelné kritiky reformního Husova proudu, jejímž fundamentem byl, jak je všeobecně známo, návrat k chudobě prvotní církve. Tomuto tak důležitému reformnímu imperativu se právě Johánek zpronevěřoval v mnoha ohledech.
Výše uvedené přidáme k tomuto a máme ideální symbol svatého.
Jako vizitátor doktor Johánek dohlížel např. i na to, zda kněží žijí spořádaným životem, zda důsledně dodržují celibát, zda nekáží bludy a zda místo kanonizovaných 4 novozákonních evangelií nepoužívají ta apokryfní. Vizitační činnost měla některé atributy inkvizice. Jiný metr, jímž se měřila provinění a tresty za ně, byl však uplatňován na duchovní pastýře a jiný na jeho ovečky.
Další důkaz toho, že Desatero bylo pro „našeho“ světce nejsvatější Pravdou.
…improvizovaného výslechu a už při něm údajně tekla krev ze zranění způsobených jilcem králova meče.
A opět údajně aktivně a posílen vínem.
Nakonec všem byly páleny boky, při čemž údajně opět asistoval sám král,…
Není těch „
údajně“ už nějak mnoho?
Nakonec všem byly páleny boky, při čemž údajně opět asistoval sám král, který z nešťastníků chtěl patrně vymámit doznání k jakémusi spiknutí proti jeho majestátu.
Kde je tedy hlavní argument papeženců, že Johánek nechtěl vyzradit zpovědní tajemství královny Žofie?
Johánek však již přísahat nemohl, protože krátce po sejmutí z katova nářadí už nevydal ani hlásku a odebral se na věčnost.
Máme tady další nesrovnalost. Nebyl snad polomrtví utopen v zavázaném pytli? Musím se přiznat, že se začínám trošku ztrácet.
Světcovy atributy jsou naprosto čitelné, evidentní a nepřehlédnutelné.
Promiňte mi mojí husitskou drzost, ale žádné atributy, natož světce, nevidím.
Hvězdičky mají znázorňovat ona zvláštní tajemná zářící světla, která se objevila na hladině Vltavy po mučedníkově svržení s mostu do chladné řeky.
Nesmyslná vražda člověka ano, ale mučedníka?
Pět jich je proto, že v tomto počtu zářila kolem světcovy hlavy. Podobnost se svatozáří jako hlavního atributu Panny Marie, již Jan až bigotně uctíval, je též více než nápadný a transparentní.
V současným papeženeckých státech (jižní Evropa, jižní Amerika, apod.) je Panna Marie uctívána více nežli Ježíš. V každém bytě najdete soušku a každá druhá žena se jmenuje Marie. Pro pravého křesťana je symbolem vykoupení Ježíš Kristus = syn Boží. Panna Marie si zaslouží naší úctu, že byla vyvolená, ale Ježíš přeci nemohl někde vyskočit z kamene.
Číslice pět může rovněž souviset s pěti ranami Ježíše Krista a „podobností“ s Jeho utrpením.
No a toto je už úplné rouhání, které by snad nevypustil z pusy ani ten největší papeženec.
Mezi další světcovy atributy patří palmová ratolest jako předznamenání jeho světově proslulého mučednictví. Palmové ratolesti drželi v rukou i andělé, kteří sestoupili s nebes, když byl Johánek shozen do Vltavy.
Kde ty andělé létali? Správně by měli sestoupit ba Starou rychtu, odkud se Johánek odebral na věčnost. Od kdy anděle zajímá smrtelné tělo víc něž nesmrtelná duše?
Historicky neprokázané mučednictví zpovědního tajemství je zpodobňováno hned několika různými atributy. Je to v prvé řadě ukazováček pravé ruky přitisknutý k pevně semknutým rtům nebo ryba, zámek, pečeť a v neposlední řadě jazyk. Ten je však zobrazován pouze jako samostatný atribut např. v nástěnných malbách kostelů zasvěcených sv. Janovi,…
Už jsme opět u toho zpovědního tajemství. Jak to tedy bylo? Spiknutí nebo tajemství? Co po tom Johánkovi vlastně chtěli?
Dalšími atributy jsou mj. i např. reliéf staroboleslavského paládia, kniha znázorňující Písmo svaté a glóbus jako výraz světcova celosvětového významu.
Jak je výše uvedené, tak se Písmem svatým a Desaterem moc neřídil. Stále nechápu celosvětový význam tohoto „světce“.
Jaké byly jeho kultovní funkce?
Že by pohanské uctívání zlatého prasete?
Byl velkým přímluvcem….
Toto si také nedokážu představit. Johánek sedí vedle Boha a říká mu: „Pane Bože, Sabin tamhle sedí u mé sochy a něco chce. Buď tak prosím tě hodný a něco mu splň.“
Mnohé přídě korábů, fregat či karavel portugalských a španělských mořeplavců, dobyvatelů i korzárů zdobily vyřezávané sochy Jana Nepomuckého.
Místo pohanských draků zde máme oficiálně schválený symbol.
Byl uctíván jako patron mlčenlivosti,…
Patron mlčenlivosti? Nemá to zase co dělat do činění s tím zpovědním tajemstvím?
…ale především jako ochránce dobré pověsti…
Tento mnohoobročník a lichvář?
…a rytíř bojující proti pomluvě.
Rytíř? Nevěděl jsem, že měl i modrou krev.
No a tak to by asi tak bylo všechno. Vím, že se teď na mě spustí lavina nenávisti, ale tento člověk pro mě rozhodně není symbolem svátosti, kterou by si člověk měl brát za příklad. Jeho smrt byla smutná a zbytečná (jako každá smrt), ale nevidím v ní žádné mučednictví.
Jaký tedy měli papeženci důvod jen svatořečit. Kde jsou jeho prokázané zázraky? Kde je jeho svátost, hodná následování? Kde je jeho pokora k Bohu a k Pravdě? Kde je jeho přínos lidstvu? Jestli tomuto člověku jsou zasvěceny desítky kostelů v naší vlasti, postaveny stovky soch a tisíce lidí se k němu modlí, tak to pouze a jenom svědčí o zaslepenosti našeho národa a dokonalém úspěchu 300-letého vymývání mozků papeženci.
Na závěr chci jenom říci, že kdo chce být slepý ať se nechá vodit. Kdo chce mít místo Boha Johánkovu sochu, ať se zamyslí nad smyslem své víry.