Tématu husitských žen a dětí (možná práčat ), bych se chtěl začít věnovat. Stále mě toto téma láká. (Ale ten čas!...) Husiské ženy vidím prozatím v ranné fázi revoluce jako ošetřovatelky raněných, řekněme i "markytánky", ale hlavně je živě vidím, jak poklekají společně se svými rodinami k polní bohoslužbě uvnitř tábora, která vrcholí přijímáním podobojí. Postavení husitských žen by mě strašně zajímalo, protože se zdá, že jejich postavení v ranné fázi revoluce bylo naprosto rovnocenné s muži, bez náznaku diskriminace. A to úžasným spůsobem fascinuje české feministické hnutí. Vím, o čem mluvím. Moje netěř relativně čerstvá majitelka doktorátu v oboru sociologie, významná představitelka centra Gender Studies a amilitantní feministka se z pohledu své profese mj. svého času zabývala postavením husitských žen v 2. dekádě 15. st. ...
P.S. Láryně je zastarale nevěstka. Kdo však ví. Ve vrcholné fázi revoluce, kdy se boží bojovníci proměnili v profesionály polem pracující, tak i některé husitské (svobodné) ženy se mohly proměnit v láryně. Přátelé, ani v tomto ohledu si nedělejme iluze...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Takovéto postavení ženy ve středověké společnosti by bylo opravdu výjimečné.
Naopak J. Macek popisuje postavení prosté ženy doby Jagellonské jako značně neutěšené a z dnešního hlediska až nedůstojné. Diskriminace pramenila už jen z faktu, že žen bylo daleko více, než mužů, jejichž stav byl decimován častými vojenskými konflikty. V městském prostředí byl poměr žen a mužů asi 115-120:100. Přirozeným vývojem společnosti byla stanovena i role muže a ženy v ní. Pomineme-li rytířské chování k ženě, jako věc ne zcela běžnou a pěstovanou pouze ve šlechtických kruzích, musíme konstatovat, že středověký muž měl nad svou ženou prakticky neomezenou moc (dnes je to spíše naopak, jak jsem poznal na vlastní kůži).
Univerzitní mistr Pavel Žídek se odvážil radit dokonce králi Vladislavovi, aby "muži kárali ženy slovy a bili je metlami". Nabádal však, aby se manžel zdržoval přílišného vzteku, aby se mu ženu nepodařilo "vochromiti". Nepovažoval taky za vhodné, aby muži trestali ženy "kyji, kordy a noži", neboť pak prý by si mohly postižené stěžovat a dokonce i surovce žalovat.
Přísný moralista Mikuláš z Vlásenic se sice útlocitně strachoval o záhubu žitného klasu, na který by snad mohl po cestě stoupnout, ale celkem samozřejmě vyznává, že doma opatruje metlu, "aby jí trestal ženu svou".

Tehdy se manželství zřejmě nerozpadala proto, že se muž ženě jedoduše omrzel, jak je dnes obvyklé. Otázkou je, zda nebyly tehdejší role muže a ženy přirozenější, než dnes.

V případě husitských žen je ovšem otázkou, zda šly do pole se svými muži dobrovolně nebo ne? Byli i manželé v době hus. revoluce bratřími a sestrami nebo lze uvažovat spíše o podobnosti s poměry na konci století?

_________________
Martin, střelec českobrodský

Na obě otázky bych si dovolil odpovědět "ano". Proč? Nechci se na tuto problematiku dívat s jakýmsi romantický dojetím, či pohledem marxistické historiografie. Husitské muže i ženy spojovala nově se rodící husitská konfese s apelem na zbavení světské moci všech farářů (i toho jejich, který porušuje celibát vydržováním si konkubín, s nimiž žije ve smrtelném hříchu), kteří nežijí v souladu s Božím zákonem. To vše hlásal také jejich mistr Jan, který za tuto Pravdu položil život na kostnické hranici. Jaký to diametrální a fatální rozdíl! A teď kostniští soudci a Husovi katani proti nám vyhlašují kříž! Tak to tedy ne! Jdem s muži do pole na obranu Janova odkazu. Před odchodem a po vzetí si toho nejnutnějšího zapálíme ještě svoji chalupu...
Je třeba se malinko vžít do nálad a pocitů (mužů i) žen žijících v rozjitřené době nabobtnalé k prasknutí, jejíž atmosféru na vsích pomáhali vytvářet potulní (vagos) kněží.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Co zapříčinilo ve středověku přezíravý pohled na nelehký úděl ženy, plný ponižování a vědomého akcentu na její nerovnoprávné postavení počínaje 8. st. až do 13. století, ale i později?
Byly to především názory světských duchovních, pro něž byla žena nástrojem ďáblovým a manželství se mělo vyznačovat oboustrannou pohlavní zdrženlivostí s tím, že mladá žena by měla do manželství vstupovat jako neposkvrněná panna. Také autoři převážně z řad různých mnišských řeholí zaštiťovali přirozený sexuální pud a touhu po ženě křečovitým odmítáním nástrah ďáblova plemene pod heslem „apage satanas“. Na druhou stranu je třeba přiznat, že přesto někteří z nich vyjadřovali a i zdůvodňovali své přesvědčení, že ke spáse je zdánlivě paradoxně vhodnější duše zbožné ženy než muže. S tím bylo spojeno i velice oblíbené téma mystického svátostného ("manželského") spojení se Spasitelem. Pro kompenzaci nenaplněné sexuální touhy se prosté ženy však musely spokojit mnohdy s nedokonalým zobrazení Krista a jeho cesty na Golgotu ve venkovských kostelech nebo dokonce pouze s levnými obrázky prodávanými potulnými žáky a v rané fázi revoluce i kněžími. Pochopitelně mnohé z těchto výše naznačených stereotypů se objevilo i v Husových pozdně středověkých spisech, které hledaly inspiraci mj. i v učení Tomáše Akvinského.

V tomto tématu bychom si měli povídat především o husitských ženách. A to nejen o těch zbožných vyznavačkách božího zákona a obdivovatelkách Husova učení, pro něž Hus napsal Dcerku, ale i o táborských ženštinách bez milosti upalujících těhotné příslušnice svého pohlaví. Můžeme se bavit i o pražských vášnivých posluchačkách Želivského kázání. Obdiv k obsahu jeho kázání u nich byl mnohdy nahrazen sexuálním obdivem a erotickou přitažlivostí sličného kazatele od Panny Marie Sněžné. A když byl tento tribun lidu popraven, tak jeho obdivovatelky projevovaly svůj bol proudy slz a exaltovanou lamentací.
Můžeme si povídat i o vztazích mužů a žen mezi adamity, protože i tyto excesy přineslo husitství v té nejradikálnější podobě náboženské svobody zaměněné za sexuální. Etc. ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Husitství přivodilo zásadní změnu v postavení ženy. I když i předtím se objevovaly náznaky, které deklarovaly rovnoprávnost ženy v konfrontaci s postavením muže ve společnosti (hnutí katarů a lolardů), až husitství tyto sociální aspekty převedlo částečně do praxe.

Česká reformace ve smyslu Ježíšova učení předurčila rovnoprávné postavení muže a ženy před Bohem. To se mělo týkat i přístupu ke vzdělání, potírání negramotnosti žen, které se mj. projevilo později v tom, jak husitské ženy ovládaly znalost Písma, v jehož českých překladech nejen četly, ale i nad jeho textem hloubaly. To oceňuje i velký a šokovaný znalec českých poměrů oné doby Eneáš Silvius Piccolomini, jehož výrok o tom, že táborská žena zná Bibli lépe než kdejaký klerik, je všeobecně známý. Husitské ženy se pochopitelně velice aktivně účastnily husitské bohoslužby doplněné zpěvem českých nábožných písní. Velmi subtilní hranice byla však mezi aktivní účastí husitských žen na bohoslužně a řízením tohoto obřadu ženou, která nemá kněžské svěcení.
Husitský akcent na mravnost v duchu odkazu Jana Milíče z Kroměříže smetl z povrchu zemského nevěstince. Nevěstince se v Praze opět objevily až s příchodem Zikmunda do Čech po r. 1436.
Husitská (vojenská) nařízení pod enormně přísnými tresty zakazovaly znásilňování a vraždění žen i dětí, čímž se naopak vyznačovaly cizí intervenční armády (viz např. zde). Ale na druhou stranu Žižkův vojenský řád při provinění proti Božímu zákonu stanovuje stejné tresty i pro ženy. To však byly výjimky. Dva známé příklady z Prachatic a Chomutova jasně dokládají Žižkův postoj k trestání žen.

Také v husitském vojsku měly ženy ve službě polních kuchařek, samaritánek i vojenské službě rovnoprávné postavení. Husitské ženy nejen bojovaly se svými muži za prosazení zákona božího, ale také pomáhaly zcela spontánně např. při opevňovacích pracích.
Také nepřátelské ženy se stávaly mocnými přímluvkyněmi za obležené město a jejich přímluvy byly obléhateli alespoň v určitém rozsahu a v některých případech i respektovány.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Tato sekta patří mezi nejzvrhlejší odnože nejlevicovějšího husitismu táborského radikalizmu. Adamité vyznávající pohlavní svobodu mj. vycházeli z tezí některých radikálních táborských kněží, z nichž jedna byla obzvláště příznačná pro hnutí této sekty: „...nastane taková láska v lidech, že všechny věci budú mezi nimi v spolku a obecny, i ženy...“. Není pochyb o tom, že u některých žen mohlo a také plynule přecházelo náboženské zanícení v sexuální vytržení měnící se v lesních nepřístupných zákoutích i ve skupinový sex. Vše s "požehnáním" nejvyššího Adama.
Těmito projevy nejnižších pudů to však nekončilo. O správnosti způsobu svého života byli natolik přesvědčeni, že takřka nic nepovažovali za hřích. Při shánění si obživy podnikali loupežné výpravy do okolí svých lesních příbytků, přepadali malá městečka a vsi, kde loupili a vraždili. Těchto výprav se pochopitelně účastnily i ženy a ve svém běsnění si v ničem nezadaly s muži. Spíše naopak. V jejich podvědomí se mohlo usídlit i to, že když se dosud „beztrestně“ mohly proviňovat proti 6. přikázání, proč by nemohly i proti 5. ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Tak to mi nedá, abych nereagoval. Sice o tomto tématu zhola nic nevím ale to mi nebrání nic v tom, abych se svými pravdami přispěchal také.
Budiž, středověká myšlenka "hippies" se dá pochopit, ač jistě byla tak nekonvenčně dráždivým pískem v očích církve, že nemohla minout pronásledování.
Ale to jejich loupení a vraždění mi spíš zní právě jak pohled ortodoxního katolíka nebo kronikářská báchorka přikvačivší dát biskupům "za pravdu".

_________________
"Poprávu užasli a budou žasnout králové a knížata celého křesťanstva nad tím, že vám byla vlita tak veliká moudrost." sarkasticky odvětil Zikmund Lucemburský, 1419

Myslíš, že když naháči a nahé divy s rozcuchanými dlouhými vlasy přitrhli do vsi, že jim někdo dal chléb vezdejší vydobytý ze země v potu tváře dobrovolně a zdarma?...

Toto vraždění nebylo pochopitelně masové, proto prameny nezaznamenávají smrt "bezejmenného" sedláčka, ale zaznamenaly smrt např. rožmberského klienta Hanuše Šorce, zemana z tvrze Val. Proto ještě před rozhodným a definitivním řešením Žižkovým proti sektě naháčů zasáhl i Oldřich z Rožmberka. Několik jich pochytal a nechal upálit. Na hranici tak skončily i některé ženy, jež před tím v rožmberských kobkách porodily. Rožmberkovi ozbrojenci je tedy chytili v pokročilém stádiu těhotenství...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Nedávno jsem v TV sledoval pořad Všechnopárty, kde byla hostem režisérka Olga Somerová. Ta řekla zajímavou myšlenku, že prvním feministou v Čechách byl tatíček Masaryk. S touto myšlenkou souhlasím, ale zároveň i ne.
Nejevidentnějším důkazem kladného přístupu TGM k zrovnoprávnění žen bylo přijmutí příjmení manželky do svého jména. Dále bych zmínil volební práva žen, které tak TGM prosazoval. Nemohu však souhlasit s tím, že byl prvním feministou.
Dle mého názoru, byly prvními feministy husité. Do vypuknutí Husitské revoluce měli ženy jasně určené budoucnosti (jeptiška, manželka nebo nevěstka). Také jim bylo odpíráno vzdělání a zařazení do politického i kulturního života. To vše se během revoluce změnilo. Ženy byly plně emancipovány. Mohli bojovat i studovat. To že své právo na studium zcela plně využily bylo prokázáno nejmenovaným jezuitou, který si stěžoval do Říma, že kdejaká česká babka zná Písmo lépe než příchozí jezuiti a během kázání tyto "odborníky" přerušují poznámkami, že Písmo vykládají špatně.
Pokud se podíváme do blízké minulosti, tak to byly opět husité, kteří provedli další revoluční krok ke zrovnoprávnění žen. Tímto krokem bylo vysvěcení ženy na farářku. Možná, že CČSH byla v tomto kroku první na světě. V současné době jsou v jejich řadách stále sestry farářky i biskupky.
Toto vše je tedy důkazem osvícených myšlenek Husitů.

_________________
Peklo je tam, kde rozum není možný.
Kde není světlo poznání, tam vládne temnota!

Tak v tomto ohledu bych byl velice obezřetný.
Je třeba si uvědomit, že jsme v době pozdního středověku. Emancipace nepochybně pronikla do vojenství, kde se husitské ženy mohly účastnit bojů po boku svých mužů a to už v době 'předžoldnéřské'. Jen si nejsem jist, zda právě emancipace v této podobě a v této oblasti byla bezvýhradně bohumilá. Také Žižkův vojenský řád obsahoval stejné tresty vč. trestu smrti pro muže i ženy, které si tak v tomto ohledu byly také s muži rovny. V praxi však neporazitelný tento brutální odstavec vojenského řádu neuplatňoval až tak do písmene.
Protože se husité stále považovali za pravověrné katolíky, nesvětili ženy na kněze, ale jsou známy případy, kdy ženy (laici) vysluhovaly mši a to vč. eucharistie, což bylo pochopitelně umírněnými utrakvisty odsuzováno.
V ostatních oblastech každodennosti to bylo s emancipací už horší, avšak česká reformace každopádně vstopila do dějin mj. i tím, že nabídla ženám aktivní podíl v náboženském životě, čímž vznikla i tradice, která byla později stále prohlubována.

BTW.Tak ČCE tu byla o 2 roky dříve, než CČSH. Ale o to snad ani nejde, spíš o nepřerušenou tradici sahající až k husitství ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Pravda. Měl jsem slovo emancipace dát do uvozovek, protože se samozřejmě nejedná o emancipaci z našem slova smyslu.
No a pokud jde o svěcení laických žen na kněze nebo jáhny, tak pokud ČCE byla první, tak si plně zaslouží uznání a já mým evangelickým spolubratrům a spolusestrám toto prvenství přeji.

_________________
Peklo je tam, kde rozum není možný.
Kde není světlo poznání, tam vládne temnota!

Pojďme se také podívat na husitské pojetí manželství a postavení ženy v rámci tohoto svazku. Svátost manželství je jednou z nejzákladnějších křesťanských svátostí a proto pro Husa i husity byla nejdůležitějším akcentem a zároveň imperativem tato Ježíšova slova, která čteme u evangelisty Marka: „... Od počátku stvoření‚ Bůh učinil člověka jako muže a ženu; proto opustí muž svého otce i matku a připojí se k své manželce, a budou ti dva jedno tělo; takže již nejsou dva, ale jeden. A proto, co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!“ (Mk 10, 6-9).
Hus jako kněz také přesvědčoval své posluchače na kázáních a rozpravách, aby uzavírali sňatek před Bohem s tím, že poplatek za tento úkon má farář vybírat dle solventnosti snoubenců, pokud vůbec. Hus říkal, že „manželstvie jest stav vysoký, ale velmi nejistý“, a proto porušení manželského slibu nevěrou ze strany ženy považoval za velký hřích, který je třeba přiměřeně trestat s respektem k ženě jako Božímu stvoření. V této souvislosti proto také říkával, že muž má „ctíti svú ženu a ji v poctivosti mieti jakožto tovaryšku od Boha sobě danú“. Trest za nevěru ze strany manželky nemusel být za všech okolností tělesný, ale třeba „jen“ v podobě pokání a těsnějším připoutáním matky k dětem a rodině vůbec. Trest ponechával v souladu s apoštolem Pavlem na muži, „protože muž je hlavou ženy, jako Kristus je hlavou církve ...“ (Ef 5, 23) a dodával, že muž je „tovaryš a její pán“.
Je pochopitelné, že Hus kladoucí velký akcent na mravný život, velice oceňoval panenství a vdovský stav. Ochrana vdov (a sirotků) nebyla pro Husa jen záležitostí jakýchsi těžko vymahatelných rytířských ctností, ale především povinností. Hus také nekompromisně odmítal sňatky "z rozumu", o nichž rozhodovali rodiče a které nebyly z lásky a tudíž naprosto nedobrovolné. Byl si velice dobře vědom, že v převážné většině případů je takovýmto, ve středověku častým svazkem postižena především žena. I tento postoj se v drsné středověké době jevil málem jako kacířský přesto, že nakonec i kanonické právo definovalo manželství jako svazek dobrovolný, založený na upřímné lásce mezi mužem a ženou.

Hus vycházel z důsledně christocentrického pojetí církve. Proto jeho vztah k ženám byl determinován vztahem Ježíše k ženám, který druhé pohlaví pokládal za naprosto rovnocenné se zřetelem na ty ženy, které se staly předmětem fyzického násilí, pohrdání a přezíravosti. Je třeba objektivně přiznat, že ani Hus jako velký mravokárce se nemohl úplně oprostit od dobových předsudků. Jako kněz i kazatel, jehož kázání poslouchaly i takové osobnosti, jakými byly královna Žofie a Anna z Frymburka, viděl přesto nebo možná právě proto v ženách stvoření křehká, tudíž osoby hříšné, povahy nestálé a povrchní a zároveň smyslné, předurčené svým zjevem k hříchu. Hus proto považoval ošklivost u ženy jako projev boží vůle chránící ji před tím, aby upadla do osidel ďábla. Měl pro tyto ženy pochopení a jejich handicap se jim snažil takto zdůvodnit a jejich úděl jim ulehčit. Avšak uznával a respektoval všechny ženy bez rozdílu, které žijí mravně a bez hříchu, a neproviňují se především proti 6. přikázání. Pro ně pak napsal spis Dcerka, v němž Hus promlouvá k dívkám jako laskavý rádce a vychovatel, bystrý pozorovatel i psycholog, který je pln porozumění pro strasti i radosti všedního i svátečního života.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Ad Sabin: nejedná se o nejmenovaného jezuitu, ale o Eneáše Silvia Piccolominiho, tedy o osobu žijící cca 100 let před vznikem jezuitského řádu. V současnosti je tento povzdech vykládán spíše jako mírná nadsázka, mající poukázat na smutnou úroveň církevního vzdělání italských kanovníků, než na stupeň znalostí běžné české husitské ženy!

_________________
trener

Již Konrád Wladhauser brojil v Praze proti přehnané nádheře oděvů a šperků, do níž se strojily pražské ženy, manželky bohatých měšťanů.
Neodradilo je to však velmi od pradávné ženské slabůstky hezky se strojit, takže po příchodu táborských upjatých obránkyň Božího zákona do Prahy v r. 1420 tomu byla učiněna přítrž mnohdy s nůžkami v ruce a to pochopitelně k všeobecné nelibosti pražských měšťanek.

U Jana Milíče z Kroměříže je všeobecně známá jeho bohulibá snaha jednou provždy se vypořádat s prostitucí v Praze. V tomto případě se nejednalo o jakési ničím nepodložené teoretické úvahy, ale naprosto praktický záměr, který vyvrcholil likvidací tzv. Benátek, prostoru, kde se nacházely dílny provozující pověstné nejstarší řemeslo na světě. Na místě vykřičených domů v „Benátkách“ vznikl nový "Jeruzalém", kde padlé ženy zasvětily svoji novou etapu života duchovní očistě od tělesných hříchů z předchozího období. K tomuto účelu byla postavena i nová kaple, která měla sloužit potřebám napravujících se kajícných hříšnic.

Tyto nezpochybnitelné zásluhy velice ocenila další velká osobnost předhusovské doby, reformátor Matěj z Janova. On viděl naději v upřímně věřících ženách, které se spontánně účastní bohoslužeb a pravidelného přijímání svátosti oltářní – eucharistie. Tím mohou dosáhnout spásy a jsou příkladem i pro (své) muže. Z výše uvedeného je patrné, že Matěj z Janova neviděl v ženě pouze objekt spásonosné nápravy ale především subjekt hodný pozornosti duchovních, kteří v něžném pohlaví nevidí jen tenata satanova, v nichž by díky své nedostatečné vůli mohli sami uvíznout.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Hus se ve svých dopisech vč. těch z Kostnice, které byly adresovány ženám, podobně jako ve svém spisu Dcerka, snažil být jim spíše rádcem než subjektivním kritikem. Prozíravě tušil a možná i pragmaticky očekával, že reformní hnutí bude mít v ženském živlu velkou oporu.
Avšak jak už jsem uvedl v tomto příspěvku, ani Hus o ženách neměl příliš valné mínění. Přestože navštěvovaly ve velkém počtu jeho kázání a i jinak se k němu hlásily, neměl Hus potřebu se jim přehnaně podbízet a ubírat na dikci svých k ženám tak kritických postojích. Mezi ženy, které Husa upřímně obdivovaly a měly ho i rády, patřila manželka mincmistra Petra Zmrzlíka Anna z Frimburka a manželky Jindřicha Lefla z Lažan, Jindřicha Škopka z Dubé, Jana z Chlumu a další ženy, viz např. tento Husův dopis.
Je zajímavé, že k Husovi si našly pozitivní vztah i ženy, jejich manželé zaujímali neutrální či dokonce odmítavý postoj k betlémskému kazateli. To se týkalo např. Anny z Mochova, manželky Jana mladšího z Kamenice, Elišky z Kravař, která měla za manžela Jindřicha z Rožmberka, a venkoncem vzato později i královny Žofie. Některé ženy se dokonce ze svých venkovských sídel přestěhovaly do Prahy, aby byly nablízku svému oblíbenému kazateli.
Mezi Husovými ctitelkami nalezneme i spisovatelku, o níž se zmiňuje ve svém dopise Štěpán z Dolan, kde parafrázuje pasáže z česky psaného spisku, v němž jeho anonymní autorka obhajuje M. Jana Husa proti různým soudobým „antikristům“.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)