Kolssteyn píše:
.. Ale co je důvodem toho, že se o Prokopu Holém mezi lidmi obecně neví? Jak je vidět i na tomto fóru, jakoby tato osobnost z nějakého důvodu spadala mimo oblast zájmu...
Ano, je tomu tak. Bohužel. Pochopitelně lidé, kteří se alespoň něco málo o naše národní dějiny zajímají, nějakou povědomost o Prokopovi zcela jistě mají. A ti ostatní znají „pouze“ 2 jména, totiž Hus a Žižka. Možná již od dob Pekařových, který je znám svým sloganem vztahujícím se k husitské revoluci: „
Hus ano, Žižka ne!“
Žižku znají jak příznivci husitství, tak i jeho odpůrci. Ti první ho znají jako neporazitelného geniálního vojevůdce, ti druzí jako silničního lapku, vraha, na jehož rukou lpí krev nevinných lidí, dokonce jako „
slepého psychopata“ a „
Usamu Bin Ládina středověku“ (prof. Tomáš Halík). Žižka je prostě nepřehlédnutelnou postavou pozdního středověku. Zcela jinak je tomu u Prokopa Holého. On rozhodně nebyl tak kontroverzní postavou revoluce jako Žižka. Prokop byl v prvé řadě kněz, ideolog revoluce, diplomat i politik a teprve potom vojevůdce, který však, jak o sobě prohlásil na Basilejském koncilu, nikoho vlastní rukou nezabil. Navíc nebyl vojevůdcem neporaženým. Prohrál dvakrát. Před Plzní, která vydláždila cestu k Lipanům, kde Prokop prohrál vše, čemu zasvětil a obětoval celý svůj život. Alespoň on to tak jistě vnímal těsně před smrtí ve vozové hradbě radikálů.
Co dnešnímu běžnému člověku uvízlo v paměti ze školních škamen o husitské éře? Kostnice,
Sudoměř,
Tábor,
Vítkov, hrad
Rabí, Domažlice, Lipany? Možná. Z uvedených pár střípků, z nichž nelze sestavit kompletní barevnou mozaiku o husitství ani omylem, převažují místa spojená s Žižkovými vítězstvími. Kdo si dnes vzpomene na triumfy Prokopovy?
Ústí nad Labem, Tachov, vítězné
zahraniční jízdy do Říše paralyzující mj. shromaždiště nepřátelských intervenčních armád, jízdy do Horních Uher,
Chebský soudce,
Basilej,
kompaktáta, etc. Málokdo. Dokonce Prokopovo jméno není mnohdy spojováno ani s Lipanskou fatální bitvou.
Zkrátka a dobře mnohým, zvláště mužům, uvízne z dějepisu v paměti spíš voják než politik, diplomat či panovník. Vím, o čem mluvím. Někdy na začátku letošního školního roku jsem se setkal s mladou slečnou studující sociologii. Nějak přišla řeč i na Husa a husity. Přátelé, co ta věděla o Prokopu Holém! Nestačil jsem se divit. Ano. Výjimka ve všech ohledech potvrzující pravidlo…