Hynek Krušina byl jednou z nejznámějších osobností husitských válek.
Jeho ctižádostivost jej vynesla mezi revoluční vůdce té doby, jeho umírněné kališnictví mu zas přiřknulo "punc přelétavosti", snad až oblíbené formulace - zrady.
Hynkovou výraznou stránkou osobnosti byla však především tvrdohlavost.
Snad poprvé se projevila r. 1411, kdy Krušinové prohráli dlouholetý soudní spor s královnou o zastavené panství Albrechtice. Tehdy se mladý Hynek na popud toho demonstrativně vzdal funkce přísedícího u zemského soudu a odešel i ode dvora.
V souladu se svými ideály se rozhodl bránit Prahu (1420) i za cenu ztrát, přestože jeho soused a vychovatel Čeněk z Vartemberka vpustil Zikmundovo vojsko za městské brány. Výsledkem bylo 200 pobitých orebitů, jimž byl hejtmanem.
Odmítal pomoci Mikulášovi z Husi při dobývání hradu Říčan. Když toho však ani ostatním svou autoritou nezabránil, vzdal se své hejtmanské hodnosti a opustil město.
Za jeho náhlými rozhodnutími nestály vypočítavé cíle, ale jeho hrdá povaha, jak soudí někteří badatelé. Tím nabývaly četnosti i některé jeho neshody uvnitř hnutí a vedle konservativního (proti-táborského) postoje to vedlo až k již jinde zmiňovanému obrácení se proti Žižkovi (1423) a v důsledku až k podpoře katolické strany (1427).
Jako důkaz jeho tvrdohlavosti by pak mohl posloužit i další příklad jeho "rytířství", kdy zachraňoval dceru Anny z Koldic, při čemž plenil majetek vratislavského biskupa a nakonec na biskupském hradě Kaltenštejně zajal únosce.
Hynek se tak svým "neohroženým" cílevědomým chováním stal významnou, ač kontroverzní, osobností své doby a nejznámějším majitelem hradu Kumburka (1407-1454), který později vyměnil za hrad v Kłodzku (1440-1454).
Zatímco byl v Čechách považován za přeběhlíka ke katolictví, ve Slezsku jej vnímali jako kališnického nepřítele...

_________________
"Poprávu užasli a budou žasnout králové a knížata celého křesťanstva nad tím, že vám byla vlita tak veliká moudrost." sarkasticky odvětil Zikmund Lucemburský, 1419

Hynek patří bezesporu k významným postavám východočeského husitství. Mimo známých skutečností uvedených bratrem Kolssteynem, mezi něž patří rovněž jeho pečeť přiložená na stížném listu z 2. 9. 1415 proti Husovu upálení, rozhodný velitelský zásah na pankrácké pláni u Vyšehradu, který rozhodl bitvu a jeho členství ve 20ti členné prozatímní vládě ustanovené Čáslavským sněmem, bych se rád zmínil ještě o jiných méně známých souvislostech.
Nezpochybnitelnou Hynkovou zásluhou a dalších představitelů východočeské husitské šlechty je to, že mezi orebity a poté i v Menším Táboře nenabyli převahy kněží, jak tomu bylo na Táboře. A to bylo přesně to, co pravděpodobně vyhovovalo Žižkovým představám, když se rozhodl opustit Tábor. Tady někde hledejme začátek spolupráce těchto dvou hejtmanů. Problémy nastaly v momentě, kdy Žižka násilně odebral hejtmanství Diviše Bořka z Miletínka v Hradci Králové a učinil z tohoto města základnu Menšího Tábora. Patrně v této době se Hynek začíná odvracet od Žižky, chápal to jistě jako zradu na spojenci a přiklonil se na Miletínkovu stranu, potažmo k pražanům. To oba přivedlo mezi členy první panské jednoty, již Žižka rozdrtil v bitvě u Malešova a tím vlastně zabránil předčasným Lipanům. Až dosud bych tomuto jeho „lavírování“ ve složité době víceméně rozuměl.
Ovšem v době 3. kruciáty a v přítomnosti velké intervenční armády na našem území, ve dnech, kdy se rozhodovalo o osudu Tachova, Slezané vpadli sirotkům do zad a Hynek svým novým spojencům umožnil průchod přes Hostinné a spolu s nimi pak postupoval ke Dvoru Králové a odtud pak asi k Náchodu. Druhý proud směřoval přes Žacléř, který za úplatu předal slezským knížatům Hynkův bratr Jan Krušina z Lichtenburka. Tady bych už je oba nazval „povedenými“ sourozenci...

(P.S. Byl v nějakém příbuzenském vztahu k Hynkovi Krušinovi z Lichtenburka Hynek Krušina ze Švamberka?)

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Tato událost by mě celkem zajímala. Pokud já vím, Slezsko mělo k tomu kraji velice blízko a spousta vesnic byla spravována právě ze Slezska (za vlády Karla IV. a Bolko II.). Těm navíc patřila až do konce 14. stol. správa nad Trutnovskem (královské manství), kde leží i zmíněný hrad Žacléř na cestě do Slezska.
Slezská knížata proto již r. 1421 osadila mj. jiné i žacléřský hrad svojí posádkou. Do té doby se zde vystřídaly asi tři generace slezského rodu von Seidlitz (1369-1424 Hanuš, Hynek, Petr & Goč ze Sedlice).
Roku 1430 zde byl hejtman Kuneš Beler se styky velmi těsnými na Slezsko a Lužici a především jejich důvěrný informátor o pohybu husitských vojsk na českém území.
Ostatně, tuto činnost vyvíjel i Hynek Krušina z Kumburka v letech 1427-1434.
Je mi však zcela neznámá informace o spojitosti Krušinů z Lichtenburka s Žacléřem...
O tom, přesně taky nevím (nehledal jsem ), ale Krušina měl už podobné problémy s přílišnou tolerancí ke Slezanům r. 1421, kdy na českém území zmrzačili desítky žen a dětí. Kdyby tehdy včas neodjel, selské cepy by jej místo Slezanů vymlátili hůř než žito.

_________________
"Poprávu užasli a budou žasnout králové a knížata celého křesťanstva nad tím, že vám byla vlita tak veliká moudrost." sarkasticky odvětil Zikmund Lucemburský, 1419

Přiznám se, že jsem musel hledat nějaké spojitosti, ale nejspíš to bude opravdu jen shoda okolností, jako v případě příjmení "Hlaváč", které užívá několik rodů.
Hynek Krušina ze Švamberka užíval za své erbovní znamení rodovou figuru bílé labutě v červeném poli s labutí i v klenotu.
Kdežto Hynek Krušina z Lichtenburka zas ctil znamení vlastního rodu (ostrve).
Někdy se stávalo, že byla taková příjmí přijímána po manželce apod. Ale v tomto případě jde o dvě nepříbuzné osoby.

_________________
"Poprávu užasli a budou žasnout králové a knížata celého křesťanstva nad tím, že vám byla vlita tak veliká moudrost." sarkasticky odvětil Zikmund Lucemburský, 1419

Díky za info. Myslím, že je to jasné.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

František Palacký se o Lichtenburkově pomoci vůbec nezmiňuje, neuvádí ani kudy "Slezáci" k Náchodu táhli. (Stručně popisuje pouze známou a nešťastnou akci Jana Čapka ze Sán.)
P.S. K této slezské vojenské epizodě pouze doplním, že jakmile se Slezané dověděli o tachovské katastrofě, tak jak bylo jejich zvykem při těchto vpádech do zad ze severovýchodu, jak rychle přitáhli s domácí pomocí, ještě rychleji české území zbaběle zase opustili...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Bardzo czesto jade do rodziny w Ladku Zdroju (Ziemia Klodzka). Jest tam w gorach zamek Hinka Kruszyny zwany Karpien (Karpenstein)

http://ladekzdroj.w.interia.pl/karpien.html

Tohoto hradu jsem si už všimnul na Scultetově mapě grodkovského-nisského panství (na česko-polském pomezí) z r. 1649, ale nevěděl jsem vůbec co to je za hrad, navíc ještě tak "pozdě" vyznačován?
Ani jsem netušil, že by na nějaký čas patřil Krušinovi. Ale patřil mu osobně, nebo jen v rámci jeho vlastnictví kłodského panství (1440-1454)?

_________________
"Poprávu užasli a budou žasnout králové a knížata celého křesťanstva nad tím, že vám byla vlita tak veliká moudrost." sarkasticky odvětil Zikmund Lucemburský, 1419

Tydzien temu bylem znowu w Lądku Zdroju i odwiedzilem ruiny zamku Hinko Kruszyny w Karpieniu. Wycieto tam troche drzew, tak ze ruiny sa lepiej widoczne. Ale zarasta je bardzo wysoka trawa.

Byly to jediné důvody, které vedly Hynka Krušinu z Lichtenburka dokonce ke konverzi ke katolické víře? Zřejmě nikoli. Proč?
Hynek Krušina patřil mezi kališnické představitele šlechty, kteří sice stáli u počátku revoluce, ale z vývoje vnitropolitické situace po r. 1425 museli být frustrováni, neboť se na jejich vkus stáčel hodně doleva, tj. k radikálním složkám revoluce. Do popředí se postupně dostávali lidé, o nichž ještě nedávno nikdo nevěděl, a na dřívější nezpochybnitelné zásluhy šlechticů, kteří byli ochotni za revoluční ideály reprezentované husitským programem nasazovat hrdla i statky, se nyní nebral ohled. Ale tak to po přejití prvního náporu revolučního vichru většinou bývá. Např. Hynek Krušina z Lichtenburka se s touto frustrací vyrovnal poněkud svérázným způsobem, totiž právě opětovnou konverzí ke katolické víře. Bylo to nakonec upřímnější gesto než stále hůř čitelná politika vlažných kališníků Hynka Kolštejnského a Jana Smiřického.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Pokud vím, otázka víry Hynka Krušiny z Lichtenburka není dodnes rozřešena.
Pravděpodobně se skutečně vrátil ke katolické víře, ale hodně vlažné.
Jeho slezští sousedé ho označovali stále za kacíře.
A jeho jediný syn byl husitské víry.

Např. Šmahel 3. díl, str. 377 se v otázce Krušinova přeběhlictví (přesněji řečeno návratu - pozn. JM) dovolává Urbana str. 24 (Jan Urban: Hynek Krušina z Lichtenburka a husitská revoluce, Folia Historica Bohemica 4, 1982).

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Jan Urban Lichtenburkové NLN Praha 2003 ..ze stran 313,314,315

Možná bys mohl být konkrétnější, i když asi tuším, kam míříš ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Nemířím nikam... Jen místo do sprchy jsem šel prohledávat knihovnu, abych zjistil, jestli mám ještě paměť.
Urban si skutečně osobně myslí, že se přiklonil zpět ke katolictví, ale vlažnému.
PRO - pohřeb v augustiniánském klášteře
-věrnost jeho kladských poddaných
-svatba s katoličkou
PROTI -příklon k Poděbradským
-jediný syn kališníkem
-břežští vévodové ho označují za husitu a kacíře (1444-1445)
Nic z toho neberu jako důkaz.
Jeho družina byla stejně tvořena husitskými veterány, takže to bylo skoro jedno.