Hynek Krušina byl jednou z nejznámějších osobností husitských válek.
Jeho
ctižádostivost jej vynesla mezi revoluční vůdce té doby, jeho
umírněné kališnictví mu zas přiřknulo "punc přelétavosti", snad až oblíbené formulace -
zrady.
Hynkovou výraznou stránkou osobnosti byla však především
tvrdohlavost.
Snad poprvé se projevila r. 1411, kdy Krušinové prohráli dlouholetý soudní spor s královnou o zastavené panství
Albrechtice. Tehdy se mladý Hynek na popud toho demonstrativně vzdal funkce přísedícího u zemského soudu a odešel i ode dvora.
V souladu se svými ideály se rozhodl bránit
Prahu (1420) i za cenu ztrát, přestože jeho soused a vychovatel
Čeněk z Vartemberka vpustil Zikmundovo vojsko za městské brány. Výsledkem bylo 200 pobitých orebitů, jimž byl hejtmanem.
Odmítal pomoci
Mikulášovi z Husi při dobývání hradu
Říčan. Když toho však ani ostatním svou autoritou nezabránil, vzdal se své hejtmanské hodnosti a opustil město.
Za jeho náhlými rozhodnutími nestály vypočítavé cíle, ale jeho hrdá povaha, jak soudí někteří badatelé. Tím nabývaly četnosti i některé jeho neshody uvnitř hnutí a vedle konservativního (proti-táborského) postoje to vedlo až k již jinde zmiňovanému obrácení se proti Žižkovi (1423) a v důsledku až k podpoře katolické strany (1427).
Jako důkaz jeho tvrdohlavosti by pak mohl posloužit i další příklad jeho "rytířství", kdy zachraňoval dceru
Anny z Koldic, při čemž plenil majetek vratislavského biskupa a nakonec na biskupském hradě
Kaltenštejně zajal únosce.
Hynek se tak svým "neohroženým" cílevědomým chováním stal významnou, ač kontroverzní, osobností své doby a nejznámějším majitelem hradu
Kumburka (1407-1454), který později vyměnil za hrad v
Kłodzku (1440-1454).
Zatímco byl v Čechách považován za přeběhlíka ke katolictví, ve Slezsku jej vnímali jako kališnického nepřítele...
_________________
"
Poprávu užasli a budou žasnout králové a knížata celého křesťanstva nad tím, že vám byla vlita tak veliká moudrost." sarkasticky odvětil Zikmund Lucemburský, 1419