Ano, nepochybně patří mezi kontroverzní a rozporuplné postavy revoluce. Každý přece tak zásadový jako Žižka či Prokop Veliký být nemůže v tak vypjaté a složité době. A válka na obranu zákona božího trvala dlouhých, předlouhých 15 let. Proto bych si dovolil o tomto hejtmanovi doplnit několik méně známých souvislostí.
Pod Vyšehradem ještě stál pevně na straně husitské, ale to stáli všichni. Blížil se teprve konec r. 1420.
Jak to bylo s jeho vztahem k Žižkovi nedlouho před smrtí vrchního hejtmana? V letních měsících 1423 se Hynek účastnil výpravy na Moravu, jejíž součástí byl i útok na zboží olomouckého biskupa Jana Železného. Obezřetně se formující první panská jednota v čele s pražany povolala mj. do zbraně i Hynka. Bitvy u Strauchova dvora se však neúčastnil buď proto, že k Žižkovi stále ještě zachovával minimálně neutralitu, nebo se prostě zdržel na Moravě.
Svatohavelský sněm v Praze 1. listopadu 1423 ustanovil mezi 12 zemskými správci (6 katolíků, 6 utrakvistů) i Hynka. Usnesení svatohavelského sněmu této první panské jednoty bylo již zcela nepokrytě namířeno proti táborským a východočeským, orebitským radikálům, schylovalo se k boji kdo z koho vrcholící Malešovem.
Výpravy na Moravu v r. 1424, která se rozdělila do několika proudů se Hynek zúčastnil po boku Korybutově, netáhl již tedy se Žižkou k Pribyslavi.
Na poč. r. 1427, v době začínajících příprav III. kruciáty a v době, kdy vévoda Bedřich Hohenzollernský shromažďoval informace špionážního charakteru o vojenských poměrech v Čechách, Jan Smiřický a Hynek z Kolštejna mu slibovali postoupit 5 pevností, dát k dispozici 1000 jezdců a informace vojenského charakteru
za úplatu. Husitská „vojenská kontrarozvědka“ selhala v době, kdy Hynek a jemu podobní již chaoticky lavírovali mezi stranami účastnícími se válečného konfliktu.
Na závěr můžeme tedy s lehkou nadsázkou konstatovat, že věrný až do hořkého konce zůstal, zdá se, pouze Zikmundovi Korybutovi.
Hynek z Kolštejna je pro mě dalším dokladem tragických aspektů revoluce, kterých nebylo málo a příkladem hejtmanů, kteří postupně opouštěli boj za husitské ideály a směřovali k pragmatismu válečných kondotiérů...
Kolssteyn píše:
...Jednalo se o věrolomného kališníka nebo pravověrného idealistu neschopného kompromisu?