Sice jste si to už všechno téměř vyříkali ohledně srovnávání vpádu cizích vojsk do Čech r. 1310 a 1420, ale přesto bych rád reagoval na dílčí výseky z Martinova příspěvku...
Martin Picek píše:
To je na mne trošku silný kafe. Copak Jan Lucemburský nebyl cizinec? Dokonce si získal přízvisko "král cizinec". A o tom jak zemi "vysával" ve prospěch svých zahraničních aktivit máme taky dost zpráv...
To jsou silná a neuvážená slova. Je pravdou, že králi Janu se obecně říkalo "král cizinec", protože jeho politika (jak vojenská tak diplomatická; těmito dvěma schopnostmi byl tehdy proslulý po celé západní Evropě a záměrně vyhledáván jinými králi) se výrazně zaměřovala na evropskou diplomacii víc než na národní. On politicky víc než s vysokou šlechtou, jednal s evropskými králi... to byl jeden z důvodů, proč mu zbývalo málo času na domácí politiku. Druhým důvodem pak byla samotná šlechta, která svou neurvalostí neměla v Evropě obdoby. I proto byl Jan na jedné straně "venku" obdivován, že dokáže s nimi soužít a na druhou stranu mu bylo "doma" posměšně přezdíváno "Cizincem".
Kdo vysával vlastní zemi, byl paradoxně Jindřich Korutanský, protože ten národní bohatství vyvážel do Korutan. Jan Lucemburský peníze užíval pro svá "evropská dobrodružství a politiku", mimochodem na které měl právo, ale které se zpět nepřímo vracely i v podobě titulu polského krále, slezských zemí, Mazovska...
Martin Picek píše:
Já nevím, zda se dá říci, že vláda Jindřicha Korutanského byla nenáviděná a kořistnická. To je dost přehnané...
Z počátku jeho vláda opravdu vůbec nebyla nenáviděná. Jindřich Korutanský měl za manželku sestru Václava III., a ten jej po dobu své nepřítomnosti (r. 1306) učinil dokonce svým zástupcem a správcem království. Proto právě on měl nejblíž k titulu po Václavově smrti.
Dokonce se však traduje, že falšoval listiny o legitimitě nástupnictví trůnu v ženské linii. Mimo to porušoval i jiné dohody. Téhož roku (1306) co byl zvolen králem, do Čech vtrhlo skutečně intervenční habsburské vojsko. Římský král Albrecht Habsburský nebral v potaz Zlatou bulu a protiprávně přiřkl Čechám status odumřelého říšského léna a za následníka trůnu zvolil svého syna Rudolfa III. (jako krále Rudolfa I.). Při jejich intervenci vzal Korutanec nohy na ramena a i s manželkou zmizel přes Bavorsko do Korutan. Překvapené šlechtě nezbylo, než se poddat novému králi, jelikož za nimi jiný nestál.
Po Rudolfově smrti (+ 1307) šlechta kupodivu opět přijala Korutance, který začínal mít stále větší problémy s domácí šlechtou, proto se obklopil (1309) korutansko-míšeňskými vojsky již zmiňovaného korutanského zemského hejtmana a maršálka Konráda z Auffenštejna, a tak se země dostala do jakési nucené vojensko-politické správy, jelikož on řídil finanční a hospodářskou správu země.
Nechal uvěznit nejmladší sestru Václava III. (Elišku), protože se obával jejího provdání a dokonce měl několikrát usilovat o její život. Podobně nechal uvěznit několik příslušníků šlechty a kroniky mluví i o usmrcení některých z nich (?).
Kroniky vůbec nehovoří k vládě Jindřichově nijak positivně, přestože byl zpočátku národem oblíbený. Dokonce se shodují v tom, že prý Čechy využíval jako stříbrnou pokladničku pro zvelebování svého korutanského vévodství a o rabování poddanských měst a klášterů jeho vojsky ani nemluvě.
Proto se táhla dlouhá jednání (2-3 roky) s Lucemburky, o osvobození od Korutance a novém následnictví trůnu. Tehdy v Evropě nebylo moc možností s kým důstojně provdat Elišku (Korutanec tak chtěl udělat z konkurence s obyčejným šlechticem!). Císař Jindřich VII. Lucemburský se dlouho zdráhal a když jej čeští diplomaté přesvědčili, že je to vůle národa, chtěl nechat korunovat svého bratra Walrama; mladého Jana si prosadila česká šlechta. A Janovo vojsko opravdu přišlo, jak myslím už upozorňoval Jirka, jako "osvobozenecká" armáda a proto mělo jeho vojsko zakázáno rabovat a mělo se vyvarovat jakéhokoli krveprolití (Korutanec bez násilí s doprovodem směl opustit zemi a zbytky jeho vojsk se do konce roku z Čech stáhli po něm).
Historie na Jindřicha Korutanského tedy nezapomněla proto, že byl poražený, ale protože opravdu nebyl schopný(!) a podle kronik až "škodlivý".
A k tomu, že "otec Janův nemohl mít vliv na volbu Jindřicha Korutanského", je pravda - v té době byl říšským králem ještě Albrecht (+ 1308). Ale Korutanec měl vliv na volbu Jindřicha VII. Lucemburka při nové volbě říšského krále; té však nevyužil, protože se bál odjet z Čech kvůli převratu...
Martin Picek píše:
Vladislav II. platil dluhy královské komory po dlouhá desetiletí ...
...Dokonce i Rudolf Habsburský (1306-1307), jako český král splácel pravidelně královské dluhy (- tedy za Přemyslovce...); na tom asi není nic výjimečného.
p.s.:
Ale vynikající informace je o tom, kolik vojáků "doprovází" jednoho jízdního! Díky za to!
(A ještě bych se měl omluvit za délku příspěvku, tak jsem to původně nazamýšlel...)
_________________
"
Poprávu užasli a budou žasnout králové a knížata celého křesťanstva nad tím, že vám byla vlita tak veliká moudrost." sarkasticky odvětil Zikmund Lucemburský, 1419