Jiří Motyčka píše:
Citace:
... 17. listopadu 2013 obdržel náš přední husitolog prof. František Šmahel prestižní i významnou
Národní cenu vlády Česká hlava.
...
Domnívám se, že páně Šmahelovo životní jubileum je vhodnou příležitostí se k citované události ještě jednou vrátit prostřednictvím rozhovoru, který při této příležitosti poskytl České televizi v pořadu "Profil" na kanálu ČT24:
http://www.ceskatelevize.cz/ct24/exkluz ... ek-smahel/ ...
Když si spustíte přiložený videozáznam rozhovoru a pozorně posloucháte odpovědi prof. Šmahela, tak se mimoděk můžete dozvědět i něco o tom, co je skromnost a pokora.
To je velmi zajímavý rozhovor.
Já bych se zastavil u toho co František Šmahel říká o Dekretu kutnohorském a uvedu vysvětlení, které je obsaženo ve studii Františka Šmahela a Martina Nodla v Českém časopisu historickém v roce 2009.
Dekret kutnohorský krále Václava IV. z 19. ledna 1409 je jednou z nejproslulejších událostí, ovšem ne bez rozporů v historii pražské univerzity a českých zemí. První zmínka o společnosti čtyř národů se objevuje ve vyhlášce pražského arcibiskupa a kancléře univerzity Arnošta z Pardubic z roku 1360. Ale rozdělení mistrů a studentů na národy se má stát tehdy když se zvýší počet jejich členů po vzoru pařížské Sorbony. V protikladu k tomu však pražská univerzita s rozdělením na národy už tak funguje do let 1380. Princip parity byl aplikován od začátku založení Karlovy koleje a koleje Všech svatých, ačkoliv zakládající listina Karlovy koleje neuvádí rozdělování postů. Podle kroniky Beneše Krabice z Weitmile bylo z šesti postů tři přiděleny členům českého národa a zbývající tři posty členům zahraničních národů. Jednoznačně lze říci, že před intervencí arcibiskupa ve volbách roku 1384, český univerzitní národ držel pouze čtvrtinu postů než spor týkající se těchto kolejí vypukl. Je však nutné zdůraznit, že před vydáním Dekretu kutnohorského byl tento spor ojedinělý. Arcibiskup pražský Jan z Jenštejna vedl otevřeně spor na kterém měli své ambice mistři z českého univerzitního národa. Po dohodě na rozdělení postů na mistrovské koleji v roce 1390 nebylo dále žádné napětí a tak to nebylo ani důvodem k pozdějším střetům mezi jednotlivými univerzitními národy. Druhá dohoda mezi univerzitními národy, důležitější než prvá jíž mistři tří zahraničních univerzitních národů uváděli jako základní argument pro odmítnutí Dekretu kutnohorského, byla Concordia nacionum ("Harmonie národů"). Jejím výsledkem ke konci února 1385 bylo předcházet výše uvedeným právním sporům týkající se postům na kolejích. Reprezentanti tří univerzitních národů nakonec souhlasily s nadvládou arcibiskupa, ale jen v přesně definovaných otázkách vyplývajících z jeho mandátu. Pod tlakem krále Václava IV. tyto části sporu dosáhly souhlasu a vedly ve svém důsledku k eliminaci arcibiskupovi moci a vedly k uzavření všeobecného souhlasu na Concordia nationum.
Toto se stalo právní normou, která na jedné straně ponechávala stávající paritní zastoupení individuálních univerzitních národů a na druhé straně zakazovala právní spory mezi jednotlivými národy a jejich rozhodnutí odkazovala mimo univerzitní společenství na vládce, arcibiskupa jako kancléře univerzity nebo i papežskou kurii.
Rektor jakož i každý kdo se chtěl stát členem univerzitního tělesa musel přísahat na Concordia nationum. Mistr Jan z Jesenice obhajoval Dekret kutnohorský argumenty, že se zvyšuje počet českých mistrů oproti německým mistrů rok od roku a že oni už tvoří dvě pětiny profesorského sboru před rokem 1409. Také, že se zvyšoval absolutní počet českých studentů, ale jejich počet překvapivě klesal. Mezi lety 1399-1405 byl podíl absolventů z českých zemí 21 %, ale následující tři roky jejich podíl spadl na 4 %. Zvyšující se zájem zahraničních studentů o studium v Praze korespondoval s poklesem členů na okolních univerzitách a byl příčinou zájmu reformní menšiny českých mistrů kolem Jana Husa, kterým tak připadalo, že se okruh jejich potencionálních oponentů bude zvětšovat. Strach ze zmenšujícího se vlivu reformních mistrů byl na pozadí politického úsilí a ospravedlnění Dekretu kutnohorského.
Není divu, že národnostní střety spojené s konfliktními postoji k Husovu reformnímu hnutí kulminovaly v letech 1408-1409 a vyústily v dobrovolné rozhodnutí krále Václava IV. jakkoli okamžitému a nejvíce rozhodujícímu. On tak odpověděl na opozici tří zahraničních národů směrem k svolanému koncilu do Pisy kam král upínal svoje naděje na získání titulu římského krále, který měl Ruprecht III Falcký.
Doufám, že jsem to moc nezměnil.
