Krásná ideální rekonstrukce. A je z ní dobře vidět, že Sion opravdu nebyl žádnou nedobytnou pevností. Zvláště ta východní strana proti rovině byla z hlediska obrany vysloveně tragická.
Oproti digitálnímu modelu bych právě tady předpokládal poněkud jednodušší a důkladnější provedení vnějších fortifikací. Pokud by se proti rovině obracel náspy s dřevěnými nástavbami se šindelovými střechami, s odolností venkovské chalupy
, asi by nebyl problém ho zapálit střelami z kuší nebo menších mobilních praků nebo zničit palbou z trebuchetů, o jejichž použití při obléhání svědčí množství nalezených projektilů.
Mojí představě ostřelování pevnosti zápalnými střelami celkem odpovídá scéna z filmu Král (2019):
https://www.youtube.com/watch?v=8CWmtlG42jAA mou představu o možném účinku kamene vrženého trebuchetem proti hradebnímu ochozu podporuje toto experimentální video (hmotnost projektilu 113 kg, vzdálenost 182 m):
https://www.youtube.com/watch?v=uXtxOhaoFuoPokud to Roháč myslel s obranou Sionu vážně, tak byly valy předhradí nejspíše zakončeny silnou roubenou hradbou nebo zdvojenou stěnou (resp. polským plotem) s hlínou nadusanou v mezeře. Taky můžeme připustit valové koše (gabiony) naplněné hlínou a kamením, resp. různě utvářené ochozy a palposty takovéto konstrukce. Prostě něco odolného proti přelezení, ostřelování a zapálení.
Předsunutá bašta uherského hradu Sajónémeti postavená Jiskrovými bratříky (před r. 1460) byla zrekonstruována takto:
Zda byly ochozy na valech zastřešené nebo ne, to zas tak důležité nebylo. Zvláště když se vše budovalo narychlo a neuvažovalo se o nějakém mírovém využití. Takové ty teorie, že s příchodem palných zbraní se začaly stavět kryté ochozy, protože byl střelný prach náchylný k navlhnutí, už byly doufám uvedeny na pravou míru. Ona totiž kuše středoevropského typu s lepeným kompozitním lučištěm byla mnohem méně odolná vůči vlhkosti než palná zbraň. Když zmokne ručnice nebo dělo, tak se během pár minut vytře do sucha a může střílet dál. Střelný prach v prachovnici, soudku či bedně jen tak nenavlhne a nabitá zbraň, hlavně její zátravka, se snadno zakryje hadrem nebo kusem kůže. To že je používaná palná zbraň trochu orezlá a olezlá, nemá na funkci vliv.
Ovšem když zmokne kuše a pak třeba na slunci rychle vyschne, a to vše opakovaně, tak se brzy začnou odlepovat přiklížené kostěné a rohovinové destičky, může dojít k nevratnému poškození či přímo destrukci lučiště a k uvolnění jeho uvázání k soše. Ostatně v dobovém účetnictví mnoha měst jsou uvedeny náklady na opravy a renovace kuší ve zbrojnici, na nahrazení starých tětiv novými, na opravy uvázání lučišť, ořechů či soch atd. Rovněž jsou zmiňovány nutné opravy kuší na polním tažení. Jeden takový polní zbrojíř si stěžuje velitelům, že
"hyr is vele arbeydes an armbrosten" a dožaduje se přidělení dvou pomocníků.
Pokud tedy snad někdo ze všech výhod, které skýtaly kryté ochozy, vybere pouze tu jedinou, a sice ochranu zbraně před deštěm, tak by měl v první řadě uvést kuši a nikoliv palnou zbraň. Ono je to jasné i při pohledu na nezakryté valy novověkých pevností, které se bránily výhradně palnými zbraněmi. Prostě to není zas takový problém používat palnou zbraň i za špatného počasí. Není se co divit, že palné zbraně vytlačily kuše z výzbroje tak rychle … pro vojenské použití byly totiž ve všech aspektech lepší.
