Jiří Motyčka píše:
... nepodivíte se nad tím, že ho husité nikdy nedobyli a ani se o to nesnažili. Zkušení husitští velitelé v čele s Žižkou seznali, že by to byla marná snaha, která by za tu námahu ani nestála.
Možná to tak bylo.
Hrady důkladnějšího stavebního provedení a dobrého umístění v terénu měly v 1. polovině 15. století stále ještě převahu nad soudobými obléhacími technikami. Zvláště pokud byly vybaveny dostatečnou posádkou, zásobami a vojenským materiálem. Ale v případě Choustníku to spíš vypadá, že po dobytí Příběnic a Příběniček v listopadu 1420 si Oldřich z Rožmberka nebyl jeho bezpečností a pevností zas tak jistý. Z Tábora je to sem vzdušnou čarou pouhých 15 kilometrů. Existuje důvodné podezření, že příměří, která opakovaně sjednával s Tábory (1420, 1424, 1426, 1428 a 1430) byla využita k výraznému vylepšení choustnických fortifikací a k vybudování rozlehlého opevněného tábořiště pro rožmberské vojsko, které přiléhalo k hradu.
Celou jižní stranu hradu obklopila parkánová hradba se dvěma věžemi a východní nároží zesílila masivní dovnitř otevřená věž zvaná "Kokot". Ta měla podle Augusta Sedláčka zdi silné více než 3 metry. Na skalisku asi 90 m severovýchodně od hradu bylo vybudováno předsunuté opevnění "Sichrov". Rovněž brána vnitřního hradu dostala nové předbraní.
Celková plocha opevněného areálu s podhradní valovou fortifikací (tábořištěm), později nazývanou "obora", byla asi 6 hektarů.
V polovině 15. století vypadal Choustník asi takto: