Je to pěkný dokument. Už jsem ho zmiňoval před časem zde:
https://www.husitstvi.cz/forum/viewtopic.php?f=10&t=2604&p=22556#p22556Škoda jen, že některé uváděné údaje jsou zbytečně zavádějící.
Z komentáře filmu:
"První test opevnění přišel r. 1420 s rožmberským vojskem. Útok byl veden po východní šíji na dosud nedostavěnou bránu …"Při "nelegálním" obsazení opuštěného města by husité asi stěží začali stavět novou bránu klasickým zednickým, tj. permanentním, způsobem. Na uvedení staré přemyslovské fortifikace do provozu měli jen velmi krátkou dobu, kdy navíc hrozilo akutní nebezpečí napadení nepřítelem. Při povrchní znalosti dobových technologických procesů bych předpokládal, že na jaře r. 1420 nebylo přistoupeno k otevírání lomů, zakládání vápenek, kácení stromů, stavbě pil atd., ale pouze k obnově nezbytných fortifikačních prvků jako jsou ochozy, vrata bran, mosty atd.
Jen pro zajímavost stručně k výrobě vápna nezbytného pro výrobu malty:
Nejstarší technikou pro zpracování vápence na vápno bylo milířování. V milířích byl drcený vápenec vrstven střídavě se dřevem, ve zděných milířích a trychtýřových pecích již dřevěné palivo hořelo mimo vypalovací prostor. Spodní část pece sloužila jako topeniště a nad palivem byly vyrovnány vrstvy vápence určené k pálení prokládané dřevem. Vršek vápenické pece byl chvíli po zapálení utěsněn drny nebo jílem.
Výrobní cyklus vápna páleného v milířích z drceného vápence trval
jeden až dva týdny a spotřebovalo se při něm velké množství většinou dubového dřeva (vyschlého, mokré nehoří
) . Dlouhou dobou výpalu za poměrně nízkých teplot vznikalo měkce pálené vápno se specifickými vlastnostmi. Vápenná kaše se pak odlévala do jam, kde se musela
nějakou dobu nechat odležet. Délka odležení má mimořádný význam pro plasticitu malty.
Rovněž bylo třeba vyhledat někde poblíž zdroj vhodného kamene, otevřít lom a vybudovat komunikace pro dopravu kamene na staveniště. Dřevo na stavbu lešení obnášelo kácení stromů a jejich dopravu z lesa, otesávání trámů, výrobu řeziva, tzn. nejspíše i stavbu vodních pil (pilných mlýnů). Ovšem na některé dřevěné prvky bylo nutné použít dřevo vyschlé, tj. buď ho někde koupit a nebo po mnoho měsíců sušit …
A to pomíjím fakt, že každý les, louka, pole mělo svého vlastníka, který asi nebyl úplně nadšen, pokud mu jeho majetek někdo zabral a poničil, či přímo ukradl.
Finanční, časová i technologická náročnost na stavbu zděné fortifikace byla tak velká, že se k ní dalo přistoupit pouze v době a situaci, která její realizaci umožňovala. Proto známe z doby husitských válek tak velké množství opevnění provizorního charakteru využívajících dřevo, hlínu, posbíraný kámen. Zděné fortifikace, které bývají datovány do válečných let, jsou při podrobnějším průzkumu zpravidla posunuty až do let poválečných, resp. do období víceletého příměří (viz např. hrad Choustník).
BTW někdo se léta věnuje rekonstrukci středověkého jeřábu, zatímco jiný virtuálně staví kamenné táborské hradby během tří měsíců
.
