Malé zamyšlení nad tím, proč HUSITSTVÍ tolik přitahuje pseudovlastence, neonácky a nyní i zastánce ruské agrese.Zdravé vlastenectví by mělo být IMHO především kritické. Kritické k dějinným selháním našeho národa, např. v letech 1620, 1938, 1948, 1968, ale i k vývoji po listopadu 1989, jehož některé hořké plody, které se nám tu bohužel také urodily, sklízíme dosud. Pochopitelně po listopadu ’89 se urodily i sladké plody, z nich těmi nejsladšími jsou
demokracie a
svoboda.
Jak to souvisí s husitstvím? Mám za to, že ti vlastenci, kteří neskrývají zdravě kritický pohled na svoji vlast, jsou schopni si vytvořit i správný vztah i k husitství. A naopak! Základním předpokladem všech ryzích vlastenců by mělo být to, že neznají dějiny husitství pouze povrchně. U pseudovlastenců většinou tato významná znalost naší historie bohužel chybí. A tato neblahá skutečnost pak může vést k fangličkářství, kdy se husitská korouhev stává pouze jakýmsi zástupným symbolem jejich vlastenectví, po němž (po tom symbolu!) obrazně i doslova šlapou.
Skutečný význam kalicha je jim zcela cizí. Také další husitské symboly se dají velice lehce zneužít pro jakoukoli činnost, které tito aktéři zcela účelově nazývají "
vlasteneckou" … třeba "
očistou".
Husité jsou pro ně příkladem vlastenců a boje za vlast, v němž poráželi několikanásobně početnějšího nepřítele. O.K. Podstata duchovního zápasu „Božích bojovníků“ jim však zcela nebo částečně uniká a tím pádem kloužou jen po povrchu podstaty
reformace české. Tedy pokud vůbec chápou význam tohoto sousloví a souvislost husitství a první velké reformace v dějinách, která tu evropskou předběhla o celých 100 let.
Čeští neonazi nyní stojí na straně Ruska, které chce údajně denacifikovat Ukrajinu. No, není to směšný paradox či oxymóron? Neměli by stát spíše na straně ukrajinských „nacistů“? Kdyby to nebylo k pláči, bylo by to k smíchu. Proč se i „zajatci“ této sociální bubliny vzhlíží v husitství? No, odvaha jeho protagonistů a vzepjetí Čechů, kteří se postavili doslova „proti všem“, jim přece imponuje. Husité jsou pro ně příkladem v jejich nesmiřitelném boji proti nepřizpůsobivým, proti imigrantům a proti lidem jiné rasy a jiného náboženství, či sexuální orientace.
Příslušníci obou těchto výše zmíněných skupin duchovní resp. křesťanské dimenzi husitství rozumí pramálo, pokud vůbec. Spíš platí to druhé! To jim však nebrání v tom, aby si husitství a husity vzali jako rukojmí svého počínání a ještě se zcela mylně domnívají, jak v této polistopadové době, která husitství nepřeje, dělají pro věc národního cítění a uvědomění to nejlepší, co mohou a umí. Proč si tito lidé, zvaní druhou stranou „
flastenci“, nevezmou z našich národních dějin za vzor třeba dobu Přemysla Otakara II., krále železného a zlatého? A nebo veskrze „šťastnou“ epochu vlády Karla IV., císaře Svaté říše římské? Mám za to, že tyto dvě epochy jsou pro ně málo bojovné nebo chcete-li málo militantní. Husiti přece byli udatní válečníci, kteří se nikoho nezalekli, a byli odvážní jako ten David proti obru Goliáši. Tedy pokud jim tento biblický příměr vůbec něco říká.
V nadpisu této eseje jsem použil adjektivum „malé“, takže bych se mu neměl zpronevěřit, že. Proto je již třeba něco málo napsat závěrem. Husitství považuji v souladu s Františkem Palackým, velmistrem české historiografie, za nejslavnější období našich národních dějin. Nezaslouží si proto, aby bylo zneužíváno pro sobecké zájmy rozmanitých rusofilů, kteří stojí na straně ruského agresora, tedy na straně
útočné války, zatímco husiti zahájili svůj vítězný boj
válkou veskrze
obrannou. Tato epocha nesmí být zneužívána těmi, kteří trpí rasovou nesnášenlivostí nebo pohrdáním a odporem k imigrantům a lidem z komunity LGBT+. Husitství je velice složité a zároveň kontroverzní téma. A tak si dávejme pozor na ty, kteří zejména té posledně jmenované skutečnosti umně využívají pro své nečisté partikulární zájmy.
Příloha:
nacionalizmus.jpg [ 158.86 KiB | Zobrazeno 8233 krát ]