IV. lateránský koncil z r. 1215 zakázal Židům objevovat se o Velikonocích na ulicích, aby se nerouhali Ježíši Kristu a nevystavovali se zbytečně křesťanskému hněvu. Papež Inocenc III. vyslal upřímně míněný signál o tom, že katolická církev je ochotna Židy chránit. Jak byla tato ochrana v dějinách úspěšná, je věc zcela jiná.
18. dubna 1389 na Zelený čtvrtek (křesťanské Velikonoce) a zároveň poslední den Pesachu (nejdůležitější židovské svátky) vyšel z chrámu sv. Mikuláše
v Praze kněz, který nesl eucharistii (svátost oltářní) k nemocnému. Oba tyto svátky tedy připadly v onen osudný rok na stejný termín.
Kněz s eucharistií procházel pražskými ulicemi, pokračoval kolem židovského města a když míjel okolostojící Židy, začali se mu někteří z nich posmívat, ba dokonce ho urážet vč. svátosti. Pak někdo na onoho kněze hodil kámen, kamenů však bylo pravděpodobně více, takže zřejmě nejeden mohl zasáhnout i svátost. Židé se tak dopustili jedné z největších urážek křesťanského symbolu.
Tak nějak o tom informují prameny křesťanské provenience. Není však prokazatelné, zda Židé po knězi a eucharistii skutečně házeli kamením. Křesťanské prameny se zřejmě snaží ospravedlnit následující tragický pogrom a omluvit tak neomluvitelné!
Co následovalo po údajném napadení katolického kněze? Hrůzyplná apokalypsa!
Po Praze se začali rozhněvaní křesťané, podporovaní proslovy některých kazatelů, shromažďovat v ulicích. Do čela davu se postavil jistý
Ješek, kronikářem nazvaný
rusticus quadratus, což je něco jako vesnický buran. Lůza podlehnuvší náboženskému fanatismu a s čichem ohaře, který zavětřil stopu zlata a drahokamů, se vydala k židovskému městu.
Město Židů bylo vzato útokem. Postupně byly napadeny synagogy, v nich byla poničena tóra aj. náboženské svitky. Židovské domy byly kompletně vyrabovány s cílem najít drahocennosti a peníze a pak byly zapáleny. Byl znesvěcen i židovský hřbitov.
Židé byli vyháněni na ulici a zde byli svazováni. Staré a nemocné křesťané ubíjeli přímo na místě. Mrtvá těla i dosud živé svázané oběti dovlekli k připraveným hranicím, kde je za jásotu přihlížejících odevzdali plamenům. Útočníci neměli smilování s nikým, neohlíželi se na pohlaví ani věk. Zelený čtvrtek, první svátek velikonoční se potřísnil krví nevinných. Hrůzyplná bilance čítá min. 750 povražděných, což je podstatná část obyvatel tehdejšího židovského města.
A právě tuto, i na tehdejší poměry otřesnou událost podrobně a věrně dle pramenů líčí ve svém románu "
Mezi proudy", v jeho 2. díle nazvaném "
Syn ohnivcův" Alois Jirásek. Autor slavného románu tuto historicky doloženou událost čtenáři líčí jako středověký thriller, plný krvavého násilí, který si v ničem nezadá se současnými filmovými thrillery, nejenom americké produkce. Čtenáři úplně postačí, aby měl minimální představivost. Ješka, kterého kronikář pejorativně počastoval jako "
rusticus quadratus", Jirásek nazývá
Ješkem Čtyřhranným.
Tento do zběsilé krvelačnosti vytočený Ješek v Jiráskově románu křičí:
"
Ať raději pojdou všichni židáci, než abychom my trpěli. Na ně! Na židy!"
Za co měl však Ješek trpět, možná nevěděl ani on sám …
Příloha:
pogrom na Židy.jpg [ 232.64 KiB | Zobrazeno 7299 krát ]