Moravan píše:
... Rád bych také reagoval na zmínku : "Podobně je tomu dle Husa i s mocí světskou, kterou opět dělí, a to ještě poněkud "složitěji" než moc duchovní. Proto tento výklad považuji za jdoucí nad rámec tohoto stručného shrnutí, takže ho neuvádím. Pokud by však o něj někdo projevil zájem, rád to sem ještě doplním ..."
Ano, zrovna k tomu bych měl zájem si něco přečíst... Ne snad proto, že bych považoval J.Husa za naprosto neomylného, ale vážím si jej, jeho názor mě zajímá ...
... v traktátu "
De ecclesia" Hus o tom píše:
"
Moc světská jest dvojí, totiž občanská a obecná. Občanská plnomocná přísluší toliko občanskému pánovi; ale občanská náměstčí připadá úředníkům nebo služebníkům. Avšak obecná moc světská je moc, kterou člověk může dle dobra přírody a štěstěny říditi sebe a své …"
Dále pak Hus rozvádí myšlenky o tom, že moc světská nic nezmůže bez moci duchovní, která "
vyniká" nad mocí světskou, protože kněz "
požehnává, posvěcuje a pomazává krále". Hus dále vyjmenovává přísné podmínky pro moc duchovní, za nichž toto může platit.
Z uvedeného vyplývá, že Hus jako kněz by upřednostňoval
nadřazenost moci duchovní nad mocí světskou. Ale on moc dobře věděl, že tohle je bohumilá
teorie, která platí za předpokladu, že se církev a její představitelé počínaje papežem, přes biskupy a konče farářem kdesi v Horní Dolní chovají v souladu s biblickým odkazem Ježíše Krista a jeho apoštolů. Bohapustá
praxe církve byla však zcela jiná, diametrálně odlišná od tohoto ideálu, a to Hus jako její nesmlouvavý kritik věděl nejlépe. Jan Hus, vycházeje z Viklefa, svému stavu nijak nenadržoval. Navíc byl Hus očitým svědkem nesmiřitelného střetu arcibiskupa Jana z Jenštejna a krále Václava IV., v němž "zvítězil" král, který tak vlastně potvrdil tezi o nadřazenosti světské moci. A to byla ona praxe, v níž Hus žil a která byla v rozporu se zákonem Božím.
zvýraznění: autor příspěvku