Milan píše:
Němci tu "od nepaměti" nežili - ale fakticky přinejmenším někde v pohraničních nepřístupných hvozdech to byli často právě oni, kdo divočinu proměnil v osídlenou a prosperující oblast. Z mého pohledu to je přece jen rozdíl, než kdyby se na české území dostali před pár desítkami let na úkor domácího obyvatelstva ...
Ano, to málokdo zpochybňoval, pokud vůbec.
Původní německá kolonizace byla nesporným přínosem. Problémy započaly po Bílé hoře a bohužel za 300leté vlády Habsburka se spíše stupňovaly, v lepším případě oscilovaly. Staly se historickou zátěží a po vzniku republiky se najednou role jaksi vyměnily a na to Němci žijící na území republiky nebyli připraveni.
Milan píše:
... V tehdejší vypjaté atmosféře je ono deklarované propojení státu a národa určitě pochopitelné, jenže Československo zkrátka bylo národnostním slepencem - a ostentativní proklamace k tak citlivému tématu asi moc nepomohly ...
... k tomuhle jen malou poznámku zdánlivě poněkud od věci.
Možná jsme začleněním Slovenska do společného státu Slováky zachránli od jiného, krutého a nepředvídatelného osudu. Nejsem si jistý, zda si tohle Slováci uvědomovali, když např. za pouhé 3 roky po tzv. "sametové revoluci" se Československo rozdělilo. Ale aby mi bylo správně rozuměno! Nepíšu zde o vděčnosti někoho někomu za "něco", ale "pouze" o (po)vědomí (o) státní příslušnosti.
Milan píše:
... Jenže to se to člověku hodnotí s odstupem sta let ...
Ano!
To však zdaleka neplatí jen o 1. republice, ale asi o všech kontroverzních obdobích našich dějin. Typickým příkladem je husitská epocha - viz moje poslední debata s
Lapivoraxem nebo dřívější s
křižákem Janem.
, vedoucí k jejímu rozpadu. Byl to hrůzy plný konflikt, největší v Evropě po skončení 2ww. 
