JM píše:
..., ale nikoli hluboce věřícímu Božímu bojovníkovi ze století 15., který Krista jako personifikaci Slunce nosil v čele husitských vojsk v podobě sluncové monstrance, v níž bylo uloženo Jeho tělo.
Takže i Spasitelův vztah k dětem byl pro husity zákonitě inspirativní.
To jsme se dotkli Syna Božího jako jedné ze tří osob
Trojjediného Boha (Otec, Syn a Duch svatý).
A co Bůh Otec?
Jak začíná zásadní křesťanská modlitba Páně
Otčenáš (
Pater noster)? "
Otče náš, jenž jsi v nebesích ..." etc.
Takže pro křesťana je Bůh otcem (úmyslně píši s malým "o", aby to ještě více vyniklo!) a upřímně věřící křesťané jsou jeho děti. Jak prosté, že! Křesťané, pro něž je Bůh v novozákonním duchu personifikací Lásky, je Bůh otcem laskavým, který má své děti rád.
Nutně a zákonitě se i Boží bojovníci považovali za děti svého Boha. V rámci husitského mesianizmu se však domnívali, že právě oni jsou těmi vyvolenými, tudíž nejvěrnějšími a vlastními dětmi svého Boha otce.
Důkazem této teze pro husity bylo to, že v boji za Pravdu zákona Božího furt vítězili. Jak jim z této logiky věci vycházeli jejich katoličtí protivníci, je snadné si domyslet. Zda to byl názor správný, je věc zcela jiná ...