Hrad KOSTOMLATY – obležení roku 1434Hrad Kostomlaty leží v Českém středohoří. Založili jej mocní páni z Rýzmburka. V roce 1333 jej dali v léno Chotěborovi z Herštejna, ale již roku 1335 koupil hrad markrabě Karel (pozdější císař Karel IV.). Poté se zde vystřídaly rody pánů ze Žirotína a Škopků z Dubé. Někdy po roce 1407 držel Kostomlaty Albrecht mladší z Dubé. Byl členem řádu německých rytířů. Od roku 1393 byl dokonce zemským komturem české bailivy řádu, tedy vrchním představitelem řádu v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.
Během husitských válek stál Albrecht z Dubé jako katolík pevně na straně císaře Zikmunda. Největší hrozbou pro katolíky v severních Čechách byl radikální husita Jakoubek z Vřesovic, hejtman mocného žatecko-lounského svazu. Jednalo se o velmi schopného a obávaného válečníka, kterému byla ale vytýkána ziskuchtivost a touha po majetku. Držel i nedalekou Bílinu a město Ústí nad Labem. V dubnu 1434 nakonec Jakoubek s vojskem hrad Kostomlaty oblehl. V jeho vojsku byly i oddíly měst Žatec, Louny, Slaný a Litoměřice. Hrad měl zřejmě po zimě chabé zásoby potravin, ale mosteckému hejtmanovi Hanuši Maxinovi se podařilo na hrad spíž dopravit.
Mezitím 30. května 1434 došlo k rozhodující bitvě mezi husitskými radikály a umírněnými husity spojenými s některými katolíky. U Lipan byli husitští radikálové poraženi a Jakoubkovi z Vřesovic bývá vytýkána neúčast v této bitvě. Je ale nejisté, zda o ní vůbec věděl. Po vítězství u Lipan zamířila část katolických vojsk (údajně na výzvu Zikmunda Děčínského z Vartenberka, kterého některé kroniky chybně označují jako držitele hradu) na pomoc Kostomlatům. Jakoubek z Vřesovic u hradu ponechal zřejmě jen krycí síly a s většinou vojska nebojácně vyrazil do útoku. Ke střetu došlo nedaleko Řevničova.
O této bitvě nejpodrobněji informuje katolický kronikář Bartošek: „Avšak pan Aleš ze Šternberka s panem Janem ze Švamberka, s výše zmíněnými bojovníky z kraje Plzeňského a s Vilémem z Jaroslavic, podpurkrabím hradu Karlštejna, se odebral se svým vojskem složeným z jezdců, pěších i vozů do kraje Slanského, položili se táborem před tvrzí Řisuty a pokoušeli se ji dobýt. Nakonec však, když to nedokázali za jeden den a noc, se vrátili ve středu týden po sv. Marcelu 9. června domů. Konečně Jakoubek z Moravy, který tehdy držel a měl v moci násilně dobytý hrad a město Bílinu a který se tehdy položil táborem spolu s Žateckými, Lounskými a Slánskými před hradem Kostomlaty v kraji Žateckém, chtěje ho dobýt, kterýžto hrad tehdy držel pan Zikmund z Vartenberka seděním v Děčíně, sledoval řečeného pana Aleše s jeho plzeňským a jiným vojskem v čele přibližně dvou set padesáti jezdců a tří tisíc pěti set pěších z uvedených měst a krajů téměř až k vesnici Řevničov s vozy, děly a jiným vybavením. A když řečení páni, Plzeňští a karlštejnský purkrabí dorazili se svým vojskem a s vozy do lesa u Řevničova, nakonec spustil řečený Jakoubek, který je se svými jezdci a pěšáky pronásledoval do lesa, spolu se svým vojskem velký křik, jakmile je spatřil, jako by je považoval za prchající. Ale výše psaní páni a lidé s Plzeňského kraje se obrátili se svými jezdci a některými pěšáky, vozy nechali pozadu, vrhli se statečně na Jakoubka a jeho spolčence. On se pak zase obrátil se svými lidmi na útěk k vlastním vozům a utíkal se svými jezdci a pěšáky dobře patnáct honů, ale řečení páni a Plzeňští mu pobili na místě i na útěku dobře sto padesát lidí a více, jak říkali pravdomluvní účastníci, kteří byli při tom. A kdyby nebyli Jakoubkovi lidé rychle utekli k vozům, byli by jich pobyli mnoho. Nakonec se vrátili řečení páni domů a Jakoubek se svým zbylým vojskem k hradu Kostomlatům. Páni zajali z jeho vojska jakéhosi Mláděte z Vilémova, jakéhosi muže jménem Chmelnického a větší počet jiných a odvedli je s sebou domů kromě toho Mláděte, který prohlásil, že není zajatcem a ospravedlnil se přísahou.“
Podle katolického kronikáře utrpěl Jakoubek porážku, ale realita bude asi trochu jiná. „Vítězní“ katolíci odtáhli domů a Kostomlatům již nepomohli, zatímco „poražený“ Jakoubek zůstal na místě bitvy a po ní se v klidu vrátil k obléhání hradu. Ten se ocitl v beznadějném postavení. Nevíme, zda jej dobyl nebo posádka kapitulovala, v každém případě se následujícího roku Kostomlaty uvádějí mezi jeho majetky. Držbu hradu si nakonec dokázal i legalizovat smlouvou se skutečnými dědici majetku po brzy poté zemřelém Albrechtovi z Dubé. Hrad zůstal v majetku jeho potomků až do svého opuštění, přičemž tato větev rodu se psala jako Kostomlatští z Vřesovic.
Zcela nedávno byly identifikovány zatím dva terénní pozůstatky tohoto obléhání hradu. Severozápadně od hradu bylo menší obléhací postavení na výšině, sice položené níže než hrad, ale dobře střežící možný přístup od vsi. Jihovýchodně od hradu se rozkládají mohutné zbytky velkého obléhacího tábora, ležícího výše než hrad. Je dodnes obklopen viditelnými valy a příkopy. Má rozměry 210 x 75 metrů. Je možné, že zemní práce k jeho vybudování byly menší, než se zdá z mohutnosti valů. Mohlo být totiž využito nějakého dávného většího sesuvu zeminy, které jsou zde poměrně časté (jeden zcela nedávný je jasně vidět na přiloženém lidarovém snímku jižně od hradu). Poznámka autora – dodnes mne těší, že tento tábor jsem si objevil sám nezávisle.
Tyto pozůstatky obléhání nejsou zatím popsány v literatuře. V roce 2018 zde proběhl povrchový a detektorářský průzkum zorganizovaný mosteckým archeologem Milanem Sýkorou. Zatím byl publikován jen neveřejnou „Nálezovou zprávou“ (a velmi pěkně zpracovanou!), snad se brzy dočkáme pořádného zveřejnění, včetně nedávného přesného geodetického zaměření pracovníky NPÚ.
Video Historie v terénu – Litvínovsko o hradě Kostomlaty a jeho obležení s archeologem Milanem Sýkorou
https://www.youtube.com/watch?v=bzGwjIbsFf8Naše dávná debata o Jakoubkovi z Vřesovic a bitvě u Řevničova na diskuzním fóru Husitství
viewtopic.php?f=25&t=1572viewtopic.php?f=25&t=1572...
viewtopic.php?f=25&t=1572...