|
Ačkoli se o tom dnes příliš neví, stál Jan Hus na počátku jednoho hluboce zakořeněného mýtu o českých dějinách. Ve svém Výkladu desatera božieho přikázanie uvedl mimo jiné: 'Také maji sě postaviti, aby česká řeč nehynula; pojme- li Čech Němkyni, aby děti ihned se česky učily a nedvojily řeči; neb řeči dvojenie jest hotové záviděnie, roztrženie, popuzenie a svár. Protož svaté paměti Karel ciesař, král Česky, přikázal jest byl Prazanóm, aby své děti česky učili, a na radném domu, jemuž německy řiekají rothaus, aby česky mluvili a žalovali." (M. Jana Husi sebrané spisy české, s. 133). Jinými slovy Hus uvedl, že Karel IV. vydal nařízení, podle kterého se měly děti měšťanů a patricijů povinně učit česky, a na pražských radnicích se jednalo, soudilo a evidovalo vše v češtině. Po Husovi tuto věc uvedl taktéž Pavel Žídek ve své Spravovně (s. 42, edice Z. Tobolka).
Věc má však háček. Neexistuje žádný doklad, že by Karel IV. někdy něco takového nařídil. Královská kancelář ani městské knihy v Praze takový údaj nezaznamenaly. Historikové 19. století tento údaj převzali jako nesporný fakt, díky čemuž se občas uvádí i dnes. Uvedl jej i V. V. Tomek v Dějepisu města Prahy, odkud to převzala drtivá většina autorů. Naposledy například P. Čornej v Dějinách Prahy I. (1997). Dnes se odborná obec kloní k tomu, že Husův údaj není věrohodný, neboť zcela popírá vývoj v Praze ve 2. pol. 14. století, kdy i v Karlových časech měli často na radnicích Starého Města převahu němečtí konšelé, u kterých nelze očekávat větší sympatie k českému jazyku. Vymyslel si to tedy Hus? Nikoli! Nejpravděpodobnější vysvětlení přinesl J. Mezník, když nadhodil, že Hus si zřejmě špatně vyložil pasáž z Majestas Carolina o užívání českého jazyka u úřadů.
_________________ 
|
