Povězme si pár zajímavostí nejprve o
Vilémovi Kostkovi z Postupic, nepochybně významné postavě husitské epochy.
Protože byl představitelem propolské politiky, který měl blízko k pražanům, hodně je o něm slyšet v souvislosti se Zikmundem Korybutovičem. Jako člen pražského poselstva na Litvu byl v r. 1421 dokonce zajat opavsko-ratibořským vévodou Hanušem a předán do zajetí Zikmundovi Lucemburskému. V r. 1422 ho Korybut jmenoval podkomořím.
V r. 1427, když se chystal
druhý převrat v Praze, byl do záměru spiklenců zasvěcen i Vilém Kostka. Ten si to však nenechal pro sebe a informoval protistranu. V
tomto příspěvku z r. 2007 jsem ho nazval zrádcem. S odstupem času se domnívám, že je to poněkud příkrý odsudek. Nepochybně se tak musel jevit spiklencům. Pomohl zabránit převratu v metropoli, který by však IMHO v případě jakéhokoli úspěchu spiklenců stejně neměl valnou šanci na dlouhodobější úspěch. Ještě na to nebyla ta správná doba a spiklenci byli v menšině.
Na přelomu let 1429/30 se Vilém Kostka zúčastnil jedné z největších a nejslavnějších husitských
zahraničních výprav do Němec.
Na jaře 1431 ho nalézáme mezi husitskou delegací, která v Krakově jednala s polskou stranou. Ještě tentýž rok se zúčastnil jednání se Zikmundem a dalšími říšskými představiteli v Chebu, kde se projednávaly podmínky husitské účasti na koncilu v Basileji.
V r. 1433 se zúčastnil jednání na koncilu v Basileji jako významný člen husitské delegace a následně byl také přítomen jednání s vyslanci koncilu v Čechách.
V r. 1434 se Vilém Kostka jednoznačně postavil na stranu kališnicko-katolické koalice ("panské" jednoty), pozdějšího vítěze od Lipan a roku 1435 se účastnil jednání se Zikmundem v Brně.
Vilém Kostka z Postupic nezemřel doma v posteli, ale jeho život byl zakončen hrdinnou smrtí v r. 1436 u Hradce Králové, kde v noci ze 6. na 7. listopadu padl při výpadu Ambrožových sirotků z města proti nepřátelskému vojsku, v jehož čele stáli Diviš Bořek z Miletínka a také Vilém Kostka.
Tolik jen pár střípků z Vilémova života, z nichž je patrné, že to byl především politik a diplomat a pak teprve vojevůdce.
