Ano máš pravdu, protože moje otázka provokativní je, a rozhodně ji nelze vnímat nějak paušálně. Pak si nejsem celkem jistý zda bylo vhodné silně vztahovat nový formální útvar Československo k historii středověkého národa Čechů a Moravanů, protože ta spojitost tu není.

PROČ.

btw. Jsi si jistý, že neutíkáš od tématu, které se apriori týká K. H. Borovského, ev. jeho vztahu k husitství? ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Ano ten citát se vztahuje k tehdejší době a vztahu K.H. Borovského k husitství, ale v ůvodu k němu je odvolání se na jeho platnost do budoucna, a proto píši o té spojitosti se středověkem.

Proč by nebyla?
Ano, vznikl sice umělý tzv. "československý" národ, ale nyní už jsme zase "jen" Česká republika sestávající z Čech a Moravy. A pokud vím , tak Borovský nežil ani v jednom z těchto státních útvarů. I když o tohle ti patrně nešlo, musel jsem to zmínit, aby to nevyužil někdo jiný ...

Hranice Čech a Moravy i v rámci Československa - nemluvě o samostatné České republice - skoro přesně kopírovaly historické hranice Českého království ze středověku. Slovensko se z této úvahy sice vymyká, ale právě např. v husitské epoše byly navázány vztahy, které před tím nikdy nebyly tak intenzivní. To za prvé!
A za druhé - Masarykovo Československo, jak známo, velice silně a úzce vztahovalo svoji tradici k pozdně středověkému husitství a reformaci české, s důrazem na Jednotu bratrskou. O 4 dekádách bolševické totality není třeba v této souvislosti mluvit, i když bolševik se k husitství po svém způsobu(!) taky hlásil.

Nechápu, proč by Borovského citát neměl být aktuální dnes i do budoucna. Měl, protože historická, kulturní, ale i národní kontinuita středověkého Českého království a České republiky tu bezesporu je. To, že v polistopadové době, jsou tady bohužel v této věci velké rezervy (eufemisticky řečeno), je věc zcela jiná.
Pokud však národ zapomene na své kořeny, tradice a historii, je to začátek jeho konce.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Já si myslím, že lidé, kteří se zabývají historií, tak mají na tu historii rozdílné názory. Rovněž tak na Masarykův vztah k husitství a na spojitost středověkého a novověkého národa jsou i jiné názory filosofů i historiků. Ateistická velká část společnosti tím rozhodně oslovena není. V zahraničí je pak období po první světové válce vnímáno jako vzrůst nacionalismu, který vedl ke druhé světové vválce.

To nikdo nezozporuje a obávám se, že nikdo nikdy rozporovat nebude.
Patrně jsi tím chtěl naznačit, že i my dva máme na dost věcí odlišné názory. Ale to je přece úplně normální, opak by byl krajně podezřelý.

Čím? Dějinami? Husitstvím? Tradicemi? ...?
Víš ale, co je zajímavé? Že ateistická majorita české společnosti je po listopadu '89 oslovena např. katolickým (zdráhám se u tohoto zvýrazněného adjektiva použít uvozovky!) výkladem husitství i pobělohorského vývoje. Mně se subjektivně zdá, že u toho posledně jmenovaného ještě více než u toho prvně jmenovaného. Neumím si to vysvětlit.

To je jenom(!) jedna z vícero hypotéz a IMHO nikoli ta nejzásadnější.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Ten Havlíčkův citát má určitě platnost v apelu na připomínání si historie a tradic. Jenže v těch konkrétních bodech (dobově pochopitelných) bude dnes možná rozdělovat. Nakonec už na začátku 20. let Peroutka v Tribuně psal:
"Slavnostními řečníky zdůrazňovaná okolnost, že jsme dětmi Žižkovými, je čímsi naprosto bezvýznamným proti závažné a senzační okolnosti, že jsme dětmi spořádaných občanů z dob Františka Josefa".
A asi měl pravdu, protože i přes tehdy v Československu protežované husitství se společnost v pohledu na historii nesjednotila (přinejmenším na Slovensku ne ). No, dnes je situace zdánlivě opačná; podle mě jsou ale radikální názory doménou publicistiky. A třeba obrovský úspěch Petra Čorneje ukazuje, že to snad u nás tak zlé ve vnímání historie nebude.

Tak, mám-li býti upřímný a pokud si mohu dovolit mluvit sám za sebe,
tak se spíše považuji za "dítko" mistra Jana Husa, Jana Amose Komenského a Karla Havlíčka Borovského a teprve potom, jakoby v druhém plánu, za dítko Jana Žižky, Prokopa Holého a Jiřího z Poděbrad. Tím však nechci naznačit, že bych byl málo bojovný , spíš tím chci říci, že i v současnosti - obrazně řečeno - raději používám jako zbraň pero než okovaný cep. A snad mohu s trochou pýchy tvrdit, že to dokládá mj. také tento web a jeho DF i tento skupinový facebookový profil ...

A za dítě spořádaného občana z dob Františka Josefa se opravdu nepovažuji, a to ani omylem, sorry, pane Peroutko! Bez ohledu na to, že aktuálně žiji v počínající 3. dekádě 21. století.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

No bezpochyby se Peroutkova slova nedají vztáhnout na všechny , ale myslím, že Peroutka nepsal o konkrétních jedincích, ale zamýšlel se nad něčím, co se dá se značnou dávkou nepřesnosti nazvat národní povaha. A tam přes všechny tehdejší vzletné proslovy a články o Husovi, Žižkovi, Komenském atd. nešlo pominout ono dědictví časů Františka Josefa. Což podle mě nemusí být vnímáno jednostranně, protože Československo si přineslo do nově vzniklého státu i dobré vlastnosti hospodářsky a kulturně rozvinutého národa z časů habsburských.

Ano, tak jsem to pochopil i já, i když možná můj předchozí, ryze privátní příspěvek tak nemusel vyznít.

Byli jsme například nejprůmyslovější zemí Rakouska-Uherska a toto dědictví jsme si přinesli i do nové, demokratické republiky. Nejsem si však jistý, zda je to zásluha vlády "starýho Procházky".
Po prohrané bitvě s Pruskem došlo v r. 1867 k rakouskou-uherskému vyrovnání, což mělo za následek jakýsi dualizmus výhodný pouze pro Uhry. Češi se už do zániku monarchie žádného česko-rakouského vyrovnání nedočkali. Bohužel musím zůstat k době Franze Josefa velice skeptický a kritický (eufemizmy) s tím, že můj postoj je na hony vzdálen romantickým představám současných monarchistů, kteří onu dobu nezažili.

Ale k věci!
Charakter našeho národa jistě poznamenala Bílá hora, 300 let vlády Habsburka a problematická koexistence s Němci během této dlouhé doby. Zásadně se však změnil IMHO dvěma fatálními událostmi 20. století:
Byl to především Mnichov, který "zlomil morální páteř národa" a potom srpen '68, který ho definitivně poslal na invalidní vozík, obrazně řečeno.
Tyto dvě tragické události v našem národě vyvolaly jakýsi falešný syndrom "české malosti", který vede mj. i k ahistorickým názorům na husitství a závádějícím postojům k tomuto nejslavnějšímu období našich národních dějin.

Avšak pozor! To je jenom(!) můj privátní názor, který nikomu nevnucuji!

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

K té české malosti bych uvedl hlavně to, že Češi jsou málo vzdělaní, protože jsou naivní a nechápou, že za šíření pandemie má zodpovědnost především špatná osobní hygiena. Je to stejné jako kdysi v minulosti.

... ale, no tak! Jakpak jsi na to přišel?
Jsme stejně vzdělaní, jako jiné kulturní národy: Francouzi, Němci, Rakušané, skandinávské národy, atp. Nejsem si tím jistý u Američanů, kteří ani neví, kde se Česko nachází, a pletou si nás se Slovinskem.
Pronesu však jinou kacířskou myšlenku: jsem hluboce přesvědčen, že lidstvo napříč Zeměkoulí hloupne (asi z pohodlnosti nebo co). Jinak by si Češi nemohli zvolit Zemana, Babiše nebo Okamuru a KSČ(M), Angličani brexit a Američani Trumpa.

BTW. To, že jsme nejhorší v šíření pandemie COVIDu-19 není tím, že lidé v Česku aplikují špatnou osobní hygienu, ale především tím, že máme bezkonkurenčně nejhorší vládu od listopadu '89.

P.S. Božíčku, kam jsme se to zase dostali od chudáka Borovského.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Tak nevím zda v tom směru uvažování mám pokračovat. Jinak s tím co dále píšeš souhlasím s tou výjimkou, že místo hloupnutí bych uvedl myšlení emotivní místo logického, a to, že český jazyk díky své "květnatosti" ztrácí jasnost vyjádření a tedy i myšlení.

Oslyšení českých politických požadavků bylo určitě špatně, ale kladné stránky doby R-U bych přece jen rozšířil. Na slušné úrovni bylo školství, kultura dobrá - a neredukovala se jen na velké umění ve formě výstavby divadel, muzeí, koncertních síní; i menší města měla svoje spolky, sbory, knihovny, besedy...A nakonec i v té politice už (samozřejmě do jisté míry) existovala soutěž se stranami a jejich tiskovinami, fungoval soudní systém (kde např. občanský zákoník byl přijat posléze i Československem). Ráj na zemi to za Františka Josefa nebyl, ale nic zavrženíhodného také ne (samozřejmě s výjimkou války!), zvlášť když si člověk uvědomí, co za režimy přineslo 20. století.

... třeba, když si vzpomeneme na Bachův absolutizmus, který se odehrával v době, kdy Franz Josef byl ještě mladý, a nebyl senilní a dementní.
Jeho vztah ke svému vlastnímu synu, korunnímu princi Rudolfovi, který končí jeho sebevraždou, to je taky ukázka pošahaného vztahu císaře a následníka trůnu. Přitom Rudolf měl velice pozitivní vztah k Čechám a Čechům a měl plány na dalekosáhlé reformy, o nichž se "starýmu Procházkovi" ani nesnilo, ale šla mu z nich hlava kolem. To jo!
Avšak, abych nebyl jen negativní, ale taky trochu objektivní a vyvážený, tak je třeba říci, že ve srovnání se 17. a 18. stoletím, to bylo přece jenom o drobet lepší.

Právě ta válka.
Nalijme si čistého vína! Jedním ze dvou hlavních viníků rozpoutání Velké války je Rakousko-Uhersko a jeho diskriminační politika k satelitním národům, zejména na Balkáně. A venkoncem vzato, důsledkem Versailleské mírové smlouvy byl pak nástup Hitlera k moci a vypuknutí 2. světové války.
A co na tyhle objektivní, závažné argumenty řeknou novodobí monarchisti (to si nemohu odpustit)? Že 1. svět. válka vypukla kvůli Sarajevskému atentátu a že kdyby se monarchie nerozpadla, tak by nebylo 2. svět. války. Těmto legračním "argumentům" se musím smát, a to až takto: MUHEHE.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)