Můj pohled na vyjadřování se k historickým událostem je takový, že si uvědomuji, že nelze odborné názory prezentovat lidem, kteří se danými historickými událostmi studiem nezabývali, protože ti lidé přirozeně nemohou takové názory pochopit. Otázka tedy je jak prezentovat, tedy vykládat historii na školách. Ve veřejnosti totiž vždy budou rozdílné názory. Určitě by studentům na školách pomohlo, pro pochopení jednání historických postav i současných postav, studium filosofie mysli.

Podle této tvé teze, Karle, by např. takový prof. Čornej nemohl absolvoval ani jednu přednášku s následnou diskusí. Některé otázky, které Petr dostává, by moje cholerická povaha nevydejchala. Ale Petr je velice slušný člověk a i na dotazy tohoto rázu trpělivě odpovídá.
Jako odstrašující příklad uvedu konkrétní dotaz, který Petrovi zcela vážně položil jeden novinář, ano, novinář(!): "Pane profesore, jak jste mohl napsat takovou knihu o masovém vrahovi?!"
Já, jak se znám, bych se musel hodně držet, abych mu po takové otázce jednu nenatáh' ...

... o tom je možné více debatovat spíše v tomto vláknu ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Jiří, odpověď na to proč Petr Čornej na otázky toho typu, který uvádíš, trpělivě odpovídá, je jednoduchá. Petr Čornej uvažuje logicky, a ne na základě emocí, a on ví, že v případě, který zmiňuješ má ten novinář jistý komplex méněcennosti, a potřebuje nějak vyniknout, aby ten komplex méněcennosti vyléčil, ale to je jeho omyl.
Ten komplex méněcennosti má mnoho lidí, a je to dané již atmosférou ve školách, a samozřejmě není vhodné když ten komplex méněcennosti mají představitelé státu.

... nevím, jakým komplexem trpí onen novinář,
ale podle toho, jak mi to Petr líčil, tak spíš oplýval přehnaným sebevědomím, které nebylo podloženo relevantními znalostmi.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Zeptej se na to psychologa, já nejsem odborník, ale myslím si, že právě přehnané sebevědomí je to, čím ten dotyčný člověk se chce dostat z toho pocitu méněcennosti. "Mindráků" má mnoho lidí, to není nic vyjímečného.

Celé zajímavé, citace je z konce článku:
https://homosignum.blogspot.com/2020/04 ... eveku.html

Také bych rád upozornil na přepisování dějin, kterému je dnes, zejména Žižka vystaven. Probruselský portál seznam.cz, res. jeho divize mapy.cz, která má v mapě hrušeň mimochodem špatně zakreslenou, uvádí, že „ Ješkovi z Otěvěka se ale nakonec znelíbilo Žižkovo lapkovství a své přátelství s ním brzy ukončil.“ To je cílená dezinformace, neboť o tom není žádný záznam a původní informace, kterou mapy.cz ještě donedávna uváděli byla: „Oba byli názorově jednotní ve věci utlačování zemanů rožmberskou vrchností. Později se ale Ješkovi znelíbil Žižkův přístup k problému a přátelství ukončil.“
Stejné je to s novou knihou „Jan Žižka“ od Petra Čorneje. Hned na začátku, kdy se popisuje Žižkovo rodiště, zde autor nezvěřejnil (tedy účelově zamlčel) informaci o odstranění Žižkova dubu, který nechala katolická církev v roce 1700 pokácet a spálit, o čemž je záznam v kronice. A takovýchto cílených manipulací je v souvislosti nejen s Janem Žižkou, ale i s našimi dalšími národními hrdiny a velikány nespočet.

Lidé bděte!

_________________
Skláním se před všemi, kteří měli odvahu postavit se církvi ještě v dobách, kdy měla moc nad světem.

Autor odkazovaného textu, který "pro jistotu" neuvádí své příjmení, píše o "přepisování dějin" a uvádí jakési příklady onoho přepisování. Je to jeho věc. Rád bych ho však upozornil, že v Česku i jinde ve světě skutečně dochází k velice neblahému jevu, kterým přepisování dějin vskutku je, avšak to, co on uvádí, jsou banality ve srovnání s daleko závažnějšími případy, jejichž účelem je třeba narušení mezinárodních vztahů nebo vnitropolitické situace v dané zemi, jejíž dějiny jsou zásadně přepisovány. A do těchto manipulací dějinami mají příklady autora odkazovaného textu věru hodně daleko.

BTW. Pokud má "probruselský portál seznam.cz" špatně zakreslenou polohu hrušně, měl by autor onoho tendenčního textu zaslat Seznamu polohu správnou. Instrumenty portálu toto umožňují.

... na straně 15 uvedeného díla Čornej uvádí:
"Uctívaný Žižkův dub, který neodolal systematickému poškozování ze strany pasáků i pošetilých zvědavců, odnášejících si úlomky větví na památku, padla na samém sklonku 17. století."
Pravda, nic o katolické církvi Petr nepíše, ale jak ho znám, jsem pevně přesvědčen, že to neuvedl proto, aby to "účelově zamlčel", jak účelově uvádí uvádí autor textu.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Napíši krátký příběh, kterého jsem byl svědkem, a který se týká přepisování dějin.
Seděl jsem na Žižkově náměstí v Táboře u občerstvovacího stánku, kterému se říká Chlastánek. U jednoho stolku byl velmi seriózně vypadající senior spolu s malým vnukem. V jednu chvíli ten senior povídá asi tak pětiletému chlapci, podívej a ukáže na opodál stojící sochu. To je Hus. Chvíli je ticho a po delší době se senior opraví je to Žižka. Ale to už se opravit nedá. Tak jsem si uvědomil, že vlastně v Kostnici upálili Žižku, a zde stojí socha Husa s palcátem a mečem.

Chápu, že vlna současných teroristických útoků jitří duše mnoha Evropanů a pochopitelně i Čechů.
Ovšem to, co nám výrokem na svém twitterovém účtu předvedl poslanec za TOP09, praktikující katolík Miroslav Kalousek, ignorant tvrdých historických dat a geopolitických souvislostí, se hned tak nevidí. On jako politik se vůbec nezabývá pravou a hrůznou podstatou oněch teroristických útoků, ale vybaví se mu ihned zcela nesmyslná asociace jako historikovi amatérovi, amatérovi v tom nejhorším smyslu toho slova.
Svým výrokem se nám prezentoval jako hrubě špatný politik, ještě horší "historik", ale zároveň jako zpozdilý katolík. Kalousek nám totiž svým husitství dehonestujícím, avšak názorným způsobem předvedl postoje současných konzervativních a rigidních katolíků, kteří se dodnes mylně domnívají, že Hus byl v Kostnici upálen po právu.
Obdobnými názory však disponují bohužel i někteří čeští ateisti.

V neděli 8. listopadu si budeme připomínat 400. výročí bitvy na Bílé Hoře. Jak by se asi tak Kalousek tvářil, kdybych zcela vážně navrhl, abychom z našich národních tradic odstranili "šablony" reprezentované popravou 27 účastníků stavovského odboje, pobělohorskou násilnou rekatolizací, pobělohorským evangelickým exilem, dobou skutečného temna za vlády Karla VI. a vůbec "šablonu" negativního působení habsburského austrokatolicizmu v Českých zemích?! Jak ho znám, byl by on tím prvním, který by nahlas křičel, že je to znásilňování našich národních tradic, potažmo i dějin.

Nikoli šablonu "zvěrstev" husitství, ale šablony polistopadového názorového mainstreamu týkajícího se husitství bychom měli odstranit z dějin našeho novodobého státu. Čím dřív to uděláme, pane Kalousku, tím líp pro celou naši společnost. Lidi páně Kalouskova typu by se měli vrátit do školních škamen a zopakovat si naši národní historii, než ze svých nevymáchaných úst vypustí tyto ahistorické bláboly. To za prvé. A za druhé si nejsem zcela jistý, zda ten, kdo dává husitskou epochu do těchto ahistorických a absurdních souvislostí, má právo nazývat se vůbec Čechem o vlastenectví nemluvě.

Co tam máš dál, Kalousku?!

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Tímto směrem myšlení by asi z naší historie nic nezbylo, protože každý by chtěl něco vypustit. Je zde totiž situace, že mnoho lidí se historií zabývá jen povrchně, a s nimi se lidé, kteří historii studují, nemohou domluvit. Je to problém komunikace, která z jedné strany je pouze o emocích, a chybí logické myšlení a nadhled.

Ano,
viz vyjádření prof. P. Čorneje ke Kalouskovu nehoráznému tweetu, které s Petrovým laskavým svolením zveřejňuji v doslovném znění:

"Zoufalá, trapná a záměrná provokace člověka, který o dějinách neví téměř nic a vnímá je pouze emocionálně a politicky účelově. Popravy na Staroměstském náměstí 21. června 1621 mu zjevně nevadí, stejně jako ukrutnosti inkvizice a křižáckých vojsk. Snad by se tak pan Kalousek mohl vyjádřit i na adresu německé a anglické reformace či Francouzské revoluce. Mezinárodní odezva by byla jistě zajímavá. Takhle bychom mohli v dějinách škrtat donekonečna, až by z nich nic nezbylo. Asi by v nich potom nezůstal ani velký ctitel husitství T. G. Masaryk. V každém případě pozoruhodný příspěvek k ekumenickému dialogu a nadkonfesijnímu porozumění.
Prof. PhDr. Petr Čornej, DrSc."

zvýraznění: autor příspěvku
.

Zamyšlení o Bílé hoře 1620
08.11.2020
"Znalost našich národních dějin je u nás rozšířena tak, jako u málokterého jiného národa. U nás i ten nejprostší člověk má určité historické představy. Je to dáno výchovou našich národních škol, že do krve vešly prožité historické představy."

Tak to ještě za mých školních let bývalo. Tato skutečnost mívala a má velký význam charakterový. Upozorňuje a učí nás František Palacký." Prožili jsme takový úpadek národa, v době pobělohorské, že jsme se vlastně rozpadli na dva národy. Ano, že jedna část národa upadla tak strašně, že zapřela sama sebe, zapřela vůbec národ. A důsledky toho vidíme i dnes. Tak je to v našem národě zakořeněno, že musíme to překonávat i dnes a velmi na tom záleží i v našem boji za českou svébytnost."

Dnes kdy více než jindy jsou u nás opravdu dva národy. A když jdeme po historických stopách příčin, vidíme, že i dnes tu stojí na jedné straně národ husitský a na druhé národ protireformační, s tradicí pobělohorskou. Mohlo by se zdát, že není vůbec možné, aby se někdo hlásil k dobám a proudům, o kterých každý myslící člověk ví, že to byly doby strašného neštěstí národa. A zase to dnes pomalu ožívá, vést procesí na Bílou horu a tam děkovat Pánubohu za to, že nás pomohl tak dokonale zničit.

To znamená, že vedle jiných dnešních zájmů, působí tu stále častěji i tyto staré, přežilé dějiny a to právě v právě nejvíce v řadách rádoby politiků, kteří se cítí svým krátkodobým mandátem povoláni k přepisování dějin, do nichž se jinak zapsat nemají schopnosti. V zájmu pouze svém, ve své malosti a maloměšťáctví, popírají tři sta let trvající strašný tlak, kdy se národu ze srdce vyrvávalo vše, co v něm bylo lepšího.

Výmluvy na komunistické znárodňování roku 1948 končí a začíná jejich výklad dějin. Ptám se ale, kdyby nebylo Bílé hory, kde katolicismus zvítězil, kde mohla býti naše vyspělost národa? Znárodněním přišel katolicismus o veškerou moc, kterou si staletí držel. Přišel o veškeré své majetky, zvláště půdu, kterou tehdy v době pobělohorské lidu ukradl. A jelikož kradl a dnes okrádá dál a ve jménu víry své ještě do nedávna od dob zámořských objevů vyvraždil nesrovnatelně největší podíl lidstva, musí teď co nejhlasitěji ukazovat na ty, kteří jej o majetky a moc připravili.

Stalo se tak zatím, vlivem mnoha nespravedlností, pouze na 40 let, a tak je dnes církev svatá opět jedním z největších feudálů v našem státě. A dnešní politická rádoby inteligence z pravého spektra tu kárku životem, kvůli bezpracným výdobytkům, ráda táhne s ní. Zanechávají však po sobě neblahé dědictví, zejména ve výchově prosáklé kosmopolitismem. Již po léta se rafinovaně snaží učit mládež pohrdat svým vlastním národem a jeho charakterem. Boj husitů za lepší život zastírají náboženským fanatismem, vztyčují mariánský sloup a sochy Habsburků prý na počest hrdinství Čechů. Ale zejména těch, kteří kolaborovali a staroměstské stínání 27 českých pánů brali jako zadostiučinění a možnost se na jejich úkor obohatit.

Místo hrdosti nad prací a dovedností vlastního lidu v minulosti i přítomnosti, učí mládež poklonkovat a ohýbat páteř před západní cizinou, vyzvedávajíce tam všechno úpadkové a maskujíce soudobou protilidovou politiku západních mocipánů odkazováním na pokrokovost jejich předků před 100 a více lety. A vše dobré, co sebou význam slov skromnost, svébytnost a vlastenectví přináší, opatřují nálepkami z doby minulé, aby tak kapitalistické otroctví a vykořisťování pod heslem "Svoboda a demokracie" trvalo navěky. Proto se také v rámci oné svobody o těch poctivých, ale s opačným názorem, nemluví raději vůbec.

Na pováženou jsou dnes tendence vedoucí k snímání soch osvoboditelů od fašismu a jím podobné. Je to zase krůček blíže k převýchově mladých lidí k tomu, aby se za generaci či dvě klaněli a obdivovali těm, kteří nám roku 1938 připravili novou Bílou Horu. Historie, to je paměť a učitelka národa. Víme to my, vědí to i oni, kteří se na nás přátelsky usmívají, ač konají pro svůj prospěch často v cizích službách. Stejně jako feudalismus dříve, i oni tak činí proto, aby zastřeli, že nositelem českých národních tradic byly vždy lidové vrstvy a ne panstvo. A tak končím slovy prezidenta Masaryka " V práci i v boji jest nezlomná síla a odhodlání lidu československého v nový spravedlivý svět. Zaň bojovali, proň pracovali, o něj se bili. Tisíce jich cestou padlo, nedošlo cíle. Avšak probojovali cestu našim předkům, probojovali cestu nám".

KÆL
https://www.kscmpraha10.cz/l/zamysleni- ... wkHQzZHE1k

_________________
Skláním se před všemi, kteří měli odvahu postavit se církvi ještě v dobách, kdy měla moc nad světem.

Metaforická reakce na dnešek na Bílé hoře může být tato: Vzali své zbraně a šli se usmířit na Bílou horu.
Usmíření mezi konfesemi je podle mého názoru možné při dosažení vzdělání jenž je obrazně řečeno nad konfesemi nebo mimo konfese.

Autor, který se podepisuje novinářským kryptonymem, by se pod takový tendenční článek neměl stydět podepsat. Když vidím komunistické třešinky, je mi všechno jasné.
Kdyby do toho autor nezapletl únor '48, ukradený církevní majetek a pak církevní restituce, kdyby do toho nezamontoval současnou "prozápadní politiku", našly by se tam drobné střípky, s nimiž by se dalo i souhlasit. Ale to by autor musel zapřít sebe sama a překročit svůj vlastní stín. Místo toho nám navařil dort, za nějž by se nemusel stydět ani Čapkův pejsek ani jeho kočička a jehož základní ingrediencí se stalo 400. výročí bitvy na Bílé hoře.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Pokud budou v čele české katolické církve různí dukové,
usmíření v Česku zcela jistě nehrozí. Vzdělání sem, vzdělání tam.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)