Registrován: 19.05.2005 - 10:48
Příspěvky: 8867
Bydliště: Athény východních Čech
|
Tak včera jsem se tohoto shromáždění zúčastnil a zjištění je docela tristní. Rok od roku menší účast a generační zastoupení je spíše těch dříve narozených. Až my tu nebudem, tak se zřejmě tato akce v Chrudimi časem odvolá úplně. A obávám se, že nejen v Chrudimi. Bojím se v této souvuslosti i oslav 600. výročí vypuknutí husitské revoluce, které se kvapem blíží ... JM píše: ... hlavní projev: Anna Lavická, farářka Českobratrské církve evangelické ... ... tak vám aspoň zprostředkuji celý proslov naší farářky tím, že ho s jejím laskavým svolením zveřejním na tomto DF: " Dámy a pánové, vážení hosté,
tradice setkávání u pomníku M. J. Husa při výročí jeho smrti spadá v Chrudimi do dávné minulosti; nevím, jestli někdo z vás přítomných pamatuje, kolik pietních shromáždění se zde konalo, kolik proslovů a vzpomínek na M. J. Husa tu zaznělo.
Proč sem takto pravidelně v tento den přicházíme? Nejde o „oslavy Husa“, jak se tomu někdy říká. Janu Husovi, v tom jak žil, v tom co učil, v tom jak zemřel, nešlo o osobní slávu, šlo mu o to, aby byl oslaven Kristus jako jediný, pravý a pravdivý základ církve. Mistr Jan byl jeho věrným svědkem (nebyl „velkým Čechem“, národovectví se ve středověku nenosilo; on byl „velkým křesťanem“).
A tak na něj pietně – tedy s úctou – můžeme vzpomínat dodnes, připomínat si jej jako člověka, který žil před námi a svým nevšedním postojem nám může být příkladem a inspirací. Svou vírou, vzdělaností, zásadní orientovaností na pravdu. Už při studiu nad všechna etická pravidla povýšil „pravdu“ a Pravda se mu posléze dostala do souznění se samotným Kristem. Stala se mu principem, z něhož ani ve vypjatých okamžicích života nesleví. Ovšem „pravda“ v Husově pojetí není žádný slepý fanatismus, který mu je někdy podsouván. Už v mládí se rozhodl pro zásadu: „Poznám-li u někoho lepší mínění, než je to moje, rychle se toho svého vzdám.“ Pravda neznamená zabetonované pozice, k pravdě patří poctivé úsilí o dialog , dát druhému prostor k vyjádření názoru. V Husovi, a v na něj navazujícím husitství, nacházíme počátek náboženské tolerance.
Připadá vám tohoto tvrzení přehnané? Dovolím si je podložit citací z rozhovoru s povolanou autoritou, profesorkou doktorkou Milenou Bartlovou, špičkovou historičkou umění, zabývající se uměním a kulturou středověku:„ Husitství patří k těm nejdůležitějším a nejvýznamnějším věcem v našich dějinách. Proč je husitství takhle velmi důležité? My jsme vždycky zvyklí považovat za husitství ty války. Upálení Husa a pak to krveprolití. Jenže na husitských dějinách bylo nejdůležitějších těch následujících dvě stě let, od roku 1430 do 1618. Především těch prvních sto let před nástupem luterství. Protože těch prvních sto let husitství byla doba, kdy pouze v Čechách a nikde jinde v Evropě existovala nejenom náboženská tolerance, ale dokonce vzájemné uznání, plné vzájemné uznání odlišných konfesí. To, co dnes považujeme za způsob, jak spolu ve světě musíme žít, k tomu došlo vůbec poprvé v Evropě těch prvních sto let husitství. Pak to bylo i v protestantských zemích, a pak se to přece jenom rozšířilo. Ale Češi byli první. Ne, že by byli tak úžasní, oni k tomu byli donuceni totálním vyčerpáním země po husitských válkách. Nechci vůbec naznačovat, že bychom byli lepší. Ale je to historický primát něčeho, nač bychom mohli být hrdí – pokud dějiny mají mít takovou roli. A tady je něco, nač opravdu můžeme být hrdí. A přitom se o tom moc neví. Je to věc, která je málo známá.“ Myslím, že i tento opomíjený důraz patří k pravdivému pohledu na Husův odkaz, který nechce rozdělovat, ale spojovat. V Bibli je pěkné slovo apoštola Pavla v listu Efezským: „Buďme pravdiví v lásce, ať ve všem dorůstáme v Krista. On je hlava. Z něho roste celé tělo, pevně spojené klouby, navzájem se podpírajícími...“ Apoštol Pavel Jana Husa neznal, nemohl, žil třináct století před ním, ale dokonale postihl, že pravda a láska patří k sobě, na což Jan Hus svým učením i svým životním postojem navazoval. Václav Havel osobnost Jana Husa znal a jím inspirován řekl, že „Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.“
Věřím tomu. Ale je potřeba se za to také modlit. Karel Čapek napsal v roce 1938 Modlitbu za pravdu, část z ní si dovolím na závěr ocitovat:„Bože, vrať světu pravdu! Bude to víc než smlouva míru, bude to cennější než každé spojenectví. Nikdo, žádný národ, žádný stát si nebudiž jist, pokud mohou být lidské vztahy korumpovány nástroji lži. Nebude jistoty, nebude smluv, nebude ničeho platného a bezpečného, pokud vědomí kteréhokoli národa bude zkřivováno záměrnou lží. Za každou lží jde úklad a násilí; každá lež je útok na bezpečí světa. Nikdo nebude žít v míru ani za nejsilnější hradbou z oceli a betonu; okřídlená lež se vysměje všem vašim pevnostem. Zbavit svět lži je víc než odzbrojení. Jaké to bylo podivné jasnozření, když náš Masaryk vepsal do našeho státního znaku slova Pravda vítězí. Jako by tušil, že jednou lež podnikne generální útok na náš stát a národ a už předem razil heslo pro toto utkání. S tím heslem můžeme jít do boje; ale jenom s tím heslem může jít celý svět do míru. Neboť jenom bez lži se mohou lidé a národy dorozumět, ať mluví jazykem kterýmkoliv. Bože, vrať světu pravdu!“" © Anna Lavická
farářka ČCE Chrudim
(zvýraznění: JM)Příloha:
AL-projev.jpg [ 273.7 KiB | Zobrazeno 9553 krát ]
Anna Lavická u pomníku Jana Husa při svém projevu
|
|
