Jan želivský píše:
... Napriek tomu tam takéto protifeudálne echo určite bolo ...
... zcela určitě.
Spočívalo především v sekularizaci církevního majetku v takovém rozsahu, že z toho šla nejen Římu hlava kolem. A to byl přímý útok
proti mocenské základně církevního
feudála. Jak tomu husiti říkali, je věc zcela jiná.
Dalším příkladem jsou náznaky "parlamentní demokracie", kdy zemský sněm neuzná korunovaci panovníka. To je zase útok dokonce proti nejvyššímu světskému feudálovi v zemi. Také něco nevídaného, neslýchaného ...
Jan želivský píše:
... a nie je náhodou, že z husitstva vzišiel aj spis Chelčického O trojím lidu ...
Tak tady pozor!
Chelčický, který neuznával řešení problémů světským mečem, ale jen a pouze mečem duchovním, najednou jako blesk z čistého nebe zpochybní a napadne staletími zavedenou konvenci "O trojím lidu". To si nedovolili ani nejradikálnější směry v husitství (nebo jen v náznaku). Ano, dnešní mluvou lze říci, že Chelčického spis "O trojím lidu" byl protifeudální.
Více k tomu v tématu o
Petru Chelčickém a a také ještě
ZDE ...
Jan želivský píše:
... Takisto by bolo zaújmavé aké mal z tohoto hľadiska názory sám Žižka.
V prvé řadě je třeba si uvědomit, že Žižka nebyl žádným intelektuálem, on brilantně ovládal vojenské řemeslo a místo pera aplikoval meč. To za prvé. A za druhé - Žižka neřešil nějaké ideologické, teologické nebo filosofické problémy. On stál nad těmito disciplínami a nezdržoval se jimi. Byl hluboce věřícím člověkem a jako takový se rozhodl, že jedině husitský výměr Božího zákona je tím nejsprávnějším a že stojí za to za něj bojovat a položit třeba i život. Víc řešit nepotřeboval. A 4 pražské artikuly, 4 spasitelné kusy, jak jim Žižka říkal, prosazoval ohněm a mečem.
Vidíme na první pohled, že tady nám v tom názvosloví cosik hapruje.
