Citace:
18. Bilance a výhledy - zrod stavovského státu, reformace či renesance?, království dvojího lidu
Dokráčeli jsme společně k dílu poslednímu ...
V
úvodu Petr Čornej píše:
"
Mínění, že husitská revoluce vykrvácela u Lipan, už dlouho neplatí. Na polích nezi Českým Brodem a Kouřimí byla podlomena síla radikálních husitských svazů, avšak revoluce dále usilovala o legalizaci svých výsledků. Podařilo se jí to zásluhou hlavního husitského proudu, který nelpěl na prosazení maximálních požadavků, leč dokázal právně ukotvit všechny podstatné a namnoze pronikavé změny."
Ano, to by si měli uvědomit především nikým nedosazení koryfejové polistopadového názorového mainstreamu.
Nastává v českých dějinách slavná
doba poděbradská a reformace česká vrcholící příznačně
2. pražskou defenestrací (1483) a
Kutnohorským náboženským mírem (1485).
Co revoluce přinesla, kde zůstala na půli cesty a co se nepodařilo:- nepodařilo se prosadit husitský program 4 artikulů pro celé křesťanstvo
- přijímání podobojí (kalich) se nepodařilo prosadit ani pro všechny obyvatele Čech a Moravy
- utrakvistická církev se neodtrhla od Říma, ale zachovala si jistou míru
autonomie, tj. funkční samostatnosti, samosprávy, svébytnosti nebo chcete-li nezávislosti (teprve až
Jednota bratrská v r. 1467 odmítla apoštolskou
sukcesi [posloupnost], tj. svěcení počínaje sv. Petrem, přes papeže i biskupy a konče prostým knězem; tím se de facto vyčlenila z řad římské církve a nastoupila cestu první vpravdě reformační církve na našem území)
- kompaktáta byla sice kompromisem, ale vítězství husitů v tomto punktu spočívá v tom, že byla vůbec přijata oběma stranami, neboť pro římskou církev to muselo být rozhodnutí bolestivé, dohoda s kacíři, kterým překročila svůj vlastní stín, tj. něco na počátku revoluce absolutně nemyslitelného
-
kompaktáta byla kompromisem, který reflektoval izolovanost husitství na evropské scéně i jeho pozice v českých zemích- v Čechách se ke kalichu hlásilo cca 70% obyvatel, na Moravě to bylo přibližně půl na půl; poprvé v českých dějinách se naše země napříč rozdělila hlubokým příkopem (co to znamenalo, vidíme na současné situaci v ČR; bohužel rozděluje i dnes, neboť vnímání husitství v současnosti se stalo jednou z mnoha věcí, která tento již tak hluboký příkop o hodně prohloubila)
- nezbývá než s Petrem souhlasit, že se jednalo o nadčasový fenomén, kterým revoluce, potažmo reformace předběhly dobu o celé jedno století
Podlomení postavení církve - v Čechách bylo sekularizováno 80 - 90%(!) církevního majetku, na Moravě podstatně méně. Pražské arcibiskupství zůstalo uprázdněné do r. 1561, kláštery většinou vyvrácené a nebo živořily. Církevní zboží bylo zastavováno kališnické i katolické šlechtě. Tristní bilance!
Vítěznými stavy byly vyšší i nižší šlechta a městský stav. Pozice církve byla upozaděna a marginalizována. Vrcholným politickým orgánem se stal zemský sněm jako zřejmý znak
protoparlamentarizmu, v němž zasedali příslušníci vyšší i nižší šlechty a zástupci měst napříč konfesemi.
Královský trůn se stal od 1440 místo dědičného volitelným. To Petr považuje za
ústavní zemětřesení, z něhož povstaly struktury českého stavovského státu. Právo volby panovníka mají zástupci všech 3 stavů zasedajících na zemském sněmu. To lze bez nadsázky nazvat
demokratizačními prvky!
Husitská revoluce zrodila stavovský stát a vytvořila podmínky pro soužití dvou konfesí, které vrcholí přijetím Kutnohorského náboženského míru v r. 1485.
Do druhé dekády 16. století, kdy se k nim přihlásil Luther, byli husiti prvními protestanty v Evropě. "
Některé husitské liturgické liturgické zásady ospravedlnil II. vatikánský koncil, byť až v letech 1962 - 1965."
Otázku, zda husitská revoluce se všemi světlými událostmi i temnými stíny stála za to všechno utrpení, ponechává Petr nezodpovězenu. Autor tohoto příspěvku na ni však odpověděl už dávno - viz
tady a také ještě
sem ...
Na závěr této kapitoly Petr Čornej tvrdí, že "
odsuzovat ji (husitskou revoluci - pozn. JM)
a proklínat je stejná nedopělost, ba hloupost jako popírat umělecké kvality baroka a jeho krajinotvornou hodnotu".
Husitství a renesance - důležití kapitola! Dle Petra je velice zjednodušující tvrzení, že husitství přerušilo kulturní trendy směřující k renesanci. Zkrátka je to další z polistopadových mýtů odpůrců husitství. Nikdo totiž neví, jak by se umění v českých zemích vyvíjelo bez husitského zásahu, který předjímal reformaci.
K tomu na našem DF viz
tady a také ještě
sem ...
Král dvojího lidu (kapitolka místo medailonku?) - o králi
Jiřím z Poděbrad. O Poděbradovi Čorněj mj. tvrdí, že "
přirozená inteligence, politické schopnosti i původ (...)
jej předurčily do čela husitské strany a posléze ho 2. března 1458 přivedly až na královský trůn".
******************************* A to je
KONEC Petrova i mého seriálu.
Těm, kteří ho dočetli až sem, děkuji za pozornost!