Citace:
3. Rozložení sil - země Koruny české, radikálové a umírnění, kostely, kláštery
Husité se zcela mylně domnívali, že svůj program "
4 spasitelných kusů" je natolik nosný, že ho prosadí v celé Evropě.
Husitský mesianizmus neměl zatím naději na větší prosazení.
Nejenže ho neprosadili ve vedlejších zemích Koruny české, nýbrž problémy nastaly i na Moravě. Příčinou byla 4 velká katolická města s větším či menším podílem německého patriciátu. Jednalo se o
Znojmo,
Jihlavu,
Brno a
Olomouc.
Němci žijící v Čechách a na Moravě zůstali většinou u přijímání podjednou. Dalším aspektem, která společnost rozděloval, byl král Zikmund. Ti, kteří nezapomněli na kostnickou hranici (husité podobojí) byli proti, ti ostatní, především zarytí katolíci, byli pro to, aby se ujal vády jako dědičný panovník.
Ani husité nebyli jednotní. Bylo zde umírněné křídlo, které sice přijímalo podobojí, ale takřka vše ostatní zachovávali v katolickém duchu. Umírnění byli náchylní ke kompromisům jak v oblasti náboženské, tak i politické.
Radikálové zcela změnili liturgii husitské bohoslužby v kostelích bez výzdoby a kladli enormní důraz na Bibli. Bohoslužby byly provozovány v češtině kněžími bez kněžských rouch, tj. v "
choděcích šatech", bez tonzury a mnozí z nich odmítli celibát a oženili se.
Když skončila éra poutí na hory, husité vč. venkovských se sešli v Praze, kde měl být domluven další postup revolučního směřování. Pražené a umírnění husité však 13. 11. 1419 uzavřeli příměří s prozatímní prozikmundovou vládou. Zklamaní radikálové se rozešli do svých domovů, ale početná skupina v čele s Žižkou a knězem Václavem Korandou zamířila do Plzně, města Slunce.
V kapitole "
Rysy dějinné anomálie" autor seriálu vysvětluje v čem tato anomálie spočívá.
Je v polistopadové době hojně zmiňované
stigma husitů spočívající v tom, že se jednalo mj. i o
destruktory všeho toho, čemu dnes říkáme kulturní památky, výstižné? Jednalo se o barbary, za něž bychom se v našich dějinách měli stydět? Čornej v této pasáži vysvětluje, že hodnocení této záležitost není vůbec jednoduché a už vůbec ne jednoznačné. Proč?
Kláštery s jejich osazenstvem byly pro husity "
peleše lotrovské", protože jejich existence neměla oporu v Bili (k tomu podrobněji viz
sem). Tečka!
Navíc škody, které husité napáchali, jsou dle Čorneje silně přehnané. Mnohdy byly klášterní poklady a knihovnu odvezeny do bezpečí ještě před tím, než by klášter napaden. Počty upálených a umučených řeholníků jsou též nadsazené. Mnich si mohl vybrat mezi smrtí a přijetím 4 artikulů. Většina byla těch, kteří si vybrali to druhé. Ti pak mohli požádat římskou kurii o
dispens, tj. o odpuštění toho, že ze strachu podlehli. Strana protivná proti husitskému kléru, rozuměj kacířům, postupovala s nemenší krutostí. Dokladů o tom mámě na tomto DF nepřeberné množství.
Je třeba si plně uvědomit, že k
ikonoklasmu (obrazoborectví) docházelo pouze v rané fázi revoluce, později zcela výjimečně. Přesto si husité nalezli logické zdůvodnění i pro toto své počínání. Odstraňování obrazů a plastik husité vysvětlovali tím, že skutečný křesťan má Boha nosit v srdci a nikoli se klanět sochám a obrazům, které jsou výtvory lidských rukou. Husité však ničili i varhany a ostatky svatých.
Dovolím si připomenout ještě jeden důvod, IMHO daleko závažnější.
Husité obrazy a sochy považovali za flagrantní porušení 2.(1.)
přikázání z Desatera: "
Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. ..." K tomu podrobněji - viz
sem ...
Husitské obrazoborectví předjímalo evropskou reformaci, která se na starém kontinentu objevila až o celé 1 století později, než husitská revoluce.
Medailonek v tomto dílu je věnován
Jakoubkovi ze Stříbra, jednomu z nejvýznamnějších teologů strany podobojí.