Jeden můj nedávný popularizační článek z facebooku ...
KARLŠTEJN– obléhání hradu roku 1422
Hrad Karlštejn byl založen císařem Karlem IV. jako královské reprezentativní sídlo. Jeho poloha nebyla příliš výhodná, ze všech stran jej obklopovaly vyšší kopce, ale vynahrazoval si to pevností svých staveb. Během husitských válek zůstával přední katolickou pevností. Roku 1420 zde několikrát pobýval i král Zikmund. Po rozpadu první křížové výpravy proti husitům, ztrátě Pražského hradu, Vyšehradu a Nového hradu u Kunratic zůstal Karlštejn poslední velkou oporou krále v okolí Prahy. To se nelíbilo husitským Pražanům, kteří usilovali o jeho pacifikaci. Na podzim roku 1421 dokonce přepadli podhradí, kde měla mít posádka uskladněny zásoby potravin. Karlštejnští jich ale většinu stihli odvézt. K obležení hradu husité přistoupili až po příchodu litevského knížete Zikmunda Korybuta, který se stal husitským zemským správcem. 20. května 1422 tak přitrhly první části vojska k hradu a obsadily okolní kopce. Následně vojáci začali budovat zátarasy na přístupových cestách a připravovali postavení pro zbraně. Třetího dne započali ostřelování hradu. O dění máme překvapivě mnoho zpráv, ale bohužel často historicky ne zcela věrohodných. Husitské vojsko Pražanů a polsko-litevských posil vybudovalo údajně 4 postavení, v každém mělo být 6000 vojáků: na Kněží Hoře měli 2 děla, prak a 14 tarasnic, na Haknovcidělo, prak a 14 tarasnic, na Plešivci dělo, prak a 20 srubnic a na Javorce dělo, 2 praky a 8 srubnic. Těžká děla měla jména – Rychlice, Jaroměřka, Pražka, Hovorka a Trubačka, z pěti velkých praků byly 2 staroměstské, 2 novoměstské a jeden slánský. Počty husitského vojska – 24 000 jsou nepochybně silně nadsazené. Je zajímavé, že dodnes jsou identifikovány pouze minimální pozůstatky obléhacích prací – 2 prakoviště na Haknovci (v písemných pramenech uveden ale jen jeden - staroměstský prak!) a prakoviště a menší opevnění na Javorce. Tento nesoulad s písemnými prameny je jen zčásti vysvětlitelný likvidací po ukončení bojů atd. Podivné je i to, že vzdálenost z nejvhodnějších míst pro palbu proti hradu činí 170 až 400 metrů, což je na absolutní hranici dostřelu děl. Pokud by byla postavení blíže hradu ve svazích kopců, ztratila by výhodu aspoň minimálního převýšení. Snad proto se poslední velká puška (dělo) roztrhla již 22. srpna. Důvodem mohlo být přebíjení děl příliš silnou dávkou střelného prachu kvůli zvýšení dostřelu. Co se týká obránců, tak počet lidí na hradě se prý blížil čtyřem stům. Jmenovitě uváděni jsou purkrabí Zdeslav Tluksa z Buřenic s bratrem Kunešem, hejtman Jan z Lestkova na Valdeku, Jan Študent z Tachlovic, Mareš Tluksa z Vokova, Hynek z Valdeka, Jan Litenský z Valdeka, Vilém z Doupova, Jan Šváb z Jíkve, Záviše z Jimlína, Zikmund Bolechovec z Pušperka, Rous ze Svinné, Matěj Brus z Kovařova, Kunat ze Sulevic, Buzek ze Tmaně, Hospřid z Hostivice, Předbor z Radešína a Ondřej z Hořovic jako osoby stavu rytířského. Kromě nich na Karlštejně bylo 28 lidí hradské čeledi, asi 48 střelců a čeleď zmíněných rytířů, uprchlých kněží apod. Ostřelování hradu bylo mohutné. Údajně bylo do hradu vystřeleno 9022 kamenných projektilů, 1822 soudků s fekáliemi a 22 soudů s ohněm. Posádka hradu chránila střechy a dřevěná patra před zničením pokládáním svazků proutí, které se ještě prokládalo hovězími kůžemi, pro odpružení střel. V červenci byl husity také otráven potok, který byl zdrojem pitné vody pro hradní posádku. Té údajně již "pro veliký smrad zuby vypadávaly…". Přesto posádka kupodivu odolávala dále. V září odtáhla většina husitského vojska pryč i s částí zbylých palných zbraní. U hradu zůstalo jen 4000 pěších a 200 jízdních, kteří se soustředili jen ve dvou táborech. 22. října podnikli husité čtyři přímé útoky na hrad, ale všechny byly odraženy a karlštejnští dokonce podnikli úspěšný výpad. To se již blížilo pomocné katolické vojsko, o čemž obležená posádka nevěděla. 11. listopadu 1422 bylo nakonec mezi husitskou stranou a posádkou hradu uzavřeno roční příměří. Karlštejn nesměl být opravován, nesměla být posilována posádka, která se zároveň zavázala, že nebude v bojích pomáhat králi Zikmundovi. Pokud by panovník přitáhnul do země, smí jej sice vpustit na hrad, ale ten nesmí být použit v bojích. Do příměří byla zahrnuta i okolní sídla držená rytíři z hradu, mimo jiné Valdek a Hořovice. Posádka hradu podala neuvěřitelný výkon, zčásti přisuzovaný velkému množství cenností uložených na hradě, které měla prakticky ve své moci. Největší zásluha na ubránění hradu je oprávněně přisuzována zkušenému a ostřílenému hejtmanovi hradní posádky Janovi z Lestkova na Valdeku.
|