Domnívám se, že
v roce 600. výročí je ta nejvhodnější doba, abychom po dlouhých 13 letech konečně tuto obsáhlou diskusi o bitvě u Sudoměře konečně nějak uzavřeli. Zejména poté, kdy se jeden z aktivních a erudovaných účastníků diskuse tohoto "závěru"
Ondra Skála (
† 7.1.2019) bohužel nedožil.
Věnujte mu, prosím, při této příležitosti tichou vzpomínku. Děkuji!Pokud bych tady o bitvě cokoli podrobně vyprávěl, asi bych nosil sovy do Athén. Nevím, jak v současnosti, ale my jsme se o bitvě u Sudoměře učili již v 7. třídě základky, kdy jsme probírali dějiny husitství. Přestože o této bitvě relevantní podrobnosti nemáme, byly o ní popsány stohy papíru. Když se podíváte na naše DF, tak toto vlákno má aktuálně 121 diskusních příspěvků, v nichž jsme řešili především nejasnosti kolem bitvy, kterých není zrovna málo. Petr Čornej v
této publikaci jako prameny s nejpodrobnějším popisem bitvy uvádí husitskou kroniku Vavřince z Březové a SLČ, vrstvu "F".
Takže do toho ...
Co o bitvě víme docela jistě?Jan Žižka svedl tuto bitvu na cestě z Plzně na Tábor. Víme, že Žižka z Plzně putoval s muži, ženami a dětmi v počtu kolem 400 duší – z toho snad jen 9 jízdních –, s asi 12 vozy bojovými a několika vozy placními. Na nich se přepravovaly ženy i děti, proviant a píce. Z Plzně na Tábor s husity putovali též kněží Václav Koranda st. a Markolt ze Zbraslavic. Velení tohoto nepočetného houfce se ujali Žižka, Břeněk z Dolan a Valkoun z Adlaru. Již při letmém pohledu na mapu uvidíme, že cestou na Tábor husiti museli brodit 3 řeky, tj. Otavu, Blanici i Vltavu. A právě při tomto úkonu byla tehdejší vojska nejzranitelnější. Otavu však husiti stačili přebrodit ještě před bitvou, patrně u Přeborovic.
Proti Žižkovi u Sudoměře stanula 3 vojska:
1) nepřátelské oddíly plzeňského landfrýdu, vedené Hanušem z Kolovrat a Bohuslavem ze Švamberka, který se již příští rok objevil na husitské straně, a zůstal ji věrný až do své smrti v r. 1425,
2) katolické oddíly kutnohorského mincmistra Mikeše Divůčka z Jemniště, Petra Konopišťského ze Šternberka a Jana Městeckého z Opočna. Tito 3 výtečníci se předháněli v tom, kdo z nich je zarputilejším nepřítelem husitů.
A konečně třetí, málo početné vojsko přestárlých johanitů ze Strakonic pod vedením velkopřevora Jindřicha z Hradce, kteří měli bojiště za humny.
Bitva se odehrála patrně v prostoru mezi rybníky Markovcem, Škaredým a Prostředním, nacházejícím se na jihu bitevního pole. Podle dobové zvyklosti zvítězil ten, kdo na bojišti setrval, a tím byl Žižka, který zde zůstal až do rána. Jindřich z Hradce zemřel na následky zranění, které údajně utrpěl šipkou z kuše. V bitvě na husitské straně padl také Břeněk z Dolan.
Do říše úsměvných bájí patří vyprávění o tom, jak slunce během bitvy rychleji zapadlo, takže na bojiště padl soumrak a nepřítel husitů nevěděl, čí je. A nebo zkazka o husitských ženách, které dle autora
kroniky české Eneáše Silvia Piccoloniniho, pozdějšího papeže Pia II., nakladly na zem své šlojíře, tedy závoje, a pleny, do nichž se těžkooděnci snadno zaplétali. Podle pozdějších fabulátorů došlo dokonce k Božímu soudu v souboji mezi Mikešem Divůčkem a Břeňkem z Dolan, který v tomto zápase podlehl, takže dle této varianty vlastně vyhráli katolíci.
Co o bitvě naopak nevíme?Žižkovi byl umožněn svobodný odchod z Plzně a byl mu dán ústní slib, že nebude pronásledován. Vezmeme-li v potaz bitvu, která se udála v těchto místech, tak se zdá, jakoby slib byl zrádně a zcela nerytířsky porušen. Problém však spočívá v tom, že nevíme, do jaké vzdálenosti od Plzně tento slib platil, a navíc podle dobové zásady slib daný kacíři, se nemusel dodržet. Nedokážeme přesně zmapovat trasu Žižkova houfce z Plzně ke Štěkni. Ale to není až tak podstatné.
Horší je to už s počty nepřátel husitů. Dle kronikářských záznamů jich bylo na 2.000. Tento počet František Palacký, nevím proč, navýšil na zcela absurdních 5.000, čímž tento údaj ještě více zamlžil. I v případě 2000, tj. více jak 5násobné přesile, by tato síla zcela postačovala pro celkové vítězství nad Žižkou. Víme, že se z různých důvodů počty nepřátel v pramenech úmyslně nadsazovaly. Kdybych si mohl dovolit předložit svůj empirický odhad, tak by se dalo hovořit o stovkách jízdních, nikoli o tisících. I tak by však měli převahu.
A dále! Vůbec nevíme, jak a proč se na 30 husitských zajatců ocitlo v rukách Mikeše Divůčka z Jemniště. Můžeme se jen dohadovat, že to mohlo být po výpadu z vozové hradby, když se od ní příliš vzdálili.
Žižkovo vítězství u Sudoměře se stalo legendou, ač nepatří mezi ta úplně nejslavnější.
Kdyby zde však jednooký vojevůdce prohrál, husitská revoluce by se nepochybně ubírala jinými cestičkami. Ale to jsou již nikam nevedoucí úvahy z oblasti kontrafaktuální historie a slůvko "
kdyby" mají historici, jak známo, přísně zakázané. (
Tak proč ho používám, že! 
)
Myslím, že nazrál čas diskuzi o Sudoměři pomalu uzavřít. Doufám, že se shodneme na složení (vč. počtu) houfce, s nímž Žižka s Valkounem a Švihovským odešli od Plzně. Tady se
všichni vzácně shodují. No i na počtech (cca +- 2000) a složení nepřítele se můžeme také shodnout, i když tady už je to problematičtější a diskutabilnější. O průběhu bitvy, jak byla rekonstruována např. i v Dohalicích a na Českém šermu proti tomu nebylo zásadnějších námitek
, se snad již nelze také dále „přít“…
