Jedná se o kroniku augustiniána Ondřeje z Řezna, Regensburgu (1380–1438), který pochopitelně jako příslušník tohoto řádu stál na zcela opačné straně než "husitsky" orientovaní autoři, jakým byl např. mistr Vavřinec z Březové. Je to další z důležitých pramenů, který nás informuje o husitství z té druhé strany příkopu, či spíše barikády, z té katolické. Tím je zároveň zajímavý, i když se pochopitelně nemůže vyhnout tendenčnímu pohledu na věc. Je však dobré znát i protihusitský pohled na tuto dějinnou epochu třeba prizmatem tohoto řádového kněze.

z předmluvy Pavla Soukupa k jejímu vydání v češtině: (O. z Řezna, str. 29)
... Od 19. století na něm (Ondřejovi z Řezna - pozn. JM) historikové oceňovali především dokumentární přínos: listy, které zařadil (do kroniky - pozn. JM) a tím i zachoval, pokládali za cennější než jeho vlastní text, neboť pro badatele přinášely užitečné informace. Současný pohled je poněkud odlišný. Listiny zůstávají cenným ramenem, Ondřejovy spisy však získaly na hodnotě také jako produkt dobové komunikační praxe. To, že sebral množství písemné dokumentace o boji proti husitské herezi, mělo totiž význam už v jeho době. V 15. století se stalo písemné šíření výnosů, výzev a instrukcí významným nástrojem křižácké agitace. Ondřej se nám tu představuje coby aktér protihusitské propagandy: jeho pracovna fungovala jako významný uzel ve zpravodajské síti, neboť se tu díky kronikářově píli shromažďovalo velké množství informací a mohly se odtud šířit dále. Jeho autorské komentáře reprodukovaly negativní postoje vůči českému kacířství a měly přinést útěchu těm katolíkům, kteří již propadali zoufalství. ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Ondřej do své kroniky opsal také spoustu dokumentů i listů významných osobností tehdejšího světa, vč. notářského ověření. Jsou důležitými dobovými doklady mj. i protihusitské agitace.
btw. V kronice jsou i opisy dokumentů, které se jinde nezachovaly.

Zde si dovolím nabídnout úryvek z buly Omnium plasmatoris Domini papeže Martina V. z 1. března 1420, kterou byla oficiálně vyhlášena kruciáta proti kacířským Čechám:
"... Toužil (král Zikmund - pozn. JM) hájit moc, která mu byla svěřena nejvyšším králem (Ježíšem - pozn. JM), pro povýšení jeho slavného jména proti lidem neřádným, bezbožným a špatným, viklefistům, husitům i ostatním, jimž bylo zastřeno světlo pochopení v temnotách a kteří byli jako žáčci očarování jejich bludnými tvrzeními a učením, šílenými dogmaty a bludy a také kacířskými čáry; oni totiž usilují potlačit katolickou církev, rozvrátit pravou víru a stádo, svedené jejich nebezpečnými bludy na scestí, vydat napospas bráně pekelné a ďáblovi. S pomocí Boží síly a z pověření církve svolal (stále je řeč o Zikmundovi - pozn. JM) brannou moc, aby vykořenil tak zhoubný jed z jejich myslí, a veden Bohem, jehož při horlivě hájil, přijal úkol vyhnat je a jejich příznivce, stoupence a ochránce s taseným mečem z území věřících, nebo je zcela zničit, ba i pobít, pokud se neodřeknou takových bludů, nenapraví se a nepodrobí se tradicím svatých otců. Pro dovršení tak prospěšného boje prosil pokorně i naléhavě o naši účast v tom boji a účast katolické církve, která v sobe chová společenství věřících. ..."

Co všechno z této nesmlouvavé a vemlouvavé dikce tohoto kratičkého úryvku vyplývá?
Ani na vteřinu si autor textu nepřipouští, že by se nějakého pochybení mohla dopustit jeho církev a toto "Boží dopuštění" si proto zasloužila. Nebo že by se u brány pekel, na dohled ďábla, ocitla ona sama.
Veškerá vina je alibisticky hozena na viklefisty a husity. Tohle (sebe)vědomí se táhne jak červená nit husitskými dějinami již od Husova procesu až do jednání na Basilejském koncilu, tj. více jak dvě dekády. Jak štítivě jsou viklefisté a husiti dehonestováni. Co toto dělení znamená a proč nejsou hozeni do jednoho pytle? Patrně bylo třeba rozlišit stoupence Viklefa a Husa, přičemž viklefisty jsou zřejmě míněni cizozemci buď v zemích Koruny nebo za jejími hranicemi. Ale to není až tak podstatné.
Prostí a naivní lidé byli dle autora textu očarováni bludy (rozuměj zmanipulováni) falešnými proroky. Jaképak čáry k tomu použili? Katolická církev při očerňování svých protivníků neváhala aplikovat "argument" o magii, lhostejno, zda se jednalo o kacíře či čarodějnice. Mohla by se nám tato pověrečnost zdát úsměvná, pokud bychom si neuvědomili, v jaké že pozici na souřadnici času se nacházíme.
Ještě před tím, než husiti začali zcela vážně ve spolupráci s univerzitními mistry řešit přípustnost použití světského meče na obranu, papež by už chtěl nedočkavě ničit a zabíjet své bratry v Kristu a ve své bule k tomu dává svolení. Tím "andělem s planoucím mečem" se měl stát král Zikmund ...

zvýraznění: autor příspěvku

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

A takto papež Martin V. – až dojemně – slibuje za odměnu všem účastníkům kruciáty, jak jim bude odpuštěno:
"… každému, kdo se poctivě vydá na cestu, i kdyby snad na té cestě přišel o život, udělit úplné odpuštění všech jejich hříchů, z nichž se vyzpovídali a kterých litují, a z téže pravomoci přislíbit rozmnožení věčné spásy jako odměnu spravedlivých.
… dále papež odpouští těm, kteří se nemohou osobně zúčastnit, ale na své náklady vyšlou bojovníka/bojovníky, kterým bude pak taky odpuštěno … 60 dní odpustků těm, kteří poskytnou radu a dále těm, kteří se nemohou osobně zúčastnit, jako např. kněží, mniši a jeptišky,
pokud během trvání tohoto úkolu (rozuměj kruciáty – pozn. JM) setrvají v půstech a modlitbách a budou pokorně prosit, aby Nejvyšší ráčil svým věrným, kteří táhnou proti kacířům, aby je potlačili, ze své laskavosti dopřát vítězství a triumf, a to za každý den, který svědomitě stráví v půstech a modlitbách podle nížepsaného nařízení."

Kde se v papeži vzala ta bohorovnost, že tohle všechno mohl nabídnout za zabíjení kacířů ve válce vedené proti nim pod znamením kříže? Někomu by se tato otázka mohla jevit jako úsměvná, ale my se zde bavíme naprosto vážně!
Přesně to, co mistr Jan Hus kritizoval na předchůdci Martina V., vzdoropapeži Janovi XXIII., který na vedení války proti neapolskému králi vyhlásil odpustky prodávané po celé Evropě, tak tady zase Martin V. vyhlašuje odpustky za rady, půsty a modlitby ve prospěch jiného válečného tažení. Martin V. na rozdíl od Jana XXIII. však platby za odpustky nepožaduje.
Husité odmítali ušní zpověď, protože ve smyslu Husova odkazu hříchy nemůže odpustit zpovědník, který hříšníkovi přikáže jako pokání třeba 10 Zdrávasů a 10 Otčenášů, ale odpustit může pouze(!) živý Bůh. Tak kdo z nich byl zbožnějším katolíkem - husitští kacíři nebo jejich nepřátelé? ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Někteří z neznalosti věci tvrdí, že jednou z příčin, která hospodářsky oddělila na dlouhý čas husitské Čechy od zbytku Evropy, bylo embargo uvalené katolickou Evropou na kacířskou zemi. Týkalo se strategických komodit, mezi něž patřil pochopitelně i střelný prach. Proti tomuto falešnému argumentu se lehce oponuje tím, že toto "embargo" bylo velice propustné, neboť i tenkrát platilo, že peníze jsou až na prvním místě a nesmrdí ani ty od kacířů.
Že tomu tak bylo skutečně, dokládá právě kronika katolíka Ondřeje z Řezna.

V r. 1423 se sešel takřka bezvýznamný koncil v italském městě Pavii, který byl kvůli moru přemístěn do Sieny. Koncil bez účasti krále Zikmunda a Papeže Martina V. byl 26. 2. 1424 rozpuštěn.
Usnesení koncilu v Sieně, které Ondřej do své kroniky opsal:
"Rozhodl (koncil – pozn. JM) také, že všichni, (…) kteří (…) jim dopravují jakékoli potraviny, vonné koření, látky, sůl a olovo, prach pro bombardy nebo zbraně či válečné stroje nebo jakékoli jiné věci nebo s nimi veřejně nebo tajně provozují nějaké obchody nebo obchodní jednání, a také ti, kteří vědomě připustí, aby byly tyto věci přiváženy nebo dopravovány zcela nebo částečně přes panství, země, kraje nebo místa poddaná jejich vládě, nebo dovolí, aby jejich poddaní s kacíři obchodovali, budou podléhat trestům a odsouzením vyhlášeným proti kacířům a budou podrobeni jurisdikci kterýchkoli soudců pro vymýcení kacířské nepravosti; a nezabrání tomu žádná udělená privilegia, exempce (výjimky – pozn. JM), imunity, glejty od jakýchkoli osob církevních nebo světských, i kdyby se skvěli papežskou, císařskou, královskou, vévodskou (všimněte si toho pořadí! - pozn. JM) nebo jakoukoli jinou církevní nebo světskou hodností."

Z dopisu papeže Martina V. řezenskému biskupu Janovi z 24. 11. 1424:
"Vskutku – a sdělujeme to s bolestí – jsme se dověděli z důvěryhodných zpráv, že někteří věřící, kteří nemají na paměti vlastní spásu a upadají do osidel ďábla, z touhy po zisku dopravují s trestuhodnou smělostí ke zlořečeným služebníkům zatracení, českým kacířům, sůl, víno, koření a jiné zboží, a přispívají tak k záhubě vlastních duší (dojemná to péče o spásu duší věřících - pozn. JM), znevažují víru a jsou opovrženíhodným příkladem pro ostatní."
… a následují velice přísné tresty za tato provinění, které papež ve svém listu výslovně jmenuje:
– exkomunikace (vyloučení z církve) až do smrti, ledaže by dostali rozhřešení od papeže nebo jeho legáta
– přichycenému při činu bude zabaven majetek a stane se slouhou těch, kteří ho chytili
– provinilci proti papežskému nařízení mají být zbaveni cti a stát se nezpůsobilými, tzn. nemohou svědčit a přijímat v závěti odkázaný majetek, ani dědit po zesnulém bez závěti
– provinivší se nemohou zastávat žádné úřady ani služebná postavení; pokud nějaké zastávají, budou jich zbaveni, budou jim odebrány benefcie (zdroje příjmů)
– a jiné tresty, pokuty a odsouzení, jimiž jsou trestáni nejen kacíři, ale i jejich přisluhovači

Z uvedeného je naprosto zřejmé, že embarga se vesele obcházela a vědělo se o tom. Muselo být proto přistoupeno k těmto velice přísným trestům a sankcím za ignorování a obcházení zákazu veškerých obchodních styků s kacířskou zemí.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Kronikář Ondřej z Řezna nijak nezastírá svoji zavilou nenávist vůči všemu husitskému. Toto jeho nepokryté nepřátelství stříká takřka z celého jeho díla v úplných gejzírech. Podle něj za všechny svízele Církve (s velkým "C") mohou viklefisti a husiti, ale že by měl svoji kritickou pozornost možná obrátit spíš do vlastních řad a tam hledat příčinu "husitského běsnění", to ho ani ve snu nenapadne.

Toto např. vyplývá i z dikce buly papeže Martina V. z 13. února 1422, kterou Ondřej celou opsal do své husitské kroniky:
"A třebaže s laskavým svolením toho, jenž nechce nikoho ztratit, byla část toho království (Českého – pozn. JM) přivedena zpět ke katolické a pravé víře, přece dosud v některých krajích tito kacíři jako jedovatí plazi vyvrhují jed nepravosti a usilují se vší obmyslností zmocnit se duší hlupáků. Mohou způsobit velkou pohromu, neboť tato otrava se šíří jako zhoubný nádor a postupem času den ze dne sílí."

Měl-li bych použít podobného přirovnání, tak bych napsal, že "metastázy tohoto nádoru" nezasáhly jen některé kraje, ale v r. 1422 již takřka celé Čechy.

zvýraznění: autor příspěvku

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Nebyl by to Ondřej, aby v souvislosti se svými nenávistnými postoji vůči husitům nepoužíval přirovnání z Bible, a tak si pár zajímavých příkladů ukažme ...

1) Ve starozákonní knize Přísloví, ve 26. kapitole čteme: "Jako se pes vrací ke svému zvratku, tak hlupák opakuje svou pošetilost." (Př 26, 11)
Ondřej z Řezna s odkazem na tento verš píše:
"Táhl na Moravu (král Zikmund po ostudném debaklu u Haber a Německého Brodu v lednu 1422 – pozn. JM), kde se velmi mnozí vrátili ke kacířství jako psi ke zvratkům …"
Tohoto přirovnání užívá Ondřej z Řezna velice často, zřejmě se mu zdálo velice přiléhavé svojí nechutnou ošklivostí, s jakou nahlížel i na husity.

2) Apoštol Petr ve své 2. epištole mj píše: "Přihodilo se jim to, co říká pravdivé přísloví: ‚Pes se vrátil k vlastnímu vývratku‘ a umytá svině se zase válí v bahništi." (2Pt 2, 22) (vývratek = zvratek, viz výše)
Tohoto biblické přirovnání takřka doslova Ondřej opsal, když např. šťavnatě a podle něj výstižně popisuje odklon kněze Jindřicha Ratgeba od svého odvolání k návratu zase ke "kacířství“.

3) V biblické knize Soudců čteme mj. i tento verš: "Odešel a pochytal tři sta lišek. Potom vzal pochodně, otočil vždy dvě lišky ocasy k sobě a mezi ně připevnil pochodeň." (Sd 15, 4) Tím, kdo pochytal ono stádo lišek, byl Samson, jenž z nich udělal mobilní hořící pochodně, které pak vypustil mezi nepřítele.
Ondřejovi tento verš posloužil k tomu, aby k němu přirovnal husity, kteří se ve svých směrech a frakcích (pražané, táboři, sirotci, …) nemohou shodnout, takže jsou jako ty lišky sice svázané ocasy, ale se samostatnými hlavami. Trochu krkolomný příměr, ale asi jiný vhodnější nenašel.

4) Tento závěr pašijového příběhu z evangelisty Jana se občas používal jako metafora pro jednotu církve: "Když vojáci Ježíše ukřižovali, vzali jeho šaty a rozdělili je na čtyři díly, každému vojákovi díl; zbýval ještě spodní šat. Ten šat byl beze švů, odshora vcelku utkaný." (J 19, 23)
V listu papeže Martina V. z 13. dubna 1421, který Ondřej z Řezna do své kroniky taky opsal, se mj píše:
"Hlavně dbáme, aby kvůli pomatenosti ničemníků a kacířů, kteří roztahují osidla své zlovolnosti a lstivosti a vábí je do propasti, neroztrhalo a nestrhlo (stádo Páně, tj. církev – pozn. JM) si Boží šat beze švů, jenž představuje jednotu věřících …"
Na církev oné doby měli husiti IMHO daleko lepší metaforu pochopitelně taky z Bible – viz tady ...

zvýraznění: autor příspěvku

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Nyní se, z obsahu této knihy Ondřeje z Řezna, chci podívat na obraz z Eberharda Windeckého, který je na obálce této knihy. Je tam namalováno dobývání vozové hradby. Malíř chtěl zřejmě tím obrazem vyjádřit svůj pohled na událost dobývání vozové hradby. Dobyvatelé jsou velmi velcí a mohutní, kdežto obránci vozů jsou jakoby neviditelní, a velmi malí, jakoby nezranitelní, a navíc jakoby bez zbraní, navíc vozy mají po všech stranách otvory, které zřejmě měly svůj ůčel, který zde však není naznačen. Z tohoto by se dalo usuzovat, že postranice vozů byly dosti vysoké.

No, je to velice schématická "malůvka", z níž je na první pohled patrné, že ji nemaloval příznivec husitů. Poznáme to podle korouhve s husou, jejíž zadek směřuje k žerdi oné korouhve. To je asi nejzásadnější sdělení toho obrázku.
Ustrašení(?) husité se krčí ve vozech s dírami jak v ementálu a také za nimi. Jediný charakteristický atribut těch vozů spočívá v tom, že postranice směřují kolmo ke dnu vozu, což by nasvědčovalo tomu, že vůz nemá otáčivou přední nápravu.
Ale jinak ...

BTW. ... odkazovaného autora této kroniky opravdu nelze podezřívat z toho, že by byl husitům jakkoli nakloněn.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Eberhard Windecke byl finančník a obchodník, bez kterého se Zikmund neobešel, jak se píše. Obraz tedy tak jak píšeš je zesměšnění situace dobývání vozové hradby, a dokonce obličej jednoho namalovaného rytíře vyjadřuje spokojenost se situací. Situace dobývání ukazuje obrovskou převahu rytířů a malou odvahu husitů. Doslova lze napsat, že ti rytíři to byli skuteční muži, kdežto husité byli povahou děti. Obraz jaksi, ale nedává vodítko, jak to dopadlo.