Ono to je v tomto případě poměrně jednoduché, jenže určité jedince nepřesvědčí vůbec nic Mahler se za vydatné podpory ČT úspěšně pasoval do role "obránce českých zájmů" a tak spousta lidí jeho výplodům věří, protože právě Mahlerovi pořady jsou zhruba jediné co na dané téma znají a za druhé je to vyprávěno poutavě.

Pokud je někdo racionální, bude se snažit kritiku na své dílo vyvrátit, to Mahler neudělal ani v případě experta na dané téma Tomislava Volka a ani v případech dalších. Že mu pak někdo jako Mlejnek (v posledním odkazu) nemůže přijít na jméno.. to se ani nevidím

Dle mého si témata jako TGM zaslouží úplně jiný druh autorů, podobný fabulátorský přístup je zcela kontraproduktivní.

Ono to není tak jednoduché!
Proč? No, zapomíná se na to, že pořady tohoto druhu mají především za úkol popularizaci daného tématu vztahujícího se k české historii. A popularizace historie je věru nelehký úkol, jak dokládá i tento web, a může k fabulaci nevědomky svádět, což ale není případ tohoto webu.
Sorry, že jsem si přihřál svoji polívčičku, ale IMHO to, co jsem napsal, platí obecně.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Natočit dokument (napsat knihu), která dané téma (z)popularizuje, je určitě obtížný úkol. Mahlerovi se to s Masarykem asi podařilo, jen mám trochu pochybnost, jestli jeho oslavné pojetí nebylo nakonec i lehce kontraproduktivní. V té době totiž vycházel také Klimkův "Boj o Hrad", ve kterém autor vykreslil 1. republiku v poněkud střízlivějším světle (se všemi aférami, korupcemi, politickými handly atd.) , než bylo v 90. letech zvykem. A tohle věcné pojetí (které rozhodně tehdejší dobu nezatracovalo, jen ukazovalo, že třeba i Masaryk byl schopný velmi "pragmatických" činů) tehdy vypadalo zcela jinak, radikálně. Jenže tuhle radikálnost mu podle mě právě přisoudily tak trochu idylické obrazy, které se mezitím v 90. letech vytvořily (po komunistické éře zatracení).

Když se zabýváte historií tak poznáte, že dějiny jsou buď heroické, naivní, nebo obyčejné. Ty obyčejné mají výbušná témata, a nemá smysl o tom mluvit s lidmi, kteří historii nestudují, protože by to nepochopili. K tomu vašemu tématu je rozhodně velmi zajímavé se zabývat Pařížskou mírovou konferencí ve Versailles roku 1919, jejíž dokumenty jsou uloženy v Ženevě a moho záležitostí bylo dohodnuto pouze ústně. Tímto se také zabýval PhDr. Jan Chodějovský Ph.D., který k tomu napsal i knihu: Paříž 1919: Mírová konference očima poradců československé a polské delegace, a to je jen začátek k obyčejné historii.

Idylické obrazy tvořil už Masaryk svými filozofickými a politickými knihami (vesměs národní a státotvorná propaganda), novinovými články a s budováním kultu osobnosti mu pomáhal třeba Karel Čapek (velmi čtivou formou). Bylo kde navazovat.

Studovat historii může i obyčejný člověk pomocí veřejnoprávní TV ve zcela srozumitelné formě, tedy za předpokladu, že na to tvůrci věnují úsili a prostředky. Jestli to dotyčný pobere záleží na jeho nátuře, ne na faktu, že to je "člověk studující historii", řada podobných knihomolů je i tak úplně mimo kromě toho, že se na ničem neshodnou.

Samozřejmě také se takto něco dovíte. Když, ale chcete aby vaše studium bylo na vysoké úrovni musíte číst prameny, a odborné knihy, doslova vědecké, chodit na odborné přenášky, a být i jazykově vybaven, i co se týče historického písma.

Tomuhle moc nerozumím, ale to nevadí.
Všichni lidé na světě jsou chybující, ať se jedná o bezdomovce z Horní Dolní nebo amerického presidenta, který chce být ředitelem zeměkoule. Chyboval i Masaryk! Jde však o to, čím jsou ona pochybení motivována a zda pramení z úsilí věci za každou cenu pomoci nebo jsou způsobena lidskou hloupostí. Ta posledně jmenovaná mohou mít fatálnější následky.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Mně nešlo ani tak o hodnocení Masaryka, ale o onen Mahlerův seriál. A problém nevidím v tom, že Masaryk měl chyby, ale že dokument ho předložil de facto jako člověka bez chyb (aspoň na mě to tak lehce působilo). A když do zidealizovaného zpodobnění přijde kniha (tehdy myslím byly úryvky citovány i v běžném tisku), která střízlivě ukazuje, že i ten Masaryk se dopouštěl omylů, pak ten pád z toho piedestalu (na který byl TGM umístěn) může být pro některého diváka/čtenáře tvrdší, než kdyby dejme tomu Mahler dal v dokumentu/knize místo až "hagiografických" črt prostor věcné kritice.

S tímhle nelze než souhlasit.
Sklouzávat až k "hagiografickým" črtám - jak vy jste to nazval -, je při vytváření obrazu obyčejného smrtelníka vždy ošidné, to nepochybně. Ztrácí se pak plasticita daného obrazu, takže je nebezpečí, že zůstane plochý. Nevím, zda přesně tohle se přihodilo Mahlerovi v jeho seriálu o TGM, protože už si na to přesně nepamatuju a ze 3 dílů jsem viděl, tuším, pouze jeden. Mahler byl strhující vypravěč, asi tomu i hodně podléhal a rád se poslouchal. Ale to nemusí být za všech okolností chybou. A věřte, že vím, o čem píšu.

BTW. To, co tady píšeme o Mahlerově přístupu, který aplikoval např. na Masaryka, platí obecně a typicky také třeba o husitství, když už se nacházíme na tomto webu. Nekritická adorace husitství a jeho protagonistů je cestou do pekel stejně jako (konfesně) tendenční zatracování.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Souhlasím s tím co říká Petr Čornej v rozhovoru s Terezou Kostkovou, když uvádí, že jsme se dle projevu v psaném a mluveném slově vrátili do třináctého století. Aktuální příklad je například proslov pana prezidenta. Pan prezident začal svoji řeč, k výročí vzniku republiky, dvacátému osmému říjnu, v nepříliš hezkém svém vzhledu, nepřátelským tónem k těm kdo porušují nařízená pravidla v rámci opatření k virové nákaze, pak vedl delší řeč o sobě i o vyznamenaných lidech s opakováním, že to mají vyznamenaní lidé i ostatní lidé oslavit. Pan prezident si však neuvědomil, že lidé to nemají kde oslavit, protože všechny restaurace, hospody a bary jsou zavřené, a lidé nemají nikam chodit. Taková řeč působí jako blábol, protože jí chybí logické myšlení, které se právě žáci mají naučit ve škole.

Bohužel pan president má dávno po sezóně a nechce hodit ručník do ringu. No, a výsledkem je - kromě jiného - i to, o čem píšeš.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)