Jiří Motyčka píše:
Martin Picek píše:
...Obléhací děla, tj. bombardy se umísťovaly do zákopů, kde byly na rozdíl od praků velmi dobře chráněny před palbou obránců...
Martine, upřímně řečeno, moje obrazotvornost si při nejlepší vůli nedovede představit bombardu ráže 80 cm v zákopu... Spíše na zemi ukotvenou v trámové konstrukci se zatlučenými kůly pro eliminování zpětného nemalého rázu. A ochrana obsluhy? Fošnový zvedací zátaras zvedající se v okamžiku výstřelu a po jeho stranách jakýsi proutěný "plot" vpletený do špičatých plaňků. Alespoň tak to co nejvěrněji a stručně popisuji dle kresby Pavla Majora.
P.S. K oběma příspěvkům opět podotýkám, že nejsem specialistou na husitské válečnictví. O to víc by mě to, a asi nejenom mě, zajímalo...
Bombardy ráže 80 cm či více byly výjimkou. Nejběžnější byly kolem 40 cm a pro ty najdeš zbytky zákopů třeba u hradu Stará Dubá (od boku palácového jádra přes údolíčko, u lesní cesty). A okopem se nemusí vždy rozumět hluboký příkop, ale spíše zemními valy opevněné (poněkud zapuštěné) postavení, ve kterém byla umístěna komplikovaná trámová konstrukce s vlastní zbraní. Na straně k pevnosti byly obvyklé sklápěcí štíty nebo jiné odstranitelné zátarasy, které ovšem musely umožňovat nabíjení děla, což některé kresby pomíjejí.
Je ovšem třeba vycházet z rekonstrukcí odborníků na opevňovací práce, tzn. např. V. Kupky, T. Durdíka, V. Razíma atd.
Když vezmu třeba rekonstrukci postavení houfnice ve vozové hradbě od J. Durdíka nebo P. Klučiny, tak musím říci, že se jedná o nesmysl.
Obrázky P. Majora jsou pěkné, ale rozhodně bych na nich nestavěl.