Právě je 21.11.2024 - 21:31

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina [ Letní čas ]




Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 44 ]  Přejít na stránku 1, 2, 3  Další

Hodnocení knihy (1 až 5 jako ve škole)
1 100%  100%  [ 9 ]
2 0%  0%  [ 0 ]
3 0%  0%  [ 0 ]
4 0%  0%  [ 0 ]
5 0%  0%  [ 0 ]
Celkem hlasů : 9
Autor Zpráva
 Předmět příspěvku: Jan Žižka - Čornej Petr
PříspěvekNapsal: 28.11.2019 - 23:40 
Offline
hejtman
hejtman
Uživatelský avatar

Registrován: 19.05.2005 - 10:48
Příspěvky: 8822
Bydliště: Athény východních Čech
Název: Jan Žižka - Život a doba husitského válečníka
Autor: Prof. PhDr. Petr Čornej, DrSc
Lektorovali: PhDr. Jaroslav Boubín, CSc; prof. ThDr. Otakar A. Funda, Dr. Theol,; PhDr. Zdeněk Vybíral, Ph.D.
Vydalo: Nakladatelství Paseka s. r. o., Praha 2019
Obal:
Příloha:
Čornej-Žižka2.jpg
Čornej-Žižka2.jpg [ 22.46 KiB | Zobrazeno 14400 krát ]

o autorovi:
Petr Čornej (*1951) je náš přední medievista a husitolog, který se zaměřuje na dějiny pozdního středověku s akcentem na husitskou epochu, dějiny historiografie a vvýzkum dějinné paměti. Před r. 1989 pracoval v Ústavu pro českou a světovou literaturu ČSAV, přednášel na FF UK, byl vedoucím Katedry dějin a didaktiky dějepisu na PedF UK, učil na Literární akademii a od r. 2013 působí v AV ČR.
A tady se autor vyjádřil ke své práci na tomto vědeckém díle.
O autorovi na našem DF viz zde ...

anotace:
Žižkův nový životopis vychází u příležitosti 600. výročí výbuchu husitské revoluce a napravuje bilanci české historiografie, jež po husitské tetralogii Františka Šmahela nepřišla s fundovaným vědeckým dílem na toto vzrušující téma již čtvrt století. Čtenář dostává do ruvjehož výsledky s využitím nejnovějších badatelských poznatků doplňuje, koriguje i překonává.
Velká Žižkova biografie z dílny respektovaného znalce husitské doby představuje nepřemoženého hejtmana v netradičním světle. Příběh nejslavnějšího českého vojevůdce se odehrává na pozadí barvitého dějinného panoramatu, jež pomáhá porozumět Žižkovu vnitřnímu světu a motivaci jeho činů. Husitský válečník vystupuje na stránkách knihy jako polní velitel, jehož fenomenální úspěchy vyrůstají nejen z geniálního strategického uvažování a jedinečné schopnosti zvolit překvapivá řešení, ale i z oddanosti jeho bojovníků a nesporného charismatu, které mu nemohou upřít ani jeho nepřátelé. Sám sebe přitom vnímá jako hluboce věřícího bojovníka, naplňujícího boží vůli vždy a všude. Již v průběhu svého života se stává ikonou stoupenců husitského programu a zároveň objektem nenávisti svých protivníků.


To vědecké dílo je samozřejmě doplněno bohatým poznámkovým aparátem, členěným a číslovaným dle jednotlivých hlav, v rozsahu bez jedné celých 100 stran. Text je vhodně a průběžně doplňován černobílými obrázky a samostatnou obsáhlou obrazovou přílohou s mnoha překrásnými barevnými obrázky na křídovém papíře. Sekce "Prameny a literatura" je rozdělena na seznamy použitých zkratek, pramenů a literatury. Pak již následuje seznam obrazového materiálu dle stran, rejstřík osobní (jmenný) a rejstřík míst. Publikaci uzavírá nezbytné summary.

názory lektorů:
"Jedná se o dílo mimořádně vysokého odborného standardu. Naše dějepisectví se v něm konečně dočkalo velké Žižkovy biografie, která je moderní, odborně dokonale fundovaná a zároveň čtenářsky velice vstřícná i vůči laickým zájemcům z řad široké veřejnosti." (Jaroslav Boubín)

"Je to skvělé dílo přemosťující všechny dosavadní nábožensko-ideologické, a proto nehistorické spory o Žižku. Myslím, že většina historiků husitství by přes všechny vzájemné odlišnosti vzdala knize Petra Čorneje poctu." (Otakar A. Funda)

"Jestliže se úkolu zpracovat moderní Žižkův životopis ujal Petr Čornej, pak nemohl být vybrán autor povolanější."
(Zdeněk Vybíral)
zdroj: https://www.paseka.cz/petr-cornej-jan-zizka-zivot-a-doba-husitskeho-valecnika/produkt-4773

Ti, kteří knihu přečtou, se mohou do tohoto tématu postupně přidávat se svými názory, postřehy i připomínkami. Autor tohoto otvíráku sem bude vstupovat postupně, jak bude knihu lehce stravovat ... to je nesporná výhoda diskusních fór tohoto typu.


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: úvod recenzenta
PříspěvekNapsal: 03.12.2019 - 12:45 
Offline
hejtman
hejtman
Uživatelský avatar

Registrován: 19.05.2005 - 10:48
Příspěvky: 8822
Bydliště: Athény východních Čech
Moje recenze bude tentokrát celým seriálem příspěvků – nakonec, jak jste si na to u mých některých recenzí již zvykli –, tentokrát však bude příspěvků poněkud více a jejich počet se bude rozrůstat postupně. Za to se těm, kteří jsou přesvědčeni, že recenze by měla býti jednolitým textem, dopředu omlouvám.

"TROCNOV
Udělejte si sem někdy výlet či vycházku! Je to půvabné místo, vzdálené jen 16 kilometrů jihovýchodně od Českých Budějovic, pouhých několik desítek minut od železniční stanice a snadno dostupné z Borovan i Trhových Svinů. Přibližně kilometrová okružní procházka trocnovským areálem návštěvníka pohladí po duši
...
"
Tak začíná tato odborná publikace, monografie o Žižkovi, a v podobném duchu následuje popis procházky trocnovským areálem.

Když jsem začal číst výše citované první řádky tohoto monumentálního vědeckého díla, připadal jsem si, jako bych otevřel Jiráska a začetl se do některého dílu z jeho husitské trilogie. Těm, kteří dodnes nepochopili literární odkaz tohoto spisovatele navrženého na Nobelovu cenu za literaturu, se bude zdát, že se snažím Čornejův text hned na úvod mé recenze zlehčit nebo recenzi samotnou aspoň odlehčit. V obojím se však budou mýlit. Co tím chci tedy hned na úvod naznačit?
Toto jeho poslední dílo je opět(!) úžasně čtivé a Petr nám v tomto ohledu dozrál jak archivní víno. Čornejův Žižka je kabinetní ukázkou toho, že i navýsost odborná publikace může být přístupná laickému čtenáři, který se o danou problematiku vážně zajímá a nechce sahat třeba po Vondruškově kontroverzní beletrii týkající se tohoto období našich dějin. (Mám na mysli pochopitelně jeho Husitskou epopej.) Žižka Petra Čorneje je přítažlivým dvojnásob – svým chytlavým tématem a podmanivým literárním stylem.

Ale neobávejte se, vážení přátelé, nebudu jen "podbízivě" chválit, nýbrž budu i kritický, neboť i toto DF je svědkem toho, že nikoli se vším s profesorem Čornejem souhlasím. Zdá se vám to jako troufalost z mé strany? Ne! Za prvé takhle tomu u recenzentů bývá a za druhé Petr mě zná "jak svý boty", a proto mi to třeba i odpustí. :) A konečně za třetí – chci vás poněkud "sobecky" naladit na pokračování tohoto seriálu, který bude postupně narůstat, takže mám bláhovou naději, že se na něj třeba budete i těšit. :wink:

pokračování ...


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: hlava I
PříspěvekNapsal: 10.12.2019 - 00:13 
Offline
hejtman
hejtman
Uživatelský avatar

Registrován: 19.05.2005 - 10:48
Příspěvky: 8822
Bydliště: Athény východních Čech
MLÁDÍ a ZRÁNÍ obsahuje kapitoly:
Trocnov
Jméno Žižka
Člověk na okraji
V polských službách


Tyto kapitoly se věnují etapám Žižkova CV, o nichž toho víme ještě méně než málo. Recenzentovi však nepřísluší líčit - byť stručný - obsah jednotlivých kapitol, ani závěry Čornejovy poctivé badatelské práce, aby neodradil potenciálního čtenáře od četby.

Pro toto období se nedostává pramenů, potažmo relevantní informace, které by šly z nich vytěžit. Čornej to vždy neopomene zmínit, aby bylo zřejmé, kde stále tápeme. Přesto se tato část knihy snaží odpovědět na problematiku a otázky, které se probíraly i na tomto DF, zejména tyto:
Žižkovo dětství a řemeslo
Potomci Jana Žižky
Žižkovi příbuzní
Původ jména Žižka
Význam symbolů a barev rodovém erbu Jana Žižky z Trocnova

Nakolik uspokojivě dokázal autor této odborné publikace na tyto víceméně složité a naléhavé otázky odpovědět a zda vůbec mohl, ponechávám zcela na úvaze laskavého čtenáře. Toto konstatování může vzbudit zvědavost těch, kteří ještě nejsou rozhodnuti si knihu přečísti, i když s tímhle záměrem to nebylo apriori napsáno.

pokračování ...


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: hlava II
PříspěvekNapsal: 12.12.2019 - 20:55 
Offline
hejtman
hejtman
Uživatelský avatar

Registrován: 19.05.2005 - 10:48
Příspěvky: 8822
Bydliště: Athény východních Čech
PRAHA – ČECHY – EVROPA
1. Nový římský král: Zikmund Lucemburský
2. Souměstí nad Vltavou
3. Záhady pražského pobytu
4. Na dvoře královském
5. Pouta k Vyšehradu
6. Čtyři obraty Václava IV.
7. Dobývání hradů aneb o boji duchovním a tělesném
8. Svolání koncilu
9. Český reformní program
10. Zrychlený tep dějin
11. Přerod
Pozn.: číslování kapitol - autor recenze

Jen trochu poučenější čtenář resp. návštěvník našeho DF z uvedeného přehledu kapitol II. hlavy na první pohled uzří, že její součástí je analýza jistých východisek, které autor publikace potřeboval sdělit a vysvětlit čtenáři, než se s nasazením jemu vlastním pustí do dalšího vyprávění počínaje rokem 1419. Ano, čtete správně - vyprávění. :!:
To se týká zejména kapitol 2., 9., 10. a 11. Tyto kapitoly jsou velice důležité pro pochopení souvislostí, složité a husté sítě problémů, které museli řešit duchovní i světští protagonisté revoluce. Čtenáře uvádí do spletitých chodeb labyrintu, kterým bloudily historické postavy husitské epochy a jímž se ubíraly strhující události první fáze husitské revoluce, zakončené Žižkovou smrtí. Po jeho skonu už nic nebylo jako dříve.
Petr Čornej se také velice pečlivě - jako asi nikdo dosud - zabývá okruhem vyšehradských manů.

Dovolil bych si upozornit zejména na kapitoly 2. a 3., které opět transparentně dokládají, jakým znalcem husitské Prahy Petr Čornej je. :thumbup: Autor recenze je bytostně přesvědčen, že ze současníků tím největším! Jistě bychom Petrovi i sobě přáli, aby tyto své úžasné vědomosti přenesl na papír a zpracoval tak nový, moderní dějepis Prahy (nejen?) 15. věku. Někomu by se mohlo moje hodnocení zdát nadnesené, ale když čtete o tom, kde se jaký dům v metropoli oné doby nacházel, co tam stojí dnes, pod jakým čp. ho najdete, kdo tam tehdy bydlel etc., tak náhle poznáte, že podle Čornejova "bedekru husitské Prahy" byste se po ní pohybovali s jistotou a při aplikaci ani ne moc bujné fantazie byste se viděli jak ten Matěj Brouček ve svém opileckém snu z XV. století. Ale zpátky od Svatopluka Čecha k Petru Čornejovi ...

Velice důležitá je kapitola 7., kapitola o světském a duchovním meči, jaký z nich by kdo aplikoval, kterým z nich by se měly řešit nastalé problémy ap. Seznamujeme se s pojetím Jakoubka ze Stříbra, Petra Chelčického, který Žižkovi vyčítal jeho kruté zacházení světským mečem, názory univerzitních mistrů i radikálů. Ten, kdo obtížně chápe onu dobu, by mohl zvolat: "Jejich starosti bych chtěl mít!" Ale věřte, že v daných souřadnicích místa a času to bylo něco, čím se husité jako dědici Husova odkazu museli chtě nechtě zabývat, protože zanedlouho, když čas oponou trhnul, se z tohoto akademického sporu stala otázka života a smrti. Nevím, zda si to Petr Chelčický v bezpečném zákoutí své tvrze vůbec uvědomoval. Chtěl bych ho vidět, jak stoje na zemských hranicích mává bílým hadrem na klacku proti armádě první kruciáty a Zikmunda spolu s Pipo Spanem se snaží přesvědčit, že teď se bude vyjednávat, protože meč duchovní je to pravé ořechové pro řešení nároků právoplatného dědice Koruny české. No, tak jsme se zasmáli :D a nyní se vraťme zpět k našemu tématu.
Čornej se v této kapitole zabývá kromě toho, co je uvedeno v názvu kapitoly 7. před "aneb", i tím, čeho jsme se nemohli nedotknout také na našem DF v tomto tématu (k tomu viz také ještě tento příspěvek).

Kapitola 9. je pochopitelně o husitském pojetí Božího zákona a o husitském programu reprezentovaném 4 pražskými artikuly s akcentem na kalich. "Revoluce" bez programu mizí "do týdne" v hlubokém propadlišti dějin. Toto nepsané pravidlo beze zbytku potvrdila husitská revoluce, která českou reformací ve finále vyústila v Kutnohorský náboženský mír (1485), jenž definitivně potvrdil kalich, potažmo náboženskou svobodu.

V 10. kapitole Čornej mj. logicky zdůvodňuje docela prostý důvod, proč se Žižka neobjevil mezi 452 signatáři stížného listu (nepečetil ho) proti upálení mistra Jana Husa. Čornejovy důvody jsou věrohodné a není k nim, co dodat.

Dle skromného názoru recenzenta jednou z nejdůležitějších kapitol celého díla je ta 11. Řeší totiž zásadní otázku, proč se Žižka přidal na stranu husitskou s jejím pojetím Božího zákona a nezůstal na té druhé straně hlubokou škarpou rozdělené společnosti (nepřipomíná nám to něco? :wink: :) ).
Lapidárně řečeno - protože se obával věčného zatracení (namísto spásy!) kvůli svým těžkým hříchům zejména z období jeho neblahého působení v lapkovských družinách, kdy se Jan Žižka pohyboval objektivně mimo zákon. Zda to byl skutečný důvod nevíme, ale je to hypotéza převelice pravdě podobná. Tento názor Petr Čornej zastává již velice dlouho, ale autor recenze se přes výše zmíněnou vysokou míru pravděpodobnosti k Čornejově hypotéze staví skepticky.
Nechce se mi to však blíže rozvádět, protože postoj mé maličkosti není v tomto ohledu až tak důležitý. Pokud by to přesto náhodou někoho zajímalo, tak svého času se na tomto DF na toto téma rozproudila vášnivá až "lítá" diskuse, jejíž počátek naleznete zde, bod ad 6) a následná diskuse mezi recenzentem (JM) vs. Theodor ...

Z výše uvedeného vyplývá, že se jedná o důležitou část celého díla, která uvozuje první bouřlivý revoluční rok 1419. Prof. Čornej moc dobře věděl, proč tyto veledůležité kapitoly hlavy II nemohu v recenzované knize chybět, což je velice pozitivní zjištění - jistě nejenom! - recenzenta.

pokračování ...


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: hlava III
PříspěvekNapsal: 21.12.2019 - 18:47 
Offline
hejtman
hejtman
Uživatelský avatar

Registrován: 19.05.2005 - 10:48
Příspěvky: 8822
Bydliště: Athény východních Čech
ZROZENÍ VOJEVŮDCE
1. V předvečer bouře
2. První den revoluce
3. Život bez krále
4. Polnice sedmého anděla
5. Město slunce
6. Skonání věků
7. Sudoměř
Hlava II zahrnuje období od února 1419 do bitvy u Sudoměře 25. 3. 1420.

Tato část knihy analyzuje příčiny první pražské defenestrace a její konsekvence, které vedly k revoluci, husitským válkám, a končí příchodem Žižky na Tábor.

"Novoměstskou defenestrací však především začíná husitská revoluce," píše na str. 161 Petr Čornej a recenzent dodává: revoluce, která se stala "revolucí před revolucemi". Nedávno jsem se setkal s názorem, že pojem "husitská revoluce" vymyslela marxistická historiografie, tudíž je zavádějící a tendenční. Pomineme-li fakt, že bolševik říkal tomuto období spíš "husitské revoluční hnutí", tak Čornej dokládá, že substantivum "revoluce" k husitské epoše neodmyslitelně patří, je to název přesný i správný, jak potvrdil další vývoj, a to i přesto, že husité tento pojem neznali, tudíž ho ani nepoužívali. BTW. Podobně je tomu s termíny "husitská levice, pravice, střed, konzervativci" atd. (k tomu viz sem).

Tato hlava též pojednává o husitských poutích na hory, významném to fenoménu z roku 1419. Čornej velice pečlivě hledá a samozřejmě i nachází to, kde husitští exegeti (vykladači Bible) vybírali odkazy v Bibli pro setkávání na horách a příklady, jak mají probíhat. Autor zároveň potvrzuje, že skutečně svého Žižku psal doslova "s Biblí v ruce" (viz tady). A je to na této odborné publikaci znát, protože je na mnoha místech doplněna odkazy na Bibli a citacemi z ní přesně v těch souvislostech, které husitští exegeti aplikovali na život v husitské komunitě v 15. věku.

Ano, polnice "svaté války" zadula mocným hlasem! Mnohé její hlas svolával k boji na obranu Božích pravd do boje za Boží zákon. Jiné, protivníky těch prvně jmenovaných, svolávala do boje proti kacířům a pod tímto heslem byl též pozvedán kříž. Kde se vzal pojem "polnice sedmého anděla"? No, přece v Apokalypse, poslední knize Nového zákona Písma svatého, tj. ve Zjevení Janově: "Zatroubil sedmý anděl. A ozvaly se mocné hlasy v nebi: 'Vlády nad světem se ujal náš Pán a jeho Mesiáš; a bude kralovat na věky věků.'" (Zj 11, 15) Tento 15. verš z 11. kapitoly Apokalypsy velice výstižně - dle husitských vykladačů Bible - předjímal nastávají čas.

Čornej na pozadí příkladu pěti vyvolených měst (Plzeň, Klatovy, Žatec, Louny a Slaný) vykládá Žižkovu cestu z Prahy přes Plzeň na Tábor. Cestou musel jednooký hejtman podstoupit bitvu u Sudoměře, které prof. Čornej věnoval samostatnou kapitolu. Autor na takřka 17(!) stranách, na základě všech dostupných pramenů až "na jednotlivé šroubky" rozebral tuto veskrze zajímavou bitvu, v níž Žižka dle dobových pravidel zvítězil, protože zůstal do rána na bojišti. Nezapomněl ani na Vávrovu filmovou trilogii, v níže je tato bitva barvitě vylíčena.
I zde se autor recenze s autorem publikace v názorech na Vávrovo filmové dílo poněkud rozchází, ale i tom se na tomto DF již psalo, viz tady. To však není vůbec důležité! Tuto poznámku "pod čarou" připojuji pouze(!) z toho důvodu, abych dokladoval, jak je Vávrova trilogie stále kontroverzním filmovým zpracováním. Dnes už se však o tom dokážeme s Petrem pobavit věcně a bez jakýchkoli emocí a nemá to vůbec žádný vliv na moje hodnocení této odborné publikace.

pokračování ...


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: hlava IV
PříspěvekNapsal: 26.12.2019 - 08:50 
Offline
hejtman
hejtman
Uživatelský avatar

Registrován: 19.05.2005 - 10:48
Příspěvky: 8822
Bydliště: Athény východních Čech
TÁBOR A PRVNÍ KRUCIÁTA
Krvavé Velikonoce
Vyhlášení kříže
Polní velitel
Proti všem
Zápas o Prahu
Spory o bitvu

Přestože nadpis kapitoly je výmluvný, připomenu, že na 76(!) stranách je vylíčeno relativně krátké období od Žižkova příchodu na Tábor do bitvy na Vítkově.

Podobně jako Jan Žižka navzdory dobovým konvencím klidně ve svém věku válčil v zimním období, nehleděl ani na nejdůležitější křesťanské svátky, Velikonoce. Bojoval přece na té správné straně za Boží pravdy zprostředkované Božím zákonem. K tomu viz tato část recenze.
Na základě dostupných pramenů Čornej analyzuje dobytí tvrze v Sedlci a Pintovu roli v této krvavé "jednoaktovce".
BTW. I tyto události se zde na tomto DF probíraly, takže si je můžete zpřesnit, či doplnit na základě Čornejovy interpretace. Pochopitelně to se týká "pouze" těch, kteří si recenzovanou publikaci přečtou, či lépe řečeno prostudují.

Kapitola "Polní velitel" nepojednává o Žižkových vojenských zásadách a zvycích jako polního velitele, nýbrž rovnou vypráví o událostech jara roku 1420. Zde je třeba ocenit to, jak autor nesmiřitelné počínání jednookého hejtmana a jeho vojska v tomto období líčí vyváženě s tím, že míru tohoto běsnění takto výstižně shrnuje v závěru kapitoly: "Táborská ničivá jarní smršť, plná krutého násilí, provozovaného ve jménu božího zákona, znechutila Čeňka z Vartenberka natolik, že se rozhodl pro spolupráci se Zikmundem." (str. 252) Domnívám se, že k tomu není třeba cokoli dodávat, jak je uvedená citace výstižná.

Podobně, jak Petr Čornej zanalyzoval bitvu u Sudoměře (viz předchozí část recenze), stejně poctivě se věnuje i bitvě na Vítkově vč. toho, co jí předcházelo (vyhlášení I. kruciáty ve slezské Vratislavi) a následovalo po ní. Autor recenze považuje za důležité akcentovat následující "detaily". Čornej víceméně potvrzuje průběh bitvy, který se objevil v tomto článku, a to je velice pozitivní zjištění pro náš web a zároveň ocenění autora onoho článku. Vysvětluje mj. například, proč pomoc z Prahy obráncům srubů přišla tak pozdě (často diskutovaná "záhada") a další aspekty bitvy na Vítkově hoře, brzy po bitvě přejmenované na Žižkov, ve slangovém označení "Žižkaberg".
Josef Pekař tuto bitvu označuje jako šarvátku, s čímž Petr Čornej - pro mnohé čtenáře možná překvapivě - polemizuje a přesvědčivě vysvětluje své důvody. Podrobně se zabývá i jednáními, která následovala po bitvě, což je taky velice důležité, protože nám to přibližuje vztahy mezi husity a stranou protivnou zejména z toho pohledu, že po porážce I. kruciáty ještě zdaleka nenastal příhodný čas, aby katolická církev na požadavky husitů přistoupila. K tomu došlo až o dlouhých 12 let později na jednáních v Chebu.
Netřeba snad zdůrazňovat, jak je s výše uvedenými souvislostmi důležitá poslední kapitola IV. hlavy, v níž se autor mj. zabývá velice erudovaně konsekvencemi této "šarvátky" pro stranu vítěznou i poraženou.

pokračování ...


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: hlava V
PříspěvekNapsal: 28.12.2019 - 13:10 
Offline
hejtman
hejtman
Uživatelský avatar

Registrován: 19.05.2005 - 10:48
Příspěvky: 8822
Bydliště: Athény východních Čech
ŽIŽKA PŘED BRANAMI
Křehké spojenectví
Hledání krále
Boje na českém jihu a jihozápadě
Body zlomu
Prachatický masakr
Podstatné a vedlejší
Tenkrát na západě (a severozápadě)
Táborský rozkol
Slavné tažení
Čáslavský sněm

Kapitoly této hlavy zahrnují zhruba roční období od pol. r. 1420 do pol. roku 1421.

Tato část knihy pojednává o období plné krvavého násilí, které Čornej nijak nepřikrášluje, nezamlžuje, ani neomlouvá, nýbrž se snaží s profesionálním nadhledem o hodnocení a analýzu těchto událostí v dobových souvislostech. Zároveň však nezapomene sem tam dodat i to, na co se po listopadu '89 jinak často zapomíná, totiž to, že podobnou brutalitou disponovala i strana protivná.
Temné stránky husitství z tohoto období nad netřeba nijak zdůrazňovat, přesto bych si dovolil připomenout nekompromisní dobytí 4 měst: Prachatic, Chomutova, Berouna a Českého Brodu a Žižkovu likvidaci táborských pikartů v Klokotech.

Hegemonem husitských Čech se stává Praha, a to jak v oblasti vojenské tak i politické, přestože spory s táborským radikalizmem o pro nás obtížně pochopitelné marginálie přetrvávají. Do tohoto slavného období husitské Prahy spadá jarní tažení do východních Čech, kterého se zúčastnil i Jan Žižka. Konečně do husitských rukou padlo u druhé největší město Kutná Hora.

Samostatná kapitola je věnovaná nadčasovému významu Čáslavského sněmu, který se postavil nad panovníka a 4 pražské artikuly povýšil na ústavní zákon husitské země.

Tato část knihy je opětovným dokladem Čornejovy erudice nejen co týče popisu a analýzy historických událostí doplněných pečlivou komparací pramenů, ale především jeho přirozené snahy o vyváženost a pokud možno objektivní hodnocení této tak složité a kontroverze vyvolávající epochy našich národních dějin.

pokračování ...


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: hlava VI
PříspěvekNapsal: 05.01.2020 - 00:04 
Offline
hejtman
hejtman
Uživatelský avatar

Registrován: 19.05.2005 - 10:48
Příspěvky: 8822
Bydliště: Athény východních Čech
JOBOVA NOC
Světlo v temnotách
Pražské vření
Hra o trůny
Svár o adamity
Dramata nevlídného podzimu
Zikmundova katastrofa: Kutná Hora – Německý Brod
Pád Jana Želivského
Litevský kníže
Žižkovi bojovníci

Jobova noc je příznačný název této hlavy, neb začíná Žižkovým zraněním druhého oka, které utrpěl při obléhání hradu Rabí, a končí neúspěšným obléháním pevného hradu Karlštejna a odchodem zemského správce Zikmunda Korybutoviče z Čech koncem prosince 1422, kdy se uzavírá jeho první vladařská mise v husitské zemi.
Součástí je pochopitelně též kapitola týkající se porážky, či přesněji řečeno rozpadu II. křížové výpravy u Žatce, která skončila blamáží i bez Žižkova přispění. Epilog této kruciáty vyplnila katastrofální porážka ryšavého Lucemburka u Haber a Německého (dnes Havlíčkova) Brodu, na níž má naopak největší zásluhu slepý hejtman.

V kapitole o adamitech, resp. naháčích a jejich likvidaci se Čornej soustřeďuje především na to, aby přes mlhu skoupých nebo tendenčních zpráv o této poslední skupince táborských pikartských extrémistů spatřil aspoň nějaké kontury jejich tragického příběhu. Autor určuje lokalitu působení této sekty do prostoru Valovského lesa (Valské polesí) "na ostrově" v řece Nežárce (tehdy nazývané Včelnicí) nedaleko vsi Val (viz str. 425). Čornej se snaží demýtizovat smutný příběh naháčů, pro něž Žižka nenalezl žádného slitování. Autor recenzované knihy se v této kapitole se ctí vyrovnává se všemi známými zkazkami i některými zajímavostmi, jež se kolem adamitů za 6 století nahromadily.

Na neméně tragickém příběhu Jana Želivského Petr Čornej dokládá, že touha po moci a opojení z ní není zdaleka jen záležitostí, kterou tak důvěrně známe ze současnosti. U zběhlého mnicha ze Želivi se to stává ještě horší tím, že sám porušil artikul zakazující světské panování kněží ve stylu káži vodu, ale piji víno. Jan Želivský si sám zadělal na předčasný konec svého života, který si jistě vůbec nepřipouštěl. Ortel si nad sebou vyřkl svojí neúspěšnou vojenskou výpravou k Mostu a zbytečnou popravou Jana Sádla ze Smilkova po nastolení teokratické diktatury v Praze. Příběh o Janu Želivském líčí Čornej opět velice vyváženě a s jeho typickým odstupem a nadhledem.

Tuto citaci z kapitoly "Žižkovi bojovníci", str. 477 si prostě nemohu odpustit:
"V polovině roku 1422 nás prameny na delší opouštějí. Tápeme tudíž v temnotách, úpěnlivě hmatáme po náhodných oporách a jsme vděčni za každý záblesk, který alespoň na chvilku matně osvětlí osamocený detail, aniž máme jistotu, že neklopýtáme za mámivou bludičkou. Možná obdobně vnímal okolní svět po zranění u Rabí Jan Žižka." (zvýraznění JM)
Autor recenze je přesvědčen, že tento půvabný až poetický text popisující absenci pramenů je dalším střípkem do pestrobarevné mozaiky, která vytváří ucelený obraz o tom, jak lze i navýsost vědecké dílo podat čtenáři v nadstandardně čtivě přijatelné podobě. Již podruhé a zcela záměrně výše uvedenou ukázkou z recenzované publikace klade recenzent důraz na důležitý a nepřehlédnutelný fenomén této knihy. To však může ocenit jenom ten, který si Čornejova Žižku pozorně přečte.

pokračování ...


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: hlava VII
PříspěvekNapsal: 12.01.2020 - 07:11 
Offline
hejtman
hejtman
Uživatelský avatar

Registrován: 19.05.2005 - 10:48
Příspěvky: 8822
Bydliště: Athény východních Čech
ČESKÝ VÝCHOD
Rozchod s Táborem
Nový počátek
Hořice
Konopiště - Kalich - Panna
Strauchův dvůr: revoluce na rozcestí
Základy Žižkova svazu
Uherský hlavolam
Svatohavelská koalice
Hejtmanova ofenzíva
Libeňský mír
Na prahu věčnosti
Pozůstalí

Tato hlava začíná Žižkovým odchodem z Tábora do východních Čech a končí jeho smrtí u Přibyslavi 11. října 1424.

V první kapitole Čornej precizuje a analyzuje ještě podrobněji než v této studii příčiny odchodu Jana Žižky z Tábora do východních Čech. Od tohoto momentu se východočeské husitství stává přinejmenším stejně významným fenoménem jako to jihočeské, táborské, ne-li ještě větším. Dokladem toho je i recenzovaná publikace.
Jiná kapitola se zabývá principy, na nichž byl nový svaz budován, a tzv. Žižkovým vojenským řádem.

V kapitole "Uherský hlavolam" autor zase rozvíjí závěry o údajném Žižkově tažení do Uher, které předložil již v kapitole "Tři Žižkova tažení" z této publikace.

Kapitola o bitvě u Hořic popisuje další bitvu, na jejímž příkladu autor recenzované publikace předkládá argumenty týkající se toho, jak málo víme o převážné většině Žižkou svedených bitev, a to nejen z pohledu jejich průběhu, nýbrž i jejich přesnějších lokalizací. Pro mnohého čtenáře to může být překvapivé zjištění, ale bohužel je tomu tak, jak nás o tom bez náznaku romantické nostalgie přesvědčí sám autor, který moc dobře ví, proč tomu tak je.

Kapitola o svatohavelské koalici pojednává o genezi a složení této koalice zaměřené zcela zřetelně proti vzrůstajícímu Žižkovu vlivu a jeho nového východočeského bratrstva. Hned následující kapitola je o bitvě u Malešova, jedné z nejkrvavějších bitev husitského věku a nejkrvavější bitvě vůbec, kterou slepý hejtman svedl. Na můj vkus se Petr Čornej málo zabývá notoricky známou legendou(?) s pícními vozy naplněnými kamením, které prý vítězní husité nechali spustit do údolí na na nepřítele. Dle mínění autora recenze je to škoda, neb laická veřejnost pokud něco málo ví o této bitvě, tak ji má spojenou právě pouze(!) s vozy s naplněnými kamením. Čornej v kapitole "Hejtmanova ofenzíva" opět akcentuje potíže s lokalizací bitvy u Malešova.

Polistopadový názorový mainstream týkající se Jana Žižky zdůrazňuje spíše konzervativně "katolické" vnímání neporaženého vojevůdce. V kapitole "Libeňský mír" Čornej přesvědčivě vyvrací tento ahistorický pohled na "silničního lapku, vraha a žháře". Žižka je zde vnímavému čtenáři, který se nebrání poučení, představen jako muž kompromisu ochotný ke smíru a jako zbožný křesťan, jenž je schopen i velkoryse odpustit. A to v době plné brutality, nenávisti a zavilého nepřátelství věru není málo!

O Žižkově skonu kdesi "na drahách" u Přibyslavi byly popsány stohy papíru, přesto i Čornej se o závěru bouřlivého života polního hejtman nemohl nerozepsat podrobněji. Hodně prostoru je v publikaci věnováno převozu vojevůdcových ostatků, jejich uložení v kostele sv. Ducha v Hradci Králové a pozdějšímu nejasnému a mnoha záhadami obestřenému přemístění do kostela svatých Petra a Pavla v Čáslavi. Samostatná kapitola je věnována Žižkově velitelské závěti. To jsou jistě důležité a nezbytné informace, které jsou navíc očekávatelné.
Bohužel čtenář se nic nedozví o dobývání hradu Ronova nad Sázavou a o názoru na legendární(?) vypravení smutečního průvodu se zesnulým právě z tohoto hradu.

Poslední kapitola je věnovaná, jak sám název napovídá, pozůstalým Jana Žižky. Tato část knihy přináší další erudované zpřesnění záležitostí, jimž jsme se hodně na tomto fóru také věnovali v tématech této kapitoly.

pokračování ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: hlava VIII + závěr
PříspěvekNapsal: 14.01.2020 - 10:48 
Offline
hejtman
hejtman
Uživatelský avatar

Registrován: 19.05.2005 - 10:48
Příspěvky: 8822
Bydliště: Athény východních Čech
... dokončení

TVÁŘ VE STÍNU
Jaký byl
Na soudu historiků


Kapitola "Jaký byl" shrnuje ve "zkratce" Zižkovu podobu, povahu, charakter, vztah k svátost eucharistie, vlastnosti a přednosti polního velitele, jeho přínos pro válčení v době pozdního středověku ap. Tam, kde se Čornejovi nedostává relevantních dat, opět erudovaně domýšlí.

Druhá kapitola je o vnímání geniálního vojevůdce známými historiky a jejich školami s akcentem na Pekaře, který je autorem-předchůdcem Petra Čorneje co týče velkých monografií o Žižkovi. Značná část kapitoly je věnována mj. též husitskému kronikáři Vavřinci z Březové a jeho vztahu k Žižkovi. Autor recenzované knihy se pochopitelně adekvátně věnuje i nezpochybnitelnému přínosu Františka Palackého pro věc husitství a zhodnocení role Jana Žižky v našich národních dějinách.
Autor recenze postrádal aspoň letmou zmínku o zahraniční husitologii reprezentované např. Howardem Kaminskym a evropskou historiografií německy mluvících zemí, která se věnuje husitství.

OBRAZOVÁ PŘÍLOHA (48 stran) - obsahuje spoustu barevných obrázků, z nichž některé čtenář důvěrně zná z GALERIE našeho webu a jejích sekcí Ilustrace i Památky a místa.

ZÁVĚREČNÉ SLOVO - autora je jeho upřímným vyznáním, jak dokládají následující dvě citace, které jsem si dovolit do této recenze vybrat, neboť jsou dle mého soudu charakteristické a svědčí o mnohém, mj. i o jisté míře autorovy pokory před tématem, jehož se autor nezalekl ...
1) "Kniha o Žižkovi je dopsána.
(...)
Postupně jsem opouštěl obraz ideálního hrdiny a s bolestí v duši zjišťoval, že Žižka byl komplikovanější osobností, než jsem se původně domníval, že i on měl své problémy a negativní stránky, ostatně jako celá husitská epocha. Tím zajímavější, napínavější a dobrodružnější pro mě bylo poznávat životní běh trocnovského zemana, pokoušet se o průnik do jeho vnitřního světa a snažit se o pochopení jeho činů v kontextu převratné, barvité, vzrušující a každopádně velké doby. Jistotu, zda se mu to podařilo, nebude mít autor nikdy." (str. 658)
Autor recenze je přesvědčen, že se to Petru Čornejovi podařilo.

2) "Neskrývám, že jsem práci napsal především pro české publikum, k němuž promlouvám celý život. Téma samotné sotva niterně osloví zahraničního čtenáře, pokud nemá k husitství, k českým dějinám a k českému prostředí hlubší vztah. I když jsem 'neobsluhoval anglického krále', dokážu ve svém věku bezpečně předpovědět, kdo knížku pochválí, kdo ji odmítne, kdo se pozastaví nad její staromódností i (zdánlivě) chabým teoretickým zázemím a kdo s gustem předestře, co všechno v ní chybí, kde jsem se dopustil chyb, přehlédnutí i překlepů. Patří to k věci. Starobní důchodce se ale těší svobodě a 'dobové tance' ho nemusí trápit. Nežene se za tituly, za posty, ani za body, ryze formálně hodnotícími odvedený badatelský výkon. Ví, že každé dílo, natož vědecké, je nedokonalé, protože poznání se řítí neustále kupředu a dosažené poznatky rychle zastarávají. Tak tomu je a bude i v případě knihy, na niž jsem se několik desetiletí připravoval (viz až trapně dlouhý výčet mých studií v seznamu literatury [bezmála 50 položek - pozn. JM]) a kterou jsem musel napsat, abych zůstal sám sebou." (str.659)
Jako recenzentovi mi ještě dovolte připojit svoji privátní zkušenost z debat na sociálních sítích. Ano, i zde se vedou občas vášnivé diskuse o husitství se všemi negativními průvodními jevy tohoto kontroverzního média. Příznivci i nesmlouvaví odpůrci husitství, zástupci na tyto dvě základní skupiny rozdělených zájemců o historii, ti všichni se budou dovolávat Čornejova Žižky, ač každý se bude vyjadřovat k husitskému hejtmanovi ze svého černobílého pohledu. Pro jedny bude Žižka hrdinou, pro druhé padouchem. A tak neposlouchajíce se navzájem, budou na sebe pokřikovat z obou stran tohoto jejich maličkého zabahněného příkoupku.
V autorově závěrečném slově pochopitelně nechybí ani jeho poděkování, v němž jsou na prvním místě uvedeni lektoři recenzované publikace, obětaví pracovníci knihoven a též pracovníci Nakladatelství Paseka (mimochodem již vydalo aktuálně celkem 11.000 výtisků a počet dost možná dosáhne 15.000 – i tato čísla jsou velice výmluvná).

Recenze Čornejova Žižky je dopsána. Jistě by se tedy slušelo uvést přednosti publikace. To je věru obtížný úkol, neb je jich tolik, že jeden neví, čím začít. Navíc některé byly již v této recenzi zmíněny. Abych se neopakoval, pokusím se některé alespoň rozvést.
Je to především několikrát zmiňovaná "přítulná" čtivost. Na tomto DF se několikrát psalo o tom, že není vůbec jednoduché napsat vědeckou práci čtivě. Někdo by to mohl dokonce považovat za protimluv, Čornej s bravurou sobě vlastní však opět potvrdil, že to možné je! Dokladem čtivosti této překrásné knihy je i to, že místy je psána s lehkým a někde latentním humorem. Petr se svým renomé a s vědomím o jaký text se jedná, jím však šetří, jak vzácným kořením, přesto jsem se při přečtení jedné věty neubránil hlasitému smíchu, který se ozval do takřka hrobového ticha mého pokoje. To se mi snad ještě u žádné Petrovy odborné publikace nestalo.

Recenzovaná biografie je psána velice vyváženě a nezaujatě, což musí potvrdit každý, kdo si knihu pozorně přečte. Je to dáno především autorovým profesionálním nadhledem a jeho erudicí podepřenou mnohaletými zkušenostmi a poctivou i mravenčí badatelskou prací, kterou bych se nebál nazvat úmornou dřinou. Kde je pramenů poskrovnu, tam se je Čornej snaží aspoň do mrtě vytěžit, či aplikovat nový pohled na ně samotné nebo při komparaci s jinými. Všichni víme, nebo aspoň tušíme, jaký je vztah prof. Čorneje k husitství. Přesto dokáže být i k Janu Žižkovi "Pekařovsky" kritický, zároveň však objektivní a nezatížený pražádnými předsudky.
Autor recenze je přesvědčen, že neúplný seznam pozitiv, uvedených v tomto odstavci, je tou druhou nejdůležitější předností této vědecké práce. Kdokoli ji však může klidně předřadit i před onu čtivost a domnívám se, že se vůbec nic nestane.

Kniha má promyšlenou a pečlivě vystavěnou koncepci (k tomu viz sem), která se autorovi dle mého skromného názoru ani jednou nerozkývala, natož aby hrozila zborcením. To je velice důležité zjištění, protože u takto obsáhlých vědeckých prací se to může stát velkým problémem. Přestože František Šmahel přesně to samé ocenil u Pekaře v předmluvě k poslednímu fotoreprintu z r. 1992 jeho Žižky, troufám si tvrdit, že obě koncepce jsou nesrovnatelné v tom smyslu, že ta Čornejova je pro současného čtenáře přece jenom srozumitelnější a přístupnější.

Všiml jsem si jedné zdánlivé maličkosti, která ve vědeckých historiografických pracích je zcela výjimečná. Prof. Čornej se totiž neštítí vysvětlit některé odborné, či méně známé výrazy, ba dokonce překládá do češtiny latinské výrazy a citace celých latinských vět. To nepochybně ocení zejména laický čtenář.

Dostávám se k nedostatkům recenzované odborné publikace. Doufám, že jsem nehledal špatně, ale žádné jsem nenašel. Pokud se někdo domnívá, že nějaké chyby, přehlédnutí či překlepy našel, může je směle uvést v tomto vláknu jako svoji dílčí "recenzi" podobně, jako je tomu u recenzí jiných knih na tomto DF. Jistě něco chybí, když autor o celou jednu desetinu svůj text zkrátil (k tomu viz také sem).

Na úplný závěr recenze je třeba zodpovědět poslední obligátní otázku, na niž jste v mých recenzích už také zvyklí. Komu je tato kniha určena? Všem těm, kteří se chtějí seznámit – možná poprvé v životě – s opravdu odborně věrohodným vhledem nejen do Žižkova bouřlivého života (s akcentem na posledních pět let jeho života, jenž cele obětoval věci revoluce), nýbrž i s dějinami husitství první čtvrtiny 15. věku, a myslí to naprosto vážně. Protože Čornejův Žižka je napsán opravdu čtivě, může být alternativou i pro věrné Vondruškovy čtenáře, kteří by chtěli poznat husitství z poněkud jiného úhlu pohledu. To se však týká pouze vážných zájemců o tuto kontroverzně vnímanou epochu našich národních dějin. Pro ty, kteří jsou i dnes stále ještě přesvědčeni, že na Žižkových rukou ulpěla krev nevinných lidí, může být recenzovaná kniha velkým překvapením.

A tak mi už nezbývá nic jiného, než to panu profesorovi pěkně spočítat, resp. oznámkovat. Vzhledem k výše uvedenému je hodnocení autora recenze nasnadě! Tou mojí klasifikací je známka výborně. Moje maličkost si může dovolit k této známce ještě připojit hvězdičku. :clap:


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Jan Žižka - Čornej Petr
PříspěvekNapsal: 20.01.2020 - 07:45 
Offline
práče
práče

Registrován: 05.12.2018 - 17:12
Příspěvky: 46
Zatím jsem zhruba v druhé polovině díla. Předpokládám, že na rozdíl od pana Motyčky, se mé chápání tehdejší problematiky liší tím, že jsem stěží schopný rozeznat jednotlivé aktéry na pozadí. Návaznosti knihy na panování Karla IV., který svou moc opřel o vnější římskokatolickou církev, tj. o cizí Vatikánský vliv na úkor zdejší šlechty a o odkaz na Svatou říši Římskou, následné problematické panování Václava IV. jsou spíše dílčí. Zmínky o civilních válkách v předhusitské době nejsou žádné pokud se nepletu. I přes to, že tam musel být určitý vliv. Např. řádění Kumánů a Zikmundovo vládnutí, to asi ne každý překousl.

EDIT: smazán divný odstavec

První část je zajímavá spíše pro historiky, neustálá změť jmen, která navazují na tehdejší feudální systém a správu moci. A pak, trochu mimo, tu je Jan Žižka, který snad dle dnešního pohledu moc nesedí do svého věku. Marnotratník, který si půjčí i když ví, že to není schopný splatit. Opovědník, člověk, který šel proti právu a "pouze" na přímluvu krále dostává milost. Otázka zda to byl opravdu on nebo se jedná o shodu jmen. Byl to nelítostný vrah, škůdce, člověk, který nectil ani základní křesťanské hodnoty? Jak se někdo takový může proměnit ve vojenského vůdce husitské revoluce? Nebo právě to ho určilo jako radikálního stoupence husitství? Otázky, kterými se pan Čornej zaobírá.

Výbuch revoluce je detailně popsán, pokud bych něco mohl vytknout, chybí tu schéma, které by zařazovalo jednotlivé aktéry dle své příslušnosti (Zikmund, umírnění, radikálové) v daném čase. Následné události - bitva u Sudoměře. počátky Tábora, bitva na Vítkově se opírají o bohatší historické prameny. Akorát tu chybí mapy, nákresy bitev. Výpravy Táboritů i pod velením Žižky také postrádají mapy. Je to trochu škoda. Ano, můžu se podívat na mapy.cz, akorát dnešní význam daných lokalit je úplně jiný. Docela by mě zajímalo proč mapy a nákresy v knize nejsou např. na rozdíl od vyobrazení měst, soch, erbů..

Velké plus si zaslouží vysvětlení různých kronikářských mýtů, odkazů na bibli a problematiku čísel. Barvité popisy kronikářů trochu ztrácejí na své autentičnosti, ke škodě dějů to ale není. Další věc co by mě zajímala, jestli někdo v Polsku, v Maďarsku, nebo na Slovensku vydal v poslední době podobné historické dílo jako pan Čornej.


Naposledy upravil Vrrrrrrr dne 02.02.2020 - 22:09, celkově upraveno 1

Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Jan Žižka - Čornej Petr
PříspěvekNapsal: 21.01.2020 - 13:12 
Offline
hejtman
hejtman
Uživatelský avatar

Registrován: 19.05.2005 - 10:48
Příspěvky: 8822
Bydliště: Athény východních Čech
Vrrrrrrr píše:
... Mohou šlechtici, kteří ovládají určitá dominia čelit samotnému (i když spíše neschopnému) králi? Tedy někomu kdo měl v moci královská města, kdo držel poklady státu a samotné srdce království, nejlidnatější souměstí s různými institucemi (úřady, univerzita) ... Kdo vybíral daně, razil minci a měl právo sestavit zemskou hotovost ...
Sorry, nevím jak ostatní, ale já této otázce bohužel nerozumím. :cry:
A proč byla vůbec položena? ... :?

Vrrrrrrr píše:
... Návaznosti knihy na panování Karla IV., který svou moc opřel o vnější římskokatolickou církev, tj. o cizí Vatikánský vliv na úkor zdejší šlechty a o odkaz na Svatou říši Římskou, následné problematické panování Václava IV. jsou spíše dílčí. Zmínky o civilních válkách v předhusitské době nejsou žádné pokud se nepletu. I přes to, že tam musel být určitý vliv ...
Prof. Petr Čornej - jak jsem se o tom již tady na fóru zmiňoval - původní text zkrátil o celou jednu desetinu. :!: To za prvé. A za druhé - toto není syntetické dílo o husitské revoluci, jejích příčinách a konsekvencích, ale biografie - byť obsáhlá - věnovaná jedné konkrétní osobě. To, po čem vy voláte, najdete ve Šmahelově Husitské revoluci, typickém syntetickém díle, nebo v jiném Čornejovi.
BTW. V oné době žádný Vatikán neexistoval, i když víme, co jste tím měl na mysli.

Vrrrrrrr píše:
... Např. řádění Kumánů a Zikmundovo vládnutí, to asi ne každý překousl ...
... zejména ti, kteří tendenčně akcentují jen(!) stíny husitství a o Žižkovi tvrdí, že byl "masovým vrahem", aniž by pochopili surovou brutalitu oné doby. Mnohé z těchto lidí, kteří navíc podlehli postfaktické a katolické propagandě, nepřesvědčí ani tyto objektivní argumenty.

Vrrrrrrr píše:
... Výbuch revoluce je detailně popsán, pokud bych něco mohl vytknout, chybí tu schéma, které by zařazovalo jednotlivé aktéry dle své příslušnosti (Zikmund, umírnění, radikálové) v daném čase. Následné události - bitva u Sudoměře. počátky Tábora, bitva na Vítkově se opírají o bohatší historické prameny. Akorát tu chybí mapy, nákresy bitev. Výpravy Táboritů i pod velením Žižky také postrádají mapy. Je to trochu škoda. Ano, můžu se podívat na mapy.cz, akorát dnešní význam daných lokalit je úplně jiný. Docela by mě zajímalo proč mapy a nákresy v knize nejsou např. na rozdíl od vyobrazení měst, soch, erbů ...
Ano, to je pravda.
Ale jak říká Čornej: "... dokážu ve svém věku bezpečně předpovědět ..., kdo s gustem předestře, co všechno v ní chybí ... Patří to k věci." (str. 659).
Většinu z toho najdete opět ve výše odkazovaných Šmahelovi a Čornejovi.

Vrrrrrrr píše:
... Další věc co by mě zajímala, jestli někdo v Polsku, v Maďarsku, nebo na Slovensku vydal v poslední době podobné historické dílo jako pan Čornej.
Například:
https://www.kosmas.cz/knihy/264561/bozi-bojovnik ,.. :wink:

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: ČR Plus
PříspěvekNapsal: 22.01.2020 - 23:34 
Offline
hejtman
hejtman
Uživatelský avatar

Registrován: 19.05.2005 - 10:48
Příspěvky: 8822
Bydliště: Athény východních Čech
Na stanici ČR Plus v pořadu Ex libris komentuje v tomto vláknu recenzovanou knihu Petra Čorneje jeho žák z Pedagogické fakulty UK Eduard Burget, který také velice vhodně vybral čtené ukázky z knihy. 23minutový pořad je vlastně také recenzí této odborné publikace, i když Eduard Burget upřímně doznává, že se s Petrem zná osobně, takže jeho "recenze" bude subjektivní ..., ale IMHO vyvážená, dodává moje maličkost. :wink:
Jsem pevně přesvědčen, že kdyby byl E. Burget na našem DF zaregistrován, že by knihu oznámkoval taky známkou výborně. :idea:

Autor tohoto příspěvku byl při poslechu velmi potěšen tím, že Burget zdůraznil některé stejné věci jako on sám, vč. úvodní ukázky z knihy.

Zde si můžete pustit záznam "recenze" z archivu ČR Plus:
https://plus.rozhlas.cz/monografie-o-janu-zizkovi-z-pera-historika-petra-corneje-8138367

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: logika
PříspěvekNapsal: 23.01.2020 - 18:15 
Offline
hejtman
hejtman
Uživatelský avatar

Registrován: 19.05.2005 - 10:48
Příspěvky: 8822
Bydliště: Athény východních Čech
Karel Konečný píše:
... Právě logické myšlení je charakteristické pro autora zmiňované knihy, což však někteří přednášející nemají, a pouze memorují.
Ano.
A právě tohle mu umožňuje vytvářet věrohodné a logicky znějící hypotézy a spekulace všude tam, kde se žalostně nedostává dobových pramenů. :idea:

BTW.
To je pro autora tohoto příspěvku dokladem toho, že nejenom matematika, ale i humanitní disciplína zvaná "historie" dokáže rozvíjet logické myšlení.
Proto bych místo povinné matiky u maturity zavedl povinný dějepis, a to myslím naprosto vážně. Zabily by se totiž dvě mouchy jednou ranou. Rozvíjelo by se u naší mládeže logické myšlení prostřednictví dějepisu a navýšil by se kulturní rozhled našich mladých, který je zoufalý, co si budeme namlouvat, že.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)


Nahoru
 Profil  
 
 Předmět příspěvku: Re: Jan Žižka - Čornej Petr
PříspěvekNapsal: 24.01.2020 - 15:56 
Offline
příslušník chudiny

Registrován: 24.01.2020 - 15:21
Příspěvky: 7
Úžasná kniha, která dělá čest svému autorovi a radost čtenářům (tedy pokud náhodou nejsou apriorně zaujati vůči hrdinovi knihy nebo jejímu autorovi). Těžko mohu dát jinou známku než za jedna. A to i proto, že nejde "pouze" o skvělé odborné dílo se silnou popularizační ambicí, ale i kvůli lidskému přesahu, který je v něm obsažen a který v něm mohou postřehnout asi hlavně vnímavější čtenáři starší generace. Čornejův příběh o velkém bilancování jednoho nevšedního života má prostě sílu, která dokáže člověka upoutat a strhnout, byť se jedná o příběh z dávného středověku.


Nahoru
 Profil  
 
Zobrazit příspěvky za předchozí:  Seřadit podle  
Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 44 ]  Přejít na stránku 1, 2, 3  Další

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina [ Letní čas ]


Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 45 návštevníků


Nemůžete zakládat nová témata v tomto fóru
Nemůžete odpovídat v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete přikládat soubory v tomto fóru

Hledat:
Přejít na:  
cron
Husité - Ktož jsú boží bojovníci | © 1998-2020 M. Gelbič & J. Motyčka
TOPlist Powered by phpBB® Forum Software © phpBB Group Český překlad – phpBB.cz