Před časem jsem se setkal s názorem, že již v 1. polovině 15. století byla obléhací děla tak výkonná, že bylo třeba stavět sypané valy a tarasní zdi z kamene nasucho kladeného, neboť prý zděné hradby nedokázaly palbě odolat kvůli své křehkosti. Za příklady pak posloužily narychlo stavěné husitské pevnosti s promyšleným opevněním provizorního charakteru.
Pojem "křehkost hradeb" jsem donedávna neznal. Ani teď si nemyslím, že kamenné hradby standardních dimenzí stavěné na maltu běžné kvality byly křehké. I když je pravda, že některé "ošizené" fortifikace moc velkou důvěru nevzbuzují. Třeba hradby hradu Kašperka působí takovým "papundeklovým" dojmem. Na druhou stranu relativně tenké hradby Nového hradu u Hanušovic jsou stavěné na tak pevnou maltu, že by jistě vydržely více, než silnější zdi na maltu hubenou. Hradní bergfrit byl zničen výbuchem střelného prachu po dobytí uherským vojskem r. 1471 a mohutné bloky jeho zdiva se válí na svazích jádra. Působí dojmem monolitického betonu a prakticky vůbec se nedrolí, i když jsou 550 let vystaveny povětrnostním vlivům. Zkrátka není zdivo jako zdivo.
Jak doložit odolnost hradební zdi vůči obléhací dělostřelbě? To bychom museli pominout předsunuté fortifikační prvky, jako jsou valy a parkánová zeď a vystavit palbě přímo zdivo pevnosti. Jenže takováto "holá" opevnění nebyla v našich končinách příliš běžná.
Obléhání Konstantinopole r. 1453, kde extrémně mohutná děla drtí extrémně mohutné hradby, jaké nemá žádné evropské město, asi nebude nejlepším příkladem. Ale dobře popsáno máme obléhání švýcarského města Murten (franc. Morat) ve dnech 9. až 22. června 1476 armádou burgundského vévody Karla Smělého, jehož artilerie patřila k dobovému vrcholu. A zde skutečně bylo ostřelováno přímo "holé" zdivo hradeb, které svými dimenzemi celkem dobře odpovídají hlavní hradbě mnoha českých měst.
Město Murten bylo opevněno cca 2 m silnou zdí vysokou v exponovaných místech asi 9 m. Byla zesílena četnými věžemi a mohutným příkopem. Obě brány měly předbraní vysunutá před příkop. Městský hrad zajišťoval západní stranu města a přilehlou bránu. Parkánovou hradbu ani vnější val Murten neměl. Mezi hradbou a příkopem byla pouze jakási "berma" zabraňující sesutí těžké zdi do příkopu. Hradební zeď tak byla přímo vystavena nepřátelské palbě a podle dobového popisu obléhání můžeme posoudit její odolnost.
Murten 1476 – obléhání města burgundským vojskem a bitva se švýcarskou konfederacíMurten byl součástí Savojského vévodství, spojence Burgundska. V r. 1469 byly jeho hradby sešlé a vévoda Amadeus IX. Savojský rozšířil městská práva s podmínkou, že opevnění bude opraveno a opatřeno dělostřelectvem. Když vypukly burgundské války, byly hradby ještě vylepšovány, na což osobně dohlížel Jacob Savojský hrabě z Romontu. Na podzim 1475 však přitáhlo k městu bernské vojsko a donutilo ho otevřít brány. Anektovaný Murten se tak stává hraniční pevností Staré švýcarské konfederace.
5. března 1476 obsazuje Murten 1500 mužů z Bernu. Velí jim Adrian von Bubenberg, bývalý bernský rychtář. Město stojí v cestě burgundské armádě a je téměř jisté, že bude obleženo. Jsou čištěny příkopy, zesilovány hradby a budují se palebná postavení pro děla ukořistěná v bitvě u Grandsonu. Kácí se také hodně stromů, aby byl materiál na provizorní opravy průlomů. Konstrukcemi z klád a trámů se také zpevňují brány a slabší části opevnění. Složení posádky dle dobových záznamů: 1500 bernských, 100 žoldnéřů z Freiburgu, 114 franckých lučištníků z Murtenu, 100 neuenburgských, několik biřiců, čtyři dělostřelečtí mistři, velitel města: rytíř von Bubenberg, zástupce velitele: Guillaume d'Affry z Freiburgu, velitel dělostřelců: Ulrich Wagner.
V čele 23 000 mužů táhne Karel Smělý proti Bernu a 9. června stojí jeho armáda před branami Murtenu. Následujícího dne vyzývá Bubenberga, aby město vydal. Ten však odmítá a 11. června začíná intenzivní ostřelování hradeb těžkými děly. Švýcaři odpovídají neméně intenzivně z lehčích kusů instalovaných na věžích a hradbách, stěží však mohou zabránit obléhacím bombardám v jejich destrukční palbě.
Kvalitní burgundská artilerie pálí zblízka do zdiva a je pouze otázkou času, kdy budou prostříleny průlomy dostatečně široké pro útok. Bubenberg myslí na osud grandsonské posádky, kterou Burgunďané povraždili navzdory příslibu svobodného odchodu … a ví, že se vzdát nemůže. Je rozhodnut bránit město do posledního muže.
15. června jsou murtenské hradby na několika místech pobořeny, obránci je dnem i nocí provizorně opravují a za nimi staví barikády. Množí se úvahy o vydání města. Večer proto nechá Bubenberg nastoupit posádku a vydává rozkaz, aby byl každý zbabělec, který bude mluvit o kapitulaci, okamžitě proboden nejblíže stojícím mužem, bez ohledu na hodnost. V noci téhož dne je morálka obránců pozvednuta příchodem 200 mužů posil, kteří se přepravili přes jezero.
16. června přisouvá Karel Smělý těžká děla k východní bráně, kde jsou hradby nižší. Artilerie zredukovaná ztrátami v bitvě u Grandsonu dokáže vystřelit jen 70 ran denně, ale i to stačí. Po dvoudenní palbě je severovýchodní část opevnění natolik poškozena, že dovoluje přímý útok.
17. a 18. června ostřelují dvě bombardy také jižní hradby. Části městské zdi jsou zničené až do základů.
18. června nařizuje Karel všeobecný útok na město. Cílem je nejen dobytí pevnosti, ale i přilákání konfederační armády, která táboří asi 15 kilometrů od města. Boje trvají 8 hodin. První útok je odražen, při druhém Burgunďané pronikají do města, ale protiútokem jsou vytlačeni zpět. Průlomy v hradbě jsou provizorně opraveny palisádami … a velkými sudy (jak vidíme téměř na každém dobovém vyobrazení obléhání Murtenu), zřejmě naplněnými kamením a zeminou. V noci píše Bubenberg dopis do Bernu: "Očekáváme s pokojem v duši příchod našich vojsk a budeme Murten bránit až do své smrti."
Zatímco Murten odolává, sbírají Švýcaři armádu. Ta se schází velmi rychle. Např. oddíly z Zürichu urazí skoro 140 km do hlavního tábora u Gümmenenu za pouhé tři dny. To je slušný výkon. Karel Smělý dostává zprávy o švýcarském táboře a nechává před městem vybudovat palisádové opevnění "Grünhag", které má posílit jeho pozice v nastávající bitvě. Útoky na město končí a burgundská armáda se připravuje na bitvu.
21. června překračují první švýcarské jednotky řeku Saane a zaujímají postavení v lesích poblíž burgundského opevnění.
22. června ráno je konfederační armáda téměř kompletní. Veliteli jsou Hans von Hallwyl (šlechtic z kantonu Aargau) a Hans Waldmann (starosta Zürichu). Dopoledne nechají spočítat mužstvo, je jich skoro 25 000, tedy více než Burgunďanů, v jejichž vojsku je velký počet pomocného personálu. Je vytvořen předvoj a hlavní šik. Švýcaři postupují na Murten.
Kolem poledne zahajuje švýcarský předvoj útok na Grünhag. Palba burgundských kanónů, ručnic a kuší zabíjí stovky mužů a útok se zastavuje. Oddíly z kantonu Schwyz překonávají přírodní roklinu nazývanou "Burggraben" a napadají Grünhag z boku. Švýcarská jízda objíždí Grünhag a útočí zezadu. Zanedlouho je odpor obránců zlomen. Z burgundského tábora spěchají na pomoc tisíce těžkooděnců, šplhají do rozmoklého kopce, nejsou však schopni se Švýcarům účinně postavit. Masa 15 000 kopiníků a halapartníků se nedá zadržet.
Murtenská posádka vyráží z městské brány a zapojuje se do boje. Karel Smělý vidí, že bitva je ztracena a s několika tisíci jezdci prchá z bojiště. Hlavní část jeho vojska je obklíčena a nahnána ke břehu jezera. Zde se rozpoutávají opravdová jatka, neboť Švýcaři zajatce neberou. Mstí se za Grandson. Na 10 000 Burgunďanů je pobito či utopeno. Pouze nevelké množství prchá přes jezero na člunech. Svému osudu však neujdou a jsou pobiti na druhém břehu. Žalostné zbytky burgundské armády prchají na severovýchod a hledají spásu v lesích.
Co tedy můžeme říci k účinnosti burgundské artilerie?
Hradby města byly ostřelovány těžkým dělostřelectvem od 11. do 18. června. Během těchto osmi dnů došlo k jejich značnému poškození. Místy byly zbořeny až do základů, avšak pro úspěšný útok to přesto nestačilo. Při útoku 18. června pronikli Burgunďané do města, byli však vytlačeni protiútokem obránců. Dle soudobých vyobrazení byly průlomy v hradbách zataraseny dřevěnými palisádami a barikádami z velkých sudů. Město nebylo dobyto pouze díky včasnému příchodu švýcarské konfederační armády, která v bitvě 22. června 1476 burgundské vojsko zcela rozdrtila.
V případě Murtenu zde ještě můžeme přidat fakt, že město bránila velmi početná posádka, která disponovala velkým množstvím lehkých polních děl ukořistěných v bitvě u Grandsonu 2. března téhož roku. Těch burgundských děl padlo do švýcarských rukou celkem 419 ks a k tomu 800 hákovnic a 300 tun střelného prachu. Přednostně byly umístěny v hraničních pevnostech bernského městského státu - Freiburgu a Murtenu.
Posádka Murtenu byla mimořádně motivovaná k tomu, aby se nevzdala. Tou motivací byl již zmíněný osud obránců hradu Grandson, kde Karel porušil svůj slib a nechal všech 412 zajatců popravit. Rovněž je třeba vzít v úvahu osobnost velitele města Adriana von Bubenberg, který byl sice politik, ale zjevně i dobrý válečník a statečný člověk.
Můžeme sice konstatovat, že jednoduché gotické opevnění již nebylo schopné odolávat palbě z těžkých obléhacích děl po dobu delší než několik dní, ale na druhou stranu je třeba říci, že obrana Murtenu svůj účel splnila beze zbytku. Blokovala skoro dva týdny celou burgundskou armádu, čímž umožnila shromáždění vojska švýcarské konfederace a svedení vítězné bitvy.