Zde, na "
Ulož.to" naleznete přednášku
prof. Petra Čorneje nazvanou "
Jan Hus mezi duchovní a světskou mocí":
https://uloz.to/file/HVL9JbKTGfer/cornej-j-hus-mezi-duchovni-a-svetskou-moci-mp3V této přednášce (v 12:54 min.) Petr Čornej (mj.) říká:
"
Hus samozřejmě žije v našem dějinném vědomí jako reformní myslitel, ne-li přímo jako církevní reformátor. Víte, já to slovo, sousloví 'církevní reformátor' nepoužívám příliš rád z jednoho prostého důvodu. Protože Luther byl reformátor a Kalvín byl reformátor, to jsou lidé, kteří vlastně vytvořili nové církve, které se odštěpily od církve katolické, kdežto Hus, nikdy jeho programem nebylo rozštěpení katolické církve, naopak on usilovat o to, aby se katolická církev sjednotila, protože jednota, univerzální jednota katolicizmu pro něho byla jednou ze základních hodnot. Takže proto já rozlišuji mezi reformním myslitelem, byť velmi důrazným jako byl Hus a mezi reformátory typu Luthera a Kalvína."
Načež moje maličkost na to
zvýrazněné důrazně odpovídá: "
No, a co jako?!" ...
Jinak řečeno, s tímto Petrovým názorem nemohu souhlasit, chce se mi napsat dokonce kategoricky. Zcela pomíjím skutečnost, že Jana Husa katolická církev ústy papeže Jana Pavla II. vyhlásila církevním reformátorem, to pro mě není v tuto chvíli relevantní. Navíc mi Petrovo prohlášení připadá jako slovíčkaření, nemohu si pomoci.
Je pravdou, že Hus ani husité se nechtěli odštěpit od katolické církve, protože se domnívali, že jejich mesianistický zápal jim pomůže splnit gigantický úkol. Totiž ten, že celou katolickou církev napraví zevnitř, proto se nemohli odštěpit, takže ani Husovi to nepřišlo na mysl. Až potud s Petrem souhlasím.
Ale to přece neznamená, že reforma církve spočívá "jen" v tom, že se vytvoří nová církev, která se odštěpí od katolické. Hus a Luther působili v dobách celé jedno století od sebe vzdálených, jinak řečeno, betlémský kazatel se snažil reformovat církev v pozdním středověku a Luther s Kalvínem až v době raného novověku, která např. již znala knihtisk.
Hus chtěl u západokřesťanské církve reformovat především způsob jejího života spojený s neadekvátním bohatstvím, které bylo v příkrém rozporu se skrovným pozemským životem Ježíše Krista. To, že chtěl, aby se tato zesvětštělá církev navrátila k apoštolské chudobě prvotní církve, byl úkol vpravdě nadčasový, nadčasový tak, že nerealizovatelný. Doba k tomu ještě nedozrála.
Jednota bratrská však svým odmítnutím apoštolské posloupnosti dokázala, že čas příhodný k odštěpení se od katolické církve tu je. To však bylo až půl století po Husovi, ale zároveň půl století před církvemi, které založili Luther s Kalvínem. Zároveň je třeba zdůraznit, že Jednota se k Husovi upřímně hlásila a bez Husem započaté reformace by nebylo ani Jednoty.
Nejjednodušším prostředkem k dosažení výše uvedeného cíle – pokud se církev svého bohatství nevzdá dobrovolně – byla sekularizace církevního majetku prostřednictvím moci světské. A že v tomhle punktu nebyl Hus originální, protože před ním s tím přišel už angličan John Wycliffe (Jan Viklef), je argument poněkud zavádějící, protože Hus Viklefovo učení jednoduše nepřejal, neopsal ho pouze, ale rozvinul směrem do praxe. Jak známo, Viklef byl "pouhým" teoretikem, zavřeným mezi 4 stěnami své středověké pracovny. Mnohé "kacířské" hroty Viklefova učení Hus ulámal, korigoval ho a v některých směrech ve větší či menší míře i obohatil. O tom, jaký podíl tvořila tato Husova přidaná hodnota, nemá smysl se přít. Jak převratné byly Viklefovy myšlenky, tomu odpovídala i míra oné přidané hodnoty českého reformátora.
Hus je duchovním otcem tří (kromě kalicha)
ze čtyř pražských artikulů, z toho dva se přímo týkají církve. Ten o svobodném kázaní slova božího a o zákazu světského panování církve. Nemá smysl zde rozebírat učení o
predestinaci, neboť se jedná o velice subtilní a docela složitou problematiku. Pro naše účely úplně postačí to, co jsem se snažil postihnout v předchozím textu. Vážnější zájemce o toto téma bych si dovolil odkázat na Husův zásadní
traktát De ecclesia (O církvi). Pokud by se jenom část z Husovy kritiky církve podařila napravit, jednalo by se o reformu na onu dobu nevídanou!
Co říci na závěr?
Dle mého skromného mínění můžeme Husa směle a bez jakýchkoli rozpaků církevním reformátorem nazývat. Zda byl více církevním reformátorem či reformním myslitelem je vzhledem k výše uvedenému irelevantní.
