Děkuji Vám Martine za komentář, a to i přesto, že s ním nesouhlasím. Co mi na něm tak vadí? 1) Název článku v MF může budit rozpaky, ale dobře vystihuje význam Kalicha. Sám bych asi název koncipoval méně senzacechtivě, ale za tu dobu, co v archeologii působím jsem se naučil, že a) novinové články mají jepičí životy a b) novináři mají zkrátka jiný styl vyjadřování. Vzhledem k tomu, že mne podobný přístup nijak nepobuřuje, nemám potřebu do toho zasahovat. Co je pro mne důležité je to, při korektuře zkontrolovat faktické údaje. Dobře vím, že valná většina čtenářů zůstane u článku a dál už se jím a ověřováním informací nezabývá, pouze malé procento lidí osloví článek natolik, že se na hrad podívají, přečtou si něco podrobnějšího nebo shlédnou videa, které děláme s Historií v terénu. A podle ohlasů , o kterých vím, článek k rozšíření povědomí o Žižkově hradu přispěl. Jenom dodávám, že jsme s dalšími přáteli o Kalichu a Panně vydali knihu, na academii.edu jsou i volně dostupné články a v poslední době je na netu několik volně dostupných videí, kde si případný zájemce může informace rozšířit.
2) Píšete, že Kalich byl narychlo budován jako pevnost a že vojenskou hodnotou je jeho poloha na vysokém kopci. Tady můžu souhlasit jen s tím slovem narychlo. Kalich byl budován nejenom jako pevnost, ale i jako sídlo Žižky a jeho rodiny. Zabýváte-li se hradem podrobněji, pak zjistíte pozoruhodnou věc: opevnění a obytné prostory jsou budovány odlišnou technikou. Stavitel hradu pro obytné stavby, ale i poslední z bran, použil běžnou techniku stavění za využití vápenné malty, kdežto pro fortifikace využil "pružnější" materiály (ještě se k tomu vrátím). Toto byl evidentní záměr. Ale proč? A tím se dostáváme k úhelnému kameni celé diskuse.
3) Hrad Kalich BYL a JE naprosto výjimečnou stavbou architektury militaris. Ačkoliv se palné zbraně v Evropě objevují již ve 13. století, jejich aktivnější a promyšlené využívání proti živým cílům i stavbám se začíná prosazovat až na konci století 14. století v českém království a na území řádu německých rytířů v Pobaltí. A to tak úspěšně, že již z této doby známe různé "kriegsbuchy", které popisují, jak jednoduše zničit opevnění či věže. Staré hrady nyní byly po vojenské stránce beznadějně zastaralé. Nejenom že v Čechách byly začasté stavěny na nevýhodných polohách (ostrohy,...) bez možnosti aktivní obrany (absence střílen ve věžích, nemožnost flankování...), ale i možnosti pasivní obrany prudce klesaly. Technika stavění na vápennou maltu sice umožňuje konstruovat neobyčejně reprezentativní a okázalé stavby, ale takové zdi jsou křehké a lze jim velmi snadno ubližovat. Stačí pár projektilů z bombard či blid a hroutí se. Zkušenosti z obléhání hradů během posledních dvou desítek let krále Václava nakonec ústí v hledání řešení, jak hrady vojensky reaktivovat. A to řešení se najde. Nejdříve se jen jako provizoria začínají objevovat rozsáhlé areály opevněné hlinitými náspy a sruby v prostředí sídel spjatých s působením různých bojůvek či loupeživých družin. Takové fortifikace, protože jsou pružné a projektily jím nijak podstatně neubližují, poskytují základní ochranu, a tak není divu, že i na Točníku kolem r. 1400 ovine čelo paláce půlkruh masivního zemního náspu, který tvoří štít, kryjící hrad z jediného možného místa útoku (a stejný systém najdeme i u Malborku - mám na mysli Plavenského valy z doby 1410-11). Ale u toho nezůstalo. Vojenští profesionálové nezůstávají u pouhých pasivních linií, za kterými hrad schovají, ale vymýšlejí i aktivní způsoby obrany. Hledají cesty, jak útočníka znevýhodnit, donutit ho postupovat po úzkém terénu, vysílit ho postupným dobýváním násobených fortifikací a hlavně, snaží se ho dostat do míst, které mohou pokrýt smrtící křížovou palbou z několika výškových linií. A právě takový systém se vůbec poprvé objevuje na Kalichu, ke kterému se nyní zase vracím.
4) Stavitel 1. fáze Kalicha (na hradě jsme archeologickým výzkumem odkryli dvě stavební fáze, první z doby husitské, druhá patrně Vilém z Ilburka), ať už jím byl Jan, Jaroslav či někdo jiný, začal tím, že si vybral dominantní kopec. Tady se ještě vnucuje otázka, proč stavěl zrovna zde. Myslím, že podstatnou úlohu měla obava, aby Žižkovi před Litoměřicemi nevpadl do zad Zikmund Děčínský z Vartenberka, a že tedy byl hrad stavěn jako pevnost, ale že zároveň si Žižka chystal své osobní sídlo. Volba staveniště však nevycházela pouze z "neohrozitelnosti" kopce. Takhle to nefunguje, ani nemůže. Dnes již víme, že při obléhání 1436/37 se obléhatelé postavili s bombardou proti baště vysunutého opevnění a usilovně do ní stříleli. V příkopu kolem ní a i v jejím zdivu jsme totiž našli rozstřílené koule z bombardy. Z toho vyplývá prostý fakt, že vylézt na kopec neznamená, že budu v bezpečí. Kopec je pouze jednou z nepříjemností pro obléhatele, kterou však může překonat. A stavitel to dobře věděl. Proto koncipoval obranu v několika vrstvách. Na místě, kde se scházely cesty do hradu vystavěl předsunuté opevnění s liniovými fortifikacemi (vně násep, uvnitř příkůpek) a drobnými střeleckými sruby. Mimochodem o jeden se v l. 1436/37 usilovně bojovalo, bylo do něj stříleno ze tří směrů, jak ukázaly nálezy hrotů střel z kuše. Za tímto opevněním pokračovala cesta do hradu podél hřebene, ta cesta však byla značně úzká (max. dva muži vedle sebe), po obou stranách prudké svahy. Útok se tedy nemohl rozlít do šíře a útočníci museli postupovat v dlouhé řadě. Ale nejenom to, zároveň byli vystaveni křížové palbě z několika směrů a různých výšek. A to především díky unikátnímu prvku - vysunutému opevnění, které sestávalo z dlouhého krčku dvou souběžných hradeb a polygonální uzavřené bašty, která představovala samostatný článek obrany. Pokud víme, tak takovýto typ opevnění byl zde vystavěn vůbec poprvé v lidských dějinách. Teprve poté jej nalezneme i na dalších hradech/pevnostech - na Ostromeči, Hoštejně, Střílkách, Drahotuši, ale i na slezském Sokolci či uherském Sájonémeti (stavitelem nebyl nikdo jiný než Jiskra). A kolem r. 1500 pak podobné fortifikace zahlédneme i v Tyrolské hradní knížce Maxmiliána I. Kromě onoho vysunutého opevnění bylo jádro vybaveno několika liniemi fortifikací nad sebou. Ano, podoba fortifikací připomíná raně středověké hrady, ale o to tu nejde. Jde o to, jaký systém obrany vytváří a ten nejen že nemá s raným středověkém nic společného, ale navíc předbíhá fortifikační stavitelství o sto let a stojí na prahu novověkých fortifikačních škol. A že bylo taková fortifikace úspěšná, dokazuje minimální dvojí neúspěšné obléhání. Nejprve v r. 1421 Vartenberkem, který asi neměl moc sil na to hrad dobýt (koneckonců šlo pouze o to, blokovat místní posádku aby se nemohla spojit s dalšími husity a napadnout vojska 2. kříž. výpravy při jejich pochodu směrem k Žatci) a pak 1436/37. Tehdy byl hrad minimálně 4 měsíce obléhán, útočilo se na něj ze všech směrů, ale dobyt nebyl. Ostatně i sousední husitská Panna padla po 4 měsících teprve poté, co byl zajat její hejtman. To přeci o něčem svědčí! Nezůstávejme však pouze u Kalichu. Rozhlédneme-li se po ostatních hradech či pevnostech doby první války husitské, pak musíme být nutně udiveni. Vidíme promyšlený systém zemních bašt různých tvarů, dokonce i mnohobokých, připomínajících velikostí, podobou a funkčností pozdější bastiony. Vidíme, že bašty vytvářejí funkční systémy promyšlené obrany s flankovacími prvky, umožňující křížovou palbu, pokrývají slabá místa obrany, vhodně rozprostřeny vzhledem k terénním podmínkám. Dokonce spatříme i naprosto neuvěřitelné systémy sestávající z jednotlivých osamělých pevnůstek, které se navzájem kryjí!
V Čechách husitských válek vznikají promyšlené koncepty fortifikačního stavitelství, které se pak s rozlivem někdejších husitských vojáků šíří dál po Evropě. Dle mého názoru právě to, stejně jako poučení z křížových výprav, nakonec vyústí v novověkou fortifikační školu. Doposud jsem po Evropě pro období po r. 1400 nenašel nic podobného, co by připomínalo fortifikace z Čech. Měl jsem kdysi možnost, díky mému učiteli T. Durdíkovi, prezentovat výsledky svého bádání v Braubachu na hradní konferenci, kde se sešla řada badatelů z Německa, Rakouska, Polska, Pobaltí, a všichni byli tím překvapeni. Nikdo nic podobného ze svých zemí neznal. Tedy znal, ale až z doby kolem r. 1500. A zajímavé byly i reakce některých badatelů, kteří studovali časné pevnosti z doby po r. 1500 v Německu. Jejich podobu odvozovali z rondelů a dalších zemních fortifikací známých z rukopisu Rei tormentariae, který je uchováván v Krakově a datován (podle mě nesprávně, vidím ho jako starší) k r. 1500. Pod jeho vlivem hledali inspirační zdroje pro německé fortifikace v Polsku, ale potom, co jsem ukázal, najednou začali přemýšlet i nad tím, jestli ty vzory nevycházejí z Čech 1. pol. 15. století. Rozepsal jsem se dosti, ale již uzavírám. Podle mého názoru to co vzniká v Čechách po r. 1400 je naprosto přelomové a nemá žádnou evropskou analogii. Vznikají zde promyšlené systémy obrany hradů a pevností, které později poslouží jako jeden z inspiračních zdrojů pro bastionové pevnosti. A Kalich je toho skvělou ukázkou.
|