33. VÝROČÍ tzv. „SAMETU“ – hezké číslo, že ...
Když jsme zvonili klíči, vše se zdálo, jak bude skvělé, že nás čeká báječná budoucnost bez bolševika a navíc se Václav Havel stal záhy presidentem.
První, co se nepovedlo – a zjistili jsme to velice brzy! –
, bylo nevypořádání se se zločiny komunizmu. Pod heslem „nejsme jako oni“ bychom přece bolševiky nevěšeli na kandelábrech, ale bylo třeba je postavit před nezávislé soudy. Místo toho soudkyně Marcela Horváthová, která poslala na smrt Pavla Wonku, posledního politického vězně, možná ještě dodnes soudí. Vyšetřovatelé StB a bolševičtí bachaři mají větší důchody než jejich oběti, které tito zločinci mučili. Neskutečná zhůvěřilost.
Klaus a jemu podobní vylezli z Prognosťáku, expozitury KGB, chopili se moci, aby začali plnit zadání pocházející z Ruska. Sehráli nám zde nechutnou frašku o tom, že on bude za „pravičáka“ a
Zeman bude hrát levou. Z toho pak vzešla tzv. „
opoziční smlouva“, oxymóron, který navěky zdiskreditoval výsledky svobodných voleb.
Kupónovou privatizaci bylo třeba spustit bez legislativního rámce a výsledkem je stát, ovládaný bývalými privatizačními fondy a jejich protagonisty, stát s dysfunkčním, tj. hroutícím se jedním ze tří pilířů demokracie –
mocí soudní. Jedním z mnoha velice negativních důsledků kupónové privatizace je
Babiš. Člověk bezostyšně používající mafiánské praktiky (viz únos syna na Krym a získávání firem do svého holdingového konglomerátu, …) se rozhodl, že bude řídit stát jako (svoji) firmu. To slůvko „svoji“, byť je v závorce, je strašně důležité.
A tak nám ze sametového étosu zbyly „jen“ ta svoboda a demokracie. (
Sorry, že se musím zase opakovat!) Nenechme si je ukrást za bílého dne a v přímém přenosu. Ani potmě!
Příloha:
Listopad-památník1.jpg [ 143.77 KiB | Zobrazeno 3971 krát ]