Název: Moravský severovýchod v epoše husitské revoluce
Autor: PhDr. Jiří Jurok, CSc
Vydalo: vlastní autorův náklad s přispěním MÚ Odry a Optimit Odry, a.s., Nový Jičín 1998
Obal:


Místo obsahu (kniha sestává z těchto šesti hlav):

I. Problematika, prameny literatura
II. Počátky husitství a stvrzovatelé protestního listu z r. 1415
III. Sociálně-ekonomický vývoj v Poodří a Pobečví před husitskou revolucí
IV. Moravský severovýchod v husitské revoluci
V. Poodří a Pobečví v době bezvládí a za Jiřího z Poděbrad
VI. Ekonomicko-politický převrat po husitské revoluci na moravském severovýchodě
(Závěr, Doslov)

Součástí publikace jsou rovněž tabulky (5), přílohy, edice pramenů nevydaných nebo nejstarších vydání, seznam zkratek, pramenů i literatury a mapové (5) i obrazové (30) přílohy. Obsáhlý poznámkový aparát je součástí každé kapitoly a je číslován pro každou hlavu (od I. až VI.) zvlášť. 18% poznámek tvoří odkazy na prameny a zbytek jsou odkazy na literaturu nebo obojí. Závažným handicapem této odborné publikace je chybějící rejstřík jmen a míst. Přestože se jedná o subtilní knížku, obsahuje velkou koncentraci jmen, názvů obcí, měst, hradů i lokalit. Absence rejstříku možná nevadí nepoučenému čtenáři, či laikovi, leč pro vážného zájemce o téma knihy, nemluvě o profesionálním badateli, je to docela zásadní nedostatek. (Např. autor této recenze se podrobněji zajímá o Jana Husa z Krumsína a právě v tom by mu byl velice nápomocný rejstřík především proto, aby nevynechal ani jedinou zmínku o této postavě v recenzované publikaci.)

Aby toho nebylo málo, tak ve vydání, které měl autor recenze k dispozici, chybí jeden list se stranami 154 a 155, na nichž začíná kapitola VI. 1. s názvem "Mocenské a ekonomické důsledky husitské revoluce – vyšší a nižší šlechta", takže tím nejhloupějším způsobem přišel recenzent o začátek kapitoly a takříkajíc ztratil nit. A to ještě zdaleka netušil, co ho při náročném studiu této knihy čeká za další nepříjemné překvapení "obdobného" rázu. Jsou totiž přehozeny strany 155 a 156, tzn., že onen list byl do hřbetu při vazbě vložen opačnou stranou, takže se rázem číslování těchto dvou stran řízením neblahého osudu ocitlo u hřbetu místo na kraji onoho listu. Musím říci, že jsem se při mnohaletém studiu odborné literatury setkal s ledasčím (např. část textu "vzhůru nohama"), ale s tímto dosud ne. Ale jak říká klasik, člověk nabírá zkušenosti – včetně těch negativních – do nejdelší smrti. Autor recenze je dalek toho, aby pátral po tom, v kterém vadném článku komplikovaného vydavatelského řetězu k těmto nedopatřením došlo.

Je poněkud neobvyklé, aby takováto odborná publikace, jejímž autorem je erudovaný historik, byla vydána vlastním nákladem v počtu šesti set výtisků, byť za účasti sponzorů z města Odry. To by mohlo u celé řady potenciálních čtenářů budit velkou skepsi a vést k rozmanitým spekulacím, byť třeba i neopodstatněným. Zřejmě proto autor v Doslovu uvádí objektivní důvody, proč tomu tak bylo a já mu i docela rozumím, protože mám podobnou zkušenost, i když se v mém případě jednalo o popularizující text z oblasti tzv. "velkých dějin" a nikoli o odborný text týkající se regionálních dějin jako v případě recenzované publikace. Dávám kolegovi Jurokovi za pravdu v tom, že úděl regionálního historika může být mnohdy opravdu docela tristní. Přesto nebo možná právě proto se kniha stala podkladem resp. nedílnou součástí Jurokovy kandidátské práce a autor recenze se domnívá, že právem! Dne 2. 3. 1994 byla tato kandidátská práce úspěšně obhájena na FF UK v Praze. J. Jurok ve svém Doslovu pak dodává: "Přesto se stále nenašlo nakladatelství, které by knihu vydalo. Obrátil jsem se tedy v letech 1995 – 1997 jiným směrem a rozhodl jsem se vydat knihu vlastním nákladem ..."

Autor recenzované publikace si vytkl docela ambiciózní úkol, totiž zodpovědět svým textem na těchto 12 otázek:

1. Jakým způsobem došlo k rozšíření husitství a vzniku husitské strany v oblasti tak vzdálené od revolučních center?
2. Které síly tvořily husitskou opozici r. 1415, jaké byly příčiny jejich vystoupení a co znamenalo vytvoření této opozice pro předhusitskou feudální společnost našeho regionu (viz název knihy – pozn. JM)?
3. Jak vypadala sociálně-ekonomická struktura regionu před r. 1420 a jak se měnila během revoluce?
4. Zlepšovalo se či zhoršovalo postavení poddaných před husitskou revolucí?
5. Jak se odrazily politicko-hospodářské konflikty mezi panovníkem a panstvem, církví a panstvem, nižší šlechtou a panstvem, šlechtou a městy v mocensko-ekonomickém postavení těchto stavovských vrstev v naši oblasti?
6. Lze před husitskou revolucí mluvit o krizi nižší šlechty na moravském severovýchodě?
7. Jak vypadala situace v této části Moravy v době vypuknutí revoluce?
8. Které důvody vedly k tažení moravských husitů v r. 1427 na severovýchodní Moravu a jaký mělo toto tažení průběh?
9. Jakou úlohu sehrály husitské Odry se Zikmundem Korybutovičem mezi Čechami a Polskem, tábory, pražany a sirotky?
10. Kam "zmizely" husitské posádky v Odrách, Hukvaldech, Hranicích aj. po bitvě u Lipan?
11. Co znamenal náš region v době pohusitského bezvládí, bojů o polskou kandidaturu v r. 1440 a zápasů o uherskou korunu?
12. Jaké změny přinesla husitská revoluce v sociálně-ekonomické, národnostní, kulturní a náboženské sféře?

Pro laika je kniha jednou velkou a neskonale nudnou statistikou, tj. přehršlí údajů různého typu a povahy ([s daty spojená] čísla, procenta, finanční sumy, informace o naturálních i peněžních rentách, jména, svědečné řady, ... etc.), byť pochopitelně úzce souvisejících s v knize probíranou problematikou (malá ukázka uvedeného - viz sem). Tato "statistika" je pak doprovázena doplňujícím textem ("omáčkou"), o němž autor recenze chce věřit, že může něco říci i nepoučenému čtenáři. O relaci těchto dvou složek textu nechce recenzent raději ani spekulovat. Jedno však ví zcela bezpečně. Za tímto syntetickým dílem regionální povahy se skrývá velké množství poctivé práce s literaturou i prameny (viz poznámkový aparát) a zodpovědný kritický přístup k nim (viz např. udaje na stranách 85 nebo 184, týkající se zkreslených dat německého historika Ernsta Schwarze).

Byl tedy nastolený tucet otázek uspokojivě zodpovězen? Snad ano, i když výše uvedené se nutně muselo promítnout i do oněch obsáhlých odpovědí na tyto otázky. V Závěru se sám autor snaží stručně zodpovídat z toho, jak se mu to podařilo. Zda je tato jeho výpověď objektivní, už musí posoudit laskavý čtenář – jiné cesty není – s tím, že recenzent by právě v této věci rád zůstal mimo veškerý posudek.

pokračování ...

... dokončení

Existuje jakýsi úzus v odborné literatuře zažitý, že doslovné citace z pramenů a literatury jsou tištěny kurzívou, aby se transparentně oddělily od ostatního textu. V této odborné publikaci tomu však bohužel tak není, takže citace se zcela ztrácejí v okolním textu. Netroufám si spekulovat nad tím, zda i tohle padá na vrub tiskárně. Mám za to, že citace nebyly kurzívou označeny ani v předloženém textu, takže je to věc vydavatele, tj. autora publikace.

Na str. 92. Jurok suše konstatuje, že získáním Hradce Králové (červenec 1423) na Diviši Bořkovi z Miletínka zároveň "rozlomil nově se tvořící mocenskou osu Praha – Hradec Králové – Tovačov". Dle skromného názoru recenzenta tady Jurok přeceňuje velikost Žižkova politického záběru. Žižka byl pragmatik a potřeboval prostě za každou cenu základnu pro svůj východočeský svaz, stále ještě se etablující. Žižka byl jistě geniálním vojenským taktikem i stratégem, ale na rozdíl od Prokopa Holého nebyl politickým stratégem – to nahrazoval svojí až bezohlednou přímočarostí, jak právě dokládá uzmutí Hradce Králové svému spojenci od Hořic. Na straně 153 Jurok píše, že "podíl na vzniku česko-uherského konfliktu (mezi Poděbradem a Korvínem – pozn. JM) neměl jen papež, Zelenohorská jednota a Matyáš Korvín, ale i dlouholeté působení bratříků, z části podporovaných z Čech, v Horních Uhrách." Protože se autor recenzované publikace neobtěžoval toto strohé konstatování čtenáři blíže vysvětlit, nevíme, na základě čeho k tomuto závěru Jiří Jurok dospěl. A současně tvrdí, že česká historiografie "to" tradičně obchází. Musíme přihlédnout k době vzniku recenzované knihy, a proto následné konstatování autora recenze je třeba chápat v této souvislosti. Nevzpomínám si totiž, že by se např. v této moderní monografii o něčem podobném A. Kalous byť jen zmiňoval.

Zahraniční výpravy (rejsy) J. Jurok v celé knize nazývá zavádějícím a z hlediska moderní historiografie vlastně ahistorickým názvem starého letopisce "spanilé jízdy". Polistopadový názorový mainstream, velice nepříznivě nakloněný husitství, se nad tímto názvem s notnou dávkou neadekvátní ironie vždy pozastaví. A profesionální historik by proto neměl takto na smeč nahrávat těmto samozvaným "znalcům" husitské epochy.

Ani tak vysoce odborná publikace, na jejímž fundamentu byla obhájena kandidátská práce a jejímiž oponenty byli profesoři František Šmahel, Jaroslav Mezník a doc. Rostislav Nový, se nemůže vyvarovat chyb. Na některé si autor této recenze dovolí – především kvůli potenciálnímu čtenáři – upozornit. Na str. 53 Jurok píše o "neslavném ústupu od Kutné Hory v III. křížové výpravě r. 1423". Připadal jsem si při čtení této věty, jako když poslouchám proslulé rádio Jerevan. Nebyla to totiž III. ale II. kruciáta a nebylo to v roce 1423, ale 1422, kdy už 6. ledna započal zběsilý úprk Zikmundovy armády.
Na str. 149 nám J. Jurok zase sděluje, že kompaktáta papežem Piem II. byla zrušena v roce 1464. Kompaktáta však byla tímto papežem jednostranně zrušena už 31. března 1462 na jednom ze zasedání konzistoře před užaslým českým poselstvem. V tomto případě by se možná mohlo jednat o nepříjemný překlep.
Pozn.: Na té samé straně se nachází dobový název obce Jestbořice, která má v současnosti název Jezbořice.

Na straně 97 nalezne čtenář prapodivné slůvko "seznamenává" (… dvě zprávy …). Recenzent marně v paměti pátral, co by toto slovo mohlo asi tak znamenat. Na str. 172 se zase dozvídáme, že "… Ctibor Tovačovský zůstal jako kališný pán stoupencem Poděbradovým ...". Zde se patrně taky jedná o překlep.

Dospěli jsme k samému závěru recenze. Jakému čtenáři tedy tuto publikaci doporučit? Určitě spíš poučenému, který se zajímá o regionální dějiny severovýchodní Moravy během husitské epochy. Ale to asi netřeba zdůrazňovat, protože hodně vypovídající je už samotný název recenzované publikace. Doplňující literatura je uvedena v příslušném oddílu v závěru knihy, ale také v poznámkovém aparátu. Měl-li bych si vybrat ze dvou zde recenzovaných Jurokových titulů pouze jeden, dám bez váhání přednost tomuto. To je však samozřejmě individuální volba. Konečně se dostáváme ke klasifikaci knihy. Obsah autor recenze hodnotí známkou dvě, bohužel celkové provedení knihy, nebo, chcete-li, celkový dojem pak známkou tři.

zvýraznění: autor recenze

Jiří Jurok 24. dubna 2018 takto písemně reagoval na moji recenzi ...

Vážený pane Motyčka,

nezakrývám, že Vaše recenze mé starší, nyní možná již zastaralé knihy, byla pro mě studenou sprchou. Jak se zdá, obrátila se proti mně i Fortuna, když v recenzi sáhodlouze v celém jednom odstavci popisujete, že ve Vašem exempláři knihy vypadl jeden list se stranami 154 a 155. Abych se přiznal další Váš kritický údaj, že navíc došlo ke svázání toho či dalšího(?) listu obráceně, jsem nepochopil, protože v tom případě Vám měl přece vypadnout list se stranami154 a 156? Ve skutečnosti obé není možné, protože jak jsem se přesvědčil, listy mají bud' reverzní strany 153 a 154 nebo strany 155 a 156, takže ten Váš popis stejně nesedí. Pokud jsou některé stránky nevytištěné, anebo dokonce vypadlé, je to samozřejmě věc tiskárny. Osobně si myslím, že tato formální záležitost se ve Vaší recenzi vůbec neměla objevit! No nežt', každý má právo na svůj názor.

Závažnější ovšem pro mě je, že o skutečném obsahu knihy jste v podstatě nic nenapsal. Proč? Proč ve Vaší recenzi není nic o převažujícím počtu světských a biskupských leníků na severovýchodní Moravě, pečetících protest proti upálení M. Jana Husa v roce 1415 pod vlivem Lacka z Kravař? Proč tam není nic o zdejších slabých majetkových pozicích nižší šlechty, potvrzujících aspoň zde krizi nižší šlechty? Proč jste se nedotkl formování uskupení husitské moravské šlechty v čele s Janem Tovačovským a její nejprve spolupráce a poté nespolupráce se zahraničními polsko-litevskými husity knížete Zikmunda Korybuta? Proč jste neupozornil na mnou zachycený obrat spojenectví zahraničních husitů Korybutových od pražanů k táborům? Proč jste se nedotkl slovanského charakteru husitství na Moravě oproti Čechám, na Moravě působili také polští, slovenští, litevští a ruští husité, poté se vrátivší do Polska a Uher? Proč jste nevyzdvihl, že ze zdejší oblasti pocházela celá řada kondotiérů at' husitských, tak katolických působících poté zejména v Uhrách: Jan Jiskra z Brandýsa a Všechovic, Čeněk a Jan z Mošnova - tj. katoličtí a Boček Puklice z Pozořic na Drahotuších, Vilém Puklice z Pozořic na Štramberku, Jan z Messenpeka na Helfštejně, Smil z Moravan a prostřednictvím hradu Hukvaldy potom Mikuláš Sokol z Lamberka a Jana Čapek ze Sán - tj. husitští aj? Tak se mně jeví, že Vás zajímají spíš tzv. "velké dějiny", ale tyto takříkajíc regionální či zemské-moravské záležitosti prostě nepovažujete za důležité. Podle mě jste se alibisticky vyhnul mého zhodnocení v závěru, zda se mně podařilo nastolené otázky zodpovědět. Myslím, že právě to byl přece Váš úkol, když chcete hodnotit obsah knihy. A Vy jste to ale alibisticky nechal na čtenáři. Potom se ovšem čtenář recenze o obsahu mé knihy nedozví samozřejmě nic.

To že jste uvedl, že své tvrzení o působení bratříků v Uhrách a podpoře Jiřího z Poděbrad bratříkům a Janu Jiskrovi na s. 153 jsem se vůbec neobtěžoval nijak doložit, prostě není pravdivé. Musím z toho usoudit, že jste zřejmě celou knihu nepřečetl, ale asi některé stránky, odstavce či kapitoly přeskočil. Zdůvodnění mého tvrzení by jste totiž našel na stránce 151 a v tamější poznámce 83, kde uvádím nejméně tři zásahy Jiřího z Poděbrad nejprve jako zemského správce a poté českého krále do uherských záležitostí a to v letech 1452, 1457 a 1460, naposledy dokonce Poděbrad hrozil Matyáši Korvínovi výpovědí války. Jako čtvrtý důvod tam uvádím stejný názor historika Josefa Macka o tajné smlouvě Poděbrada s císařem Fridrichem III. proti Korvínovi v roce 1459. Bylo by záhodno, aby jste aspoň toto tvrzení opravil!

Totéž platí o používání termínu "spanilé jízdy", pro Vás je tedy tento termín ahistorický a nemoderní, ale nemělo by používání tohoto termínu být vyhrazeno svobodnému rozhodnutí historika? Přece nemůžete předepisovat historikovi, které z dobových označení se rozhodne používat!

Je pěkné, že jste napsal, že text knihy byl přijat plným právem jako kandidátská práce, když na některých místech své recenze ho při popisu chyb shazujete takovým způsobem jako v komentáři ke str. 53 a III. křížové výpravě u Kutného Hory v roce 1423, že jste si připadal jako při poslechu rádia Jerevan! Měl by jste na toto místo aspoň doplnit, že při podrobném vylíčení celé II. křížové výpravy a bitvy u Kutné Hory v roce 1422 na s. 91 je tato záležitost popsána správně a rok 1423 se týkal možného úmrtí Beneše z Kravař až v tomto roce, viz s. 91, pozn. 19.

Chyby, které jste zjistil Vám neberu, ale že jste nepojednal nic o obsahu knihy mě mrzí a vadí. A že tento obsah knihy jste nahradil nudnými statistikami spojenými nutnou omáčkou, tak to mě, se nezlobte, přímo urazilo. Domnívám se, že Váš pohled je příliš z oblaků velkých dějin, a tyto regionální či zemské rozbory jsou pro Vás zřejmě nezajímavé.

A úplně nakonec: Když dáváte této knize (Moravskému severovýchodu) přednost před Příčinami, strukturami a osobnostmi, tak proč ji nelogicky známkujete hůře až trojkou? S přátelským pozdravem. Jiří Jurok.

Omlouvám se za opožděnou reakci, neboť knížku jsem si opětovně musel zapůjčit v univerzitní knihovně formou tzv. "meziknihovní zápůjčky", která trvá pochopitelně déle. Takže knihu jsem obdržel až dnes.Ano, obé není zcela logicky možné!
Tady jsem omylem (nevím, jak k němu mohlo dojít?) z jednoho případu udělal případy dva. Opravdu nechybí žádná strana natož list, platí pouze(!) tato závada:Za toto nedopatření se autorovi i našim čtenářům omlouvám.

Málokdy se ve svých recenzích sáhodlouze rozepisuji (pokud vůbec) o obsahu recenzované publikace. Domnívám se, že by měl postačit obsah, v tomto případě názvy šesti hlav knihy nebo anotace vydavatele. Hlavní úkol recenzenta totiž dle mého skromného názoru spočívá v něčem jiném. Pokud by se čtenář dopředu seznámil s obsahem, mohlo by ho to od četby odradit, což je v případě této recenzované publikace docela reálné. Tak ať si na to potenciální čtenář přijde sám, bez zprostředkovaně prezentovaného obsahu. Navíc tucet otázek, které si autor zadal, že na ně odpoví, je také dostatečnou výpovědí, o čem kniha je. A tyto otázky jsem v recenzi poctivě uvedl.

Není tomu tak!
Pouze mě ty tzv. "velké dějiny" zajímají více než regionální, zejména s ohledem na geopolitické souvislosti, které mě baví snad ještě více. Toť celé. Nelze z toho tedy vyvozovat, že se na regionální historiky dívám s despektem - bylo by to pošetilé. Pokud by tomu bylo tak, jak se domníváte, vyřkl bych sám nad sebou ortel, o nějž samozřejmě nestojím.

Nechci nikomu nic předepisovat, toho jsem opravdu dalek, neboť to skutečně záleží na svobodném rozhodnutí autora odborné publikace. Povinností recenzenta je však na to upozornit, to je zase jeho svobodná vůle. Je třeba si totiž uvědomit, když mluvíme o dobovém označení, že sami husité ho nepoužívali a vznikl až později.

To mě mrzí.
Ale obávám se, že jste tuto pasáž mé recenze nečetl pozorně a svůj postoj jste zúžil do zkratky vytržené z kontextu.

Tady došlo z vaší strany k nedorozumění.
Když napíšu, "Měl-li bych si vybrat ze dvou zde recenzovaných Jurokových titulů pouze jeden, dám bez váhání přednost tomuto," tak to znamená, že dávám přednost knize "Příčiny, struktury a osobnosti husitské revoluce", na níž odkazuje modrý hypertextový odkaz, tzn. na vaši publikaci, kterou jsem recenzoval jako první.
A ještě něco. Nemohu přece dát lepší nebo stejnou známku odborné publikaci, v níž chybí rejstřík jmen a míst.

dokončení příště ...

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

... dokončení

Nejprve si tedy uveďme citace z recenzované publikace ze str. 151:
"Proti tradičnímu mlčení české historiografie nelze při Matyášově intervenci (do Čech proti Jiřímu z Poděbrad – pozn. JM) nevzít do úvahy právě dlouholeté působení českého a slovenského bratrstva v Uhrách, které nalézalo určitou podporu z Čech, stejně tak jako Jiskra proti Hunyadovcům od samého Jiřího z Poděbrad.[83]"
Pozn. 83, která měla býti spíše součástí hlavního Jurokova textu:
URBÁNEK, R.: České dějiny, III, 4, s. 355, p. 88 a s. 356, p. 90 - zde o nejvýraznější Jiřího podpoře Jiskrovi v r. 1460, kdy Poděbrad hrozil Korvínovi výpovědí války, dále např. CHALOUPECKÝ, V.: cit. práce, s. 90, č. 102 - listy Jiřího z Poděbrad Kremnickým z 14. 6. 1452 (a obsaženou výhružnou hrozbou v případě nepodřízení se Jiskrovi), Jiskrovi z 26. 12. 1457 (napomíná Jiskru k míru s Matyášem Hunyady) aj. Snad poprvé jako my (Vlastivědný sborník okr. Nový Jičín, 43, 1989) obviňuje Jiřího z Poděbrad z účasti na tajné smlouvě s císařem Fridrichem III. o dobytí Uher v l. 1459 - 1460 a obecně z podpory bratříků a Jiskry MACEK, J.: Král Jiří a král Matyáš, Od přátelství k nepřátelství (1458 – 1469), Časopis Matice moravské, CX, 1991, zvl. s. 302 - 305.

Stanovisko recenzenta:
Nejprve je třeba podotknout, že tady si J. Jurok poněkud protiřečí. Na jedné straně tvrdí, že o tom česká historiografie mlčí a na straně druhé nám překládá v pozn. 83 odkazy hned na tři autory, kteří svědčí o pravém opaku. Navíc v jednom listě (viz pozn. 83) dokonce Poděbrad nabádá Jiskru k míru s Hunyadym. Tak jak tomu vlastně je?!
Je však pravdou, že autor recenzované knihy to vskutku doložil, ale tento jeho poněkud rozporuplný postoj byl jedním z důvodů, proč jsem stanovisko k tomu ve své recenzi raději nezaujal. Jak je z autorovy reakce patrné, raději jsem měl, a proto ho zveřejňuji nyní ...
Jaké byly tedy ty nejdůležitější důvody Matyáše Korvína pro intervenci do srdce Evropy proti králi Jiřímu z Poděbrad? V prvé řadě to byly Matyášovy mocenské ambice, které bylo jednodušší realizovat proti českému králi než proti Osmanské říši, jež neustále ohrožovala Uhry z jihu. Jak se říká – bližší košile než kabát, že. To za prvé. A za druhé. Syn Jiřího Viktorin na samém počátku roku 1468 vypověděl otevřenou válku císaři Fridrichu III. a vpadl do Dolních Rakous. Fridrich požádal o pomoc Korvína, protože ona se z této strany přímo nabízela či – přesněji řečeno – podbízela. Matyáš Korvín bytostně toužil především po Svatováclavském diadému a kurfiřtském hlasu, takže expanzi do zemí Koruny pak již nestálo nic v cestě. Tyto neadekvátní mocenské ambice, které chtěl Korvín naplnit právě ve středoevropském prostoru, nutně musely narazit na zájmy polských Jagellonců a nakonec i samotného Fridricha III. Pokud vůbec(!) byla vzata do úvahy údajná podpora Jiřího z Poděbrad hornouherských bratříků v Korvínově rozhodování o takto koncipovaném geopolitickém rozletu, je třeba uvést, že by se muselo jednat o důvody zástupné, pouze podpůrné a zcela marginální. Pro mne je podstatné, že se o tom výslovně nezmiňuje ani Čornej, ani Kalous.

V tomto punktu mi velmi křivdíte, pane Juroku, protože tomu tak není. Navíc odbornou literaturu tohoto rázu nejenže čtu celou, ale ji i studuji. Nedovolil bych si napsat recenzi knihy, kterou bych "četl" tak, že něco přeskočím. A to platí o všech mých recenzích, vaše nevyjímaje!
Kvůli tomuto nařčení bych se zase mohl urazit já, leč těmito náladami naštěstí nedisponuji. Chci-li dělat nezaujaté recenze, musím zůstat nad věcí a oprostit se od tohoto "luxusu".

Jurok na str. 53 píše toto:
"... po smrti Beneše z Kravař na Fulneku při neslavném ústupu od Kutné Hory v III. křížové výpravě r. 1423, ..."
Usoudil by snad někdo z této věty s evidentně chybným slovosledem, že rok 1423 se vztahuje ke smrti Beneše z Kravař? (Já tedy ne!) Dovolím si nabídnout správné znění této věty: "... po smrti Beneše z Kravař na Fulneku, který zemřel v r. 1423 na následky zranění utrpěné při neslavném ústupu od Kutné Hory v II. křížové výpravě, ..."
Pro vyváženost mého stanoviska dodávám ještě citaci ze str. 91, pozn. 19, aby si laskavý čtenář na to mohl sám udělat svůj názor:
"... Na ústupu od Kutné Hory na počátku roku zahynul fulnecký pán Beneš z Kravař,[19] ..."
Pozn. 19: "... Snad zemřel na následky zranění až počátkem roku 1423."

zvýraznění: autor příspěvku

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Jiří Jurok v mailu z 14. 5. 2018 dodává:
"... Vemte si Šmahelovu Husitskou revoluci, kde na můj Moravský severovýchod (či předcházející studie, z nichž kniha vznikla) odkazuje asi na 30 místech a kde podle nich musel upravit jeho původní určení husitské posádky v Dolanech táborům, husitského Šternberku si původně nevšiml vůbec, a o spojenectví Oder s husitským Táborem nevěděl nic. Také tažení Jana Tovačovského na severovýchodní Moravu v roce 1427 Šmahel zcela vynechal, ačkoliv o něm svědčí nejméně tři prameny! ..."

a dále pokračuje:
"... Jestliže předchozí řešení nepřijímáte*, ačkoliv já bych se k němu přikláněl, nechte tedy otištěnou mou předchozí odpověď, kde jsem se vyjádřil k hlavním chybám Vaší recenze, ale připojte k ní ještě následující hodnocení mé knihy zcela neznámého laika ze serveru Feudum.Eu. ..."
Tady je tedy ona recenze ze serveru Feudum.eu bez mého komentáře: http://feudum.eu/view.php?cisloclanku=118

*) Jiřímu Jurokovi jsem navrhoval, aby si vybral ze dvou řešení naší další komunikace:
1) debata jenom prostřednictvím mailové korespondence
nebo
2) tento, prostřednictvím našeho DF, kdy budu zveřejňovat citace Jurokových mailů, případně celé.
Když jsem se dlouho nedočkal odpovědi na můj první mail, v němž jsem tato 2 řešení nabízel, domníval jsem se, že autor se mnou přestal komunikovat a považoval jsem za poctivé zvolit druhý způsob komunikace a zveřejnit páně Jurokovo stanovisko i bez jeho souhlasu (viz předchozí příspěvky...).
BTW. Ve zprostředkované komunikaci s profesory Šmahelem a Čornejem jsem s tímto způsobem komunikace, který je pro profesionály výhodný tím, že se nemusí na našem DF registrovat, neměl nikdy žádný problém.

zvýraznění: autor příspěvku

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)