Přes ty pavézy jsme nakousli téma pozdně středověkého válečnictví, které je tak rozsáhlé, že zcela jistě nebude možné zde probrat všechno v úplnosti, protože odpovědi na některé otázky generují otázky další ... a další
.
K té skice bych uvedl toto. Pavézu v českém vojsku opravdu nosil a v boji ovládal pavézník, který za tuto namáhavou činnost dokonce pobíral větší žold než ostatní vojáci.
Základní zbraní těžkého jezdce bylo kopí dlouhé asi 3 m a proto musel mít pěšák na obranu před jízdou kopí delší, dlouhé alespoň 4 m nebo raději více. Někdy se toto dlouhé kopí označuje jako "dříví praporečné" (praporce bývaly na dlouhých žerdích), ale je jisté, že se jednalo o píku.
K té podepřené pavéze. Máme vyzkoušeno, že volně postavená pavéza pouze zapřená "berlú" se snadno srazí pouhým kopnutím či odstrčením a stržením halapartnou dopředu se pak stává snadnou kořistí útočníka.
V novodobých rekonstrukcích bývají pavézníky urostlí chlapi, neboť pavézy jsou těžké a boj tvrdý
:
Václav Vlček z Čenova, významný vojevůdce doby poděbradské a jagellonské sepsal koncem 15. století vojenský řád "Václava Vlčka z Čenova naučení o šikování jízdných, pěších i vozů", ve kterém popisuje soudobou vojenskou taktiku českého vojska, byť se zřetelem na aktuálně hrozící válku s Turky.
Z Vlčkova řádu o pavéznících (a střelcích): "A ti střelci, kteříž
budú za pavézníky, aby jim stříleli koně před potkáním i po potkání". „A
vostatek pavézníkuov ať se zastrú s boku, jakž mohú,...“.
Podle usnesení zemského sněmu z r. 1470 byli požadováni 4 pavézníci na 18 mužů (šikováno k vozu), zatímco dříve postačovali 2 pavézníci. V západoevropských řádech je v této době požadován zpravidla 1 pavézník na 10 mužů.
Václav Vlček o píkách: „A dříví praporečné, holé bez praporcuov, ať též
přes pavézníky pochýleno jest
a tuze v zemi drží pro jízdné, ..."
Ilustrativní obrázky k boji píkou jsem našel pouze západoevropské, tj. bez pavéz, ale podobné držení zbraně si představuji i pro české prostředí.
Pikenýři švýcarského "Spříseženstva" z období burgundských válek:
Němečtí landsknechti v I. pol. 16. století:
Zde v pravé části obrázku tři bojové pozice píky. Vpředu píka zašlápnutá do země pro zastavení koně: