Milý hejtmane,
děkuji za Tvůj obsáhlý příspěvek. Rád bych k němu připojil několik vysvětlujících poznámek pro ostatní návštěvníky DF i doplňků k Tvým postřehům.
IPůvodní přitažlivost a věrohodnost Krškova
zpochybnění historicity pobytu Jana Husa na Krakovci spočívala právě v informaci, že výklad o tomto Husově pobytu se objevuje pouze v textech R, T a L SLČ. Jedná se totiž o pozdní kompilace, které obsahují mj. problematické pasáže o bitvách u Hořic, u Malešova či u Ústí nad Labem. Jak jsem ale zjistil, Jan Krško prošel jen malou část souboru SLČ, a proto mu uniklo, že
partie o Husově působení na Krakovci je obsažena i v devíti (!) dalších textech, z nichž nejstarší je text F (druhý nejstarší text tzv. druhé pražské redakce SLČ),
jehož výklad o Husově době odráží vzpomínky přímých pamětníků. Není už tedy důvod o historicitě mistrova krakoveckého pobytu pochybovat.
V zatím poslední, v pořadí už čtvrté verzi svého husovského příspěvku, která byla nedávno otištěna v knize
Hus – osobnost napříč staletími, Rakovník 2016 [vyd. 2017] (= Otázky z historie I), s. 79–91, se Krško snaží tuto skutečnost zpochybnit a tvrdí, že text F je s největší pravděpodobností jen nedokončeným opisem některého z mladších rukopisů. To je ovšem velký omyl svědčící o autorově neznalosti dosavadních poznatků o genezi SLČ a o jejich jednotlivých textech. Ve skutečnosti neexistuje žádný text SLČ, jehož znění by se s výkladem textu F do roku 1453 (jím tento text končí) shodovalo, a dílčí podobnosti, na něž Krško upozorňuje, jsou dány prostou skutečností, že
redaktoři pozdních kompilací čerpali mj. právě i z textů druhé pražské redakce SLČ. Zdánlivě závažné tvrzení, že text F „končí v půli rozepsané věty“, jejíž „pokračování nalezneme v mladších rukopisech“, je ve skutečnosti jen další omyl, který autor vyvodil z edice
Františka Palackého, jenž si zprávy otiskované z rukopisů SLČ přizpůsoboval k obrazu svému (k tomu srov. zvláště Petr ČORNEJ,
Nad Palackého edicí Starých letopisů českých, Slavia. Časopis pro slovanskou filologii 51/1, 1982, s. 69–79). Příznačné přitom je, že Krško své tvrzení dokládá právě jen odkazem na Palackého edici, a neuvádí ani jediný příklad oněch mladších rukopisů, v nichž prý věta dále pokračuje. Žádný takový rukopis totiž neexistuje…
Co se týče podrobnějších
zpracování obrazu bitev u Hořic a u Malešova v SLČ, je vedle Tebou zmiňované knihy
Tajemství českých kronik vhodné odkázat na
nejnovější a precizní studii Petra ČORNEJE a Aleny M. ČERNÉ,
Žižkovo tažení do Uher a související texty, in: E. Doležalová – P. Sommer (redd.), Středověký kaleidoskop pro muže s hůlkou. Věnováno Františku Šmahelovi k životnímu jubileu, Praha 2016, s. 454–494. V této souvislosti musím zdůraznit skutečnost, že smyšlené popisy Žižkova tažení do Uher a bitev u Hořic a u Malešova mají ve srovnání s výkladem o Husových mimopražských pobytech naprosto odlišnou genezi – na rozdíl od něj nejsou od druhé pražské redakce integrální součástí SLČ, nýbrž byly do tohoto souboru začleněny až dodatečně a jsou známy jen z nejmladších kompilací L a M, a nemohou proto být argumentem pro interpretaci pasáže o Husově působení na Krakovci jako „pouhého hagiografického příběhu“, jak nově nadhazuje Krško.
A konečně douška k oněm recentním výzkumům
historické paměti. Pokud jde o
husitologii, rád bych zde upozornil na velmi zajímavý, ale bohužel poněkud
zapadlý článek Petra ČORNEJE,
Kam sahá paměť („Zrádce“ Čapek a svědectví Bohuslava Bílejovského), in: Táborský archiv 16, 2014, s. 7–28.
IIMáš naprostou pravdu.
Představa, že všude, kam Hus vkročil, se posléze rozvinul husitský radikalismus, je prostě a jednoduše mylná. Moderní bádání ukázalo, že klíčovou roli zde hrálo něco jiného – centra husitského radikalismu se nápadně překrývají s tradičními oblastmi lidového kacířství, kde už od první poloviny 14. století intenzivně působila inkvizice. Např. mapka otištěná v Čornejových
VDZKČ V, s. 195, je v tomto ohledu velmi výmluvná. Tvůj odstavec věnovaný této otázce, včetně postřehu o východních Čechách, je tak trefa do černého.
IIIJe třeba podotknout, že
Zikmundovi nešlo primárně o Husa, ale o úspěch koncilu, jehož byl světským protektorem. V případě kauzy mistra Jana by největším úspěchem bylo
Husovo odvolání, jež by na jedné straně znamenalo kapitulaci před magisteriálem institucionální církve a manifestaci její jednoty, na straně druhé by (na rozdíl od odsouzení jako kacíře a upálení) zabránilo tomu, aby byl Hus v Čechách vnímán jako mučedník a aby zde hrozily nepokoje. I výrok, který ve své práci cituji, je přitom součástí Zikmundova monologu, v němž mistra Jana nabádal, aby se koncilu podrobil a odvolal.
IVProblém lokalizace místa, odkud se Jan Hus vydal na kostnický koncil, je složitý, a netroufám si proto vyřknout jednoznačný závěr.
Už od 16. století se v historiografických dílech objevují obě varianty – Krakovec i Praha. Jedním ze zastánců druhé možnosti byl
Václav Flajšhans, který – pokud je mi známo, jako dosud jediný – otiskl i mapku předpokládaného průběhu Husovy cesty z Prahy:
Příloha:
Mapka.jpg [ 122.73 KiB | Zobrazeno 16059 krát ]
(Václav FLAJŠHANS,
Mistr Jan řečený Hus z Husince, Praha [1904], s. 369). Možnosti, kudy přesně mohla výprava jet v případě odjezdu z Krakovce, jsou přehledně graficky znázorněny v kolektivní publikaci
Jan Hus. Odvaha myšlenky, odvaha víry, odvaha smrti, Tábor 2015, s. 102–103. Samozřejmě jsou to ale všechno jen dohady, kdy
badatelé předpokládané varianty neznámých úseků cesty „roubují“ na místa, která pramenně doložena jsou. Já osobně při úvahách o místě Husova odjezdu pokládám za závažnou
skutečnost, že v Praze Hus v září ani na počátku října 1414 vůbec není doložen. Přijde mi nápadné, že mistr Jan žádná jednání v hlavním městě nevedl osobně – zastupoval ho buď jeho právník Jan z Jesenice, nebo jeho někdejší žák a oddaný stoupenec Jan z Příbrami (při jednání na pražské univerzitě vystupuje jako Husův prokurátor), další záležitosti řešil Hus písemně... To nasvědčuje spíše odjezdu z Krakovce, byť – jak říkám – ani druhou možnost nevylučuji.
Omlouvám se za tak dlouhý příspěvek. Když se rozepíšu, nevidím, neslyším.
Každopádně budu rád, když se do této diskuse někdo přidá. Těším se na další názory, postřehy, připomínky či dotazy!
Při porovnání argumentů obou textů, je totiž třeba jednoznačně a objektivně konstatovat, že ty Davidovy jsou daleko přesvědčivější. 
