Název: Jakoubek z Vřesovic († 1462) Cesta chudého moravského rytíře k vládě nad severozápadními Čechami
autor: Mgr. Jan Boukal
Vydal: Bohumír NĚMEC – VEDUTA, České Budějovice 2016
Obal:Anotace:Kniha zaměří svou pozornost na životní osudy známého husitského hejtmana Jakoubka z Vřesovic. Tento původem moravský šlechtic se poprvé objevil v pramenech teprve roku 1426 jako hejtman v Bílině a jeho aktivity v předchozím období mohou být pouze tušené. Na sklonku husitských válek se coby vůdce lounsko-žateckého svazu vypracoval mezi přední husitské hejtmany, leč nehodlal následovat osudu mnohých radikálních husitů a bitvě u Lipan se vyhnul obléháním hradu Kostomlaty. Po husitských válkách byl vždy spojencem toho, kdo měl v Čechách výsadní postavení.
Jakoubek vlastnil několik měst a hradů v severozápadních Čechách, které pak ještě dlouho po jeho smrti představovaly majetkovou základnu jeho rodu. Byl hejtmanem žateckého a litoměřického kraje a nebude jistě přehnané, označíme-li jej za jednoho z politicky nejvlivnějších českých šlechticů doby bezkráloví.Pár slov o autorovi:Historik Jan Boukal je absolventem Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Zabývá se zejména představiteli pozdně středověké šlechty u nás. Podkladem pro vznik této publikace byla diplomová práce autora, která se zabývala rytíři z Vřesovic v pozdním středověku.
Většinou ve svých recenzích uvádím obsah (který si stejně můžete prohlédnout v kamenném obchodě), tentokrát však udělám výjimku. Názvy kapitol jsou totiž jednotlivé úseky Jakoubkova životopisu, který autor publikace mapuje krok za krokem a velice podrobně. O mnohých epizodách z Jakoubkova života se dozvídáme z různých druhů listin, z nichž autor interpretuje, jakým způsobem se tohoto protagonisty husitské epochy dotýkají a pomáhají tak vyplňovat mezery v jeho CV. Z publikace je patrné, že těchto listin Boukal prozkoumal velké množství, což není přednost ale nejen v takovéto biografii přímo nutnost. Přesto – jak už to tak bývá – máme v životopisu Jakoubka z Vřesovic jisté mezery, které se ztrácejí v mlze chybějících pramenů.
Zajímavou pasáží publikace – alespoň dle autora této recenze – je ta o soudních sporech, které Jakoubek vedl ke konci svého života. V těchto sporech husitský hejtman většinou vystupuje jako žalovaná strana a v ostatních jako žalobce. V některých soudních sporech je žalován jako dlužník ne úplně malých peněžních obnosů. Několika rozsudků se ani nedožil. Každopádně také tato část publikace vypovídá o charakteru a kondotiérské povaze hejtmana žateckého kraje.
Dalšími, neméně zajímavými kapitolami, které by autor recenze doporučil jako hodné pozoru, jsou "
Jakoubkovi potomci … v letech 1462-1755", "
Hrady, tvrze a města Jakoubka z Vřesovic" a "
Jakoubek v kontextu své doby". Ta prvně jmenovaná kapitola je stručným genealogickým shrnutím Jakoubkových potomků a kapitola uvedená jako poslední obsahuje mj. velice zajímavou komparaci Jakoubka z Vřesovic s některými jeho současníky. Domnívám se, že se jedná o skvělý nápad, s nímž jsem se dosud nesetkal, nebo si na něj nepamatuji.
V kapitole o druhém životě Jakoubka z Vřesovic Boukal píše, že "
ke vzrůstu zájmu o něj (tj. Jakoubka – pozn. JM)
však došlo teprve v nedávné době, o čemž svědčí zejména odhalení památníku želenické bitvy a kostomlatský muzikál." (str. 134). Výše uvedenou tezi může vyslovit jenom ten, který neví nic o našem webu, z čehož však autora recenzované publikace nechci podezřívat. Náš web se totiž poměrně zevrubně Jakoubkovi věnuje, a to nejen na hlavních stránkách webu, nýbrž i na jeho diskusním fóru, kde se minimálně ve třech vláknech diskutuje o obléhání Kostomlat, Řisutech, Řevničově, Želenicích a v neposlední řadě jsme se v nich dotkli i povahy tohoto protagonisty husitské epochy.
Byl jsem velice zvědavý – a patrně nejenom moje maličkost – na to, zda nám Jan Boukal předestře nějakou, pokud možno věrohodnou hypotézu o tom, proč se Jakoubek neúčastnil bitvy u Lipan a klidně si obléhal Kostomlaty, "jakoby se nechumelilo". Konstatování v závěrečné kapitole "
snad aby zajistil pozice na severozápadě" (str. 126), se mi zdá zoufale stručné a poněkud vágní od autora, který se asi jako málokdo dokáže vcítit do Jakoubkova myšlení. Proč zrovna tenhle autorův názor by nás měl zajímat? Třeba proto, že Jakoubek v době osudové bitvy u Lipan disponoval docela početnou vojenskou hotovostí, která se mohla před nebo samozřejmě i v průběhu samotné bitvy stát oním pověstným jazýčkem na miskách vah.
Jak upřímné je právě v této souvislosti autorovo vyznání v samotném závěru, vyjadřující kouzlo nechtěného: "
Jsem si dobře vědom, že se mi nepodařilo zcela uspokojivě zacelit svými hypotézami některé mezery v Jakoubkově životopise." (str. 135)! Se vším ostatním, co se píše v závěru, autor této recenze beze zbytku souhlasí. Pouze k tezi, že Jakoubek byl "
pragmaticky uvažujícím člověkem" bych bez obalu přidal, že byl oportunistou. Proč? Jakoubek se např. opatrně přidržoval Oldřicha z Rožmberka a po dobytí Prahy Jiřím z Poděbrad se přidal na stranu zemského správce. Ale podobných příkladů v životopise hejtmana žateckého kraje bychom nalezli více. Když si tuto publikaci přečtete, sami je najdete.
Nedílnou součástí publikace je obsáhlý poznámkový aparát, Jakoubkův rodokmen i přehled dat z jeho CV, seznamy zkratek, pramenů i literatury, příloh i vyobrazení, nezbytný rejstřík jmenný i místní a summary. Publikace kromě značného počtu černobílých obrázků obsahuje i barevná vyobrazení.
Co říci závěrem? Poslední autorova věta je jakýmsi jeho stručným vyznáním, když píše: "
Pokud bude tato kniha, jíž jsem věnoval mnoho úsilí a času, přinejmenším skromným příspěvkem ke středověkým dějinám severozápadních Čech, pak splnila svůj účel." (str. 136). Autor recenze se domnívá, že Janu Boukalovi se to podařilo v míře vrchovaté a záměr, s nímž se pustil do realizace tohoto textu a který naznačil ve výše citované větě, byl věru splněn. Dále je autor recenze pevně přesvědčen, že ono úsilí a čas nebyly promarněny, ba právě naopak, byly zúročeny, neboť z Boukalovy publikace je to docela patrné. K výše uvedeným připomínkám a postřehům bych si dovolil ještě jeden drobný. Textu by nepochybně slušel místy květnatější sloh, kterým by autor dával najevo, že se nejedná o žurnalistické cvičení.
Komu knihu doporučit? Na diskusním fóru našeho webu se objevily některé nezodpovězené otázky týkající se Jakoubka z Vřesovic a na některé z nich dává recenzovaná publikace odpovědi, pro někoho možná překvapivé. Potenciálním čtenářem tedy může být každý, který dychtivě touží po zodpovězení těchto naléhavých otázek. Ale nejenom on! Také ten, jenž hledá jakýsi archetyp kariérního postupu představitelů nižší husitské šlechty, kteří se narodili takřka "jako bezejmenní", ale postavení, jméno, nabyté jmění i nezbytný podíl slávy jim přinesla až husitská epocha.
Publikaci hodnotím známkou jedna.
zvýraznění: JM