Dovolil jsem si založit toto téma a to hned z několika důvodů. V Matyášově vojsku se nacházeli vojáci i hejtmani s husitskými zkušenostmi, struktura jeho armády je IMHO velice zajímavá a v neposlední řadě se uherský král král střetával i s Jiřím z Poděbrad.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Jednou z reforem, kterými se uherský král zabýval, byla i reforma vojenské správy a armády. Podívejme se na to nyní poněkud podrobněji.
Základ armády tvořili – jak jinak – poddaní, kteří měli povinnost z každých 30 domácností, počítaných dle bran, postavit 1 vojáka. Z tohoto důvodu se tato část vojska jmenuje militia portalis. Tento druh vojska na rozdíl od vojska šlechtického musel sloužit i za hranicemi, nejdéla však tři měsíce. Vojsko sestavené předními magnáty a preláty země, jež byli zároveň veliteli, se nazývalo banderium. Protože militia portalis i banderia byla organizována dle jednotlivých žup, tak takovému vojsku veleli župani nebo pověření zástupci. Mezi nejvyšší představitele země, kteří měli povinnost vytvořit svá banderia, patřil i král, župani temešský a sikulský (Sikulové byli Maďaři, kteří sídlili ve východní Transylvánii, tj. Sikulsku), transylvánský vojvoda a chorvatský bán.
Jaké bylo pořadí nástupů jednotlivých vojsk? První nastupovala banderia královské a výše uvedených čtyř županů. Teprve poté prelátská banderia a pokud i to bylo málo, tak nastupovala militia portalis a šlechtická hotovost.

Královská města musela postavit také jisté kontingenty vojáků, resp. těch, kteří zajišťovali pomocné (např. ženijní) práce a další služby (např. proviantní). Města jako místa s řemeslnickými dílnami také zajišťovala důležitý vojenský materiál a zabezpečovala opravy fortifikací.
Branná povinnost v Transylvánii se týkala takřka všech obyvatel, tzn. 1 voják z jedné usedlosti (vč. Sikulů a Sasů), neboť hranice s Osmanskou říší byla neustálou hrozbou. Za to byla tato země osvobozena od pravidelné královské daně.
Posledním druhem vojska byli žoldnéři. Součástí Korvínovy reformy armády bylo mj. i posílení role žoldnéřského vojska. A právě v tomto druhu Korvínova vojska se ve 2. pol. 15. st. hodně angažovali čeští vojáci i hejtmani se zkušenostmi z husitského válčení. Mezi nimi nalezneme mj. tato jména: Dobeš a Beneš z Boskovic a Černé Hory, Mikulášové Kropáč a Lužický a Jan Planknar z Kynšperka. Korvínovi žoldnéři se po jeho smrti začali nazývat "černá rota".

zdroj: Kalous, str. 101 - 106

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Dle italského historika Antonia Bonfiniho († 1502) mělo uherské vojsko 20.000 jezdců a 8.000 můžů pěchoty. Maximální počet vojáků v případě celozemské všeobecné mobilizace by mohl být teoreticky něco kolem 83 až 100 tisíc (bez žoldnéřů!), avšak více pravdě podobné jsou počty 65 až 70 tisíc mužů.

V níže uvedené tabulce jsou uvedeny dva sloupce s počty (benátský vyslanec Sebastian Badaurio a Němec Sebastian von Rottnhan), které tím, jak si jsou podobné, by mohly být i relativně věrohodné. Toto vojsko (avšak bez valašského a moldavského kontingentu) vytáhlo proti Turkům a utkalo se s nimi 13. října 1479 na Chlebovém poli v dnešním Rumunsku. Nešťastná třináctka se stala osudnou pro Turky, kteří byli na hlavu poraženi. Maďarský historik András Kubinyi († 2007) však i posledně uvedené počty korigoval na reálnějších 25 až 30 tisíc.

zdroj: Kalous, str. 108, 109

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Nabízí se otázka, co jsou oni střelci z pušek (v počtu 2 000), když součástí české pěchoty nepochybně byli střelci ze samostřílů i ručnic (pravděpodobně mnozí již s doutnákovými zámky). Domnívám se, že tato kategorie ve skutečnosti ukrývá dělostřelce.

_________________
trener

Ano, je to logické,
protože dělostřelci i výrobci děl se nazývali puškaři a jejich vercajk či výrobek "pušky".

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

O tom se dozvídáme přímo z písemností nejvyššího velitele armády resp. od Bonfiniho (viz tady).

Armáda Matyáše Hunyadiho sestávala z těžké jízdy, lehké jízdy (husaři, hussarones) a z pěchoty. Ta se skládala z lehké a těžké, tj. obrněné pěchoty a štítonošů. Pětinu pěchoty tvořili střelci. K ruce měli služná pážata, která si pěšáci museli sami vydržovat.
Součástí armády je pochopitelně i dělostřelectvo, tj. puškaři. Puškařská dílna, kde se děla odlévala, byla např. v Budíně nedaleko královského paláce. Artilerie složená z hrubých kusů a doplněná klasickými vrhacími stroji sloužila při obléhání hradů. Mezi Matyášovu známou palnou zbraň patřilo i obrovské dělo nazvané "silný slon" (der starck hellfandt).
Klasickou vozovou hradbu, která se stala běžným taktickým prvkem i v ostatních pozdně středověkých armádách 2. pol. 15. st., pochopitelně Korvín taky používal.
Do Korvínovy armády náležela také říční flotila, která sestávala z obrněných člunů, na nichž sloužila ozbrojená posádka přepadových oddílů včetně dělostřelectva. Tato uherská flotila např. porazila tu tureckou při obraně Bělehradu v r. 1456.

Jak fungovala pěchota? Lehká pěchota zaútočila a když byla unavena nebo se jí přestalo v boji dařit, ustoupila a schovala se za hradbu těžkooděné pěchoty a štítonošů s pavézami, kteří tvořili jakousi "vozovou hradbu". (Pavézníci také sloužili jako ochrana pro střelce z kuší a ručnic zejména při obléhání hradů.) Když si pěšáci po boji odpočinuli nebo se znovu naskytla příležitost, tak tato čerstvá lehká pěchota opět zaútočila.

Lze říci, že Korvínova armáda byla díky skvělé organizaci velmi bojeschopná. Kdosi Korvínovu taktiku označil dokonce za "prenapoleónskou" s tím, že v bojích dosáhl daleko více úspěchů než jeho otec Jan Hunyadi, který válčil adekvátně taktickým zvyklostem oné doby. Matyáš dosáhl relativně značných úspěchů v bitvách v otevřeném poli, v poziční válce, taktikou spálené země (Rakousy), při obléhání i obraně měst. Ovšem zkazky o neporazitelnosti této armády jsou mýtem (viz např. Vilémov aj.) většinou z pozdější doby. Pro výboje za hranice Uher západním a severozápadním směrem používal Korvín taktiku vojenské intervence a proti Turkům na jihu svého království uplatňoval spíše obrannou válku.

zdroj: Kalous, str. 107, 109 - 112

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)

Zdravím Vás, Jirko!
Ani nevíte, jakou mám radost, že se tu zase po nějaké době diskutuje o vojenství. Ovšem na druhou stranu je to dost problematické téma - četl jsem pár knih o vojenství (nejsem odborníkem), ale ty prameny se dost rozcházejí i v odhadech počtu vojáků v desítkách tisíc a tak nevím, čemu věřit.
Zaujalo mě to, jak p. Kalous píše o taktice lehké pěchoty - útok - ústup -odpočinek - útok. Já nevím, jak si toto provedení v reálu představit. Kolem mě, jako pěšáka v boji, všichni křičí, sténají, řinčí zbraněmi, někdo mě chce zapíchnout a do toho slyšet, vidět, nebo cokoli jiného, co dělá můj velitel?
Navíc je hodně příkladů, kdy takový ústup byl proměněn v útěk a katastrofální porážku.

Tak, to jsme rádi.

Ano.
U počtů armád je třeba vycházet z posledních badatelských závěrů, což je i Kalousův případ. On se totiž naučil nejprve maďarsky, aby mohl zkoumat i maďarské prameny v jejich archivech. Ale já ty počty uvedl spíš jako podklad pro debatu, resp. její zahájení ...

Tak pěchota se nepochybně dělila na menší taktické jednotky, kterým byli jejich (nižší) velitelé daleko blíže. Ale někdo vyšší musel zavelet první a měl by to nějak koordinovat.

... tak to bezesporu!

P.S. Ani já nejsem odborník na pozdně středověké válčení. Jsem stále v roli žáka, ale toto DF disponuje i skvělými učiteli.

_________________
Super omnia vincit veritas (3Ezd 3, 12)
Ego sum via veritas et vita (J 14, 6)