Jednou z reforem, kterými se uherský král zabýval, byla i reforma vojenské správy a armády. Podívejme se na to nyní poněkud podrobněji.
Základ armády tvořili – jak jinak – poddaní, kteří měli povinnost z každých 30 domácností, počítaných dle bran, postavit 1 vojáka. Z tohoto důvodu se tato část vojska jmenuje
militia portalis. Tento druh vojska na rozdíl od vojska šlechtického musel sloužit i za hranicemi, nejdéla však tři měsíce. Vojsko sestavené předními magnáty a preláty země, jež byli zároveň veliteli, se nazývalo
banderium. Protože militia portalis i banderia byla organizována dle jednotlivých žup, tak takovému vojsku veleli župani nebo pověření zástupci. Mezi nejvyšší představitele země, kteří měli povinnost vytvořit svá banderia, patřil i král, župani temešský a sikulský (Sikulové byli Maďaři, kteří sídlili ve východní Transylvánii, tj. Sikulsku), transylvánský vojvoda a chorvatský bán.
Jaké bylo pořadí nástupů jednotlivých vojsk? První nastupovala banderia královské a výše uvedených čtyř županů. Teprve poté prelátská banderia a pokud i to bylo málo, tak nastupovala militia portalis a šlechtická hotovost.
Královská města musela postavit také jisté kontingenty vojáků, resp. těch, kteří zajišťovali pomocné (např. ženijní) práce a další služby (např. proviantní). Města jako místa s řemeslnickými dílnami také zajišťovala důležitý vojenský materiál a zabezpečovala opravy fortifikací.
Branná povinnost v Transylvánii se týkala takřka všech obyvatel, tzn. 1 voják z jedné usedlosti (vč. Sikulů a Sasů), neboť hranice s Osmanskou říší byla neustálou hrozbou. Za to byla tato země osvobozena od pravidelné královské daně.
Posledním druhem vojska byli
žoldnéři. Součástí Korvínovy reformy armády bylo mj. i posílení role žoldnéřského vojska. A právě v tomto druhu Korvínova vojska se ve 2. pol. 15. st. hodně angažovali čeští vojáci i hejtmani se zkušenostmi z husitského válčení. Mezi nimi nalezneme mj. tato jména: Dobeš a Beneš z Boskovic a Černé Hory, Mikulášové Kropáč a Lužický a Jan Planknar z Kynšperka. Korvínovi žoldnéři se po jeho smrti začali nazývat "černá rota".
zdroj: Kalous, str. 101 - 106