Dovolím si přijít se svou trochou do mlýna
.
Co se týče nálezů malých kamenných kuliček, tak bych je se středověkými válečnými projektily spojoval jen velmi nerad.
Do ručních palných zbraní se používaly projektily z měkkých kovů (olovo, cín), kvůli své velké hustotě a dobré deformovatelnosti. Olovo má hustotu asi 5-krát větší než kámen a pro průměr kuličky 17 mm vychází hmotnost cca 30 g pro olovo a cca 6 g pro kámen. Kamenná kulička by musela mít, při špatné kvalitě vnitřního povrchu středověkých hlavní, výrazně menší průměr, protože se při nabíjení nedeformuje. To by vedlo společně s nízkou hmotností k žalostné precizi střelby, resp. letělo by to "nazdařbůh". A kdyby snad došlo k zásahu živého cíle, účinnost by byla velice malá.
Ostatně o nízké účinnosti středověkých ručnic (i o dobových znalostech či zkušenostech) vypovídají ony kompozitní projektily, kdy je železné jádro obaleno olovem. Měkký kov umožňuje nabíjení do hrubé hlavně a dá se i poněkud roztemovat, což vede k lepšímu utěsnění, zatímco železné jádro způsobuje větší průbojnost. Jestli jim to tenkrát nějak výrazněji pomohlo si netroufám spekulovat, ale při relativně nízkých rychlostech střel (špatný prach, hrubá hlaveň bez drážek, velké netěsnosti) se železné jádro projektilu nejspíš příliš neprojevilo. Úspěšně se účinnost zvyšovala odléváním střel z tvrdšího cínu, což vedlo k lepší průbojnosti doložené např. při obléhání Sulzbachu r. 1504.
Ještě k těm kuličkám. Takto malé olověné, keramické, ale také kamenné kuličky se používaly do balestry, tj. speciálně tvarované kuše s dvojitou tětivou opatřenou kapsou pro uvedené projektily. To je ale záležitost renesanční a pozdější. Balestry se používaly k lovu ptactva a malé zvěře, protože na víc prostě neměly. Počáteční rychlost udělená lučištěm je u kuší obecně poměrně nízká (kolem 40 m/s pro standardní šipku) a účinnost byla velmi závislá na hmotnosti šipky a ostrosti hrotu. Osobně jsem si ověřil, že kuše s nátahem 130 kg prorazí ostrou šipkou na cca 10 m kyrys z 1,5 mm nekaleného plechu nebo 4 cm silnou dubovou fošnu. Avšak ta samá kuše při použití "bezpečné" gumové bambule průměru cca 3 cm způsobí na 10 m přes kalhoty obyčejné nepříliš výrazné jelito
. Dnes je to už na šermířských bitvách zakázané, ale svého času jsem s ní střílel do lidí běžně. Bylo to celkem přesné i na vzdálenosti kolem 30 m a nikdo ze zasažených si nestěžoval, prostě cítili zásahy a nutilo je to krýt se.
A ze středověkých ručních praků typu "kapsa na prstu" nebo "kapsa na klacku" se vrhaly kameny daleko větší a těžší. Četl jsem v jednom článku, že nějací nadšenci pořádají soutěže, kdy střílí těmito praky na plechový gong a používají kameny o hmotnosti cca 200 g.